Let L-13FB Morana - Naděje AČR pro rok 2016 a dál

Tak si s dovolením založím také vlastní chlíveček.
Historie letounu je zde:
V roce 2015 se stav letectva AČR pohroužil do nových hloubek beznaděje.
Poté co v roce 2010 plameny autogenu naporcovaly neprodejné, nadbytečné letouny L-159 do hutí a v roce 2012 se poslední létající L-39ZA přesunuly z části do muzeí a z části do šrotu se letectvo AČR dostalo do bezvýchodné situace.Veřejnou sbírkou z pronájmu vykoupené letouny Jas-39 doplněné 15 letouny L-159 sice v roce 2010 vytvořily vzácně početně vyrovnaný stav avšak poté co k překvapení celé naší politické scény Ruská federace přešla od varování k činům a jediným chirurgickým leteckým úderem 18.4.2012 smetla špionážní radarovou stanici USA v Brdech postavenou v roce 2011 i se čtyřmi stíhači Jas-39 z ostré hotovosti, které se pokusily útočníky zastavit (hotovost NATO se na místo boje dostavila již za tři hodiny po vydání rozkazu ke startu) a devět letounů L-159 bylo ztraceno při agresi USA a OSN proti Iránu kamžto byly v roce 2014 vyslány na pomoc decimovanému koaličnímu letectvu, stala se situace letectva AČR zoufalou.
Protože finanční situace na minimum sníženého rozpočtu AČR neumožňovala nákup nových letounů, zrodil se projekt jednoho z nejkurióznějších bojových letounů, které kdy spatřily světlo světa.
Konstrukční tým továrny Let Kunovice ve složení ing.Jiří Kopal, ing.Jiří Fuksa, ing.Roman Doušek a ing.Hubert Novák pracoval od roku 2009 na projektu nouzové militarizace civilních letounů přičemž šlo povětšinou o v aeroklubech hojně sloužící letouny L-13, L-23, L-200 a Z-142.Tyto projekty byly v roce 2015 předloženy výběrové komisi MO, která pro největší ekonomičnost zvolila k realizaci projekt L-13FB.
Projekt L-13FB vzniknul v roce 2010 kdy byl v továrně Let Kunovice zkonstruován prototyp dvoumotorové proudové modifikace osvědčeného větroně L-13, která vycházela z rozšíření pohonu již vyzkoušené konstrukce L-13TJ což byl v roce 2006 modifikovaný letoun L-13 nad jehož horní část trupu byl na pylon osazen proudový motor PBS TJ-100C.Konstrukční tým se rozhodl použít modernější motor PBS TJ-150B, který měl být na letoun osazen ve dvou kusech.Protože však počáteční pokusy montáže zdvojené pohonné jednotky na nadtrupový pylon prokázaly nevhodnost této konfigurace, bylo rozhodnuto namontovat motory pod křídla na lomené spojovací pylony mezi trupem a křídlem.Z trupu byly proto vytaženy dva vodorovné, aerodynamicky tvarované pylony o délce 0,6m na jejichž konce byly namontovány hladce kapotované motory PBS TJ-150B.Vertikální upevnění a stabilizaci motorů následně zajišťovaly dva pylony, které v úhlu 70° spojovaly motory a křídlo.Stabilizaci letounu ve vodorovné poloze měly zajistit dvě pomocné sklopné podvozkové nohy v koncových vřetenech křídla.
První vzlet s prototypem XL-13F provedl 3.9.2010 tovární pilot Gustav Kubeš, který shledal že prototyp má velmi dobré letové vlastnosti avšak při letu vyšší rychlostí dochází k silnému třepání pružných křídel.Před dalšími lety byly proto křídla vyztuženy montáží dvojice pomocných nosníků a ocasní plochy navíc dostaly kovový potah jako prevenci protržení původního plátěného vlivem aerodynamických sil při řízení.Letoun následně vykazoval vskutku rekordní vlastnosti a 21.11.2010 s ním pilot Kubeš dosáhl rychlosti 320,43 km/h čímž zároveň pokořil světový rychlostní rekord v kategorii motorizovaných větroňů.Pokusy s letounem byly konány až do června 2010 avšak poté co se pro letoun nenašel vhodný kupec, byl prototyp demontován a uskladněn v továrním skladu.
