S.T.Byčkov a Bf 109G-10/U4 od 5 Jasty ROA

[Archivář]

Zpracoval jsem tuto stať pro "šuplík "Modely", ale tam to zapadlo. Možná by tento článek zajímal i příznivce tohoto šuplíku "Luftwaffe 1939-45". Mimochodem, nedokázal by někdo zjistit na čem Byčkov létal u 482. stíhacího leteckého pluku 322. stíhací divize ?

Jediné dvě zdokumentované mašiny od 5 Jasty ROA z března / dubna 1945 "bílá 15" a "bílá 24" z letiště Německý Brod.
Podklady a foto viz JaPo - Messerschmitt Bf 109G-10/U4 Production & Operational Service Aleš Janda, Tomáš Poruba
Pak existuje ještě foto na "bílou 17", na ocase je viditelný znak ROA.

Messerschmitty Bf 109G-10 / U4 od ROA jsou na této základně doloženy od 7.3.1945 a písemné prameny dokládají existenci letounů „bílá 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23 a 24”. Několik z nich je potvrzeno i fotograficky. Podle mě zcela určitě existoval i stroj "bílá 12" a šestnáctý letoun měl buď velitelské označení < podle zvyklostí Luftwaffe nebo to byl stroj záložní.

Letoun "bílá 24" létal pouze s německým výsostným označením a potvrzují to i záznamy tehdejšího personálu letiště. První kusy však vyměnily svastiku na kýlovce za znak jednotek ROA. Takovýto stroj je „bílá 15”, jejíž zadní část trupu zůstala ve zničeném hangáru německobrodského letiště nebo letoun "bílá 17" na fotce.. Minimálně do číslice „17” tak Bf 109G-10 U4 od ROA používaly tento znak místo hákového kříže.
Trupové číslo strojů 5 Jasty ROA bylo až za trupovým křížem, vždy v bílé barvě, podle toho se poznají Bf 109G-10/U4 od 5 Jasty ROA

Semjon Trofimovič Byčkov (15. května 1918 osada Petrovka Voroněžská oblast, Sovětské Rusko – 4. listopadu 1946 Moskva, SSSR) byl vojenský pilot, Hrdina Sovětského svazu a letec ozbrojených sil KONR.

Narodil se v osadě Petrovka ve Voroněžské oblasti (gubernii). V mládí absolvoval lekce v leteckých klubech, které zúročil tím, že 5. listopadu 1939 ukončil Borisoglebskou leteckou školu V. P. Čkalova

Do armády vstoupil 16. ledna 1939 službou u 12. záložního leteckého pluku.

30. ledna 1940 byl povýšen na podporučíka. Od 16. prosince 1940 byl mladším pilotem 42. stíhacího leteckého pluku, poté pilotem ve 287. stíhacího leteckého pluku.

Na frontě byl nasazen od začátku války v roce 1941. Od 25. března 1942 byl povýšen na poručíka. Od 20. července 1942 byl v hodnosti nadporučík zástupcem velitele letky.

V červenci 1942 stanul před vojenským soudem za zničení letadla při přistávacím manévru pod vlivem alkoholu. Při nehodě bylo letadlo zničeno a Byčkov málem přišel o život. Byl odsouzen na 5 let v táborech nucených prací. Podle aplikace poznámky dvě k článku 28 trestního zákoníku RSFSR mu byl výkon trestu odložen s možností osvědčit se další službou na frontě.

Byčko se snažil osvědčit tak dobře, že již po třech měsících, 1. října 1942, mohl vojenský sovět vydat s přihlédnutím na jeho vojenské výkony a zásluhy v boji usnesení číslo 037/44 o zahlazení a prominutí trestu. Rozkazem vojsk Stalingradského frontu číslo 57/N ze dne 23. října 1942 byl poručík S. T. Byčkov vyznamenán Řádem rudého praporu za příkladné plnění bojových úkolů a osobní statečnost.

28. května 1943 byl povýšen na kapitána. Sloužil jako navigátor 937. stíhacího leteckého pluku, dále jako zástupce velitele 482. stíhacího leteckého pluku 322. stíhací divize. Dne 23. srpna 1943 byl rozkazem 15. letecké armádě č. 44/N vyznamenán druhým Řádem rudého praporu za příkladné plnění bojových úkolů.

Dne 2. září 1943 mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu s Leninovým řádem a medailí Zlatá hvězda za osobní sestřelení 15 nepřátelských letadel, 1 sestřelení ve skupině, 230 bojových misí a 60 vzdušných soubojů.

