F-4E Phantom "Operace Gaston"

[novis]

Letoun 2658 se operace Gaston zúčastnil v rámci druhé vlny kdy mu s výzbrojí bomb MK.20 Rockeye a Mk.82 bylo přiděleno letiště Brumowski, které v pilotáži kpt.Oldřicha Vítka a por.Petra Nohy úspěšně napadl v 05:48.Protože druhá vlna splnila požadavek na zchromení všech čtyři letišť víc než dostatečně, byl letoun po přistání přezbrojen bombami MK-82 a raketnicemi LAU-10 a v 06:30 odstartován k náletu na zbrojovku Glock v Deutsch Wagramu u Vídně. Cíl se posádce podařilo úspěšně bombardovat....

Přílohy

[Honza Z]

Paráda

[PantherG]

Fantóm je parádní.,....

...aber Donnerwetter ..... Was ist das "Operartion Gaston" ???
Že by odveta rakušákům za blokování hraničních přechodů kvůli Temelínu?

[kragh]

Fanoušek je fešák

[kragh]

Fantóm je parádní.,....

...aber Donnerwetter ..... Was ist das "Operartion Gaston" ???
Že by odveta rakušákům za blokování hraničních přechodů kvůli Temelínu?

Jo,probíhala současně s operací "Metternich" (nasazení Su-112 "Netopýr",NATO-code "Fairfax")

[Raptor]

Fantóm je parádní.,....

...aber Donnerwetter ..... Was ist das "Operartion Gaston" ???
Že by odveta rakušákům za blokování hraničních přechodů kvůli Temelínu?

Jo,probíhala současně s operací "Metternich" (nasazení Su-112 "Netopýr",NATO-code "Fairfax")

Tak to není až tak zcela přesné...

[kragh]

To připouštím-podrobnosti operace "Metternich" jsou dosud utajované, což samozřejmě vede k různým - mírně řečeno- dezinterpretacím

[Jarek S.]

To se mě líbi,hlavně ty hrozny Mk.82

[novis]

Vkládám sem celý příběh aby bylo jasno o celé "Operaci Gaston" a historii letounu

