Můj modelářský rok 2021 aneb dotazník

[Marek P.]

Zdravím všechny. Blíží se závěr roku a s ním spojené bilancovaní. Letos jsem se rozhodl pojmout to čistě profesionálně a stvořil jsem těchto několik jasně definovaných otázek, jejichž pravdivé zodpovězení podle mého názoru umožní každému objektivně zhodnotit právě končící modelářský rok. Takže se bavte, nebo se klidně můžete přidat:

Počet dotažených a uspokojivě dokončených modelů: 11
z toho: 9 letadel, 1 x auto, 1 x bojová technika

Počet neuspokojivě dokončených modelů, umístěných do zadního kouta vitríny: 2

Počet modelů rozdělaných a nedokončených: 7
z toho definitivně odepsaných, rozlámaných a rozšlapaných: 2

Počet stavebnic nově získaných (koupě, dárek, cena ze soutěže) a zařazených do kitníku: 24

Preferované téma: letadla I. světové války

Preferované měřítko: 1/48

Preferovaný výrobce: Eduard

Preferovaný prodejce: MN Modelář

Nejlepší navštívená akce: Dobříšská šelma

Co mě tento rok v souvislosti s modely potěšilo:
- všeobecně: Eduardovi Zlíny, ohlášení Wildcatu a vůbec „Pacifického programu“ tohoto výrobce
- osobně: konečně se mi díky stříkacím šablonám podařilo uspokojivě zvládnout „plesnivici“, tedy optické rozbití velkých ploch za pomocí množství nepravidelných skvrn!

Co mě tento rok v souvislosti s modely rozhodně nepotěšilo:
- všeobecně: opětovné zrušení akcí ProsekPanter, E-day a Aviatická pouť
- osobně: stálá pasívní bilance v poměru modelů nově nakoupených a uspokojivě dokončených

Co bych si přál do nového roku:
aby nás zdražování, o kterém se pořád mluví, tolik nebolelo a hlavně neodradilo, aby Eduard ve své kvalitě zpracoval další kultovní československý typ, aby Hasegawa přestala blbnout a začala zase dělat klasické kvalitní modely, aby přestaly mizet kamenné prodejny, aby se konečně mohly konat všechny tradiční soutěže, výstavy a letecké dny, aby do muzeí ve Kbelích a Lešanech přibyly další atraktivní exponáty, aby se závod 24H Le Mans jel zase v normálním čase a normálním způsobem, aby se do Brna vrátilo Moto GP, aby Kladno zůstalo v Extralize, abych konečně dotáhl do konce Delfína, Albatrose, Mig 15, Dingo Mk II, Sauber Mercedes C9, abych dokázal postavit už dávno plánovaný Bristol Fighter a taky Camel, S.E.5a, Fokker DVII, Mitchell, Dakotu, Spitfire Mk I, II a V, Typhoon a Tempest, Corsair, Zero, Avenger, Dautles, Mig 21, Cromvell, Opel Blitz, Wirbelwind, Mercedes 190, Ford GT...

A na závěr něco vybraných obrázků:

Přílohy

[pilot22]