Dne 10. prosince 1943 byl sestřelen německým protiletadlovým dělostřelectvem, zraněn a zajat. Němcům se ho podařilo identifikovat jako sovětské letecké eso, a proto němečtí vojenští lékaři věnovali jeho léčbě mimořádnou pozornost. Po vyléčení byl převezen do zajateckého tábora v Suwalkách, kde ho v únoru roku 1944 plukovník Viktor Malcev přesvědčil, aby se přidal na německou stranu.

Zpočátku pomáhal přeletům letadel z německých továren na polní letiště na východní frontě a později se účastnil protipartyzánských operací poblíž města Daugavpils. Podepsal také provolání pro zajaté sovětské letce, ve kterém je vyzýval ke vstupu do řad německých ozbrojených sil a boji s bolševismem. Jeho jméno bylo hojně využíváno v protisovětské propagandě, neboť se jednalo o Hrdinu Sovětského svazu, který přešel na stranu Třetí říše

Po rozpuštění leteckého útvaru Ostland v září 1944 se podílel v Chebu na formování 1. leteckého pluku vzdušných sil KONR. Byl jmenován velitelem 5. stíhací perutě nesoucí jméno plukovníka A. A. Kazakova. Pod jeho velení spadalo 16 letounů Bf 109G-10/U4. Dne 5. února 1945 byl povýšen do hodnosti majora KONR. V průběhu kariéry v ROA nebo německém letectvu nejsou doložena vzdušná vítězství.Koncem dubna 1945 se vzdal vojákům 12. sboru 3. americké armády spolu s dalšími vlasovskými piloty a byl internován ve francouzském městě Cherbourg. Údajně také nabízel své služby americké armádě, ale byl odmítnut. V září 1945 byl na základě Jaltské dohody předán do rukou sovětských úřadů. U výslechů uváděl, že byl ke zradě donucen nátlakem a sváděl vše na svého spolubojovníka Bronislava Antilevského.

Dne 24. srpna 1946 byl souzen Vojenským tribunálem moskevského vojenského okruhu. Byl shledán vinným trestným činem podle §58-1b (vojenská zrada) sovětského trestního zákoníku a odsouzen k trestu smrti. Dne 25. srpna 1946 požádal Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR o udělení milosti. Žádost byla zamítnuta a rozsudek byl vykonán 4. listopadu 1946.

Byl popraven ještě jako Hrdina Sovětského svazu, neboť mu tento titul a všechna další sovětská vyznamenání byla odebrána až 21. března 1947 výnosem Prezídia Nejvyššího sovětu.

Přílohy

Быч1.jpg (20.34 KiB) Zobrazeno 1475 krát

Быч.jpg (20.6 KiB) Zobrazeno 1473 krát

[Viggen99]

Ruské stránky uvádějí shodně s článkem v Revi č.147, že S. T. Byčkov dosáhl sestřelů u 287.IAP na Hurricanech a na Jak-7 (dle Revi na Jak-7b). U 937.IAP pak vítězil v kabině La-5. Seznamy vítězství z různých zdrojů se tak jako obvykle od sebe liší.
Bohužel to málo fotografií bídné kvality neukazuje nic, co by vypovídalo o označení letounů před nimž je Byčkov (ve dvojici či ve skupině) fotografován a ani není zřejmé, zda jde o letouny, které osobně používal.
Vzhledem k jeho pozdějšímu osudu a současné politické situaci v Rusku nelze očekávat, že by se v dohledné době objevily nějaké další fotky.

[Archivář]

Díky za upřesnění typu strojů, na kterých Byčkov létal za ruskou stranu. Jenom se domnívám, že na té fotce nejsou jmenovaní piloti - spíše někdo v Rusku neměl jejich fotku, tak tam připsal jména. Byčkov a Antilevskij si moc podobni nejsou ... Navíc ti tři na fotce mají tmavé výložky a piloti měli žluté. Spíše to vypadá na někoho z protiletadlové obrany (mám tuto fotku bez popisek).

