Inspirace ke stavbě modelů bývají různé. Mě, jakmile jsem se dozvěděl, že v Liberci existuje soutěž s názvem „MafiaCup“, okamžitě naskočil nápad na tohle dioráma. Bohužel, trvalo mi víc jak dva roky, než jsem původní ideu dovedl až k jejímu skutečnému ztvárnění. O tom, co před dvaceti lety znamenala a jak hluboko se do vzpomínek nejen českých pařanů otiskla hra Mafia se nemá cenu rozepisovat. Bohužel i pro ni platí to, co pro mnoho zásadních a přelomových počinů, totiž že druhý díl i před pár lety vydaný graficky vytuněný remake už prostě nejsou „to ono“. Mohl bych sice tvrdit, že i z tohoto důvodu, jsem se rozhodl pro scénu z původní hry, ovšem nebudu lhát – grafika byla tenkrát prostší, tudíž i fasáda domu v němž byla původně umístěna Salieriho restaurace (ponovu cihlová a plná všelijakých plastických ozdobných prvků) je jednodušší, navíc má v každém patře pět oken, namísto sedmi u nové verze. Takže výrazná úspora práce i času. Z téhož důvodu a také kvůli potřebě místa jsem si dovolil i „ufiknout“ původně třípatrový dům a také patřičně zkrátit vývěsní štít. Jinak jsem se snažil být co nejvěrnější, což snad můžete dle přiloženého obrázku posoudit.
Stavebním materiálem pro dům i dlažbu byl v naprosté většině 3 mm silný polystyren z obkladových panelů zakoupených v OBI, něco málo ze speciálních Foam desek firmy Modelna tl. 5 a 10 mm a taky nějaký ten kartón 1 a 2 mm. Okna jsou z profilů Ewergreen, drobné detaily od Firma 49, Aber, Miniart atd…
Trochu problém byl zpočátku s autem. Původně jsem si představoval nějakou tu luxusní limuzínu ovšem modelářský trh klasickými americkými bouráky z tohoto období a v tomto měřítku (do 1/24 jsem jít nechtěl kvůli velikosti výsledné scény a hlavně absenci vhodných figurek) zrovna nepřetéká! Takže zbýval nějaký ten „Bolt“ (hráči Mafie vědí). Už jsem měl koupené dodávkové „Téčko“, když mě v nabídce Miniartu praštil přes oči GAZ AA. Ten byl jak známo v podstatě identickou kopií dodávkové verze Fordu A, tedy vozu, který se v Mafii vyskytuje opravdu zhusta a v některých misích hraje úlohu přímo klíčovou. Tím se zároveň doladila i koncepce a celkové vyznění ztvárněné scény.
O figurkách jsem měl naopak jasno hned – dvojice nóbl automobilistů ze sady Miniartu je přímo ideální. Pro zpestření jsem přidal ještě ženštinu ze sady „Civilisté 30. let“ stejného výrobce. O kvalitě zpracování a malování se bavit nebudeme, figurky prostě neumím, bohužel v „životném“ dioramatu se bez nich obejít nelze, takže je beru jako nutné zlo a snažím se hlavně o minimalizaci škod. O fotkách platí zhruba to samé. Koneckonců, co byste chtěli od hry s víc jak dvacet let starou grafikou…