Letoun McDonnell Douglas F-4E Phantom II výrobního čísla 174292658 byl vyroben 8.3.1976 v továrně McDonnell Douglas v Saint Louis, Missouri, USA. Letoun byl po pozemních továrních zkouškách zalétán 14.3.1976 továrním pilotem Barneym R.Affertym a 18.4.1970 byl po převzetí USAF přelétnut na Shaw AFB kde byl demontován a v rozebraném stavu dopraven nákladním letounem C-5 na letiště Praha-Ruzyně kam dorazil 22.4.1976. Odsud, po jeho opětovném sestavení, záletu pilotem USAFE maj.Timothym S.Chapmanem a československým zkušebním letcem kpt.Šimonem Borešem a převzetím vojenskou správou AČSR přelétl k 9.sbolp v Bechyni kde byl přidělen ke 3.letce. V ní byl následně přiřazen posádce ve složení pilot npor.Vilém Koršun a RIO npor.Adam Ficenec. Technikem letounu se stal prap.Milan Pecháček.
U 9.sbolp letoun odlétal 347 letových hodin načež byl k 10.8.1988 předán do Leteckých opravoven Trenčín kde byla na letounu provedena kompletní generální oprava (předchozí střední opravu provedly Letecké opravovny Kbely v roce 1982, revize v letech 1979 a 1986 provedla Letecká opravárenská základna České Budějovice) v jejímž rámci bylo modernizováno radiovybavení letounu a provedena modernizace přístrojového vybavení obou kokpitů. Letoun zároveň obdržel pevný nezatahovací tankovací nástavec kompatibilní s v letectvu AČSR nově zaváděnými tankovacími letouny Vickers VC-10.Z modernizace se letoun zpět k útvaru vrátil 5.5.1989 avšak již po dvou letech byl v souvislosti s přezbrojením 9.slp (název změněn k 1.5.1989) na letouny General Dynamics F-16 přesunut již 19.7.1989 k první letce 28.sbolp v Čáslavi a odtud 13.2.1990 na letiště Plzeň-Líně kde byl jako nadbytečný zakonzervován a uložen v rámci materiálních rezerv AČSR.
V roce 1992 byl letoun při dělení Československa určen k předání Slovensku a 5.11.1992 převezen v demontovaném stavu po železnici na letiště Sliač. Díky následným diplomatickým jednáním, kdy slovenská strana projevila ochotu, se výměnou za zvýšení slovenského podílu dělení tankové techniky zbavit předaných letounů F-4 a F-111 ve prospěch České republiky. Letoun se tak v lednu 1993 stěhoval stejným způsobem zpět k uložení do Líní.
Zpět do aktivní služby se letoun vrátil v červnu 1996 kdy byl vydán příkaz k jeho odkonzervování a odtahu do Leteckých opraven Kbely k provedení revize zahrnující i přizpůsobení zbraňového systému letounu pro použití střel AIM-120. Ta byla skončena 17.9.1996 a letoun s posádkou pilot mjr.Jan Karelka a RIO npor.František Číhal přelétl na letiště Hradec Králové kde byl zařazen do stavu nově zformovaného 30.sbolp. Posádkou u 30.sbolp zůstali i nadále mjr.Karelka a npor.Číhal, technikem letounu byl ustanoven pprap.Ivan Danko. Ještě v roce 1996 připravil OVL při GŠ AČR plán rozvoje vojenského letectva AČR plán, v jehož rámci měly být letouny typové řady F-4 vyřazeny z výzbroje ve prospěch nově vybraného stíhacího bombardérů. Bohužel, vzhledem k stále sílícím škrtům v rozpočtu ministerstva obrany vynuceným potřebou opakovaně záplatovat nekompetentně vedený (tento eufemismus neslova „rozkradený“ byl jako společensky přijatelnější zaveden novelou pravidel českého pravopisu z 1.2.2000) státní rozpočet tento plán odsunul na neurčito stejně jako alespoň na rok 2008 nouzově naplánovanou modernizaci letounu a do roku 2010 tak na letounu byla provedena pouze jediná udržovací střední oprava a roku 2011 se tak letoun dožil v prakticky nezměněné podobě z roku 1988.
11.3.2011 udeřilo na japonskou prefekturu Sendai jedno z nejsilnějších dosud zaznamenaných zemětřesení v historii země přičemž byla těžce poškozena i jaderná elektrárna Fukušima v níž došlo k postupné explozi na čtyřech reaktorových blocích vedoucích k mohutným emisím radiace do životního prostředí. Ačkoli zemětřesení ani samotná havárie neměly pro Evropu zásadnější dopad, již v průběhu března začala sílit vlna ekologického osvícenství (eufemismus neslova „ekoterorismus“ zavedený novelou pravidel českého pravopisu z 1.6.2008 v souvislosti s účastí ekologických osvícenců na vládě ČR) požadujícího pod vlivem závažných havárií na elektrárnách Černobyl a Fukušima preventivní zastavení provozu jaderných elektráren v Evropě.Jako první k tomuto kroku jednostranně přistoupilo Německo následované Nizozemím avšak největší vlna odporu proti jaderné energetice se zvedla v již tradiční baště ekologických osvícenců v Rakousku, kterému byla dlouhodobým trnem v oku úctyhodná sbírka čtyř jaderných elektráren v ČR a tří elektráren v SR. Situace vzniklá na přelomu března a dubna 2011 v Evropě tak pouze nahrála aktivistickým, vládou Rakouska podporovaným organizacím ke zvýšení tlaku na obě republiky (ke cti ekologickým osvícencům v Německu budiž přičtena angažovanost pouze na svém území). Původně tradiční diplomatická roztržka přerostla v hrozbu přímé konfrontace 4.5.2011 kdy bylo vládě ČR rakušany předloženo ultimatum požadující odstávku jaderných elektráren Dukovany, Temelín, Tetov a Blahutovice do 1.7.2011 přičemž do tohoto data měl být do elektráren umožněn přístup rakouským zástupcům a zástupcům IAEA a Greenpeace, kteří měli provádět dohled nad odstávkou jaderných elektráren. V opačném případě vznesla rakouská vláda hrozbu násilné odstávky elektráren bez ohledu na cenu a následky.