ahoj, tak rád sa pridám, lebo mňa si celkom pobavil. Na začiatok pochvala za krásne modely, hlavne ten Corsair a skromné diorámky takže idem na to:
počet uspokojivo dokončených modelov: 7. Vzhľadom na môj voľný čas je to neprekonateľný rekord, ku ktorému som sa iné roky sotva priblížil. Ale ono to hodne záleží od veľkosti a zložitosti modelu, však to poznáte.
počet neuspokojivo dokončených modelov: 0. Z minulých rokov sa dačo našlo, deti sú hravé, takéto modely poslúžili a stále slúžia na hranie
počet rozrobených modelov: 3 a pól... nikdy som nič nevyhodil, ale mám silnú chuť poslať do večných lovíšť Mig-19 od Smeru... bŕŕŕŕŕŕ
počet nových modelov do kitníka: 19. Opäť rekordný rok, výrobcovia sa činili dačo som vykúpil tu na MF. Stálo to strašné peniaze, žena ma raz za to zabije obzvlášť som hrdý na britské bombardéry Handley Page Victor (2kusy) a Avro Vulcan od Airfixu v merítku 1/72. Ku šťastiu mi chýba už iba Vickers Valiant, ale o tom inde.
preferovaná téma: civilné dopravné lietadlá naprieč časom (rozumej nielen moderné rúle)
preferované merítko: 1/144. Dopraváky sú väčšinou v tejto mierke. Ale nepohrdnem ani 1/72. Pár kúskov mám aj štvrťky, ale ani za svet si nemôžem spomenúť jaké...
preferovaný výrobca: Revell, v tesnom závese Eduard a Airfix.
preferovaný predajca: PROSPEKTOR SHOP. Kedysi tu mali reklamu v tom pravom stĺpčeku, teraz ju tam nevidím, tak neviem či som ich mohol spomenúť
najlepšia akcia: BULLDOGFEST. Najlepšia a zároveň jediná. Bohužiaľ pre mňa, lebo je to vítaná možnosť porovnať kvalitu svojich modelov. Musím sa pochváliť že som tam získal titul "severská trophy" za najlepší model so severskou tematikou. Pre mňa to bol šok, lebo si cenu odniesol model Douglas DC-4 v 1/72 Icelandair. Áno, civil. To nie je celkom bežné, lebo dopravné lietadlá, aspoň z môjho pohľadu, sú tam do počtu...
Všeobecne: Viem že modely nie sú všetko, ale našiel som sa v tomto odvetví, keďže sa mi sen o kariéra pilota už dávno rozplynul.. On vlastne v skutočnosti ani nikdy nezačal. Z mojich skúseností, čo som mal možnosť letieť (Boeing 737, AN-2 či náš aeroklubácky Pilatus PC-6) som vždy nadobudol pocit že patrím do vzduchu. Lietanie je stále môj sen, ale som realista a som vďačný aj za to že môžem lietadlá obdivovať v roli diváka. Modely sú pre mňa vďačná téma, na naozajstné lietadlá totiž nemám prachy
A čo by som si prial do nového roka? Aby sme boli zdraví predsa Aby som už nekupoval toľko modelov, aby som sa oženil a na svadobnú cestu odletel niekam na Island. Na Island niéééé (kričí manželka), ale romantiku v Karibiku nemusím. Ten Island beriem späť. Tam by som veľmi rád zašiel a odskočil si ešte do Grónska. A chcem byť šťastný a žiť naplno. A dožiť sa stovky
Skončili sme jasná zpráva, maj sa rok 2021 a vitaj rok 2022. Presne moje číslo. To je znamenie.

[Marek P.]

Díky za reakci! Máš sice divný chutě (s těmi severními kraji), ale nechť je tobě i všem ostatním přáno vše, co vám bude k radosti a prospěchu
Jo, a mimochodem, mohl bych to svést, na předvánoční čas, který si vybírá svou daň, ale pravda je, že jsem prostě jen netrpělivej a vzteklej... takže, pozor - aktualizace: počet modelů nedokončených a rozšlapaných: 3

[Michal Dub]

Dobré téma, ale lépe by mu bylo asi v galerii, tady jsem ho našel náhodou. Svou bilanci si bláhově nechávám na 31. 12. ve skomirajici naději na dokončení několika kousků. Mohl bys upřesnit ty nedokončené a rozšlapané modely?

[Marek P.]

Tak jo, nakonec na tom není nic tajného, snad to bude někomu ku prospěchu a poučení… Shodou okolností, všechny modely pocházejí od mého milovaného Eduardu, takže je asi zbytečné zdůrazňovat, že všechny dále uvedené „nehody“ jsou pouze důsledkem mého neumětelství a výrobce na nich nenese pražádnou vinu!

Prvním případem byl Delfín ve dvasedmdesátině. Už je to skoro rok, takže si nevzpomínám přesně, ale bylo to asi tak, že poté, co jsem několik dlouhých zimních večerů strávil vypipláváním interiéru se všemi plechy, obtisky, waschem a stínováním, usadil jsem tento na své místo a jal se spojovat dohromady poloviny trupu. Leč, nešlo to! Ačkoli ocas a zadní část sedli na setinku přesně, v přídi zela spára šíře dobrých dvou milimetrů . Tudíž jsem interiér zase vyndal, poupravil, tu a tam přibrousil a přiřízl… pořád to nebylo ono. Tak znovu. Pak už jsem toho začínal mít dost, mírně jsem přitlačil, pak ještě víc, až se ozvalo křup! a poloviny trupu konečně přilehly k sobě. Bylo to však, jak se záhy ukázalo Pyrrhovo vítězství a daní za něj byla trupová vana zbavená sedadel, pásů, leptaných ovladačů a vůbec většiny dříve pracně přilepených detailů. Polovina z nich se vysypala na stůl, druhá byla odsouzena navždy rachtat uvnitř trupu. Co následovalo pak, už je asi jasné : krátký záblesk krutého poznání, že většina práce přišla vniveč, že tohle už nemůžu dát dohromady a i kdyby, už to nikdy nebude ono… zrychlený dech, zatmění před očima, několik rychlých pohybů zaťaté pěsti… Model proměněný v žalostnou kupičku barvených i nebarvených plastových úlomků putuje do krabice, krabice do kontejneru. Poučení? Nikdy nepodceňujte důkladnou přípravu dílů před lepením, a hlavně spasování na sucho!