Trochu jsem se do toho ponořil.5. Jasta ROA skutečně na začátku obdržela celkem 16 strojů Bf 109G-10/U4.
Když na jdeme chronologicky, tak: 19.12.1944 vydal Reichmarschall Göring rozkaz k vytvoření Vzdušných sil ROA, které přešli 4.2.1945 pod Vlasovovo velení.
Velitelem VVS byl jmenován plukovník (od 12.2.1945 generálmajor) V.I. Malcev.
Teprve až v dubnu 1945 byl v Mariánských lázních zformován 1. letecký pluk (velitel plukovník L.I. Bajdak), v sestavě:
5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA) bylo 16 Bf-109G-10/U4
8. bombardovací eskadry 12 Ju-88 (podle mě existovala pouze v přípravě, nikde jsem vraky těchto Ju-88 nezaznamenal)
5. výcvikové eskadry 2 Bf109G-12, 2 Ju-88, 2 Fi-156, 2 U-2, 1 He-111 a 1 Do-17 (tyto stroje byli ROA k výcviku předány)

(podotýkám, že NEMĚLI žádný Me 262, jak je všeobecně uváděno, rovněž zde nejsou stroje Ju-87)

Ve stádiu formování se nacházela ještě jedna bombardovací, průzkumná a dopravní eskadra. V sestavě VVS ROA byl také pluk protiletadlového dělostřelectva a výsadkový prapor a prapor pozemní obsluhy. Celkem sloužilo v těchto jednotkách kolem 5.000 lidí. Ruští dobrovolníci v Luftwaffe nosili německé uniformy s označením jednotlivých složek, ke kterým patřili.

Letecký výcvik na německé stroje probíhal na letišti v Chebu tedy někdy od ledna do konce února 1945 a zde stíhací piloti ROA dostali letouny ony Bf109G-10/U4

Ve zprávě z 2. března 1945 bylo zaznamenáno 15 ks Bf 109 Bf-109G-10/U4 u ROA, takže 1 ks asi zničili už při výcviku.
Od 7. března 1945 byla 5. Jasta ROA umístěna v Deutsch Brodě (Německém Brodě) a v dubnu 1945 hlásí už pouhých 6 ks Bf109G-10/U4

Zbytek leteckých sil ROA zůstal v Chebu.

Tyhle údaje mírně upravují čísla co jsem psal výše - na začátku měli 16 ks Bf 109, 1 ks pak ztratili (asi) při výcviku a do Deutsch Brod dorazilo 15 strojů, u kterých jsou známá trupová čísla (podle dokumentů): „bílá 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23 a 24”. Podle mě zcela určitě existoval i stroj "bílá 12".
Letecký park pak zredukovali do konce dubna na 6 ks, což by znamenalo ztrátu 9 letadel (což je poměrně dost, což mě vede k úvaze, že je Luftwaffe přeci jen na nějakou bojovou akci nasadila, ale o žádné se ale nikde nepíše, nicméně Grafova I./JG 52 a pak III./JG 52 intenzivně létala do posledního dne války a je otázkou, zda Graf s 5. Jasta ROA nějak spolupracoval při bojových akcích. Někde těch 9 strojů ztratit museli).

8.května 1945 velká pozemní kolona složená z členů Jasta 5 (údajně), JG 52, 1./NAGr. 14, 10.(Pz.)/SG 9 a dalších zde dislokovaných vojáků opustila letiště Deutsch Brod směrem na Humpolec.Část letadla byla zapálena a zanechána na letišti. Ve večerních hodinách 8.5. 1945 se kolona vzdala americké 90. pěší divizi v Písku, ale ještě v témže květnu byli všichni předáni Rusům. Většina zajatců skončila v zajateckém táboře č. 376 v Krasnouralsku na Urale a na svobodu se první dostali v roce 1949 a poslední kolem roku 1955. Tak to je všeobecně přijímáno. Jenže tohle nesedí na letce ROA.
Malcev, Byčkov a další letci se totiž vzdali američanům na západě, což mě vede k myšlence, že minimálně část pilotů ROA musela být v koncem dubna / začátkem květnu 1945 zpět v Chebu a ne už v Deutsch Brodě. Do Ruska byly vydáni až v roce 1946. Byčkovovi bylo slíbeno, že pokud bude svědčit proci Malcevovi, tak ho nepopraví. Což učinil, ale nebylo mu to nic platné. Jeho, stejně jako Malceva, pověsili. Pouze ne v hlavním procesu s Vlasovem a spol.

Navíc Malcev nabízel Vlasovovi,v květnu 1945, že mu poskytne Fi-156 na odlet do Španělska. Měl ho pilotovat Bronislav Romanovič Antilevskij (viz níže). To by těžko organizoval v květnu 1945 z Deutsch Brodě, ale z Chebu to možné ještě bylo ...

