Chalchyn GolJak již se stalo mým zvykem, tak před samotnou stavbou přidám ještě „něco málo“ z historie. Konflikt nazývaný jako bitva u řeky Chalchyn, nebo také Nomonhan incident, vypukl v květnu 1939 na nejasně vytyčených hranicích mezi sovětským chráněncem, Mongolskou lidovou republikou, a Japonci okupovaným Mandžuskem. Původně omezená srážka, ke které došlo 11. května, rychle přerostla ve velké měření sil mezi Sovětským svazem a císařským Japonskem. Pokud jde o stíhací skupiny, tak v době vypuknutí konfliktu měli Sověti v Mongolsku dislokovaný 70. Stíhací pluk (70.IAP) se smíšenou výzbrojí Polikarpovů I-15bis a I-16, zatímco na Japonské straně byla v Mandžusku umístěna stíhací 24. Sentai vyzbrojená stíhačkami Nakajima Ki-27. V průběhu května pak Sověti přisunuli 22.IAP s obdobnou výzbrojí a posílili i Japonci přisunutím 11.Sentai taktéž vyzbrojené Ki-27. Z hlediska počtu stíhaček (a obdobně i bombardérů) si Sověti drželi od počátku konfliktu až po jeho konec množstevní převahu. Bylo to mimo jiné také z důvodu, že sovětská rozvědka v průběhu konfliktu opakovaně nadhodnocovala dislokované japonské kapacity. A obdobné nadhodnocování probíhalo i u nárokovaných sestřelů a to shodně na obou stranách válčících mocností.
Při samotném zahájení leteckých soubojů v průběhu května vyšla najevo naprostá technická i personální nepřipravenost na sovětské straně a z prvního kola soubojů vyšli jednoznačně vítězně císařští Sokolové. Na tuto situaci reagovalo sovětské velení vysláním skupiny zkušených stíhačů „veteránů“ ze zahraničních misí ze Španělska a Číny. Tato skupina pod velením zástupce náčelníka sovětských vzdušných sil J. V. Smuškeviče se na letišti Bajan Tümen objevila 2. června a byla rozdělena mezi stávající letky a pluky. Po vynucené přestávce spojené s dodatečným výcvikem zejména stávajícího personálu se tak posílené sovětské letectvo vrátilo na nebe nad řekou Chalchyn až v druhé půli června a postupně začalo přebírat iniciativu v leteckých soubojích, kterou si díky početní převaze udržovalo až do vítězného konce konfliktu. O zuřivosti probíhajících bojů svědčí také to, že na obou zúčastněných stranách bylo v těchto střetech sestřeleno nejedno letecké eso.
Pokud jde o srovnání zúčastněné techniky, pak na japonské straně znamenalo nasazení Ki-27 „Nate“ víceméně první velký bojový křest těchto letounů. Na straně Sovětů byly polikarpovovy stíhačky již bojem prověřené a co do technické kvality se jednoplošné I-16 plně vyrovnaly svým japonským soupeřům. Už i tady se však začal projevovat rozdílný náhled na strategii vedení leteckých soubojů mezi Japonskem a budoucími spojenci. Zatímco I-16 (a zejména na sklonku konfliktu nasazené typy 17 a 18) dominovaly ve výzbroji, pasivní ochraně pilota a ve střemhlavém letu a představovaly tak klasickou „západní filosofii“, tak u Ki-27 byl při konstrukci kladen důraz na obratnost, stoupavost a výhled pilota. Poněkud jiná byla situace při srovnání dvouplošných typů I-15bis. Ty se ukázaly být slabým článkem sovětských leteckých sil a podílely se významnou měrou na počtu ztrát v tomto konfliktu, zatímco jejich podíl na nárokovaných vítězstvích byl minimální. V průběhu bitvy tak byly postupně staženy k bitevním, defenzivním a výcvikovým úkolům a byly nahrazeny poslední generací dvouplošných stíhaček I-153 „Čajka“. A i přestože se Čajky zapojily do probíhajících bojů poměrně úspěšně, dal by se právě tento konflikt v parafrázi na jinou skupinovou stavbu zde na webu nazvat „Soumrakem stíhacích dvojplošníků“.
Dne 16. září byly boje ukončeny poté, co japonská strana požádala o příměří a výsledek tohoto velmi krátkého, ale intenzivního konfliktu měl významný dopad na celý další průběh 2. Světové války. V japonském velení totiž tímto definitivně zvítězila expansivní strategie obsazení kolonií západních států v jihovýchodní Asii a to tím spíše, že evropské koloniální mocnosti byly fatálně oslabeny nacistickým tažením v západní Evropě. Po zbytek války pak již Japonsko Sovětský svaz nikdy nepadlo a 13. dubna 1941 byla v Moskvě uzavřena oboustranná dohoda o neútočení na pět let. Na základě této dohody a zejména pak po ubezpečení sovětské rozvědky o japonských záměrech mohlo sovětské velení v prosinci roku 1941 přesunout zálohy vázané na obranu východní hranice do probíhající bitvy o Moskvu a zvrátit tak její průběh ve svůj prospěch.
Pro tento úvodník jsem čerpal z následujících zdrojů.
Z internetu: Wikipedie, Článek Stalinovy „obratné dvouplošníky“ I-15bis nad Chalchyn golem od Miroslava Šnajdra
Publikace: Air War Over Khalkhin Gol, The Nomonhan Incident od SAM Publications, Polikarpov I-15, I-16 and I-153 Aces od Osprey Publishing a Ki-27 Nate Aces od Osprey Publishing
Napsal: 23 zář 2018, 19:13
Ta I-15bis by se mi líbila, tak snad jednou 