Druhým nedokončeným a posléze k likvidaci odsouzeným modelem byl tropický Messerschmit 109 ve čtvrtce. Tentokrát se nemělo jednat o žádný extra vymakaný kousek, pouze vitríňák z víkendovky, na jehož pískovém zbarvení bych si vyzkoušel některé zatím nezvládnuté patinovací techniky. Stavba bez problémů , do uzavřené kabiny jen to nejnutnější a šup na stříkání. Základ bílým surfacerem GS 1000, do spár černý preshading, zespoda šedomodrou, vymaskovat pomocí pásky a hadů z gumové hmoty. Seshora písek a máme hotovo. Ještě sejmout maskování… a sakra ! Strhávaná páska sebou na několika místech bere i barvu, někde dokonce i základovku. Nic se neděje, přebrousíme, přestříkáme. Jenže broušení, to znamená i obnovu rytí a to není zrovna moje silná stránka. Brzy se mi podařilo několik původně jemných linek proměnit v hrbatý grand kanyon a to už jsem začal propadat skepsi . Druhý pokus nástřiku základních kamuflážních barev tentokrát v pohodě. Ještě detaily – bílé identifikační prvky na křídla a trup. Jenže silně zředěná bílá nekryje a pak, ó ty hrůzo, začíná naleptávat a rozpouštět původní kamuflážní podklad! Rychlá snaha o nápravu situaci jenom zhorší a vše korunuje několik mých daktyloskopických podpisů v doposud dokonale nezaschlém krycím laku… Tentokrát žádné rozčilování ani vztekání. Jen chladná úvaha: tento model prostě není požehnaný. Měl to být sice „jen“ vitríňák, ale i ten by měl být zpracován na určité úrovni. Takže sbohem a šáteček - nepoužité obtisky do archívu a další chrastící krabice do popelnice. Poučení? Nespěchejte, i „obyčejný“ model vyžaduje trpělivost.

Pak přišlo dlouhé období poměrně uspokojivě dokončených staveb (viz obrázky výše) a já začal pomalu ztrácet opatrnost, což se mělo záhy vymstít. Albatros D.V. 1/48 je můj srdeční typ. Už jsem měl tu čest jednou, takže jsem věděl do čeho jdu. Při stavbě jsem postupoval uvážlivě, vše napřed připravil a vyzkoušel, zvláštní pozornost jsem věnoval usazení vzpěr a horního křídla – partii které mě v minulosti častokrát potrápila. O zbarvení bylo už dlouho rozhodnuto: červený drak. Kdo jej znáte, potvrdíte, že se jedná o jeden z nejatraktivnějších osobních markingů, jaké byly na tento letoun aplikovány. A kdo nevíte: trup je světle šedý s šedozelenými doplňky, ocas zelený, rámovaný červenou linkou, červený je i vrtulový kužel a na něj navazující pruh na přídi. A všemu vévodí velký červený drak na obou bocích trupu, jehož dlouhý rozeklaný ocas se vine až na směrové kormidlo. No prostě nádhera, model, který v případě, že je alespoň trochu slušně postaven, zaujme na každé výstavě či soutěži . Takže, jak už bylo řečeno, poté, co jsem se zdárně propletl všemi úskalími hrubé stavby (včetně interiéru, jehož „dřevěnost“ se mi podařilo uspokojivě ztvárnit s pomocí akvarelových pastelek), přistoupil jsem k barvení. Tady se pár trablů vyskytlo – opět jsem narazil na strhávání barvy, naštěstí pouze na několika malých a snadno odstranitelných místech. Horší to bylo s červeným pruhem na přídi, který jsem stříkal a opravoval asi na třikrát. Nejvíc jsem se obával rudé linky na ocase, ale, hlavně díky ve stavebnici přiloženým maskám, se mi povedlo tento výrazný prvek ztvárnit víc než uspokojivě . Nástřik lesklého laku (po předchozích rozpačitých výsledcích s lakem GS nanášeným pistolí, používám sprej téže značky) jsem nanesl obtisky – velkých draků jsem se fakt bál, ale oba sedli na první dobrou ! Takže už zbýval jen finální lesklý nástřik a mohl jsem začít s olejovým waschem. Na tuto fázi se vždycky těším, protože model se při ní doslova promění před očima a konečně dostane uvěřitelný vzhled. Takže, jako už mnohokrát, jsem popadl výše zmíněný sprej a na všechny plochy nanesl krásnou, krystalicky lesklou glazuru. Bylo dva dny před štědrým dnem, doma (kromě laku) vonělo cukroví a v mé duši panovala spokojenost a mír… To se však mělo záhy změnit! Když jsem asi po hodině model vyndal z vitríny, kterou používám jako protiprašný box, spadla mi čelis t! Možná jsem před stříkáním málo zatřásl sprejem, jehož obsah se nepromíchal, možná jsem nanesl příliš silnou vrstvu. Každopádně lak se zachoval nikoli jako lak, ale jako ředidlo . Barvy na všech velkých plochách byly viditelně rozpuštěné a okolo většiny vystupujících detailů vyleptané až na základ! Pečlivě vymaskované ostré kontury se slily do neidentifikovatelných patvarů. Jsou Vánoce, nebudu se rozčilovat, napadlo mě okamžitě. Pak mi ale došlo, že tohle už se napravit nedá. Takže ano, budu se rozčilovat ! Rychlé švihnutí zápěstím a Albatros se rozstříkl po svátečně vydrhnuté podlaze kuchyně. Pak následoval zvuk, jako když se něco láme a drtí, to, když zbytek ještě celistvého trupu zmizel pod podrážkou mé domácí obuvi. Dál už to znáte – zbytky do krabice atd… A poučení? Nespěchejte, stříkejte opatrně, po tenkých vrstvách a hlavně nemodelařte v přítomnosti nezletilých potomků, abyste nemuseli poslouchat, že jim dáváte špatný příklad a kazíte slovník (jako kdyby všechna ta expresivní pojmenování tělesných orgánů a anatomických libůstek už dávno neznali )

