Defiant vs Ju-87 Stuka "Over Dunkirk", Airfix, 1/72

[Marcel Matuška]

Zdravím všechny.

Začínám další z mých tematických staveb, která bude tentokrát zasazená do období operace „Dynamo“, neboli evakuace britského expedičního sboru (BEF) z francouzského přístavu Dunkerque (angl. Dunkirk) v roce 1940. O historickém kontextu samotné evakuace, která se stala legendou a jež byla v loňském roce také připomenuta na filmovém plátně, se tentokrát nebudu rozepisovat. Rád bych zde ale na úvod této tématické stavby napsal několik slov k osudu obou letadel, který má v jistých rysech něco společného.

Pár historických fotek z Dunkirku než se dám do dalšího popisu osudu Defianta a Stuky.

[Marcel Matuška]

Boulton Paul Defiant Mk.I

Pokud jde o Boulton-Paul Defiant, je obecně známo, že celá koncepce denního stíhacího letounu vybaveného otočnou střeleckou věží jako hlavní a jedinou výzbrojí byla zastaralá a chybná. Zpočátku to ale zase tak černě nevypadalo. První jednotkou plně vybavenou těmito letouny byla 264.sqn, která byla zformována v říjnu 1939 a pod vedením energického velitele Philipa Huntera začala ihned s operačním výcvikem. Zpočátku probíhal výcvik s jinými letouny, přičemž od prosince pak dostávala první stroje Defiant Mk.I. Sám Hunter věnoval velké úsilí přípravě na operační nasazení jednotky a to včetně nácviku přechodu do defensivní formace klesajícího „Lufberyho kruhu“. Při tomto obranném manévru mělo být využito vzájemné krytí letounů formace v případě napadení jednotky obratnějšími jednomotorovými stíhačkami nepřítele a zároveň tato obranná formace také znemožňovala napadení Defiantů z nekrytých úhlů, tedy čelně anebo spodem ze zadu na nekryté břicho letounů.

Pár fotek z operačního výcviku 264.Sqn.

Po prvních dvou akcích této jednotky 12. a 13. května 1940 s poměrně rozpačitou bilancí přichází moment slávy Defiantu v roli denního stíhače právě během krytí evakuace BEF z Dunkirku a to konkrétně 29. 5. 1940. V tento den nárokovala 264.sqn během dvou operačních letů sestřelení celkem 37 nepřátelských letounů (8x Bf-109, 9x Bf-110, 1x Ju-88 a 19x Ju-87) a to při ztrátě pouze jediného palubního střelce - LAC E J Jones vyskočil ze zasaženého letounu v domnění, že je letoun mimo kontrolu. Ve skutečnosti však pilot Off Desmond Kay dolétl s poškozeným letounem zpět na základnu. I přes jednoznačné nadhodnocení počtu sestřelených letounů, neboť Luftwaffe neměla takovéto ztráty ani za celou dobu nasazení u Dunkirku, se jednalo o zcela mimořádný výsledek. Celková bilance za dobu nasazení v rámci krytí operace Dynamo ale zase tak jednoznačná nebyla, protože ztráty Defiantů v ostatní dny nasazení byly poměrně významné. To horší ale teprve mělo přijít…

Po účasti v bojích nad Dunkirkem byla 264.sqn stažena z operačního nasazení pro doplnění stavů a tak se o premiéru Defiantů v rámci Bitvy o Británii postarala její sesterská 141.sqn. Ta proběhla dne 19. 7. 1940 a skončila naprostým debaklem a to mimo jiné z toho důvodu, že 141.sqn odmítla veškerá taktická defensivní doporučení od Hunterovy jednotky. Svou roli v tom jistě sehrálo i to, že tentokrát již piloti německých Bf-109E od III/JG51 dobře věděli, že útočí na Defianty se zadním střelištěm a ne na Hurricany, s kterými byly Defianty v počátečním nasazení často zaměňovány. Po tomto debaklu byla 141.sqn, respektive její zbytky, okamžitě stažena a následně převelena k nočnímu stíhání. Poslední kapitolu denního nasazení Defiantů tak napsala opět 264.sqn, která se do bojů nad Británií vrátila 24. 8. 1940. Toho dne přišla o svého velitele a velkého propagátora koncepce stíhačů se střelištěm Philipa Huntera, který byl naposledy spatřen, jak se svým palubním střelcem Sgt. F H Kingem pronásleduje Ju-88 směrující zpět k francouzskému pobřeží. Během dalšího nasazení proti náletům Luftwaffe ve dnech 26-28. srpna zaznamenala 264.sqn těžké ztráty způsobené zejména intervencí stíhacího doprovodu bombardérů. Následujícího dne byla jednotka stažena do zálohy na letiště RAF Duxford, což prakticky znamenalo definitivní konec denního nasazení Defiantů.

