Když jsem se před pár lety rozhodl dohnat mezery ve znalostech ohledně tanků druhé světové války, hned mě napadlo, že by bylo pěkné mít je jako modely. Když jsem ještě zjistil, že už se dělají tanky v 1/72, říkal jsem si, že by se tím pěkně hodily k mým letadlům. Jenže nebyl čas. Ale vrtalo mi to hlavou, dokonce jsem si během čtení udělal seznam tanků, které bych ve svém muzeu rád měl (vyšlo to na nějakých 35), a těšil jsem se na důchod.
Pak jsem dostal od života pár vzkazů, že čekat na důchod nemusí být dobrý nápad, nicméně pořád byl problém, že není čas. Zlom přišel, když jsem loni v létě náhodou narazil na to, že Dragon prodává i hotové modely, překvapivě za ceny ne moc vyšší než stavebnice, a v kvalitě, která je pro muzeum postačující. Rozhodl jsem se jít do toho.
Psát o tom na modelářském fóru je trochu rouhání, ale nebudu lhát. Po necelém půlroce jsem díky Dragonu a Easy Modelu měl jádro sbírky doma. Nechci to tu moc rozpatlávat (pokud si tedy o tom někdo nebude chtít pokecat), tak jen konstatuji, že první etapa vypadala na jaře takto.
Pokud si to chce někdo prohlédnout v lepším rozlišení, může zkusit tento link. Pro muzejní budovy mám výborné zkušenosti (alespoň pro 1/72) s krabicemi, ke kterým jsem se dostal v polovině 80. let skrz brigádu v tiskárně. Papírové "domečky" se mi osvědčily, moje muzeum letadel díky nim přežilo v pohodě několikeré stěhování a dlouholetý pobyt u rodičů na půdě.
Po proškrtání seznamu zbylo 11 tanků, které buď nikdo nedělal, nebo byly v kvalitě, kterou jsem neshledal dostačující (Altaya a podobně). To už je počet, který jsem si troufal postavit v ukradených chvílích volna. Tím spíš, že stavění muzea se liší od stavění modelů. Není třeba dělat patinu, protože muzejní exponáty nebývají od bahna, oprýskané a rezavé. Je možné si odpustit občasnou nepřesnost ve výstroji a podobně, a už vůbec není třeba pracně dohledávat informace o konkrétním stroji, protože u muzejního kusu postačuje, když jeho zbarvení dobře reprezentuje dané období. Shrnuto, dobře postavený model z krabičky by měl akorát vyhovovat.
Další úsporu představuje seriová stavba, která se mi kdysi u stíhaček velmi osvědčila. Nejde jen o synergii (když stavíte pět letadel RAF najednou, stačí odstíny namíchat jednou), ale i o psychickou pohodu. Když člověk u jednoho modelu uvízne v nějaké problematické či náročnější pasáži a zjistí, že ho to trochu přestává bavit, odskočí si k vedlejšímu modelu, který je zrovna ve fázi snadné stavby.
Rozhodl jsem se tedy dělat všech 11 modelů najednou, čímž začala fáze druhá, modelářská.
Začal jsem tím, co je (zdá se) pro mnoho modelářů tím nejoblíbenějším krokem, tedy koupil jsem stavebnice, pak jsem je rozbalil a kochal se.
Se začátkem léta jsem pak začal stavět.
Naposledy upravil pH13 dne 02 bře 2020, 00:59, celkově upraveno 2
Petr Habala