I tak se to dá říci, i když s tím úplně nesouhlasím. Třeba pokud jde o souvztažnost Sharonova útoku a příměří - k příměří byl Izrael donucen, protože příliš vítězil - a Sharon byl jen nejvíc vidět. (Tak to je ostatně pokaždý, když Izrael dostává na prdel, tak jsou všichni potichu a když se karta obrátí, tak všichni řvou, třeba teď v Gaze to bylo nemlich to samý.) Zároveň však obklíčenejm egypťanům na Sinaji byla celou dobu dodávána voda, protože je izraelci nechtěli zahnat úplně do kouta... Pokud jde o to kdo vyhrál takticky, tak to byl nakonec Izrael, ale stálo to víc, než byl ochoten zaplatit. A strategicky? Izrael i Egypt, protože mír mezi Egyptem a Izraelem nesmírně pomohl oběma zemím, těžko říci komu víc. A na okraj, Golda Majerová byla premiér, ne president...
Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. (Winston Churchill)