Bronislav Romanovič Antilevskij byl druhým hrdinou Hrdinou Sovětského svazu v ROA. Titul dostal za účast v sovětsko-finské válce 1939—1940 byl 7. dubna 1940 obdržel medaili zlaté hvězdy spolu s Leninovým řádem. Byl 28.8. 1943 byl sestřelen a zajat. Byl držen v táboře v oblasti Suwalki, poté v Moritzfeldu. Na konci roku 1943 ho plukovník Viktor Malcev, který od roku 1941 spolupracoval s německými úřady, přesvědčil, aby se připojil k letecké skupině Ostland. Podílel se na převozu letadel z leteckých továren na polní letiště na východní frontě a také na protipartyzánských bojích v oblasti Daugavpilsu. Spolu s Hrdinou Sovětského svazu Semjonem Byčkovem apeloval písemně i ústně na zajaté piloty s výzvami ke spolupráci s Němci. Po rozpuštění skupiny "Ostland" v září 1944 přijel Antilevskij do Chebu, kde se pod velením Malceva aktivně podílel na formování 1. leteckého pluku vzdušných sil Dne 5. února 1945 byl povýšen na kapitána. Byl oceněn dvěma medailemi a personalizovanými hodinkami. Po kapitulaci se odjel dobrovolně (!) do SSSR s doklady na jméno člena protifašistického partyzánského oddílu Berezovskij, ale při kontrole v NKVD byla v patě jeho boty (!) nalezena medaile Zlatá hvězda vydaná B. R. Antilevskému. Dne 12. června 1945 byl zatčen. Dne 25. července 1946 odsoudil vojenský tribunál Moskevského vojenského okruhu k nejvyššímu trestu. Podle archivních knih Vojenského soudu Moskevského vojenského okruhu byl rozsudek nad Antilevským schválen Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR 22. listopadu 1946 a 29. listopadu téhož roku byl vykonán.

Fotek letců ROA je strašně málo. V Deutsch Brodě byli chvilku a z výcvikového letiště v Chebu jsou známé pouze fotky velitelů. NIcméně, podlemě fotky někde jsou, na ruskych diskuzích o ROA se tu a tam objeví nějaká nová. Třeba ta co přikládám, jak je na ní Malcev a Vlasov. Podle mě v archívech NKVD jsou. Bohužel, asi se jich nedočkáme.

Zajímavá je ta fotka dvou sovětských pilotů u letadla v pozadí. Je tam i zajímavý emblém s kartou.

Přílohy

Ант1.jpg (28.91 KiB) Zobrazeno 1174 krát

Naposledy upravil Archivář dne 14 kvě 2025, 12:19, celkově upraveno 3

[Radek A]

Fotku bílé 17 se znakem ROA jsem nikdy neviděl, a to jsem prošel poměrně dost publikací na to téma. Kde je k vidění?

[Archivář]

Je ta fotka co jsem přiložil v první části článku, znak ROA je na ocase jasně vidět, bílá 17 šla rozeznat na originále fotky - prodáno na e-bay (potvrdil to majitel fotky v diskuzích na zahraničních forech k tématu ROA). I když - po pravdě řečeno - já tam tu "17" nevidím, ale znak ROA tam je. Zkusím tu diskuzi k této fotce najít.

[Radek A]

Aha, díky. Mně to při zběžném pohledu připadalo jen jako světlejší flek, ale je to tam. Sedmnáctku taky nevidím a ani nevím, v kterém místě ji přesně hledat, ale už jen samotná fotka znaku ROA na jiném letadle než na tom vrakovišti je zajímavá.

[Archivář]

Už jsem to našel - majitel fotky se odvolával na JaPo - Messerschmitt Bf 109G-10/U4 Production & Operational Service Aleš Janda, Tomáš Poruba - strana 8 - jsou tam tři fotky tohoto stroje - podle uvolněného motorové krytu ta samá mašina (dvě velké + jedna malá) a JaPo tam uvádí, že je to "bílá 17" (což bych jim věřil).

Přílohy

[Archivář]

Jak znám JaPo, tak když napíší "bílá 17", tak bych tomu věřil. Oni tehdy neznali tu fotku z e-bay, tak je asi nenapadlo, že by mohl být tento stroj z ROA.
Ono totiž ani to, že za čísla jsou za křížem, není úplně 100% důkaz že je to stroj ROA - podívej, já mám v archívu tuto fotku "bílé 7". Je to někde nějaké letiště (údajně v Čechách). Číslo (zvláštně prohnuté) je za křížem, tak jsem si říkal, že by to mohl být další stroj ROA. Ale je to G-14 (podle W.Nr.) a číslo je 7 (ROA začínala číslovat od 10) , takže stroj ROA to nebude... Ale číslo je za křížem.

