Ahoj, tak já se tedy pokusím zareagovat – podotýkám, že nejsem žádný odborník, moje dioramata tu žádnou díru do světa neudělala! Tvoje kompozice mi připomněla jeden budovatelský popěvek z padesátých let: „
Nad družstevním lánem vrána krákorá, v poli neoraném nikdo neorá…“ (je to něco o traktoru, který rezaví kdesi na mezi, zatímco neschopní družstevníci nestíhají plnit dodávky a fakt myslím, že to bylo míněno bez legrace

!)
Ale teď vážně. Na poprvé dost dobrý!

Máš rozhodně kladné body nejen za odvahu se tu prezentovat, ale také za domácí námět a navíc za námět civilní, ty bývají v menšině! Za mě pak ještě za měřítko – holt mládí, dobré oči a neklepavé ruce!
Pokud bych tvému dílu něco vytknul, pak je to jeho očividná neživotnost. Nevím, jestli existuje něco jako oficiální definice diorámatu, ale já si ji vždy vysvětloval tak, že se jedná o ztvárnění konkrétní více či méně reálné situace. Nebo jinak: měl by v tom být život! A to znamená hlavně figurky. A nemusí jít o nějaké superakční kompozice. Stačí třeba jen jediný „paňáca“ a každý hned ví: traktorista spokojeně sedí za volantem - traktor jede. Traktorista stojí a kouká na motor - traktor je nejspíš porouchaný. Samozřejmě, že někdy to jde i bez nich: traktor stojí na cestě vedle hustého křoví - traktorista si odskočil. A nebo (ve smyslu populárního českého filmu
Jáchyme, hoď ho do stroje!) samotný traktor míří po svažující se cestě do rybníka – tady je nepřítomnost řidiče přímo určující podstatou děje

. Je to prostě hlavně o nápadu! Samozřejmě ti nechci nic podsouvat, ale, jak už jsem psal výše v tvém případě by stačilo vysázet v těsné blízkosti pár trsů umělé vegetace, nějakou tu suchou trávu a hned bude jasné – tenhle traktor už dlouho nejel! Z vlastní zkušenosti také vím, že hodně pomáhá nějaký ten vertikální prvek – strom, nebo třeba telegrafní sloup.
A ještě jedna rada: rozhodně pokračuj, stavěj modely tak, aby tě to bavilo a nenech znechutit nezájmem nebo mudrováním starých zbrojnošů!
