Diskusní fórum modelářů

Jo ty pásy vypadají dobře 8-)

to CMK: napiste mi mail na cajka.roman@enviro.gov.sk

mam niekolko desiatok fotografii a plánikov na rôzne nadstavby Renaultu UE

Německý Steelmasters č. 8, s. 28 - 32, jsou tam i výkresy 1/35 a 1/72 na různé verze.

Díky všem, po dovolené dám zprávu pro jaké konverze jsme se rozhodli.

To: roman cajka:
díky napsal jsem Vám mejlík

CMK:
tak ako ste sa rozhodli?

že nič nebudě a že v ramci podpory modelarciny si ma kazdy zrobit konverziu sam :grin:

To: flateric

Na Renault UE 1/35 bude interiér a konverze na "Luftwaffe verze". V nejbližší době to zadáme.

Kdy to bude a kolik to bude stát ?

Milan Mynář píše:Kdy to bude a kolik to bude stát ?

I mástrař je jen člověk 8-)

[attachment=1]Změněná velikost 35.JPG[/attachment]Během Vánoc bylo trochu času, tak pod Renoltíka upravil jednu z krajinek a dopsal závěrečné shrnutí o stavbě.

Renault 31R
28/32 cm Wurfrahmen(Sf) auf Infanterieschlepper UE(f)

Tančík Renault 31R, známý také pod názvem Renault UE, vznikl na základě konstrukce britského tančíku konstrukce Carden-Lloyd. Francouzi narozdíl od zbytku světa nepočítali s bojovým nasazením, takže měl plnit pouze roli neozbrojeného zásobovacího vozidla.

Konstrukce
Korba měla jednoduché, hranaté tvary. Jednotlivé pancéřové pláty byly spojovány nýty. Čelní pancíř byl pro zajištění co nejlepší ochrany vozidla silně skloněn. K pohonu sloužil v přední části korby uložený motor Renault o objemu 2,1 litru a výkonu 35 hp. Podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, šesti pojezdových kol, napínacího kola vzadu a dvou napínacích kladek. Pojezdová a napínací kola byla uchycena na společném vnějším rámu. Dvojice pojezdových kol sdílely společné uchycení k rámu, jejich vypružení bylo řešené pomocí listových per. Hned za motorem se nacházel prostor pro dva členy osádky vozidla. Nalevo seděl řidič, napravo velitel stroje. Síla pancéřování dosahovala 7 mm na přídi i bocích a pouze 4 mm na zadní stěně.
Oba muži osádky se do malé korby tančíku Renault 31R nevešli, z tohoto důvodu měli oba k dispozici kopule, chránící jejich hlavy. Celá přední polovina těchto kopulí byla pro zajištění dobrého výhledu mimo ohroženou oblast odsuvná dozadu. Při plném uzavření obou kopulí bylo nutné používat jednoduché průzory v jejich přední části.
Za prostorem osádky se nacházel nákladní prostor, který bylo možné ovládat bez nutnosti opuštění vozidla. Pro zvětšení přepravní kapacity byl většinou připojován přívěs, na jehož jednoduchý podvozek bylo možné pro menší bořivost v terénu nasadit pásy. Přívěs bylo možné odpojit bez nutnosti opuštění tančíku. I přes svoje nepatrné rozměry dokázal stroj uvézt 400 kg materiálu přímo ve vlastním nákladovém prostoru na zádi plus dalších 500 kg v přívěsném vozíku.
Většina tančíků nenesla žádnou výzbroj – pěchota měla totiž oprávněné obavy z používání těchto tančíků pro jiné účely, než bylo prioritní zásobování jednotek v oblasti boje. Několik jich ale přesto bylo upraveno pro lafetaci kulometu ráže 7,5mm. Ten byl instalován v nízké hranaté nástavbě nacházející se v prostoru na a mírně před pravou kopulí. Kopule byla přesunuta na tuto nástavbu.
V roce 1937 byla zahájena výroba mírně upravené verze nazvané Renault 37R (Renault UE2). Nejvýznamnější změnou oproti staršímu typu bylo zvětšení dojezdu na 180 km. Celkem bylo u firem Renault, AMX a Fouga až do roku 1940 vyrobeno 4496 tančíků Renault 31R a Renault 37R.

Nasazení
Vozy Renault 31R a Renault 37R byly po vypuknutí války většinou používány k tažení protitankových děl ráže 25mm, zásobování jednotek pěchoty nebo pro průzkumné účely. Bojové nasazení sice ukázalo slabinu tančíku spočívající v absenci obranné výzbroje, otázkou nicméně zůstává původní obava z používání těchto vozidel pro bojové, nikoliv zásobovací účely.

U Wehrmachtu
Po kapitulaci Francie padlo Němcům do rukou několik set malých pásových nákladních tahačů Renault UE. Němci stroje bohatě využívali pro vlastní potřeby k tahání nákladů, ale později i ke stavbě strojů zcela jiného určení. Na podvozku Renault UE tak vznikl například lehký stíhač tanků s kanonem ráže 37 mm nebo samohybný raketomet. Samostatnou kapitolou potom byla přestavba na kulometné vozy pro potřeby Luftwaffe. Sicherungsfahrzeug, neboli zabezpečovací vozidlo, sloužil k ochraně polních letišť německé armády. Stroj existoval v několika odlišných verzích.