Přílohy

[Mato Vlca]

Ta fotka W.Nr.464463 je zo zbierky J. Crowna. Ano mala popis ako Ceskoslovensko, ale to sa mi moc nezda. Za tou Bielou 7 je Bf 109G-14, Biela 1?+~ z JG 4. Nenasiel som, ze by tato jednotka operovala z Ceskoslovenska, aj ked sa tu mohol nejaky stroj "zatulat". Napr. Cierna/Cervena 15+~ bola vyfotena Sovietmi v Jüterbogu

Inak o Bielej 7 som nasiel aj to, ze sa na nej cvicili talianski piloti

[Archivář]

Mato, s tou "italskou stopou" na W.Nr. 464463 budeš mít pravdu, sesterské mašiny zůstali také v Itálii.
8.5.1945 Ital.J.Gr. - Fl.Pl. Ghedi Kapitulation Bf 109 G-14 W.Nr.464464 4 + – – – – Italien
8.5.1945 Ital.J.Gr. - Fl.Pl. Ghedi Kapitulation Bf 109 G-14 W.Nr.464469 ws 3 + – – – – Italien
Určitě se stroji ROA nemá nic společného.

Nicméně jsem přemýšlel, proč 5. Jasta ROA začala číslovat své G-10/U4 až od čísla "10". Podle mě to souvisí s tím, že napřed letectvo ROA dostalo na výcvik 2 Bf109G-12, 2 Ju-88, 2 Fi-156, 2 U-2, 1 He-111 a 1 Do-17. Je to celkem 10 strojů, což by mohlo souviset s číslováním a čísla 1 až 9 mohli dostat tyto cvičné letouny (já vím, je jich celkem 10, ale je dost dobře možné, že některý stroj nedostali, nebo byl zničen při výcviku a číslo použili znovu nebo Fi-156 používali pouze na dopravu velitelů). Malcev letectvo ROA budoval a měl dost času v Chebu očíslovat stroje co dostal od Luftwaffe. Navíc letectvo ROA vystupovalo jako samostatný subjekt, což by odpovídalo tomu, že si "své" stroje očíslovalo samo.
Očíslování obdržených BF 109G-10/U4 vyššími čísly je logické, ty obdrželi až po mašinách určených k výcviku, proto dostali čísla "10" až "24".

[Archivář]

Na vrtulniku.cz jsou uvedeny dvě jmenovité ztráty Bf 109G-10 od 5. Jasty. Kde to ovšem vzali, nevím, pramen neuvádějí, nicméně data i místa nehod vypadají důvěryhodně. Nicméně piloti mají německé hodnosti a jejich jména jsem nikde, v souvislosti s ROA, mimo vrtulník.cz nenašel. Beru to s rezervou, nejde to nijak ověřit - ani v seznamu ztrát RLM tyto nehody nejsou (což ale nic neznamená, 5. Jasta byla vlastně mimo pravomoc velení Luftwaffe - alespoň papírově). Překvapuje mě, že záznamy jsou tak podrobné - datum, čas, místo nehody, jméno pilota. To často nebývá.

23.3.1945 v 8.15 hod. u obce Kejžlice (okres Pelhřimov) pro hořící motor nouzově přistál Bf 109 G-10 od 1. istrebitělnaja eskadrilla imeni polkovnika Kazakova - Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě. Pilot Oblt. T. Lobanow.

27.3.1945 v 8.35 hod. u Humpolce (okres Pelhřimov) pro závadu palivového systému nouzově přistál Bf 109 G-10 od 1. istrebitělnaja eskadrilla imeni polkovnika Kazakova - Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě. Pilot Lt. Alexandr Vasiljevič Worobiow nezraněn. Letoun vážně poškozen.

[Archivář]

Vytahal jsem z ruských stránek zajímavé věci ohledně letectví ROA (existuje rusko-německý projekt digitalizace německých dokumentův archivech Ruské federace - jsou tam uložené tisíce německých dokumentů, zmíněné zdrojové dokumenty jsou pravděpodobně uloženy právě tam ...)
Určitě existují i neznámé fotky k tématu - viz třeba tato, co jsem našel (Byčkov je čtvrtý zleva)

Změna postavení ROA, schválená Göringem, se odrazila i ve vzhledu vojáků. Dne 6. února 1945 byly na Malcevův rozkaz německé kokardy nahrazeny ruskými, místo německých emblémů nosili vojáci a důstojníci rukávový emblém se znakem ROA. Od této chvíle se pro vojáky staly rozhodujícími pokyny vrchního velitele osvobozenecké armády. Velký význam byl přikládán vyobrazení symbolu ROA na trupu a křídlech letadel - měl to být modrý svatoondřejský kříž na bílém pozadí. Na ruské straně (myšleno ROA) se připravovala velká propagandistická akce za frontovou linií a takové národní symboly měly mít zvláštní efekt. Po určitém váhání však bylo organizační ředitelství OKL nuceno tuto akci zakázat - pro označení letadel tohoto druhu bylo vyžadováno předběžné mezinárodní oznámení. Nakonec bylo dohodnuto, že německý znak (míněno trámové kříže) bude společně (na letounu) se svatoondřejským křížem, a to podle vzoru označení letadel italského vojenského letectva.
(Zdroj: Formování vlasovského letectva (2. zpráva) (v němčině). Generálporučík Aschenbrenner pro 2. divizi Gensht/Genquart, č. 30/45, tajné, 9.3.1945)