V pozadí velitelský letoun PS_A N1535, pilotovaný v osudný let 24.8.1940 osádkou Hunter/King.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 05 říj 2021, 12:33, celkově upraveno 4

[ujík]

A další perfektní dulelek na obzoru. Moc pěkně podané informace.

[Marcel Matuška]

A další perfektní dulelek na obzoru. Moc pěkně podané informace.

Děkuji a teď ještě něco ke Stukám.

[Marcel Matuška]

Junkers Ju-87 Stuka

Co se týká Ju-87 Stuka, tak ty již měly v době svého nasazení nad Dunkirkem za sebou úspěšnou kariéru v rámci nacistického tažení v Polsku a v Západní Evropě. Štuky (zkratka Sturzkampfflugzeug – střemhlavý bombardér) se také staly propagandistickým symbolem „Blitzkriegu“ a synonymem pro počáteční úspěchy nacistického Německa v letech 1939-1942. Štukami vybavené jednotky (Sturzkampfgeschwader) zajišťovaly zejména blízkou podporu pozemním jednotkám a díky vynikající organizaci a přímé komunikaci mezi velením pozemních a leteckých jednotek byly schopné ve velmi krátkém čase a s velkou přesností likvidovat důležité opěrné body nepřítele. Z přesnosti střemhlavého bombardování těžily Štuky také při plnění svého druhého nejvýznamnějšího úkolu v tomto období, tedy napadání civilní i vojenské mořeplavby nepřítele.

Není tedy proto žádného divu, že to byly právě jednotky Sturzkampfgeschwader (konkrétně StG.1, StG.2 a StG.77), které měly největší podíl na počtu potopených anebo poškozených lodí během evakuace BEF z Dunkirku. I přes tyto dílčí úspěchy a relativně nízké vlastní ztráty se však Luftwaffe nepodařilo splnit primární cíl konečné fáze operace „Gelb“, tedy zamezení evakuace většího počtu spojeneckých jednotek na britské ostrovy. Nakolik to bylo díky boží prozřetelnosti, neboť nízká oblačnost vyskytující se nad cílovým prostorem po velkou část období evakuace značně znesnadňovala letecké útoky, nebo díky efektivnímu působení RAF a to i přes značné omezení vyčleněných zdrojů, nebo dokonce z důvodu liknavosti či taktizování samotného Hitlera, je dnes už jen předmětem dohadů a hypotéz historiků. Čísla však mluví jasně, evakuováno bylo více než 300 tisíc vojáků, tedy okolo 4/5 z celkového počtu nasazených v rámci britského expedičního sboru.

Nicméně, zpátky ke Štukám. I přes vše výše uvedené byl koncept pomalého střemhlavého bombardéru s pevným podvozkem a slabou defenzívní výzbrojí na počátku 40. let již přežitý. Štuka tak podobně jako Defiant vstupovala do dění 2. Světové války s handicapem koncepčně zastaralého letounu. Dokud si však Luftwaffe dokázala udržet vzdušnou převahu a znemožnila napadení bombardérů stíhačkami nepřítele, tak bylo vše v pořádku a Štuky mohly dál šířit teror na zemi a mýtus nacistické neporazitelnosti. Problém však nastal v momentě, kdy Luftwaffe narazila na stejně dobře vycvičeného, organizovaného a moderně vybaveného protivníka, jako v případě RAF v Bitvě o Británii. V počáteční fázi bitvy (tzv. Kanalkampf) v průběhu července 1940, kdy primárním cílem této kampaně byla lodní přeprava a vojenské námořní cíle, byla účinnost Štuk i díky velmi sporadické defenzivě ze strany RAF stále efektivní. Zásadní zlom a konec mýtu spojeného s působením Sturzkampfgeschwader však nastal až v hlavní fázi bitvy (tzv. Adlerangriff) zahájené dne 13. 8. 1940. Štuky byly opět nasazeny v první linii útoků, ale po necelém týdnu působení musely být staženy pro velké ztráty způsobené stíhacími jednotkami nepřítele. Stalo se tak konkrétně po 18. srpnu tedy po dni, který je všeobecně považován za nejtěžší den bitvy díky vysokým ztrátám na obou zúčastněných stranách konfliktu. Značné ztráty tehdy utrpěla zejména StG.77 - 26 mrtvých, 6 zajatých a 6 zraněných členů osádek za jediný den z celkového počtu 109 nasazených letounů byly natolik citelné ztráty, že mimo občasného napadání lodní přepravy znamenaly konec dalšího nasazení jednotek Sturzkampfgeschwader v rámci Bitvy o Británii.