Na světlo byl opět vytažen až v roce 2015 kdy byl předveden komisi MO a po vítězství v soutěži byl převezen zpět do dílen kde na něm byla podle požadavek MO zahájena přestavba letounu pro vojenské použití tak aby bylo možné využít stále ještě skladovanou munici a zbraňové systémy pro letouny sovětsko-ruského původu.
Trup byl kompletně odstrojen a znovu vybaven přičemž hlavní nosný systém byl vyztužen titanovou slitinou jejíž výrobní postup byl zakoupen ve Francii.Původní aerodynamický příďový klobouk byl sejmut a nahrazen dielektrickým krytem pod nějž byl namontován radarový dálkoměr RDPC-13, firmou Meopta vyvinutý laserový značkovač pozemních cílů LZP-3D a přijímač přistávacího navigačního systému ILS VIR-42.Původní palubní deska předního pilotního prostoru byla demontována a nahrazena palubní deskou s dvojicí LCD display informujících na levém display o stavu motorů a palivové soustavy a na pravém displayi o zbraňových systémech a navigačních údajích.Mezi palubní desku a čelní štítek kabiny byl namontován head-up display DSPC-19 s možností zaměřování řízených i neřízených zbraní proti pozemním cílům a zaměřování řízených a neřízených zbraní proti vzdušným cílům.Na display bylo rovněž možné promítnout kříž přistávacího navigačního systému ILS.Na pravou stranu vedle displaye byla dále umístěna zobrazovací část navigačního systému GPS/NAVSTAR Trimble 2101 Plus.
Ovládací prvky obou motorů byly umístěny na konzoli na levé straně předního pilotního prostoru.Pravou stranu zabraly ovladače palubní radiostanice LUN-3520, zbraňových systémů a vestavěných elektronických systémů.
Zadní pilotní prostor byl rovněž vyklizen avšak namísto pilotního a elektronického vybavení byl opatřen jednoduchou sedačkou orientovanou proti směru letu s jedním poutacím popruhem.Na horní část trupu byla umístěna kloubová lafeta se vzad mířícím kulometem UK-59 zásobovaným pásovou municí ze schránky na zadní přehradě pilotní kabiny přičemž k dispozici byla zásoba 1000 nábojů.Zadní přehrada pilotního prostoru byla rovněž opatřena duralovým pancéřováním o tloušťce 15mm.Celý pilotní prostor byl překryt čtyřdílným překrytem z organického skla se stávajícím se z pevného čelního štítku, vpravo odklápěného překrytu pilotní kabiny a vzhůru odklápěného překrytu prostoru střelce s jehož horní části byl na pantu upevněn výklopný aerodynamický štít, který se vyklápěl při střelbě a chránil tak hlavu a ramena střelce před náporem proudu vzduchu.
Bloky zmíněného elektronického vybavení byly umístěny do prostoru nad podvozkovou šachtou do níž se nyní zatahuje na dvojnásobnou světlost zvýšená hlavní podvozková noha (na stejnou výšku se zvýšila i rovněž zatahovací ostruha) se zdvojeným kolem a tuto sekci uzavírala přední přehrada trupové pumovnice.Ta umožnila podélné zavěšení jedné pumy ráže 500kg nebo častěji dvě pumy ráže 250kg, které mohou být jak klasického provedení tak i vybaveny laserovým navigačním zaměřováním (při vojskových zkouškách byl letoun testován pro pumy KAB-500 a KAB-250, kterých byl ve skladech velký přebytek z lepších časů).Příklop pumovnice je dvoudílný a elektricky vyklápěný s dělící osou v ose trupu.Koncové vřeteno trupu bylo vyplněnou vakovou palivovou nádrží s možností nouzového tlakování inertním argonem z dvojice tlakových lahví zavěšených na zadní přehradě pumovnice.Na boční straně trupu je rovněž umístěno kování pro dva přídavné startovací raketové motory SPRD použitelné při startu z krátkých ploch a v případě že letoun byl přetížen.Na spojovací část mezi vodorovnou a svislou ocasní plochu jsou dále namontovány dvě kazety s výletnicemi IR klamných cílů ASO-2V
Původní motorové jednotky byly sejmuty a nahrazeny výkonnějšími motory PBS TJ-200F, které byly vybaveny každý jedním forsážním prstencem pro krátkodobé zvýšení výkonu motoru.Vodorovné nosníky jsou zesíleny na nosnost 500kg a vybaveny každý dvěma závěsníky BD3-57MT na které bylo možné zavěsit jak pumy do hmotnosti 250kg tak častěji neřízené střely S-24 a bloky neřízených střel UB-16 a UB-32.Vnitřní závěsníky je rovněž možné osadit kanonovými a kulometnými kontejnery SPPU-22-01, UPK-23-250 a 9-A-669, které je však možné využít pouze pro pevnou střelbu vpřed.Ve vzdálenosti 30cm od spoje šikmého pylonu a křídla jsou jako poslední instalovány dva závěsníky PD-82-8 (na každé polovině křídla jeden), které spolu s adaptéry APU-60 umožňují zavěšení dvojice pasivních IR PLŘS R-60 určených pro vlastní obranu letounu.
