Zdravím,
po velmi dlouhé odmlce, kdy jsem se věnoval spoustě jiných věcí, jenom ne modelaření, jsem se konečně vrátil k tomuhle projektu. Překonal jsem takový ten syndrom ztráty zapálení a nadšení pro věc a ted mám zas náladu se do toho pustit.
Ale pojdme k modelu. Stavbu jsem opustil ve fázi výroby chladících žeber pro střední část motorů. Momentálně mám připravená žebra pro jeden motor, zbytek je stále ve výrobě. Současně kutím i jejich držáky. Na jednom motoru jsou už držáky skoro hotové.
Z důvodu ozvláštnění budoucí scény, jsem se rozhodl trochu překopat děj výjevu. Scéna bude zachycovat kluzák v depu, kam se jen silou vůle doplazil, protože jeden z motorů (pravý) je poškozen. Poškození způsobil kámen, který se dostal do lopatek sání a nenávratně je poškodil. Představa je taková, že pravý motor je částečně zarytý do písku v depu, zatím co druhý je v pořádku a odstavený na manipulačním vozíku. Celý stroj je vypnutý, mechanici pobíhají kolem a snaží se zjistit rozsah škod. V přední části motoru je několik děr, kudy kamení vylétlo ven. Mechanici uhasili požár způsobený zadřením lopatek, poházené nářadí a hasicí přístroje svědčí o hektické situaci a snaze dostat stroj zpátky na trat. Pilot divoce gestikuluje u kokpitu s vedoucím opravářů. Všichni tuší, že závod pro černozelený tým zkončil, ale nikdo si to nechce připustit.
Tak to je hrubý nástin scény. Momentálně pracuji na dokončení tubusů motorů, přičemž se více věnuji tomu poškozenému. Jeden by řekl, že udělat věc zničenou je jednodušší než nově nablískanou. Bohužel to není pravda. Tím, že chci udělat turbínu poškozenou, jsem si na sebe připravil tvrdý oříšek. A to ztvárnění vnitřního uspořádání stupnů lopatek. Rozhodl jsem se pro pět řad. Chvíli jsem si lámal hlavu z čeho lopatky udělat, jestli je lepit po jednom na kruhovou základnu a podobně. Nakonec jsem si řekl, že stejně budou zdeformované, takže na nějakém přesném ztvárnění nezáleží. Vzal jsem tedy ty kovové kelímky od čajových svíček (tímto se omlouvám své přítelkyni za to, že ted máme doma svíčky co nebudou držet tvar až se zapálí), vystříhal z jejich dna kolečka několika průměrů, nastříhal jejich okraje do tvaru lopatek, všechny navlékl na osičku z drátu, slepil dohromady a patřičně naohýbal a začoudil. Nechtěl jsem očesat všechny lopatky, aby bylo vůbec poznat co to je, i když musím se přiznat, že jsem to možná i tak přehnal. Na druhou stranu nikdy jsem neviděl co se stane s tak tenkými plátky kovu ve vysoké rychlosti, když do nich vletí šutr.
Nechám to na Vašem posouzení, jestli je to moc nebo málo. Každopádně budu rád za jakékoliv náměty nebo ohlasy. Pokračování snad v brzké době. Fotky jsou trochu tmavší. Omlouvám se, do příště se polepším.
Eru