Pro ty, kdo dočetli až sem, si dovolím připojit ještě dvě poznámky, nebo spíš vysvětlení. První je vlastně odpovědí na otázku, kterou zákonitě očekávám: proč teda vlastně modelařím a jestli mě to vůbec baví? Ale samozřejmě, že baví . Koneckonců, jak vidno výše, poměr modelů mnou dokončených a zničených ještě stále hovoří ve prospěch těch prvních! Navíc i tyto aspekty našeho hobby, jakkoli můžou někomu připadat barbarské, přinášejí určitou úlevu a katarzi. Četl jsem kdysi o japonských byznysmenech, kteří stres a frustraci zahánějí rozbíjením porcelánu. Aby to ovšem mělo ten efekt, nesmí pochopitelně jít o hrníčky z IKEA, kus za patnáct korun, ale o opravdové umělecké a historické skvosty, jejich zničením vznikne skutečně nenapravitelná škoda. Asi to má něco společného s filozofií pomíjivosti . Stejné to mají asi tibetští mniši, kteří věnují nekonečně času tvorbě mandal, které taky nemohou být nikdy dokončeny… Stavba modelů je samozřejmě koníček. Dělám to pro radost nikoli z nutnosti . Nelepím v úkolu, kvůli plnění normy. Nejde mi o to, že bych bezpodmínečně musel postavit určitý počet typů, nebo kusů. Taky jsem byl vychován v tom, že když člověk něco dělá, měl by to dělat pořádně, resp. jak nejlíp to dovede. Je mi jasné, že mé výtvory se nemohou ani vzdáleně poměřovat s výsledky práce mistrů oboru, ale když už nějaký ten model vypustím do světa, nechci se za něj stydět. Jinak řečeno, mám moc malý byt a moc málo místa na to, abych si vitrínu zaplácával nepodarky !

Druhým aspektem, který bych rád zdůraznil, je skutečnost, že právě modeláři mého ražení jsou pro rozvoj našeho oboru, respektive pro výrobce a prodejce modelů požehnáním ! Vždyť téměř všechny zničené a vyhozené modely jsem vzápětí znovu koupil a většinou nakonec i postavil! V minulosti například Mig 21, Avii B-534, Albatros D.III. i OEFAG (ten dokonce třikrát, kdysi jsem tu o tom zveřejnil vlákno ). Nového dokončení se dočkal i výše zmíněný pouštní Messerschmit a i Delfín je už ve stádiu ukončení hrubé stavby (samozřejmě včetně interiéru) momentálně sbírám odvahu na nástřik stříbrné. Jediným restem tak asi prozatím zůstane Albatros D.V., který je v této chvíli nedostupný. Pokud by se ale u Eduardů rozhodli pro reedici, slibuji že jen já sám si pro jistotu koupím minimálně tři kusy !