První přestavěný letoun byl zalétán 18.2.2016 přičemž se ukázalo že i přes mohutné úpravy a značné zvýšení hmotnosti byl nadále schopen velice slušné klouzavosti a dokonce termického létání s vypnutými motory.MO proto po vojskových zkouškách podepisuje 1.5.2016 objednávku na třicet letounů, které mají být upraveny z letounů vyřazených aerokluby.Dodávky nových letounů začínají 4.11.2016 kdy na beton VPD 22.zl v Náměšti nad Oslavou přistávají první tři letouny, které zbylých sedmadvacet doplňuje do 19.10.2017.Zde jsou z nich postupně vytvořeny tři letky a letouny jsou k 1.1.2016 zařazeny do operační služby přičemž 22.ztl (1.1.2016 přejmenována z 22.zl) je uvedena do plné operační schopnosti k 1.1.2018.
Letouny prošly bojovým křestem nad Iránem kam byly krátce před koncem konfliktu, který skončil porážkou koalice, dopraveny tři letouny, které byly využívány zejména k rušivému bombardování Iránských vojenských cílů a zaznamenaly velké úspěchy zejména pro velmi obtížnou zjistitelnost vojskovou PVO vyzbrojenou převážně PLŘS s IR naváděcími hlavicemi.Tato rezistivita byla získána jednoduchým vypnutím motorů před útokem a útoky v klouzavém letu.Zpět do ČR se letouny vrátily 3.2.2018 a od té doby neprošly dalším bojovým nasazením.
Seznam letounů L-13FB ve výzbroji letectva AČR:
0100 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-6813, nasazen v bojích nad Iránem
0101 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-9717
0102 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-0920, nasazen v bojích nad Iránem
0103 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-3702, nasazen v bojích nad Iránem
0104 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-1807
0105 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-1827
0106 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-1820
0107 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-4813
0108 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-0302
0109 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-4706
0110 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-8802
0111 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-6805
0112 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-3801, poškozen při přistání 19.5.2017, opraven
0113 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-3802
0114 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-2728
0115 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-2811
0116 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-9847
0117 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-1823
0118 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-0931
0119 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-9829
0120 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-1827
0121 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-6304
0122 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-6838
0123 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-0910
0124 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-2817
0125 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-0788
0126 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-6840
0127 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-4822
0128 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-4720
0129 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-9705
Kamufláž letounů:
Letouny nesly standardní šedo-šedou kamufláž NATO obdobného provedení jako na letounech Jas-39 a L-159.Kruhové výsostné znaky byly umístěny na obou stranách křídla a na pohyblivé části svislé ocasní plochy.Trupové číslo bylo provedeno černě na střední části trupu.Dielektrický kryt na přídi byl opatřen zeleným dielektrickým nátěrem.Letouny byly v rámci letek rozlišeny rozdílným zbarvením koncových vřeten křídel podle tohoto klíče:
22.ztl, 1.lt – červená
22.ztl, 2.lt - modrá
22.ztl, 3.lt – zelená
Znak 22.ztl byl v nestandardní původní barevné podobě na pevné části svislé ocasní plochy.Znaky letek byly umístěny pod pevnou částí překrytu kabiny.
Základem bude Blaník od Modely, množství plastových destiček a kýble potu.První fotky budou +- zítra podle toho jak se dostanu domů a k foťáku.Co se kamo týče tak zřejmě se podržím výše uvedeného popisu ale zvažuji i kamo z Iránu (případné návrhy jsou vítány)
Na závěr důležité upozornění
JDE O RECESI, NE O VÝSMĚCH
Historie letounu je zde:
V roce 2015 se stav letectva AČR pohroužil do nových hloubek beznaděje.
