Když jsem byl v tom, rovnou jsem vzal i nějaké ty tanky, ať můžu to barvení pořádně rozjet.
Ta černá se mi líbí čím dál víc. T-35 je teď úžasně sametová, je mi skoro líto ji barvit.
Pak bohužel přišla doba koronaviru. Zatímco některým se produkce modelů zvýšila, já patřím mezi ty, kteří se od té doby prakticky nezastavili. Na nic většího nebyl čas, a tak jsem jen přištipkařil. Po kouskách jsem dostavěl Universal Carrier a musím říct, že z něj mám dost radost. Model je to úžasný a velmi podrobný, včetně partií, které v zásadě ani nebudou vidět.
Koukal jsem na něj a měl jsem nepříjemný pocit z těch držáků na antény. Takhle osamoceně vypadají fakt blbě. A tak jsem přehodnotil své původní rozhodnutí antény nedělat (člověk si jen koleduje o jejich ulámání při stěhování v muzeu) a nějaké dát, ale kratší. Postupně jsem obešel všechny tanky a jehlou odvrtával malé dírky. Když jsem byl v tom, zkusil jsem odvrtat i hlavně. Měl jsem pocit, že mi to v minulém století šlo lépe, ale možná si to jen namlouvám, každopádně úplný průšvih nebyl žádný. Nakonec jsem sáhl do prastarých zásob pro rovné rámečky a asi deset jich nad svíčkou zkazil, než jsem dostal zpátky ten správný grif a vytáhnul něco tenkého.
To už se blížil duben a intenzita práce narostla natolik, že už jsem nemohl ani příštipkařit, nicméně v zásadě ani nebylo co. Tak jsem se teď o Velikonocích naštval, naordinoval si odpočinek a nastříkal poslední várku tanků. Jsou teď všechny připraveny k malování a je na ně opravdu pěkný pohled.
V primeru vypadají lépe, než jsem doufal, skoro se bojím, že to pak barvami spíš zkazím. Asi jediný větší problém vidím v nadměrné spáře kolem poklopu Stuarta, já jsem byl nějak z Unikolek zvyklý, že se o tyhle věci postaraly. Naopak mě potěšil M3 Grant, u kterého čumák po pokusech o opravu špatně slícovaných dílů vypadal dost děsivě, ale primer to milosrdně zakryl. Zajímavý je mimochodem ten Hasegawí Stuart vlevo. Oficiálně je v měřítku 1/72 stejně jako ti dva od Mirage vedle něj.
No a tím jsem asi na nějakou dobu skončil, protože teď už se opravdu čeká jen na malování a kdo ví, kdy se k němu dostanu. Ale hlavně, že to všichni zvládáme, tak ať se drží zdraví.
Petr Habala