Odpověď doručená ještě týž den rakouské vládě suše konstatovala že vláda ČR i přes veškerou snahu nemůže rakouské žádosti vyhovět přičemž bylo rakouské vládě zároveň důvěrně doporučeno aby si hleděla svého.Pobouření rakušanů znásobené navíc náhodným únikem ultimáta i odpovědi do médií eskalovalo 5.5.2011 mobilizací rakouské armády a její přípravě na ozbrojený zásah.AČR oslabené omezením zdrojů se podařilo mobilizovat již do 7.5.2011 a zajistit elektrárny přísunem mechanizovaných jednotek a prostředků PVO do perimetru objektů. Stalo se tak doslova za pět minut dvanáct neboť v brzkých ranních hodinách 9.5.2011 GŠ rakouské armády vydal rozkaz ke vzdušnému napadení rozvodných přípojek a obranných jednotek Vídni nejbližší jihočeské jaderné elektrárny Dukovany.Připravené vojenské letectvo a PVOS AČR na průnik šestnácti rakouských úderných letounů F-5E a osmi stíhacích letounů EF-2000 zareagovalo hotovostním vzletem stíhacích letounů F-16 9.slp z Bechyně a 5.slp z Brna kterým se za cenu ztráty šesti vlastních letounů podařilo zničit osm rakouských útočníků (další dva sestřely si připsaly střely AIM-120 na vozidlech HUMRAAM rozmístěných v polních palpostech západně od elektrárny Dukovany) a útočný svaz rozprášit aniž by mohl způsobit větší škody.
Toto praktické vyhlášení války přitlačilo vládu ČR k nutnosti odpovědět. Vrchní velitel genpor.Kamil Urban proto se svým štábem navrhl jednorázovou operaci určenou k zchromení rakouských vzdušných sil a vojensko-průmyslového komplexu nazvanou operace Gaston. V jejím rámci měla první vlna letounů F-16 z 9.slp, 1.slp, 5.slp a 4.slp napadnout rakouské vzdušné síly a pomocí střel AGM-88 HARM též radiolokační síť prostředků rakouské protivzdušné obrany v severně od čáry Saltzburg-Eisenstadt.Druhá vlna tvořená letouny F-4 z 28.sbolp a 30.sbolp, letouny F-111 z 20.sbolp a druhosledovými letouny první vlny následně měla udeřit na rakouská letiště Vogler, Brumowski, Hintenstoisser a Neustadt a zneschopnit jejich VPD. Po návratu a přezbrojení letounů měla následovat třetí vlna zaměřená proti rakouskému vojenskoprůmyslovému komplexu a to zejména proti rakouským elektrárnám a zbrojním továrnám. Úspěšné provedení operace mělo jednak zbrzdit rakouský postup a hlavně donutit protivníka k opětovnému jednání a řešení krize mírovou cestou.
Prakticky na hodinu přesně po 24 hodinách se v 04:00 10.5.2011 z letišť na území ČR začaly zvedat letouny první vlny a následované po patnácti minutách letouny druhé vlny zamířily nízkým letem k jihu. Ačkoli byl očekáván masivní odpor rakouského letectva a PVOS, první vlna prakticky nenarazila na zásadnější odpor a jediné čtyři letouny EF-2000 nasazené proti útočníkům z letiště Hintenstoisser byly zlikvidovány se ztrátou pouhých dvou letounů F-16. Těžší ztráty tak čekaly na bombardovací letouny druhé vlny na které čekaly již alarmované obsluhy protiletadlových kanonů.První ztráta, letoun F-111 z 20.sbolp byla zaznamenána nad letištěm Neustadt kde byl letoun při napadení VPD letiště bombami Snakeye sestřelen palbou 20mm kanonů Z/FIAK 85.Následovaly jej tři letouny F-4 nad letišti Vogler a Hintenstoisser.
Letoun 2658 se operace zúčastnil v rámci druhé vlny kdy mu s výzbrojí bomb MK.20 Rockeye a Mk.82 bylo přiděleno letiště Brumowski, které v pilotáži kpt.Oldřicha Vítka a por.Petra Nohy úspěšně napadl v 05:48.Protože druhá vlna splnila požadavek na zchromení všech čtyři letišť víc než dostatečně, byl letoun po přistání přezbrojen bombami MK-82 a raketnicemi LAU-10 a v 06:30 odstartován k náletu na zbrojovku Glock v Deutsch Wagramu u Vídně. Cíl se posádce podařilo úspěšně bombardovat avšak hustá protiletadlová palba letoun na odletu zasáhla a způsobila požár pravého motoru prvotně zvládnutý palubními hasícími prostředky. Bohužel, ne nadlouho protože i přes snahu posádky letoun dovést na nouzové přistání na letišti Náměšť nad Oslavou se požár postupně znovu obnovil a kpt.Vítek a por.Noha byli donuceni v prostoru Bítov opustit letoun katapultáží. Vrak letounu shořel na poli východně od obce Zblovice.Stal se tak jedním z jedenácti letounů letectva AČR ztracených v průběhu operace.
Úspěšné ukončení operace Gaston zároveň znamenalo ukončení nasazení AČR vůči Rakousku, neboť na nátlak SACEUR byl GŠ AČR donucen nejprve pozdržet následující akce zaměřené k napadání rakouských pozemních sil a následně zcela opustit jakékoli úmysly v boji nadále pokračovat. Šanci tak opět dostala diplomacie a obě strany tlačené hrozbou sankcí OSN zasedly v Mnichově k jednacímu stolu kde byla k 20.5.2011 podepsána dohoda o následném udržení statu quo. Ačkoli byly součástí mírové dohody i dohody obnovující předchozí rakouské závazky k omezení aktivit ekologických osvícenců vůči ČR, toto byla jediná část, která v souladu s tradicí nebyla rakouskou stranou dodržena.

