Prolog:
30.dubna 1945 vůdce Velkoněmecké říše Adolf Hitler zemřel náhle na infarkt poté, co se dozvěděl nečekanou zprávu, že se podařilo odrazit poslední sovětský nápor na Berlín. Západní Spojenci, zaskočeni změnou válečné situace, uzavřeli s Německem separátní mír. Pragmatičtí Američané, mající velký strach ze šíření komunistické ideologie, přistoupili na návrh německé generality, že nové Německo převezme vůdčí úlohu jako bariéra proti šíření sovětského vlivu výměnou za nevměšování se Spojenců do vnitřních záležitostí říše, zachování německé branné moci a částečnou hospodářkou podporu. Válka stále pokračovala, změnili se jen nepřátelé. Na jedné straně SSSR snažící se pomstít svým bývalým Spojencům za zradu v hodině poslední; na druhé straně Anglie a USA, dočasně složivší na západní frontě zbraně; mezi nimi Německo se svými državami v Rakousku, Protektorátu a Polsku, tiše Spojenci podporované…Říšský prezident, velkoadmirál Dönitz, držící ochrannou ruku nad válečným námořnictvem, konečně vyřešil letitý palčivý problém námořnictva a nařídil zřízení samostatného námořního letectva. Období od května 1945 tak bylo dynamickým rozvojem nové složky ozbrojených sil a záhy si v boji proti bolševickému nepříteli vydobylo své místo na slunci…
Datum: 4.ledna 1946, 18:00 středoevropského času
Místo: polní letiště námořního letectva, poblíž hlavního stanu válečného námořnictva, Flensburg, severní Německo
Jednotka: Marine-Flieger Erprobungsstaffel 800 z.B.V „Skagerrak“
Válečná situace: Skandinávie neutrální, sovětská Baltská flotila se snaží pronikat do Severního moře a narušovat námořní konvojové trasy do severoněmeckých přístavů. Německá Grossreichsmarine se svou Marinefliegerwaffe čelí rostoucí sovětské hrozbě v podobě sílícího ponorkového loďstva.
Zkušební let
Den poté
Poručík Achim Ullman, pětadvacetiletý pilot mladého německého námořního letectva právě vstoupil do improvizovaného dřevěného baráku na okraji flensburgského polního letiště. V jediné místnosti, sloužící jako jídelna, společenská místnost i noclehárna, nebyl na první pohled nikdo. Ullman pověsil těžký kožený kabát na věšák a velmi pečlivě z něj rukou setřel těch několik sněhových vloček, které toho chladného lednového odpoledne sem tam občas poletovaly vzduchem. Chtěl se posadit do staré pohovky naproti oknu s výhledem přes vzletovou dráhu na moře, když si teprve teď všimnul, že na jeho oblíbeném místě sedí svobodník Häncke, Ullmanův palubní mechanik, a ledabyle listuje staršími americkými barevnými magazíny, které vždy přišly s potravinovými zásilkami ze západu. Häncke se s omluvným výrazem pokusil vstát, ale Ullman s úsměvem a slovy „Es ist richtig, Hans“, mávl rukou a posadil se do křesla vedle starého radiopřijímače. Spíš mechanicky než úmyslně otočil knoflíkem a z chraplavého reproduktoru začal hrát poslední americký šlágr.
Libozvučné tóny byly pojednou přerušeny zapraskáním, chvílí ticha a pak se ozval známý hlas populárního rozhlasového komentátora Heinze Gödecka se slovy:
„Pozor, pozor, zůstaňte u svých přijímačů, bude následovat mimořádné hlášení vrchního velitelství válečného námořnictva!“
Häncke se dychtivě podíval na Ullmana, ale ten jen nepřítomně hleděl z okna a zdálo se, že vůbec nevnímá. Z reproduktoru se dále ozvalo:
„Mimořádné hlášení o velkém úspěchu našeho námořního letectva v boji proti sovětskému námořnictvu. Vrchní velitelství námořnictva sděluje, že dne 3.ledna 1946 byly během zvláštní bojové akce u dánského východního pobřeží zjištěny a během 20 minut potopeny tři sovětské ponorky, které se snažily proniknout na západ ve snaze ohrozit plynulé zásobování z anglických a belgických přístavů. Tohoto skvělého úspěchu, který potvrzuje oprávněnost existence našeho námořního letectví jako nejmladší zbraně našeho Wehrmachtu, dosáhl speciální protiponorký letoun vyvíjený našimi zdatnými techniky, jež je právě zaváděn do výzbroje pod bojovým jménem „Haudegen“. Mimořádné je dále především to, že tohoto výkonu bylo dosaženo při původně zkušebním letu, neboť jak bylo uvedeno, nový protiponorkový letoun je právě ve stádiu zkoušek u zvláštní jednotky námořního letectva, jejíž totožnost pochopitelně nemůžeme zveřejnit. Zveřejnit ovšem můžeme jméno pilota tohoto letounu, jímž je Leutnant Ullman, kterého na návrh velitele námořnictva admirála von Freideburga říšský prezident Dönitz za tento oslnivý úspěch mimořádně povýšil do hodnosti kapitána a zároveň jej vyznamenal Rytířským křížem. Blahopřejeme a doufáme, že tento úspěšný počin předznamená příkladnou bojovou kariéru nového stroje i jeho posádky v první linii jako udatných strážců a ochránců námořních komunikací nejen Německa, ale i západního světa proti rudému nebezpečí z východu.“
Svobodník Häncke se znovu podíval na poručíka, teď již vlastně kapitána Ullmana. Ten stále ve strnulé póze v křesle jen zavřel oči, zaklonil hlavu a v mysli se mu znovu začal odvíjet horečný sled událostí starých ne více než čtyřiadvacet hodin.
