Diskusní fórum modelářů

Ing. Jan Krumbach

Přesně před 30 lety, 25. dubna 1986, zemřel náš největší znalec meziválečných československých letadel ing. Jan Krumbach.
Ve své době se mu podařilo shromáždit unikátní kolekci informací nejen o našem předválečném letectví, kterou hojně využíval k publikační činnosti především v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy působil v Technickém muzeu v Brně.
Po jeho náhlém odchodu je jeho archiv, dodnes uložený v Technickém muzeu v Brně, často využíván zájemci o naši leteckou historii, a jen málo z leteckých historiků nevyužilo tuto ohromnou studnici informací pro své práce.

Ing. Jan Krumbach byl i příznivcem modelářství, a jeho články a knihy přivedly k podrobnějšímu zájmu o naše letectví i nejednoho z návštěvníků těchto stránek.

Od doby odchodu ing. Jana Krumbacha se sice mnoho věcí změnilo, přesto stojí za připomínku něco z jeho dodnes známých a populárních prací:

- Čtyřicet roků letecké výroby v Otrokovicích, TM Brno a Moravan n. p. Otrokovice, 1973
- Dvacet pět roků n. p. Let v Uherském Hradišti-Kunovicích, TM Brno, 1977
- Letouny Tatra, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1979
- Kapitoly z brněnských oblaků, Aeroklub Brno
- Fokker D VII, Ilustrovaná historie letectví, Naše Vojsko, Praha 1985
- Avia BH-21, Ilustrovaná historie letectví, Naše Vojsko, Praha 1986
- Aero MB-200, Ilustrovaná historie letectví, Naše Vojsko, Praha 1987
- Půlstoletí letecké výroby v Kunovicích, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1987
- Historie letecké výroby v Kunovicích, KURS 99, Kunovice 1996

Z desítek odborných článků publikovaných především na stránkách časopisu Křídla vlasti a následujícího Letectví + kosmonautika lze vedle řady kratších prací především zmínit rozsáhlý seriál – Československá křídla L+K 1/1975 až 16/1977…

Na ing. Jana Krumbacha vzpomíná dodnes řada lidí, která měla tu čest s ním být v kontaktu, například zde:
http://albert.orlita.net/?page_id=57

Hezká a důležitá vzpomínka. Díky za ni.

To už je let. Letí to letí.... Často na něj a jeho ochotu vždy pomoci nám tehdy mladým klukům vzpomínám

Díky Marceli za milou vzpomínku na Jana Krumbacha

Převzato z: http://rejpalek.blog.cz/0908
27. srpna 2009 v 10:14 | Koutný

Ing. Jan Krumbach - jak jsem ho znal já
Starší čtenáři L+K znají toto jméno jako autora perfektních informací, seriálu o kamuflážích a markingu československých letadel a dalších článků. U většiny lidí je však historie čs. letadel je spjata se jménem Václava Němečka. Jen ti zasvědčenější ví, že právě Němeček čerpal z Krumbachova archivu a mnoho věcí přímo u něj konzultoval. Sám jsem jedné takové konzultaci byl přítomen.
Na rozdíl od Němečka pak Krumbachovy informace jsou vždy bez tendenčnosti, naprosto korektní a věcné. Jestliže katolická církev tvrdí, že věcech víry a mravů je papež neomylný, pak v historii československého, především pak meziválečného letectví, to beze zbytku platí o ing. Janu Krumbachovi.
Jeho odborné zásluhy snad lépe ohodnotí historici, nebo alespoň sama historie. Já bych se rád pokusil o něco jiného, alespoň čtenářům chci popsat, jaký byl Honza člověk a jak jsem ho znal já.
Seznámili jsme se prostřednictvím ing. Šmahela, i když od vidění jsem ho již trochu znal ze svých návštěv v Moravském technickém museu, kam jsem chodil za jeho kolegou, modelářem, Jirkou Mertou.
Honza tehdy připravoval pro L+K onen seriál o kamuflážích a potřeboval udělat hodně kopií starých fotek pro tuto publikaci. Občas mu to také dělal Zdenek Bedřich, ale ten jako pilot ČSA neměl vždy čas, navíc Honza vysoce hodnotil moji schopnost improvizace v mizerných světelných podmínkách, občas opravdu moje kopie vycházely lépe, než ten starý originál. A tak mimo pracovní akce jsem začal být zván na speciální dýchánky. Slušelo se přijít s lahvinkou vína, podobně se zachovali i ostatní (nejčastějšími hosty byl Vlastík Šilberger, Vraťa Duba, ing Šmahel a Jirka Merta). Program diskuse nebyl předem určen a každý mohl navrhnout, co ho zajímalo. V té době bylo málo podkladů pro stavbu minimaket. Honza však měl z doby svého působení v Egyptě snad všechny Profile Publication, malé Greeny z II.W.W. a Fighters, Bombers, Seaplanes z I.W.W. od Haylerforda + mnoho dalších věcí. A pak zde byl jeho zcela mimořádný archiv Čsl. letadel z meziválečného období. Domů nikomu nic domů nepůjčil, ale u něj si každý mohl vše ofotit. Zásadně se sedávalo v jeho obýváku, pod velkou maketou Letov Š-16, což asi byl jeho vrcholný modelářský výtvor. I na té maketě bylo poznat, že na vysoké škole učí stavbu letadel. Když však přešla řeč na aerodynamiku, pak bylo poznat, že to není zrovna jeho parketa, alespoň jsme tehdy s Vraťou Dubou měli takový pocit, ovšem mohl to tehdy také být handicap nějakého decánka navíc. Honza s námi velmi aktivně diskutoval na každé téma, ovšem mělo to svou výjimku. Pravidelně se otevřely dvéře a jeho žena zavolala : "Honzo zprávy" a Hoza poslušně odcupital na ty naše přiblblé zprávy a pak si to ještě korigoval tím, co slyšel na Vídni. Zkrátka on tehdy obojí musel slyšet a my to tehdy nedokázali pochopit. Nyní je mi přes šedesát a docela to chápu.
V té době se někteří moji kamarádi snažili založit Spolek přátel technického musea. Dost si od toho slibovali, ale Honza nám to rozmlouval, asi věděl svoje o dlouhých prstech STB, se které měl přímo panickou hrůzu. Jeho sestra, režisérka Ester Krumbachová něco točila s Kanaďany, za vydělané peníze koupila rodině auta, ale nebylo to jednoduché.
On tvrdil, že optimální forma je právě ona, kterou máme t.j. volná přátelská setkání, bez potřeby vykazování nějaké činnosti. Na druhé straně je pravda, že velmi dobře dokázal ohodnotit, co v kom je a jak může vyniknout. Například Jirkovi a mně říkal, že máme rozvinout soutěže minimaket, že děláme něco na úrovni, která není zatím ve světě obvyklá. Vraťovi doporučoval upoutané makety a dával za příklad Bedřicha. Vlastíkovi Šilbergrovi, který se cítil tak trochu mimo říkal, že jeho zájem o leteckou archeologii je zcela mimořádný a právě zde by mohl být jedničkou. Čas pak ukázal nakolik měl pravdu.
Když jsem při jedné soutěži na Medlánkách seznámil Dušana Sedlára s Honzou, tak Dušan nechtěl věřit, že je to ten slavný historik. Prý si ho představoval jako suchého asketu.

Honza byl vysokoškolský učitel na VAAZ, díky tomuto povolání se také dostal do Egypta v době před sedmidenní válkou. Snad bude pro čtenáře zajímavé, jak on viděl její začátek : Tak jsme s docentem Růžičkou seděli u alexandrijského letiště na bližné a on mi vykládal o těch svých raketách. "Víš Honzo doma můžeme létat jen s malými raketami na Kozině, ale tady máš poušť a můžeš si postavit co chceš. A tak jsem si konečně postavil tu velkou dvoustupňovku. Říkám Abdulovi, aby vylezl na dvoják žebřík a posadil ten druhý stupeň na první a řádně to sestykoval. On ten vůl se pořád nemohl trefit a tvrdil, že to nejde. Tak mu říkám, ať hned sleze s těch štaflí, že si to raději udělám sám a ať na nic nesahá. Vylezu na ty štafle, akorát to sestykuji, když ten blbec to odpálil. Jen vidím, jak kormidlo prvního stupně páře moje břicho a ruce mám plné svých střev. Probudil jsem se v Káhiře v nemocnici, když mne navštívil jejich ministr národní obrany." Vtom se ozvaly výbuchy, do baráku vběhl voják a řve že jsou tu Mirage a bombardují. Růžičkou to však nehnulo a vypráví, jak to břicho hnisalo. Honza navrhuje jít se podívat na ty Mirage, asi je uvidí naposled. Růžička však dále líčí hnisání břicha. Avšak když vběhne další voják a hlásí, že obrana letiště vystřelila raketu, tak se konečně jdou podívat. Právě probíhá druhý nálet izraelských Mirage v kurzu o 90 stupňů otočeném proti prvnímu. Než obsluhy změní nastavení děl, tak je po všem. Migy 21 mají zlomené trupy přesně v místech jejich NRZ, na které byly navedeny řízené bomby. Ani ne za týden naši lidé odlétají domů, egyptští piloti se loučí se slzami v očích "Sire buď zvítězíme, nebo padneme". Za půl roku přijíždí další jejich várka na školu do Brna. Honza se ptá na své studenty - piloty "Ano sire, všichni vás pozdravují".
Honza učil stavbu letadel a také brigádnicky přednášel pro aeroklub plachtařským žákům a žačkám, Zvláště těm posledním rád dával i nějaké kondice, zpravidla v přírodě na Medláneckém kopci. Jeho kamarád a spoluhráč z kapely Miloš Gabriel kdysi nakoupil kořistní Zeisovu optiku a udělal z toho velmi silný dalekohled, kerý byl na staré věži medláneckého letiště. Gabroš Hozovi říkal, člověče, proč s tou holkou nejdeš na druhou stranu kopce, takhle tě tam mají jako na dlani a ví, kolik mateřských znamínek má ta holka na prdeli... Ti volové se tam perou o pořadí ve sledování kopce a zapomínají na řízení leteckého provozu. No jo Honza, ten uměl vychutnávat život plnými doušky.
Honzovo náhlé úmrtí na infarkt pro nás bylo šokem a pro letecké fandy nenahraditelnou ztrátou. Jeho archiv lze najít v Moravském technickém museu, tam je také část jeho odborné literatury, další část jeho vdova asi rozprodala soukromým sběratelům, některé publikace skončily neznámo kde.

Ze stránek VHÚ:
Spad S.VII.C1 - Vzácná návštěva, vedle restaurátora Jana Sýkory stojí letecký historik ing. Jan Krumbach, který kbelským muzejníkům vždy ochotně přispěl radou.