Poté co v roce 2010 plameny autogenu naporcovaly neprodejné, nadbytečné letouny L-159 do hutí a v roce 2012 se poslední létající L-39ZA přesunuly z části do muzeí a z části do šrotu se letectvo AČR dostalo do bezvýchodné situace.Veřejnou sbírkou z pronájmu vykoupené letouny Jas-39 doplněné 15 letouny L-159 sice v roce 2010 vytvořily vzácně početně vyrovnaný stav avšak poté co k překvapení celé naší politické scény Ruská federace přešla od varování k činům a jediným chirurgickým leteckým úderem 18.4.2012 smetla špionážní radarovou stanici USA v Brdech postavenou v roce 2011 i se čtyřmi stíhači Jas-39 z ostré hotovosti, které se pokusily útočníky zastavit (hotovost NATO se na místo boje dostavila již za tři hodiny po vydání rozkazu ke startu) a devět letounů L-159 bylo ztraceno při agresi USA a OSN proti Iránu kamžto byly v roce 2014 vyslány na pomoc decimovanému koaličnímu letectvu, stala se situace letectva AČR zoufalou.
Protože finanční situace na minimum sníženého rozpočtu AČR neumožňovala nákup nových letounů, zrodil se projekt jednoho z nejkurióznějších bojových letounů, které kdy spatřily světlo světa.
Konstrukční tým továrny Let Kunovice ve složení ing.Jiří Kopal, ing.Jiří Fuksa, ing.Roman Doušek a ing.Hubert Novák pracoval od roku 2009 na projektu nouzové militarizace civilních letounů přičemž šlo povětšinou o v aeroklubech hojně sloužící letouny L-13, L-23, L-200 a Z-142.Tyto projekty byly v roce 2015 předloženy výběrové komisi MO, která pro největší ekonomičnost zvolila k realizaci projekt L-13FB.
Projekt L-13FB vzniknul v roce 2010 kdy byl v továrně Let Kunovice zkonstruován prototyp dvoumotorové proudové modifikace osvědčeného větroně L-13, která vycházela z rozšíření pohonu již vyzkoušené konstrukce L-13TJ což byl v roce 2006 modifikovaný letoun L-13 nad jehož horní část trupu byl na pylon osazen proudový motor PBS TJ-100C.Konstrukční tým se rozhodl použít modernější motor PBS TJ-150B, který měl být na letoun osazen ve dvou kusech.Protože však počáteční pokusy montáže zdvojené pohonné jednotky na nadtrupový pylon prokázaly nevhodnost této konfigurace, bylo rozhodnuto namontovat motory pod křídla na lomené spojovací pylony mezi trupem a křídlem.Z trupu byly proto vytaženy dva vodorovné, aerodynamicky tvarované pylony o délce 0,6m na jejichž konce byly namontovány hladce kapotované motory PBS TJ-150B.Vertikální upevnění a stabilizaci motorů následně zajišťovaly dva pylony, které v úhlu 70° spojovaly motory a křídlo.Stabilizaci letounu ve vodorovné poloze měly zajistit dvě pomocné sklopné podvozkové nohy v koncových vřetenech křídla.
První vzlet s prototypem XL-13F provedl 3.9.2010 tovární pilot Gustav Kubeš, který shledal že prototyp má velmi dobré letové vlastnosti avšak při letu vyšší rychlostí dochází k silnému třepání pružných křídel.Před dalšími lety byly proto křídla vyztuženy montáží dvojice pomocných nosníků a ocasní plochy navíc dostaly kovový potah jako prevenci protržení původního plátěného vlivem aerodynamických sil při řízení.Letoun následně vykazoval vskutku rekordní vlastnosti a 21.11.2010 s ním pilot Kubeš dosáhl rychlosti 320,43 km/h čímž zároveň pokořil světový rychlostní rekord v kategorii motorizovaných větroňů.Pokusy s letounem byly konány až do června 2010 avšak poté co se pro letoun nenašel vhodný kupec, byl prototyp demontován a uskladněn v továrním skladu.
Na světlo byl opět vytažen až v roce 2015 kdy byl předveden komisi MO a po vítězství v soutěži byl převezen zpět do dílen kde na něm byla podle požadavek MO zahájena přestavba letounu pro vojenské použití tak aby bylo možné využít stále ještě skladovanou munici a zbraňové systémy pro letouny sovětsko-ruského původu.
