Občas s oblibou říkám, že každý modelář řeší tři základní problémy: peníze, čas a prostor, přitom peníze jsou ve skutečnosti až na posledním místě – ty se prostě seženou vždycky! S časem a zejména prostorem je to horší. Už dávno jsem si uvědomil, jak moc tyhle dvě veličiny ovlivňují mé lepičské snažení. Jako hlava pětičlenné rodiny obývající budovatelsko-činžákový 2+1 jsem se už dávno smířil se skutečností, že některé libůstky, jako například Mitchell v 1/32 nebo dvoustovkový Bismarck mi budou už navždy zapovězeny . Jediná zasklená skříň, v níž je mi dovoleno ustájit své sestavené miláčky, rovněž není nafukovací a tak se občas snažím sahat k náhradním a někdy i nekonvenčním řešením. A proč o tom píšu? Právě včera mi při nákupu v pobočce nejmenovaného obchodního řetězce, zaměřeného na „cenově dostupný“ nábytek a proslaveného mimo jiné i prapodivnými názvy svých výrobků, padla do oka tato průhledná kostka. Podrobným průzkumem jsem zjistil, že se jedná o „minivitrýnu“, tvořenou rámem z lisovaného plechu, do něhož je vloženo plexisklové „zasklení“ jednotlivých stěn. Přední stěna je otevírací, zajištěná zástrčkou a zadní plná, s úchyty pro dva šrouby k zavěšení na zeď. Koneckonců, co vám budu vykládat, zájemci ať se kouknou zde: www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/50364352/?query=BARKHYTTAN+Minivitrína
Neodolal jsem a jednu kostku zakoupil. Okamžitě mě napadlo, že pokud by se do jejího nitra vložily dvě police z plexi nebo tenkého skla (jejich jištění pomocí čepů nebo zarážek z průhledného plastiku by nemělo představovat významnější problém) její úložná kapacita by výrazně stoupla! Doma jsem ji podrobil sérii zběžných testů, ze kterých vyplývá, že v takovém případě se dovnitř pohodlně vejde např. trojice menších (dejme tomu prvoválečných) čtvrtek, nebo stejný počet průměrných druhoválečných dvaasemdesátin, popř. dvojnásobný počet dvaasemdesátin menších. Co se týče stočtyřiačtyřicetin, těch se tam vejde nepočítaně! Pro mě osobně tedy představuje jedna takováto vitrína dostatek místa pro umístění většiny celoroční produkce . Jak je zřejmé, dá se to pověsit na zeď (což bude jistě můj případ – pár volných čtverečných decimetrů mezi obrázky na stěnách ještě máme), postavit na polici či do knihovny a stále můžeme mít své miláčky na očích. Také se dá samozřejmě použít jako přenosný display box, například pro výstavy nebo akce, kde hrozí zvýšené nebezpečí poškození modelů prsty nenechavých diváků. Jak jsem zjistil, schopnost ochránit uvnitř umístěné exponáty proti prachu není zdaleka 100%, ale i tak si myslím, že se jedná o užitečný výrobek, který může nejednomu modeláři pomoci s řešením věčného problému: kam s ním?