Jako „Zu Fuss“
V roce 1943 vznikly na podvozcích tančíků dvě pozoruhodné verze nosičů těžkých dělostřeleckých raket. První verze měla namontované čtyři klece vedle sebe na rampě umístěné nad nákladovým prostorem. Ráže raket byla buď 280mm nebo 320mm (napalmové rakety). Dostřel maximálně 1,8km. Celý komplet se nazýval Wurfrahmen 40 a celkem vzniklo 54 vozidel. Stejné množství vozidel bylo upraveno do podoby muničních vozidel. Tyto 28/32 cm Wurfrahmen(Sf) auf Infanterieschlepper UE(f), jak zní jejich německý název, byli organizované do baterií složených ze šesti raketometných a šesti muničních vozidlech.
Druhá verze nesla klece s raketami namontované na bocích vozidla, podobně jako tomu bylo na obrněném transportéru Sd.Kfz.251 "Stuka zu Fuss".
Všechny stroje operovali pouze na francouzském území a do boje se dostali až po vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944.
Technická data: Kategorie: Tančík, Osádka: 2 muži, Hmotnostní výkon: 13,5 HP/t, Max. dojezd: 100 km, Max. rychlost: 30 km/h, Výzbroj: žádná, Pancéřování: Předek a strop 9mm, boky 6mm, zadní partie 4mm.

O modelu (Renault UE, Tamiya 1/35).
Stavebnice malého modelu je dobře zvládnutá a šikovně rozdělená do dílů. Pokud někoho nezláká výroba interiéru, je hrubá stavba za večer hotová. Stačí jen poslepovat desky co tvoří tělo vozidla a trochu si pohrát s podvozkem. Díly pasují bez problému, viditelné stopy po vyhazovačích formy zůstanou jen v ložné ploše korby a v ložné ploše vozíku. Bohužel se musejí zatmelit, vidět jsou prvotřídně. Ale výhodou je polohovací korba na záď vozu. Lze ji zalepit vodorovně nebo naklopenou. Slušné je i příslušenství ve formě: pásového vozíku, nákladu (francouzské sudy a muniční bedny, celty, deka, dvě pušky), čtyř figur francouzských vojáků (dva sedí ve voze, dva stojí a diskutující vedle). Obtisky pak pamatují pouze na francouzské stroje.

Šikovné řešení podvozku
Pásy jsou plastové, lisované z několika úseků a tvarované s prověšením. Na malý model je to perfektní řešení, protože se velmi dobře udrží geometrie pásů a při jejich minimální velikosti ani netrpí detaily. Podvozek prostě nemá chybu. I díky samostatně vylisovaným pojezdům. Je to takové přesné, realistické a rychlé řešení. Proti gumovým pásům jde o nesrovnatelný pokrok. Osvědčilo se mě sestavit kompletní pásy s pojezdy zvlášť a nalepit je až úplně nakonec k modelu po barvení i patině.

Předělávka do podoby německého nosiče raket 28cm Wurfrahmen auf Infanterieschlepper UE.
Během stavby jsem však pohrdl francouzskou verzí a zlákal mě vzhled německého nosiče raket Wurfrahmen 28cm na rampě upevněné nad korbičkou. Vozy jsou datované z Francie 1944 a musel to být docela hukot. Vozítko nebylo nijak pancéřované, účinný dostřel raket kolem 1,5 km, přesnost zásahu značně nepřesná. Věru bych v nich jezdit nechtěl… Ač Němci používali i přívěsné vozíky, nechal jsem nakonec tahač samotný. Sice by dvě – tři další rakety ve vozíku uvez, ale samotný mě přijde nějak hezčí.
Konverze je snadná. Tuto verzi totiž již delší čas dělá polská firma Mirage, takže stačilo jen vzít rampu a přilepit ji ke korbě. Přepravky a vlastní rakety jsou od Dragonu, protože Mirage má rakety i přepravky nesrovnatelně horší v detailech. Ze stejného důvodu jsem stavěl Renaulta právě od Tamiye a ne od Mirage.
Ohledně zbarvení Wurfrahmen 40 panuje rozpor. Našel jsem jak zelené (jako u bomb Luftwaffe), tak v panzer grey. Nakonec je mám zelené, stroj je šedý neznámé jednotky, takže to snad nebude takový prohřešek. A zelené rakety model oživují, zvláště použijí-li se na ně obtisky popisek (z modelu od Mirage). Přepravky stlučené z dřevěných latí jsem nabarvil fládrovacím postupem (na lesklou žlutou barvu se molitanovou houbičkou „našmrdlá“ lesklá hnědá – jako když patinujete dveře) a kovovou barvou natřel hřeby a šrouby. Potřebovaly však zestařit hnědým washem, byly takové nové, jásavé. Tímto jsem měl hotové tyto sestavy: tělo tanku, pásový podvozek, rampa, korba, rakety s přepravkami a přívěsný vozík.