Trup byl kompletně odstrojen a znovu vybaven přičemž hlavní nosný systém byl vyztužen titanovou slitinou jejíž výrobní postup byl zakoupen ve Francii.Původní aerodynamický příďový klobouk byl sejmut a nahrazen dielektrickým krytem pod nějž byl namontován radarový dálkoměr RDPC-13, firmou Meopta vyvinutý laserový značkovač pozemních cílů LZP-3D a přijímač přistávacího navigačního systému ILS VIR-42.Původní palubní deska předního pilotního prostoru byla demontována a nahrazena palubní deskou s dvojicí LCD display informujících na levém display o stavu motorů a palivové soustavy a na pravém displayi o zbraňových systémech a navigačních údajích.Mezi palubní desku a čelní štítek kabiny byl namontován head-up display DSPC-19 s možností zaměřování řízených i neřízených zbraní proti pozemním cílům a zaměřování řízených a neřízených zbraní proti vzdušným cílům.Na display bylo rovněž možné promítnout kříž přistávacího navigačního systému ILS.Na pravou stranu vedle displaye byla dále umístěna zobrazovací část navigačního systému GPS/NAVSTAR Trimble 2101 Plus.
Ovládací prvky obou motorů byly umístěny na konzoli na levé straně předního pilotního prostoru.Pravou stranu zabraly ovladače palubní radiostanice LUN-3520, zbraňových systémů a vestavěných elektronických systémů.
Zadní pilotní prostor byl rovněž vyklizen avšak namísto pilotního a elektronického vybavení byl opatřen jednoduchou sedačkou orientovanou proti směru letu s jedním poutacím popruhem.Na horní část trupu byla umístěna kloubová lafeta se vzad mířícím kulometem UK-59 zásobovaným pásovou municí ze schránky na zadní přehradě pilotní kabiny přičemž k dispozici byla zásoba 1000 nábojů.Zadní přehrada pilotního prostoru byla rovněž opatřena duralovým pancéřováním o tloušťce 15mm.Celý pilotní prostor byl překryt čtyřdílným překrytem z organického skla se stávajícím se z pevného čelního štítku, vpravo odklápěného překrytu pilotní kabiny a vzhůru odklápěného překrytu prostoru střelce s jehož horní části byl na pantu upevněn výklopný aerodynamický štít, který se vyklápěl při střelbě a chránil tak hlavu a ramena střelce před náporem proudu vzduchu.
Bloky zmíněného elektronického vybavení byly umístěny do prostoru nad podvozkovou šachtou do níž se nyní zatahuje na dvojnásobnou světlost zvýšená hlavní podvozková noha (na stejnou výšku se zvýšila i rovněž zatahovací ostruha) se zdvojeným kolem a tuto sekci uzavírala přední přehrada trupové pumovnice.Ta umožnila podélné zavěšení jedné pumy ráže 500kg nebo častěji dvě pumy ráže 250kg, které mohou být jak klasického provedení tak i vybaveny laserovým navigačním zaměřováním (při vojskových zkouškách byl letoun testován pro pumy KAB-500 a KAB-250, kterých byl ve skladech velký přebytek z lepších časů).Příklop pumovnice je dvoudílný a elektricky vyklápěný s dělící osou v ose trupu.Koncové vřeteno trupu bylo vyplněnou vakovou palivovou nádrží s možností nouzového tlakování inertním argonem z dvojice tlakových lahví zavěšených na zadní přehradě pumovnice.Na boční straně trupu je rovněž umístěno kování pro dva přídavné startovací raketové motory SPRD použitelné při startu z krátkých ploch a v případě že letoun byl přetížen.Na spojovací část mezi vodorovnou a svislou ocasní plochu jsou dále namontovány dvě kazety s výletnicemi IR klamných cílů ASO-2V
Původní motorové jednotky byly sejmuty a nahrazeny výkonnějšími motory PBS TJ-200F, které byly vybaveny každý jedním forsážním prstencem pro krátkodobé zvýšení výkonu motoru.Vodorovné nosníky jsou zesíleny na nosnost 500kg a vybaveny každý dvěma závěsníky BD3-57MT na které bylo možné zavěsit jak pumy do hmotnosti 250kg tak častěji neřízené střely S-24 a bloky neřízených střel UB-16 a UB-32.Vnitřní závěsníky je rovněž možné osadit kanonovými a kulometnými kontejnery SPPU-22-01, UPK-23-250 a 9-A-669, které je však možné využít pouze pro pevnou střelbu vpřed.Ve vzdálenosti 30cm od spoje šikmého pylonu a křídla jsou jako poslední instalovány dva závěsníky PD-82-8 (na každé polovině křídla jeden), které spolu s adaptéry APU-60 umožňují zavěšení dvojice pasivních IR PLŘS R-60 určených pro vlastní obranu letounu.
