Bf-109G-10 "Royal Class", Eduard, 1/72

[Marcel Matuška]

Ačkoliv jsem ještě nedokončil všechny Bf stodevítky rozestavěné v loňském roce, tak si zde založím další samostatný stavěcí chlívek na varianty G-10. Na úvod se musím přiznat, že vydání Bf 109G-10 v edici “Royal Class” jsem původně nechtěl vůbec kupovat s tím, že si počkám až na vydání v sérii limitek “Gustav Pt4”. Protože mne ale stavění Eduardích Bf stodevítek opravdu chytlo, tak jsem nakonec neodolal a kromě dual comba RC jsem si koupil navíc i jednu sadu drobných dílů, abych si mohl postavit G desítky ze všech tří výrobních závodů, tedy Messerschmitt, Erla a WNF/Diana. A jak už je mým zvykem, tak pro zpestření stavby jsem si ke každé vybrané verzi připravil krátký úvodník. První z nich, který bude k provedení ze závodu WNF/Diana, bude trochu netradičně pojatý. Ty další už budou kratší a budou zaměřené na konkrétní vybrané kamufláže.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 03 bře 2025, 08:40, celkově upraveno 2

[Marcel Matuška]

Bf-109G-10 WNF/Diana “Tajemná továrna v tunelech u Tišnova”

Výrobní varianta WNF/Diana je pro mne jakožto brněnského modeláře zcela logicky zajímavá především tím, kde se tyto stíhačky ke konci války vyráběly. Musím však říct, že mé historické a geografické znalosti měly v tomto ohledu až do zakoupení stavebnice mírně řečeno drobné rezervy. Že se německá letecká výroba z důvodu rozsáhlé spojenecké bombardovací ofenzívy přesouvala do tunelů a že se tak dělo i na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava, to jsem věděl. Kde se ale nacházela továrna Diana GmbH, do které se přemístila výroba Bf-109G-10 ze závodů ve Vídeňském Novém Městě, to jsem vůbec netušil. O to víc mne překvapilo, když jsem zjistil, že to bylo kousek od Tišnova. Ihned jsem se rozhodl vyhledat si k tomu další historické informace a vymyslel jsem rodinný výlet do míst, kde se tato tajemná podzemní továrna nacházela.

Vlastní výrobní tunely (byly celkem tři - loučský, lubenský a níhovský tunel) jsou dnes součástí železniční tratě mezi Brnem a Havlíčkovým Brodem a artefakty odkazující na původní výrobní závod jsou už dnes prakticky nedohledatelné. I tak se ale vyplatí dojet na místo právě vlakem, neboť jinak se do vlastních tunelů člověk prakticky nedostane a výhledy z vagónu na členitou krajinu, kde se tunely střádají s viadukty, jsou dechberoucí.

My jsme si k tomu udělali ještě pěší výlet údolím potoka Halda, kde se dají najít zbytky po úzkokolejné drážce, která vedla z tišnovského nádraží a sloužila údajně k přepravě materiálu a dílů mezi jednotlivými tunely.

Jsou zde vidět i betonové obvodové stěny tehdejší vodní nádrže Kopyto, jejíž přesný účel však není dodnes jasný.

Některé původní objekty továrny Diana, které se ještě dnes využívají jako sklady, restaurace či rekreační zařízení, se dají najít také v osadě Kutiny. Zde je pohled na viadukt před vjezdem do lubenského tunelu.

Přikládám ještě mapku, kdyby si někdo chtěl udělat podobně laděný výlet. Jakožto nadšenec do letadel a historie jsem si to užil a ani pro rodinu to nebylo až tak nudné - okolní příroda je opravdu pěkná a i když člověk zrovna nehledá zbytky tajemné továrny Diana, tak je na co se koukat.

1 - Loučský tunel, 2 - Lubenský tunel, 3- Níhovský tunel, 4 - Údolí potoka Halda se zbytky úzkokolejné drážky, 5 - Osada Kutiny

[Radek A]

Děkuji, velmi zajímavé.

[mrazík]

To jsem netušil, zajímavé čtení Jaké kamufláže budeš stavět vlastně?

[Marcel Matuška]

Díky za reakce, pánové.

Výrobní variantu Diana budu asi dělat v maďarském markingu ze stavebnice.
Ty ostatní vybrané kamufláže teď nebudu prozrazovat, protože souvisí s dalšími připravovanými úvodníky.

[Szwarc.Robert]

A bude i nějaké řezání v podobě motoru?

[HALOGEN]

K tématu doporučuji výbornou knihu Vladimíra Ustohala "Tunely pro Messerschmitty"
https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... tty-209892

[Marcel Matuška]

A bude i nějaké řezání v podobě motoru?

Bohužel asi ne. Zatím to mám namyšlené stavět 2x s doplňky Royal Classu a třetí kousek z Overtrees, tedy jako weekend. Třeba si to ale ještě v průběhu stavby rozmyslím.