Den před
Motory pravidelně hučí, všechny palubní systémy pracují v pořádku, druhý pilot zapisuje cosi do zkušebního protokolu. Baltské moře z výšky sedmi set metrů vypadá jako nudná špinavě šedá kamenná dlažba, tu a tam obzvláštněná lesknoucí se větší zpeněnou vlnou. Pomalu se stmívá. Bledé zimní slunce se noří za Jutský poloostrov, východ je pohlcován houstnoucím šerem. Běžný rutinný zkušební let, co trvá už hodinu a půl, naštěstí poslední z celé série, než bude nový, pravda trochu zvláštní stroj, oficiálně uznán schopným služby u námořního letectva.
Dneska je válka mnohem jednodušší než před rokem, proběhne hlavou poručíku Ullmanovi. Není to tak dávno, co startoval den co den proti anglo-americkým bombardovacím svazům, vždy s úzkostí přesvědčen, že jsou to poslední minuty jeho krátkého života a hle dnes….dnes je nepřítel jen jeden; Spojenci posílají do Německa potraviny, Rusové se stáhli a vsadili na nepřímou leteckou a námořní konfrontaci proti říši…a on, poručík Ullman pilotuje nový letoun Siebelovy kontrukce s rotujícím křídlem, který nápadně připomíná z jeho pohledu ztřeštěné Focke-Achgelisovy letající monstra, ale který je vlastně jen vylepšenou variantou již dávno známeho principu autogyra a kupodivu létá dobře.
Letečtí inženýři od Siebelu odvedli dobrou práci, pokračuje Ullman v úvahách. Pro akutní potřebu vyzbrojení námořního letectva účinnými protiponorkovými stroji, sáhli k jednoduchému řešení. Úspěšný transportní typ Si-204 celkem jednoduchou úpravou přeměnili na dvoumotorové autogyro středního doletu a vytrvalosti schopného dlouhé hodiny ekonomickou rychlostí pečlivě propátrávat nekonečné mořské plochy. K případnému boji proti ponorkám byl nový stroj vyzbrojen účinnou radarovou aparaturou a především další „tajnou“ zbraní v podobě dvojice akustických protiponorkových torpéd T15, známých spíše jako „Kleine Zaunkönig“, které vznikly vývojem válečných torpéd T5 a T11, doplněných dvěmi hlubinými pumami originálně umístěnými v malých trupových pumovnicích pod odhazovatelnými torpédovými závěsníky.
Blíží se šestnáctá hodina, stroj širokým obloukem oblétá ostrov Falster a od severu se blíží k ostrovu Fehmarn. Dál hodlá pokračovat až Rostocku. Po změně kurzu zhruba na východ vstříc houstnoucí tmě se ozve ve sluchátkách hlas radarového operátora Bonertze:
„Pane poručíku, mám slabý radarový odraz ve vzdálenosti asi 15 kilometrů!“
„Je zřejmé o co jde?“ zeptá se Ullman rutinně..