Barvení šedou
S výjimkou raket a přepravek (ty už jsem měl nabarvené) jsem vše nastříkal Panzer Grey od Gunze a začal si lámat hlavu s tím, aby model nebyl jen šedou hroudou. Panzer grey není nijak výrazná barva, potlačuje většinu detailů, model je malý. Nic naplat, bude se muset stínovat, špinit a odírat.

Potíž s unylou šedí.
Protože na modech vojenské techniky nejsem příliš zastáncem předstínovacích technik, musel jsem si pomoci jinak. Aby vozidlo nebylo jednolitě šedé, stačilo napustit spáry hustším roztokem z olejové barvy umbra pálená a sem tam nesouvisle stříknout světlejší odstín šedé barvy. To na začátek docela zabralo.

Odřeniny.
Napadlo mě, že když Němci Renaulty zabavili na začátku války, museli je nějak používat. Že by jen ležely ve skladech jsem nevěřil. Z toho plyne, že budou odřené, čímž máme další vítaný detail na malém modelu na světě. Odřeniny mě poradil jeden kamarád z Řecka. Jsou takové neobvyklé, s výrazným podbarvením světlou barvou a až na hotové zaprášení. Je to hodně efektní k fotografování a do místností s horším světlem. Já postup obrátil, nejprve budou odřeniny, teprve potom zaprášení. Světlý spodek odřenin je odstín bílá Humbrol, vnitřek RLM 66 od Vallejo. Výsledek byl značně divoký… Takže jsem použil šedý filtr, jemný wash z umbry pálené a napříště bych asi ubral i počet odřenin.

Spousta prachu
Renault se určitě proháněl po polích, takže hlína na jeho podvozku je nasnadě. Použil jsem k tomu nejprve tmavý lokální wash z umbry přírodní kterým jsem napustil znovu spáry a pak na podvozek sem tam roztok z olejové barvy natřel. Ihned jsem na stejná místa přidával pigment Star Dust tmavá zem a postup dvakrát zopakoval. Další vrstvou byl nástřik silně naředěné hnědé barvy, kterou se špína dobře koriguje. Pak už jsem jen nasucho výrazně přidával pigment všude kolem podvozku a místy i na okraje korby.
Stejným způsobem vznikla špína na samostatných pásech. Ty po přilepení k modelu ještě potřebovaly zanést hlínou, prachem a odřít styčné plochy do. Zbývalo přilepit rampu a osadit rakety v přepravních bednách a doladit špínu kolem podvozku. Místy washem z umbry pálené, místy suchým pigmentem střídavě v odstínech světlá, tmavá zem.

Rekapitulace zaprášení
Protože v diskuzi kolem modelu špína a prach docela zaujaly, všechno jsem na závěr heslovitě seřadil do jednoduchého postupu s tím, že se zaprášením pokaždé více či méně experimentuji. Dost často se pohybuji i na hraně katastrofy a záchranné práce pak kupodivu často vedou k zajímavému výsledku. Nejraději dociluji prachu nástřikem několika odstínů barvy a malířské techniky (wash, drybrush, pigmentování) i když se to nezdá, používám spíše okrajově. Textem se to těžko vysvětluje, rozhodně to není tak složité jak to vypadá:
1) WASH z umbry pálené (ztmaví co je potřeba).
2) NESOUVISLÝ NÁSTŘIK silně naředěné akrylové barvy v odstínu prachu/bláta ( dle potřeby).
3) VELICE JEMNÝ LOKÁLNÍ WASH opět z umbry pálené (jen do spár a opravdu jen malinko).
4) PIGMENT Star Dust Světlá zem tupovaný štětcem, nijak nefixovaný.
5) DRYBRUSH umbrou pálenou přes pigment - velice lehce, jen dodat plasticitu skvrnám, nesnažit se zvýraznit hrany, občas se dá udělat nějaká stečenina, skvrna, tmavší místo - vše jemně a do ztracena. Jde to i hustým washem.
6) POKUD SE COKOLIV NEDAŘÍ, prach/bláto koriguji nástřikem naředěné barvy podobného odstínu - ne stejného.
7) HLÍNA V PÁSECH je z pigmentu, drží díky zvlhčení pásů kobaltovým sikativem ještě před nanášením pigmentu. Pak drobné okartáčování a styčné plochy pásů se odřou na kov.

Závěr
Renault UE je pěkné vozítko, které jsem si upravil z již slepeného a nabarveného reklamního vzorku od Tamiye. I tak šlo o fajn stavbu, u které se člověk vyřádí hlavně s povrchem. Ale aby nebylo snům konec, doma už leží druhý model a čeká na připravované sety CMK. Měl by být otevřený a ve francouzském kabátě. To aby nebyl stejný a také proto, abych jen nevyužíval slepeného vzorku výrobce…