Další nasazení Štuk v rámci středomořského a ruského tažení, jakož i nasazení Defiantů v rámci noční fáze Bitvy o Británii, už není předmětem mého pojednání. Mým cílem zde bylo pouze popsat a porovnat osudy obou strojů zamýšleného duelu v kontextu nasazení nad Dunkirkem a nevyhnutelného konce jejich kariéry v urputných bojích denní fáze Bitvy o Británii.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 05 říj 2021, 12:29, celkově upraveno 1

[Miloš Völkl]

Výborný úvod Marceli

[cencul.sk]

Človeče, toto je ako nejaká diplomová práca - len tak ďalej !

[Marcel Matuška]

Výborný úvod Marceli

Děkuji, Miloši.

[Marcel Matuška]

Človeče, toto je ako nejaká diplomová práca - len tak ďalej !

JJ, tyhle rešerše mne baví a trávím nad nimi minimálně stejně času, jak na samotném modelu. Jsem rád, když si to pak i někdo přečte

[Marcel Matuška]

A teď už něco ke stavbě, respektive k tomu, z čeho budu stavět.
Základ je jasný už z názvu tématu.

A k tomu jsem přikoupil nějaké to vylepšení od Eduardu a od Quickboostu. Něco z toho (jako třeba hlavně kulometů) je podle mne pro stavbu z Airfixu přímo nezbytné.

Obtisky budu dávat ze sady X-tradecal X72117 "RAF Battle of Britain". Jednak proto, že chci stavět Hunterův stroj PS_A L6937 z úspěšné akce nad Dunkirkem a pak taky těm Airfixáckým obtiskům tak nějak od pohledu moc nedůvěřuji...

[Marcel Matuška]

Nahrubo onýtováno a doplněno rytí chybějících panelů - Airfix tam toho na křídlech a zejména na trupu poměrně dost vynechal. Začišťovat budu tentokrát až před surfem, takže to zatím vypadá dost nevzhledně a vynikají i nepřesnosti nýtování od ruky, které pak na vyhlazeném povrchu nebudou až tak patrné.

Jak jsem byl rozjetý, tak jsem omylem onýtoval i plátěný potah trupu okolo výsuvného hřbetu za střelištěm, který byl taktéž potažený plátnem. Naštěstí jsem si toho všiml při prohlížení fotek a jiných staveb tady na Modelforu (na vytištěném nýťáku ve formátu A4 vypadá naznačení portů skoro stejně, jako nýtové řady), takže jsem to zalil sekundáčem a přebrousil. Naznačení portů budu řešit taktéž až před surfem.

[Vojta Mertl]

Parádní start a díky za úvodníky.

[Marcel Matuška]

Parádní start a díky za úvodníky.

Děkuji, Vojto.

[Marcel Matuška]

Pokračuji s kokpitem. Mimo leptů od Eduardu jsem doplňoval ještě vnitřní rám trupu podle většího bráchy od airfixu, nějaké ty drátky, táhla a naznačil jsem mechanismus pro nastavení výšky pilotovy sedačky.

[Marcel Matuška]

Po slepení křídel vznikne v podvozkových šachtách takovýto nepěkný spoj.

Ideální jsou na to externí lepty od Eduardu, ale bohužel jsem koupil jen interiér, protože se mi exteriérový lepty zdály být o ničem.Takže jsem to zkusil zakrýt předem onýtovanými proužky polystyrénu, ale při lepení jsem to pěkně dopatlal.

Takže na druhé straně mě přešla chuť na experimenty a normálně jsem to zatmelil.