Třetí z načaté pětiletky, bohužel dopadl katastrofálně. Test nové barvy se nezdařil, ve finále jsem i strhnul část dekálu, bojim se k tomu modelu přiblížit na 5 m s páskou a tack-item a pomalu na něj i šáhnout. Ještě budu muset vymyslet, jak ho přepravit bez žádného doteku či možnosti oděrky, jestli ji vůbec někam vezmu.
Na konci třicátých let začala mít fašistická Itálie velkohubé kecy a mohutně zbrojila což se přirozeně odrazilo na situaci v sousedních zemích, především Francii a Rakousku. V té době v Československu vrcholil vývoj stíhacího letounu Avia B-35, byla vyrobena zkušební předsérie 20 kusů a pomalu se připravovala sériová výroba finální verze Avia B-135 s mnoha vylepšeními včetně zatahovacího podvozku. Rakousko o Avii projevilo zájem s objednávkou na 30 letounů. Československá vláda souhlasila avšak s tím, že primárně bude nejdřív vyzbrojeno několik domácích letek a až pak se výroba bude moct podílet i na strojích pro export. Rakouská armáda však měla z Itálie takové obavy, že chtěla nové letouny co nejdříve. Byl tedy učiněn návrh na odkoupení předsériové série Avií B.35 s horším vybavením a pevným podvozkem, navíc letouny byly vlivem intenzivního zkoušení už lehce olétané. Rakousko přesto souhlasilo a postupně všech dvacet B.35 převzalo. Na letounech však byly provedeny drobné změny přibližující se modelu B.135. Kromě vnitřního vybavení kokpitu byl použit lehce odlišný překryt kabiny a výzbroj byla zesílena na dva 15 mm kanony rakouské výroby. Přes všechny úpravy a stávající pevný podvozek to byla pro rakouské vzdušné síly vítaná posila. Pokud vás zaráží, kde se v této době nacházel jistý Hitler a jeho náckové, odpověď je zde https://www.youtube.com/watch?v=GI4Kr1PSwtQ






















