Marceli díky a za odklonění se nemusíš omlouvat. Já sám teď udělám takový úkrok stranou. Dalo by se čekat, že nabídnu nové fotky již prezentovaných projektů, ale...
Minulé pondělí jsme s Davidem Koktavým kecali o Modelforu a došlo na téma DeathMatche, který v těch dnech končil hodnocením postavených kousků. Téma se tak nějak nabízelo, David se tradičně účastní a ani tentokrát nechyběl a jak se o dva dny později ukázalo, skončil až na bedně. Nicméně v pondělí jsme spíš kecali o historii, vývoji DM a také nad né uplně silnou účastí a počtem dokončených modelů. Já sám si musím posypat popel na hlavu, nikdy jsem se DM neúčastnil. Některé ročníky mě nezaujaly tématem, a jindy jsem měl zrovna na stole něco zajímavějšího a nestálo mi to za to. Ať tak či tak, hlavou mi začala vrtat myšlenka, jaké to vlastně je, slepit model za měsíc? Nebo se teda aspoň snažit ho slepit. Já vím, že dnes už je DM záležitost na měsíce dva, ale to jsme se s Davidem shodli, že tím natažením už to ztratilo na atraktivitě a napínavosti. Pár našich kamarádů modelářu z tohoto důvodu na DM zanevřelo. Pár se asi zase chytlo na to prodloužení, člověk si nevybere. No tak ale abych nechodil kolem horké kaše, někde v závěru naší debaty jsem Davidovi navrhl: "Co si teda dát takovej osobní DeathMatch?" Nepřekvapil, nebyl proti. Pravidla jednoduchá. Start 13.01., libovolný model, hotový do 13.02.2020. Kdo prohraje kupuje Kofolu, aby to nebylo jen tak. No a takhle jednoduše jsem se dostal k lepení PZL.24G od IBG.
O modelu už jsem psal v souvislosti s předvánočním nákupem V MN modiku. Od té doby jsem si ho několikrát prohlížel a zkoumal. Pro DM jsem si ho vybral záměrně. Mám sice lepší kousky v kitníku, kompletně vybavené doplňky a nachystané na stavbu, ale tady jsem chtěl poprvé vyzkoušet model od IBG, jen tak z krabičky, a zjistit jak se model staví ve srovnáním s PZLky které jsem stavěl od Arma Hobby. Takže večer 13.01., jsem po přečtení pohádky dětem, usedl za stůl a provedl výkop. No a od toho dne každý večer travím nad modelem v průměru hoďku a půl, až dvě. S jedinou výjimkou, nědělí. I Pán v neděli odpočíval, však víte. Dnes jsem se konečně dokopal k nafocení a napsání příspěvku na téma kam jsem se dostal po jedenácti dnech. Jestli teda dobře počítám.
Něco o modelu. V krabičce je to pecka. Na první pohled pěkně vylisovaný, spousta malých rámečků, spousta dílů vám taky zůstane pro strýčka příhodu, celkem velký lepty a obtisky od Techmodu. Při bližším ohledání zarazí rámeček s čirými díly, ale k tomu později. Stavba jde rychle dopředu. Interiér je easy, podlaha, sedačka a k ním z každé strany leptík, plus knipl a leptané pedály. Z vrchu to pojistíte konstrukcí a na ní příjde palubka. Ta překvapivě není v leptu, ale tipuju si na kamarádšoft s YAHU. Vcelku logické a ani mi to neva, kdyby teda YAHU palubku na PZL.24 od IBG už dělal. Možná jsem jen moc netrpělivej. Takže jsem použil plastovou a na ní prdl obtisk. Je to taková ta klasická divočina s modrejma a červenejma budíkama, kdo má doma nějaký to nový PZL, bude vědět co myslím. Trochu mě z toho kolotoče přecházeli oči, ale říkal jsem si, že stejně půjde uvnitř prd vidět, tak co. Pásy jsem použil barevné od Eduardu jako vždycky. Druhej den jsem už zavíral trup, pohodička. Tradičně je potřeba dorýt na spodní straně pár linek co se ztrácí, ale to bylo u AH stejný. Hned jsem trup onýtoval podle polského výkresu z francouzského časopisu. Ten polskej plastik je hrozně houževnatej, což je znát i u broušení, takže to není taková pohoda jako u modelů lisovaných u nás. Aspoň mi to tak příjde. Vzhledem k tomu, že onýtované řady přebrušuju a leštím, vystupující nýty vylisované na některých panelech na trupu mi trochu zavazely a musel jsem si dávat dost bacha. Nějak jsem to zvládl bez větších škod. Výškovky, směrovka, stačí jenom očistit a nalepit. Vcelku pohoda. Promakaný je i motor a prstenec výfuků. Z motoru ovšem půjde prd vidět, je schovaný za prstencem navazujícím na vrtulový kužel. Takže se s ním nemám v plánu moc mazlit. Kompletace křídla mě úplně nenandchla, tím jak spodní díl příliš nesedí. Na každé straně po začištění vychází mezera, tak 0.15-0.2. Tady na MF polský kolega ukazoval jak na to, takže jsem se inspiroval. Do mezer nalepíte proužky plastu a ty zbrousíte tak, aby imitovaly chybějící výztuhu v plechovém potahu. On to teda má jen na jedné straně, ale já to udělal na obou stranách. Přišlo mi to lepší. Jen bych příště použil raději 0.2, než 0.15. Holt člověk se chybama učí. Předlisované hlavně kulometů jsem ucvakl, stejně bych je při broušení náběžky polámal. Otvory pro ně v křídle jsem odvrtal a vložil 0.9 trubičku do které nasunu kulomety z 0.6 s vloženou 0.4 trubičky. Zase, bylo by fajn, kdyby Master udělal ty hlavně v malé sadě, ale to už bych chtěl asi moc. Odtokovka není teda úplně žiletka, ale nějak jsem na to rezignoval a nechal to tak. První zádrhel přišel ve chvíli kdy jsem chtěl nalepit překryt kabiny. Díly jsou tlusté jako prase. Tady se vám opravdu nechce věřit, že to výrobce myslí vážně. Odvážně vám sice nabídne varinatu "vyrob si z plechu sám", ale tady bych si teda fakt netroufal, i když u klasického větrného štítku tuto alternativu vítám. Jak jsem ale pochopil z leptů od Partu, tohle tvarování složitých skulptur z leptů je u sousedů nějaká forma národního sportu a má svoje fandy. K dovršení všeho je ještě překryt dělěný. To taky vymyslel někdo moc "chytrej". K čemu do pytle dělěný překryt, když díly jsou tak tlusté, že by je snad nikdo nenechal jen tak vystavené oku divákovu. Kdyby aspoň byla na rámečku varianta vcelku. Prostě ne. No a abych se nasral úplně, tak na mé kabině byla na té odsuvné části ještě vada v podobě nalisovaných čárek. Naštěstí to šlo zbrousit a vyleštit. Sláva Tamyia leštícím pastám! Abych ale nebyl úplně negativní. Po nalepení kabiny mě zaskočilo jak je krásně čirá a jde přes ní vidět do interiéru. Zvlášť teda ten cirkus na místě palubky. No co už teď...
Druhej výdrb jsem si udělal vlastní nešikovností, nebo nepozorností. Při broušení křídla se mi podařilo, a to fakt netuším jak, zlomit ho přesně napůl. Vůbec jsem na něj nějak moc netlačil, nebo že by ho o něco opíral. Prostě mi to v ruce najednou prdlo. Krásně čistá linka přesně uprostřed křídla. Záhada. Tím se lehce zkomplikovala jinak pohodová instalace křídla, ale zvládl jsme to.
Tááákže po románovém úvodu ve stylu "S mikrofónem za modelem" konečně i nějaká ta fotka. Jak vidíte, zbývá mi zamaskovat kabinu, vybrousit zatmelenou spáru po prasklině na křídle a jdeme na barvu. Zítra budu probírat čipy nastříkaných Gunze a hledat nějakou dobře vypadající kombinaci. BTW na to maskování se netěším, ale můj lobing u oblíbeného výrobce tentokrát nedopadl, je příliš zavalen, ale úplně beznadějný to není. Tak si zkusím vypomoci tou leptanou kabinou a říznu podle ní masky, aspoň k něčemu to bude.
Napsal: 07 led 2020, 16:14
Hele z hlavy ti neřeknu, ale podívám se do poznámek. Já původně šáhl po Tamkám, ale červenou jsem už vypotřeboval a modrá se mi nelíbila. Potřeboval jsem se trefit s obtiskama. Takže nakonec jsem použil Vallejo Model Color. Není to úplně ideál barva na stříkání, ale když chceš, tak to jde. Nicméně nedoporučuju.
¨
a ještě ke všemu to vypadá fakt dobře.
Bude maďarská. 
, který zkoušeli Poláci jako variantu pro své letectvo. Zkoušeli to v roce 1937 v Polsku, nakonec to předali Řekům v zásilce dalších P.24G, bude celostříbrný, bez imartikulace.
Dal jsem na plast z modelu palubku YAHU, mírně ostříhl a do trupu se krásně vlezla