K tématu doporučuji výbornou knihu Vladimíra Ustohala "Tunely pro Messerschmitty"

Díky za tip

[Petr Michna]

Moc pěkné počtení, těším se na stavbu, Maďar mě také láká, tak budu čerpat inspiraci.

[Marcel Matuška]

Díky za zájem, Petře.
Před vlastní stavbou ještě slíbené úvodníky k výrobním variantám Messerschmitt a Erla.

[Marcel Matuška]

Bf-109G-10 Mtt Regensburg “Mosquito Jäger”

Bf-109G-10 z mateřských výrobních závodů Messerschmitt v Regensburgu budu stavět v zajímavé noční kamufláži od NJG 11. Ta vznikla v druhé polovině roku 1944 převedením nočních stíhacích jednotek “Wilde Sau” od JG 300 a NJGr 10 a měla se zaměřit na stíhání jinak těžko zachytitelných britských nočních stíhacích a bombardovacích letounů De Havilland Mosquito. Pro tento účel byly využívány především různé verze jednomístných stíhaček Fw-190 a Bf-109, experimentovalo se s vybavením radary, nebo specializovanými nátěry. Bf-109G-10, které používala 5. staffel NJG 11, tak například nesly celošedou kamufláž, která byla pro zvýšení rychlosti ještě naleštěná.

Ani při použití těchto opatření se však NJG11 proti Mosquitům příliš nedařilo a nějakých měřitelných výsledků dosáhla v tomto ohledu pouze posledně utvořená 10. staffel, která pod velením Kurta Weltera poprvé nasadila pro noční stíhání proudové Messerschmitty Me-262. Ostatní jednotky NJG 11 se pak postupně vrátily k boji s těžkými nočními bombardéry a úplný konec války dosloužily při provádění nočních útoků na spojeneckou pozemní techniku.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 09 bře 2025, 18:04, celkově upraveno 2

[Marcel Matuška]

Bf-109G-10 Erla “Poslední sestřel Ericha Hartmanna?”

Pro Bf-109G-10 z továrny Erla mám vybranou kamufláž Ericha Hartmanna ze stavebnice. Jedná se pravděpodobně o jeho poslední stroj, se kterým ve druhé světové válce létal, nebo tedy alespoň poslední zdokumentovaný. S největší pravděpodobností s ním tedy dosáhl také svého posledního 352. sestřelu, který je popisován takto: “V 8 hodin 30 minut německého času, 8. května 1945, odstartoval Major Erich Hartmann s Rottenfliegerem, aby zjistili, jak daleko od Německého (Havlíčkova) Brodu se nachází nejbližší sovětské jednotky. Během průzkumu se ale německá dvojice dostala až nad Brno, kde Hartmann zaútočil na osmičlennou formaci Jaků a jeden z nich sestřelil. Bylo to jeho poslední, 352. vítězství. Poté se do souboje s Rusy údajně dostalo několik Mustangů a tak se Hartmann i jeho wingman odpoutali. Na letišti v Německém Brodu oba Němci přistáli v 9 hodin 20 minut.”

Hartmannova I./JG52 byla od 19.4.1945 postupně přesunuta na letiště v Německém (Havlíčkově) Brodu, aby odsud posílila obranu v nadcházející bitvě o Brno a působila zde až do konce války. Z tohoto ohledu se na na výše popsaném průběhu události nejeví nic podezřelého. Podrobnější popis jeho posledního sestřelu z knihy Sundejte Hartmanna! od Raymonda Tolivera a Trevora Constabla už ale jisté pochybnosti vzbuzuje - nesedí především uvedený popis okolností ohledně probíhající bitvy o Brno (to bylo osvobozeno 26. dubna 1945) a z dostupných archivních informací se historikům nepodařilo dohledat žádné odpovídající ztráty na sovětské straně ani jakoukoliv zmínku o souboji amerických Mustangů se sovětskými Jaky v tento den. Ačkoliv absence posledně zmiňovaného faktu v archivech by byla ze zřejmých důvodů pochopitelná a nic z výše popsaného přímo nevyvrací pravdivost hartmannova hlášení, pak součet všech těchto nesouladů působí přinejmenším podezřele.

Erich Hartmann je dodnes oficiálně považován za “Eso Es” a celá jeho druhoválečná bojová kariéra je nerozlučně spjata právě s letouny Messerschmitt Bf-109. Najde se však nemalé množství historiků, kteří Hartmannovi přisuzují někdy až poloviční počet sestřelů a visící otazník nad tím posledním je jen jeden z mnoha podobných případů.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 09 bře 2025, 18:27, celkově upraveno 1

[Marcel Matuška]

A teď už něco ke stavbě: hotové vnitřky před uzavřením trupu.

[Miloš Völkl]

Další z Tvých výborných témat a staveb
Ať se daří

[Marcel Matuška]

Moc děkuji, Miloši