„Zatím ne, pane, ale podle posledního situačního hlášení před odletem z Flensburgu by se v tomto prostoru neměla nacházet žádná naše, spojenecká nebo neutrální loď“
„Dobrá podívame se na to. Sestoupíme do letové hladiny 300 metrů a zahájíme kruhový oblet ze vzdálenosti asi 5 kilometrů. Sledujte odraz. Pošlete dotaz do Flensburgu a do Rostocku ohledně možné identifikace.“
Druhý pilot Wennecker se mezitím chopil námořního dalekohledu a začal propátrávat obzor ve směru předpokládaného cíle. Ullman se zašklebil:
„Teď už toho moc neuvidíš Kurte. Běž se spíš podívat za Bonertzem jestli nemá vidiny.“
Wennecker se po chvíli vrací do pilotní kabiny a jakoby ani neodešel, v návaznosti na poslední vyřknutou větu se pobaveně na Ulmanna ušklíbne:
„Je to horší, teď už jsou tam odrazy tři!“
„Bonertzi, co tam sakra s tím krámem děláte? Tohle měl být zkušební let bez nějakých komplikací! Už máte odpověď z Flensburgu?“
„Ano, pane: ve vašem čtverci AF4605 se může vyskytovat pouze nepřátelská loď!“
„Dobrá posádko,“ odvětil Ullmann rázně, „prověříme kontakt, a když tak ho s touhle můrou pošleme do horoucích pekel! Když máme přijít o večeři my, tak ať i oni“
Letoun se teď začal k neznámemu cíli přibližovat od východu, kryt postupujícím šerem. Ullman předpokládal, že takto možná spatří záhadný objekt proti slunci, již téměř schovaného za obzorem. Odraz na radarové obrazovce sílil, byl však prapodivně nehybný.Ullman sestoupil ještě blíže k hladině, asi tak do 50 metrů a snížil rychlost na minimum. Vteřiny neúprosně ubíhaly. Druhý pilot Wennecker náhle vzrušeně vykřikl:
„Tam, tam dole, vypadá to jako věž ponorky! Mein Gott, je jich tam víc!“
Skutečně, na hladině asi ve vzdálenosti jednoho kilometru se v těsné blízkosti pohupovaly dvě plně vynořené ponorky, po jejíchž palubách horečně přebíhaly postavy námořníků a třetí ponorka, vynořená jen do úrovně věže, byla od nich vzdálena asi 200 metrů, a zdálo se, že se právě ponořuje.
Ullman se svým strojem zamířil nejdříve k ponořující se ponorce. Přesně ve chvíli, když její věž zmizela pod hladinou, zmáčkl palubní mechanik Häncke na Ullmanův pokyn tlačítko a odpálil první torpédo. Pět, deset, patnáct, dvacet vteřin…pak tlumený podmořský výbuch.
Stroj se obloukem vrátil na místo, kde ještě před chvíli byly ony dvě ponorky, a teď zde byla vynořená již jen jediná. Podivné na tom všem bylo, že ponorka prostě nejevila snahu se ponořit a zachránit. Místo toho zdešení námořníci bezhlavě skákali do moře a snažili se odplavat od ponorky pryč. Děsivou scénu osvětlovaly poslední zbytky denního světla. V nízkém náletu nad ponorkou Ullman odhodil dvě malé hlubinné pumy, které okamžitě explodovaly těsně pod hladinou a proděravěly tlakový trup ponorky natolik, že začala nabírat vody, naklánět se na pravobok a zádí napřed se začala potápět. Po dvo třech minutách nebylo po ní na hladině vyjma několika plovoucích trosek a mrtvol námořníků ani památky.
Zbývalo vypořádat se s třetím nepřítelem. To byl ovšem těžší oříšek, neboť během několika minut trvajícího náletu se jí podařilo jistě klesnout do hloubky a odplížit z nebezpečného místa. Ullman zahájil systematické prohledávání prostoru za pravidelného odhazování maličkých sonobójí. Asi za 15 minut se mu podařilo ponorku lokalizovat natolik, že nařídil odhoz druhého torpéda. Strašlivý rachot a praskot v sluchátkách byl neklamným znamením, že i tento akusticky naváděný „malý střízlík“ našel svůj cíl…Stroj ještě vykonal jeden kontrolní oblet a poté Ullman se slovy: „Tak posádko, tady už nemáme co na práci,“ zamířil zpět k Flensburgu….
Poručíka Ullmana vyrušil z jeho přemítání příchod pobočníka velitele letky. „Vzbuďte se, pane poručíku. Máte jít k veliteli. Večer prý odlétáte do Berlína a od zítřka je naše letka oficiálně prohlášena za bojovou!“
Post scriptum:
Tři sovětské ponorky Šč-303, 309 a 318, které vypluly z Tallinnu koncem prosince 1945 v rámci úderné skupiny „Rudý předvoj“, aby narušovaly lodní dopravu do Německa, provázela od počátku smůla. Nejdříve špatné počasí zpozdilo vyplutí a posléze způsobilo částečné zaplavení ponorky Šč-303, které poškodilo její akumulátory natolik, že mohla plout pod hladinou jen několik málo hodin. Z obav před možným trestem za neúspěšný návrat, rozhodl se její kapitán pokračovat v plavbě, neboť sovětské velení vkládalo do této první úderné skupiny ponorek, která měla operovat pohromadě ve stylu vlčích smeček, velké naděje. Celá skupina se právě chystala na noční průnik úžinou kolem dánského pobřeží, když problémy s akumulátory vyvrcholily natolik, že bylo rozhodnuto ponorku opustit a její posádku nalodit na zbylé dvě ponorky. Riskantní krok v tak těsné blízkosti německých základen, byť skoro před setměním, bohužel nevyšel. Válečná štěstěna byla tentokrát nakloněna německému poručíkovi Ullmanovi a jeho protiponorkovému vírníku „Haudegen“, který měl možnost dokázat, že je skutečně ostře nabroušeným dvousečným mečem…
- Přílohy
-
-
-
-
-
-
Naposledy upravil blackbird83 dne 11 srp 2011, 10:47, celkově upraveno 1
