
von Gratz píše: Lihovky takovou raritou nejsou, takže do poslední skupiny nespadají. Céčko ani eSko, či terpentýn do nich člověk nenalije, vodu také ne, lakový akrylát to tedy není. Takže pokud vezmu v potaz první odstavec, tak podle něj vlastně ani neexistují. Pokud by bylo uvedeno, že autor rozděluje barvy, které používá do určitých skupin, nelze tomu nic vytknout. Je možné, že lihovky autor považuje za tak okrajové, že je do tohoto výčtu nezahrnul, nebo na ně prostě zapomněl, když je nepoužívá. Tak či tak, jsou informace v tomto odstavci poněkud zkreslující. To je to, co mi na tom vadí, toto považuji za nešťastné. Zbytek článku, ve kterém jsou probírány vlastnosti vybraných skupin osobně považuji za přínos a autorovi za něj děkuji.
Milan Holzapfel píše:von Gratz píše: Ad "vodové akryláty". Mám podobnou zkušenost jako autor článku. O lepivosti Gunze H a jejich ředění se vedly minimálně dvě debaty na nymburském fóru (doporučuju vyhledat a pročíst např. http://www.ipmsnymburk.com/forum/viewte ... _tema=1180 nebo http://www.ipmsnymburk.com/forum/viewte ... tema=18299 ) v době jejich zavádění do prodeje u nás. Mimochodem že jsou Háčka vodou ředitelná je na nich napsáno a mají to víceméně i v názvu. I při použití speciálního (lihového) ředidla - v podstatě podobného Tamiya X-20A- se někdy stane, že je barva dlouho "živá". Týká se to hlavně lesklých a pololesklých odstínů a u Tamiye také jejich laku a to hlavně v případě, který je popsán v článku - silná vrstva najednou a nedostatečně rozmíchaná barva. S adhezí k holému plastu je to tak jak se popsáno jen (podle mne) s tím rozdílem, že Tamiye jsou na tom lépe. Také mají proti Gunze lepší kryvost (stejně jako lihovky).
Na závěr mé poznámky jen tolik, že používám všechny výše zmiňované barvy a ředím je v 90% "lacquer" ředidlem. Lihové agamy, akrylové Tamiye, H i C takto ředěné mezi sebou také vzájemně míchám. Zatím jsem neměl větší problém a barvy používám ke své spokojenosti.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník