Junkers J.I v čs.letectvu

Smělý nájezd jednotky setníka Kostrby pro letadla do tehdy nepříliš českého Chebu (podzim 1918) je celkem známý, stejně jako jeho bilance, tedy ukořistění několika letadel různého typu, která pak položila základy čs.letectva. Méně známou epizodou ovšem je to, že část jeho jednotky se vydala na blízké nádraží, kde našla mj. vagóny s rozebranými letadly či jejich fragmenty. Jednotce (jméno velitele není známo) se podařilo "zrekvírovat" i lokomotivu a "přesvědčit" německého přednostu, aby celou soupravu vypravil do Prahy, kam také po různých peripetiích někdy v polovině prosince kupodivu v pořádku dorazila. Prohlídkou nákladu bylo zjištěno, že jde o letadla určena k sešrotování a vozy byly odsunuty na odstavnou kolej nádraží Nusle-Vršovice, kde vyčkávaly na svůj další osud. V následující době, kdy bylo nutno "si ujasnit" průběh státních hranic se sousedy (Polsko a Maďarsko) si někdo na velení armády vzpomněl na vagóny s letadly, uznal za vhodné, že cca 20 letadel na zajištění suverenity ČSR je jaksi málo a vydal pokyn k důkladnější prohlídce zmíněného nákladu. K všeobecnému překvapení byl v jednom z vozů objeven jeden rozebraný ale jinak kompletní pozorovací Junkers J.I. Manuál sice nebyl k dispozici, ale díky v principu poměrně jednoduchému způsobu montáže a také díky tomu, že se podařilo sehnat pár techniků (loajálních Němců), kteří už Junkerse párkrát viděli vcelku se podařilo během jara 1919 letadlo nejen smontovat ale i zprovoznit a zalétat.
Příležitost Junkerse vyzkoušet v ostrém nasazení se naskytla v létě 1919, kdy vojska tzv. "Maďarské republiky rad" pod záminkou šíření proletářské revoluce obsadila část ČSR, konkrétně poměrně velké území na jižním a východním Slovensku. Nakolik šlo o revoluci nebo o pokus o obnovení "Horných Uher" nechť posoudí historici. Není jistá ani účast Junkerse v bojích, stejně jako jeho další osud-každopádně se do dnešních dnů nedochoval ani jeho fragment. Jistou stopu přináší snad jen tvrzení zajatých Maďarů o "Rohadt halhatatlan cseh repülőgép (zatracené české nesmrtelné letadlo)", což lze chápat jako náražku na jeho pancéřování a celokovovou konstrukci, díky čemuž byly bojové ztráty J.I ve Velké válce naprosto minimální. Každopádně bylo toto tvrzení zařazeno po bok pověstem o "Šnejdárkových Senegálcích" a posléze téměř zapomenuto...
Příležitost Junkerse vyzkoušet v ostrém nasazení se naskytla v létě 1919, kdy vojska tzv. "Maďarské republiky rad" pod záminkou šíření proletářské revoluce obsadila část ČSR, konkrétně poměrně velké území na jižním a východním Slovensku. Nakolik šlo o revoluci nebo o pokus o obnovení "Horných Uher" nechť posoudí historici. Není jistá ani účast Junkerse v bojích, stejně jako jeho další osud-každopádně se do dnešních dnů nedochoval ani jeho fragment. Jistou stopu přináší snad jen tvrzení zajatých Maďarů o "Rohadt halhatatlan cseh repülőgép (zatracené české nesmrtelné letadlo)", což lze chápat jako náražku na jeho pancéřování a celokovovou konstrukci, díky čemuž byly bojové ztráty J.I ve Velké válce naprosto minimální. Každopádně bylo toto tvrzení zařazeno po bok pověstem o "Šnejdárkových Senegálcích" a posléze téměř zapomenuto...