To je překlad, je to trochu nejasné, ale pochopil jsem to tak, že svatoondřejským křížem bude pouze na směrovce letounu, stejně jako italské stroje mají na směrovce letounu italskou vlajkou (míněno
Letectvo Národní republiky Itálie (od konce 1943 – 1945)

Ve zprávě náčelníkovi generálního štábu OKL ze 14. ledna 1945 Aschenbrenner (inspektor zahraničního personálu Luftwaffe "Vostok", generálporučík Aschenbrenner, bývalý letecký atašé německého velvyslanectví v Moskvě) uvádí, že piloti stíhací perutě jsou "plně kvalifikovaní", ale ostatní posádky a personál pozemní podpory potřebují další výcvik
(Zdroj:Zpráva LVorgšt (gensht/genkvart 2nd otd) geniptenkvart 6th otd (německy), č. 2116/45, tajné, únor 1945, tamtéž. OKL, LVorgšt (genšt/genkvart 2. oddíl), (německy), č. 907/45, tajné, 20.2.1945)

5. stíhací peruť pojmenovaná po plukovníku Kazakovovi byla zformována jako nejrychlejší pod velením Hrdiny Sovětského svazu, majora S. T. Byčkova. Peruť, která byla koncem února převelena kvůli přetížení letiště z Chebu do Německého Brodu, se skládala z 16 stíhaček Bf 109G-10 a podle Aschenbrennerových výpočtů mohla být v březnu 1945 nasazena "k bojům na východě" (major Grasser po další kontrole (poznámka, velení Luftwaffe si asi nechalo připravenost prověřit zkušeným velitelem, kterým major Hartmann Grasser - 103 sestřelů - určitě byl) upřesnil, že to bude možné až v dubnu 1945

2. bombardovací peruť pod velením Hrdiny Sovětského svazu, kapitána B. R. Antilevského, byla také celkem úspěšně dokončena. Vzhledem k tomu, že Malcev, který věděl o sovětské vzdušné převaze, považoval použití letadel ve dne za méně výhodné a ruské posádky měly značné zkušenosti s nočními boji, byla na jeho rozkaz z 28. března 1945 formace přeměněna na 8. noční bombardovací peruť. Měla 12 lehkých bombardérů Ju-88.
(Zdroj: Formace vlasovského letectva (3. zpráva) (německy, Inspvostkadr)] oddíl leningradského generálporučíka Aschenbrennera pro 2. oddíl Genšt/Genquart, č. 30/45, tajné, 12.3.1945.VA-MA RL 2.Sh/460.)

Byly prováděny přípravy na společné použití 5. stíhací perutě a 8. noční bombardovací perutě jako součásti divizí ROA "takticky a propagandisticky". Dne 5. dubna 1945 se organizační štáb s OKL dohodl, že se stanou nezávislými na hlavní organizaci "po dobu jejich pobytu budou k dispozici (podpoře) 600. a 650. divizi ROA" a poskytnou jim k tomuto účelu nezbytná speciální vozidla.
(Zdroj: vytvoření ruského pluku stavebního a telegrafního a leteckého spojení. Německý generál ve Výboru pro osvobození národů Ruska (německy), č. 525/45, tajné, 8.1.1945.Formování 1. stavebního pluku, atd.elektronických a leteckých spojů "ROA" (německy), hlavní spoje LV pro Gensht/Genkvart, 2. oddělení, č. 43495/45 25.1.1945, tamtéž. Formování 1. pluku stavebního a telegrafního a leteckého spojení "ROA" (německy), OKL, LVorgšt (genšt/genquart 2. oddílu), č. 2175, tajné. 16.2.1945, tamtéž.)

Obě perutě jako "nezávislé bojové skupiny letectva ROA" byly připraveny k nasazení na frontě v polovině dubna 1945.