 
Kamufláž letounu:
Letoun byl z výroby dodán v původní barvě kovu s černým dielektrickým nátěrem dielektrických krytů antén, radomu a pole proti oslnění před překrytem kabiny. Výsostné označení bylo provedeno pomocí standardních československých kruhových výsostných znaků s modrým lemem.Po předání letounu k 9.sbolp byla v souladu s plukovní praxí na směrovku letounu doplněna černá číslice 9 a černé trupové číslo na sací kanály vstupního ústrojí vzduchu k motoru. Osobní marking posádky v podobě světle šedého žraloka na svislé ocasní ploše byl na letoun nanesen v téže době.
V rámci generální opravy v Leteckých opravovnách Trenčín byl letoun opatřen třítónovou kamufláží složenou z jednoho odstínu zelené a dvou odstínů hnědé na horních plochách a světle šedou barvou na spodních plochách.Dielektrické kryty antén a radomu byly opětovně natřeny černou dielektrickou barvou. Výsostné označení bylo na letounu provedeno standardními kruhovými výsostnými znaky s bílým lemem, trupové číslo bylo provedeno černou, bíle lemovanou barvou bez dělení.
Po předání letounu ke 30.sbolp byl na levý sací kanál vstupního ústrojí vzduchu k motoru nastříkán znak 30.sbolp tvořený městským znakem města Ostravy. Osobní marking posádky tvořený černo-bílo-červenou tlamou s černo-bílýma očima byl na letoun namalován pravděpodobně koncem roku 2008.

[kragh]

Tak tohle story je mňamka

[novis]

Taky ho psal Raptor

[ujík]

Pěkné Jirko, fakt pěkné

[Jarek S.]

By mě zajimalo co to ma Raptor za kuřivo...

[PantherG]

No...začínám mít dojem,že máme s Raptorem stejného dodavatele...

[El Thud]

Mě trochu není jasná jedna věc - je v tomto příběhu ČR členem NATO a EU ? Protože jak známo v případě napadení by platil článek 5. o společné obraně a Rakousko by čelilo celé Alianci, a pokud by šlo o členství v EU nějak si nedovedu představit jak jeden člen Unie válčí s druhým, to je snad také proti všem dohodám....
Nemýlím li se EU vznikla mj. i proto aby nedocházelo k válkám mezi evropskými státy....
Tak jak to je ?