Diskusní fórum modelářů

Po dokončení námořního Gladiatora jsem se rozhodl pokračovat v tématu meziválečné FAA. Nejdřív jsem chtěl postavit další letoun z HMS Glorious, K5960/G4K z obtiskového aršíku Wings & Waves.


Jediná mně známá fotka ale bohužel není zrovna průkazná, co se barvy směrovky týče. Jsem si celkem jistý, že to nebyla žlutá, nemá to žádnou logiku, ale ani s velkou pomocí informovaného kolegy z BM jsem ke konečnému závěru nedospěl.


A pak jsem se zamyslel i nad názvem vlákna. Glorious Gladiator by mi přišlo v pořádku, ale Glorious Swordfish? To ne. Takž nakonec to bude Furious Swordfish, což je slovní hříčka, která se naneštěstí poněkud ztrácí v překladu.


K6009/912 je dobře zdokumentovaný letoun. V schématu nahoře jsou sice šachovnice na spodních plochách křídel poměrně určitě navíc, ale to je drobnost.


Mimochodem. Aršík od Printscale obsahuje další marking, který bych s radostí použil později pro stavbu plovákového Swordfishe.


Plovákový K5959/809 je barevné schéma, který se v různých publikacích opakuje (s drobnými variacemi v černém nátěru trupu) od nepaměti. Marking je za mě atraktivní, věrohodný, v souladu s markingem jiných letadel 823. perutě FAA, a fleet number 809 je pro K5959 spolehlivě potvrzeno. Bohužel jsem ale nikdy neviděl odpovídající fotku. Takže kdybyste ji snad někdo někde vyhrabal, zlobit se nebudu.

Nejdříve se ale musím poprat s kolovým Swordfishem, základní ingredience jsou zde.


Swordfish se účastnil bojů po celou válku, a patří k meziválečným letounům, u nichž naštěstí není nouze o podkladový materiál. Pár příkladů najdete níže.

Nevydržel jsem a hned jsem do toho říznul a začal díly od Airfixu vylepšovat Eduardem. Třeba kulomet pilota. I když tady mi trochu pomohl i Mini World.

Díly interiéru připravené k nátěru,


který zahájím hned jak:
a. přestanu trávit pracovní týdny mimo domov (naštěstí už jenom jeden, ten příští),
b. dořeším drobné opomenutí konstruktérů Airfixu - chybějící průzor v podlaze kokpitu.

Asi se shodneme na tom, že pečlivé studium podkladů málokdy skončí bez víceprací. Takže i tady to nakonec nebyl jenom ten jeden průzor.

Interér je kit sám o sobě, takže to v souběhu s vánočními večírky úplně neodsýpá. Eduardem vylepšený motor vypadá ale podle mého dostatečně.

Interiér - fáze první.

Môžem sa spýtať, čo budeš robiť s tým priezorom na spodku trupu? Pozerajúc na tú fotku mám dojem, že tam nevidím žiadne sklo. Nebolo to otváracie? Teda že normálne to bolo ako na modely, nepriehľadné a keď sa chceli pozrieť nadol, tak otvorili priezor. Neviem. Len som to nikdy nikde nikoho nevidel otvárať, prípadne zasklievať...

Já na fotce v knížce něco průhledného v té dovnitř otevřené krytce vidím, takže budu zasklívat, a sklíčko trochu utopím, jak to je na fotce. Přiznávám, že jsem si průzoru všiml napřed ve výkresech, a teprve pak ho začal hledat na fotkách. Ono nějak extra moc fotek Swordfishe zespodu není, a když už, tak tam zavazí torpédo, ale ten průzor tam určitě je. Ostatně i Tamiya ho tam ve čtvrtce má, jestli ale zasklený, to netuším.

Vďaka za odpoveď, ja som to veľmi neskúmal, len sa mi nechcelo do vyrábania presklenia, mám doma tri... Hej, pozerajúc na tú fotku ešte raz, vyzerá, že je to šikmo. Pozriem aj Tamku na fotkách...

Interiér - fáze druhá. Zvláštní, kolik součástek jde natlačit do prostoru pěti krychlových centimetrů.

Interiér - fáze třetí a posledni.



Využití leptaných dílů v interiéru bylo 100 %. OK, spíš 98 %, protože jsem ztratil pedál směrovky a musel jsem si ho dovyrobit sám. Menší planžeta byla barevná a samolepicí. Eduard v minulosti takové vyráběl (a moudře i vyrábět přestal). Nemám sice obecně nic proti barevným leptům, nicméně zatímco černá je černá a bílá je bílá (prosím nic v tom nehledejte ), Interior Green se – v závislosti na konkrétním výrobci barev – docela lišívá. A Eduardí představa o Interior Green, která se podle mého názoru mnohem víc blížila takové té studenoválečné sovětské tyrkysové, byla od té mé natolik odlišná, že jsem všechny dotčené díly přetřel svojí Interior Green.

Co se samolepivosti týče, tak ta naštěstí za ta léta skladování klesla do bodu, kdy už vlastně ani nebyla úplně samolepivá, nicméně stále fungovala jako magnet na různé částice z pracovního stolu, ať už biologického nebo nebiologického původu. Plusem bylo, že se díly lehce lepily k pinzetě, takže nehrozilo, že by při manipulaci jako tradičně někam odletěly se zlověstným "plonk". Mínusem, že na pinzetě dost nepříjemně držely zrovna ve chvíli, kdy jste při jejich lepení na místo fakt potřebovali, aby držet přestaly.

Parádní kokpit, Patriku, nádherně čistá práce.

Díky!
Novoroční progres. Zatím všechno sedělo perfektně, až teď na vzpěry výškovky. Tahle pasáž modelu úplně dobře vymyšlená není.

Máš to perfektní
Já ty vzpěry VOP mám ve stavebnici zvlněné jako boky brazilské tanečnice

Díky! Já jsem měl naštěstí roztančenou jenom jednu a ta šla napravit jemnou prstní prací. Ale ani tak mi ty vzpěry s dírkama na výškovce bez nastavení nesedly.