A to znaméná, že do leteckých bojů už asi nezasáhli. Stíhací piloti prováděli v Německém Brodě do poloviny dubna pokračující výcvik a 20.dubna 1945 se stíhači (a pravděpodobně i ruský personál) stáhli do
Mariánských Lázní. Zde, před velitelstvím v hotelu Luker, se seřadilo velitelství, jednotky leteckého pluku, technické služby a strážní četa s prapory na pravém křídle. Plukovník Vanyushin vyjmenoval shromážděné jednotky ve zprávě, poté Malcev pronesl krátký projev. I v těchto těžkých podmínkách vyzval k dodržování vojenské disciplíny, kterou považoval za nutnou podmínku pro záchranu personálu jednotek. Malcev v těch dnech zřejmě ještě doufal, že "za nových okolností a v nové politické situaci" je možné pokračovat v osvobozeneckém boji. Jen v tomto smyslu lze vykládat poslední slova jeho řeči: " Hluboce věřím v konečné vítězství myšlenky ruského osvobozeneckého hnutí a v osvobození naší země od prokletého komunistického režimu. Armáda a lid nám pomohou. A nyní, moji stateční orli, vpřed k vítězství! Ať žije svobodné Rusko! *Ve 14:30 vyrazily jednotky směrem na západ, až postupně došli do Zwieselu, kde začali s američany jednat o kapitulaci.
Malcev, který neviděl jiné východisko, považoval za nejlepší přijmout nabídnuté podmínky kapitulace a bezpodmínečně předat své jednotky Američanům. Podle dohody uzavřené na americkém velitelství jednotky letectva ROA 27. dubna 1945 v 10 hodin dopoledne složili zbraně na rozcestí mezi Zwieselem a Regenem.

Odevzdání zbraní 27. dubna v Langdorfu, mezi Zwieselem a Regenem, proběhlo spořádaně. Američané okamžitě oddělili důstojníky od mužstva a rozdělili válečné zajatce do tří kategorií (takže vojenské organizační formy se okamžitě rozpadly). První skupina zahrnovala důstojníky leteckého pluku a několik důstojníků výsadkových a protiletadlových pluků. Tato skupina, skládající se z 200 lidí, byla předána sovětským úřadům v září 1945 po dočasné internaci ve francouzském městě Cherbourg. Mezi nimi byl kapitán stíhací perutě major Byčkov a náčelník výcvikového štábu letecké školy, velitel transportní letky major Tarnovskij (ten jako starý emigrant nepodléhal vydání, ale trval na tom, že bude sdílet osud svých kamarádů).

Druhá skupina, asi 1 600 lidí, strávila nějaký čas v zajateckém táboře poblíž Řezna. Třetí skupina, 3 000 mužů, byla před koncem války převezena ze zajateckého tábora v Chamu do Niersteinu, jižně od Mohuče, zřejmě kvůli přání brigádního generála Kenina zachránit Rusy před nucenou repatriací. Obě tyto skupiny totiž z velké části unikly vydání, takže osud jednotek letectva KONR nebyl tak tragický jako osud 1. a 2. divize ROA.

Přílohy

[Radek A]

V knize Sojusznicy Luftwaffe se píše, že ruský velitel nechal namalovat znaky ROA na kýlovky a žádal Němce o schválení, ale Němci trvali na odstranění, protože se nejednalo o znak letectva suverénního státu. (Cituji z hlavy, četl jsem to dávno.)

[Archivář]

Knihu Sojusznicy Luftwaffe jsem našel nicméně tuto zmínku v ní nikde nenalézám.
Nicméně, RLM se to značení ROA moc skutečně nelíbilo, nakonec přistoupili alespoň na ten znak na směrovce. Určitě k tomu existuje vydaný předpis ke značení, ale zatím jsem ho nikde nenašel. Proč nemá znak stroj "24" na směrovce bude asi souviset s tím, že to byl pravděpodobně jeden z posledních strojů dodaných ROA, možná rovnou do Německého Brodu a tam už to asi nestihli namalovat.

Jiří Šašek mi upřesnil ty dvě ztráty Jagdstaffel 5 der ROA „Oberst Kazakow“:

V pátek 23. března 1945 v 8.15 nouzově přistál u Kejžlice poblíž Lipnice nad Sázavou stíhací Bf 109G-10. Pilot Oblt. T. Lobanow uvedl, že mu během letu začal hořet motor a musel nouzově přistát. Krátce nato letadlo náležející Jagdstaffel 5 der ROA „Oberst Kazakow“ pohltily plameny. Tato netradiční jednotka byla součástí Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova. Vznikla 14. ledna 1945 v Chebu pod velením majora Semjona T. Byčkova a po rychlém zaškolení personálu se 7. března začala přesunovat na letiště v Německém Brodě. Kromě dvou Bü 181 a čtyř Ar 96 měla ve výzbroji šestnáct Bf 109G-10. Zprvu pokračovaly cvičné lety, v dubnu se pak tato letka podle všeho zapojila i do bojové činnosti v oblasti Brna. Svědkem přistání se stal Stanislav Stejskal z Kejžlice, který zahlédl letadlo přelétávající obec: „Pilot odhodil překryt kabiny z plexiskla, který dopadl u rybníka poblíž našeho domu. Zřejmě kvůli malé výšce si však pilot seskok na padáku rozmyslel a nouzově přistál na Kozím Vršku jihovýchodně od Řečice. Běželi jsme se tam s kamarády hned podívat. Když jsme se blížili k letadlu, narazili jsme na pilota, jenž mával rukama nad hlavou a naznačoval, ať se zastavíme, protože by se jeho letadlo mohlo vznítit. Poté na místě skutečně zcela shořelo.“ Při cvičném letu v úterý 27. března 1945 v 8.35 pak nouzově přistál nedaleko Humpolce kvůli závadě na palivovém systému další Bf 109G-10 od Jagdstaffel 5 der ROA a vážně se poškodil. Pilot Lt. Alexandr Vasiljevič Worobiow zůstal nezraněn.

Oba lety byly cvičné. Zajímavý je ten údaj o dvou Bü 181 a čtyř Ar 96, což potvruje, že piloti Jagdstaffel 5 der ROA pokračovali v Německém Brodě ve výcviku. Bylo by zajímavé vědět, jaké ty stroje měli trupové označení.

V REVI č. 174 je pár údajů o dalšímu letci z ROA:
Petr Ivanovič Varaksin byl ještě rozporuplnější postavou než Byčkov. Zúčastnil se jako dobrovolník (?) Občanské války ve Španělsku, ale zde odmítl létat na nekvalitně vyrobených licenčních I-16. Během Velké vlastenecké války sice dosáhl 5 samostatných sestřelů a 3 skupinové, ale také stihl "inkasovat" 10 let nucených prací za formální přístup ke službě vlasti a rozbití dvou MiG-3. Když se navíc pobil s politickým pracovníkem, 3. 5. 1943 uletěl k Němcůnm, přihlásil se k ROA a verboval pro ni i další letce, údajně pod změněným jménem jako Voronin, či Voroncov. 28. 12. 1944 už jako příslušník ROA se nevrátil z cvičného letu ...

Našel jsem jeho fotku - je to ten označený číslem 1. Popisky na zadní straně fotky (pravděpodobně foceno v Marinských Lázních v hotelu Aurora Hlavní tř. 42/18, tehdy hotel Luker) :

1. Воронцов Петр, начальник истребительной эскадрильи ВВС "РОА"
2. Карелин Михаил, лётчик истребитель.
3. Антилевский Борис, зам.командира эскадрильи.
4. ???
5. Толстопятов Петр Иванович, муж. Погребняк.

Přikládám ještě dvě fotky Byčkova - jednu z roku 1943, druhou z roku 1946 po jeho vrácení do SSSR.

Ještě jeden fotka pilota z Gruppe Holters, tvořená dobrovolníky ze zajateckých táborů na straně Luftwaffe.

Piloti a pozemní personál ze zajateckých táborů byl nejdříve poslán k lékařské komisi a po dvouměsíčním výcviku obdržel vojenskou hodnost a byl zařazen ke Gruppe Holters umístěné v Moritzfeldu (východní Prusko), kde obdrželi speciální výcvik. Opravovali neněmecké stroje (převážně ruské) a po výcviku se začali účastnit operací na německé straně. Většinou vozili výsadkáře, propagandistický materiál a podobně. Po dobrých zkušenostech s ruskými piloty u německých eskader je Němci soustředili v Luftgruppe Ostland u 1. Luftflotte, kde vytvořili první ruskou jednotku vybavenou ukořistěnými letadly. Do roku 1944 vykonali 500 frontových letů. Jedna ruská jednotka měla 9 ukořistěných letadel U-2, se kterými vzlétala proti běloruským partyzánům. Nakonec byla Gruppe Holters zařazena do letectva ROA.
Zajímavé, že z ním ulétli prý zase někteří zase zpět na druhou stranu - viz článek: https://www.airwar.ru/history/av2ww/sov ... /ulet.html

Přílohy

В мае 1944 года капитан Унишевский В.О. - начальник штаба эскадрильи Люфтваффе в Лиде.jpg (23.38 KiB) Zobrazeno 580 krát

[Archivář]

Německé Po-2 a U-2.

Přílohy