První přestavěný letoun byl zalétán 18.2.2016 přičemž se ukázalo že i přes mohutné úpravy a značné zvýšení hmotnosti byl nadále schopen velice slušné klouzavosti a dokonce termického létání s vypnutými motory.MO proto po vojskových zkouškách podepisuje 1.5.2016 objednávku na třicet letounů, které mají být upraveny z letounů vyřazených aerokluby.Dodávky nových letounů začínají 4.11.2016 kdy na beton VPD 22.zl v Náměšti nad Oslavou přistávají první tři letouny, které zbylých sedmadvacet doplňuje do 19.10.2017.Zde jsou z nich postupně vytvořeny tři letky a letouny jsou k 1.1.2016 zařazeny do operační služby přičemž 22.ztl (1.1.2016 přejmenována z 22.zl) je uvedena do plné operační schopnosti k 1.1.2018.
Letouny prošly bojovým křestem nad Iránem kam byly krátce před koncem konfliktu, který skončil porážkou koalice, dopraveny tři letouny, které byly využívány zejména k rušivému bombardování Iránských vojenských cílů a zaznamenaly velké úspěchy zejména pro velmi obtížnou zjistitelnost vojskovou PVO vyzbrojenou převážně PLŘS s IR naváděcími hlavicemi.Tato rezistivita byla získána jednoduchým vypnutím motorů před útokem a útoky v klouzavém letu.Zpět do ČR se letouny vrátily 3.2.2018 a od té doby neprošly dalším bojovým nasazením.
Seznam letounů L-13FB ve výzbroji letectva AČR:
0100 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-6813, nasazen v bojích nad Iránem
0101 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-9717
0102 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-0920, nasazen v bojích nad Iránem
0103 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-3702, nasazen v bojích nad Iránem
0104 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-1807
0105 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-1827
0106 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-1820
0107 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-4813
0108 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-0302
0109 – 22.ztl, 1.lt, přestavěno z OK-4706
0110 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-8802
0111 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-6805
0112 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-3801, poškozen při přistání 19.5.2017, opraven
0113 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-3802
0114 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-2728
0115 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-2811
0116 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-9847
0117 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-1823
0118 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-0931
0119 – 22.ztl, 2.lt, přestavěno z OK-9829
0120 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-1827
0121 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-6304
0122 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-6838
0123 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-0910
0124 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-2817
0125 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-0788
0126 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-6840
0127 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-4822
0128 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-4720
0129 – 22.ztl, 3.lt, přestavěno z OK-9705
Kamufláž letounů:
Letouny nesly standardní šedo-šedou kamufláž NATO obdobného provedení jako na letounech Jas-39 a L-159.Kruhové výsostné znaky byly umístěny na obou stranách křídla a na pohyblivé části svislé ocasní plochy.Trupové číslo bylo provedeno černě na střední části trupu.Dielektrický kryt na přídi byl opatřen zeleným dielektrickým nátěrem.Letouny byly v rámci letek rozlišeny rozdílným zbarvením koncových vřeten křídel podle tohoto klíče:
22.ztl, 1.lt – červená
22.ztl, 2.lt - modrá
22.ztl, 3.lt – zelená
Znak 22.ztl byl v nestandardní původní barevné podobě na pevné části svislé ocasní plochy.Znaky letek byly umístěny pod pevnou částí překrytu kabiny.
Základem bude Blaník od Modely, množství plastových destiček a kýble potu.První fotky budou +- zítra podle toho jak se dostanu domů a k foťáku.Co se kamo týče tak zřejmě se podržím výše uvedeného popisu ale zvažuji i kamo z Iránu (případné návrhy jsou vítány)
Na závěr důležité upozornění
JDE O RECESI, NE O VÝSMĚCH