Blackbirdova What-if letka

[blackbird83]

Po dlouhé zralé úvaze, asi možná pro trochu pobavení, zkusím tady založit svůj malý koutek. Modelařím podle jednoduché životní filozofie, aby to z metru a půl vypadalo jako letadlo, neboli, kam není vidět, tak se s tím nedělám. V podstatě "what-if" dělám s přestávkami celý život, i když jsem to dlouho nevědel , nyní bych to nazval "softcore what-if"...staré retro stavebnice od Frogu, Nova, Směru, KP, dávám do jednoduchých kamo, kde vyniknou tvary a křivky letadel, které obdivují nejvíce, a obtisky sháním, kde se dá...je mi jedno, že to není podle konkrétní historické předlohy...já obdivuji vlastní stroj...

Tak pro pobavení něco pro začátek již z hangáru. Časem přibyde i "hardcore what-if", tedy různé přestavby...

Hawker Tempest Mk.V "The Pilot´s Bitch"
V těsně poválečném období, asi na přelomu let 1946/47 létal u 6.Squadrony tento na první pohled málo zajímavý stroj. Protože v rámci šetření armádního rozpočtu byly omezovány letové hodiny bojové výcviku, běžná služba se stávala rutinně nudnou, docházelo k logickému přesměrování zájmu pilotů k jiným, kázeňsky nežádoucím aktivitám. Velící důstojník perutě proto nechal vyčlenit jeden z Tempestů, k tzv."vybouření se pilotů". Ze stroje byly ponejprv odstraněny veškeré identifikační znaky, a piloti tak mohli se strojem provádět jakékoliv akrobatické vylomeniny nad krajinou poklidného anglického venkova, beze strachu, aby, je nějaký místní aktivní "bobby" nahlásil. Oblíbené se stalo zejména prohánění devčat v přízemním letu po polích, nízké průlety pod mostními oblouky atd., zkrátka při těchto aktivitách se uvolňoval nahromaděný adrenalin nové mladé generace britských pilotů. Teprve později byl letoun opatřen, dnes již jednoznačně dvojsmyslnou imatrikulaci XXX, a to proto, že jisté inspekci se nelíbilo, že v hangáru stojí evidentně neevidovaný letoun...Divoké lety toho stroje, na který se chodili (resp.slétali) vyřádit i důstojníci od sousedních perutí, skončily s eskalací studené války začátkem 50.let, kdy si posléze piloti bojových akcí užili až dost....

Přílohy

Naposledy upravil blackbird83 dne čtv bře 10, 2011 8:55 am, celkově upraveno 1

[karlik]

vítám kosa
pěknej tempest , sem zvědav na ten hardcore

[blackbird83]

jo jo hardcore bude velmi brzo...Tempestův mladší bratříček...

[ujík]

Tož vítaj a dávaj další.

[blackbird83]

Tož díky za uvítání a dávám další..viz stavby

[Olda Homola]

tož vitaj ogare...a hrň to na nás..

[kragh]

A jen do nás ! A nešetři nás

[blackbird83]

Další koukatelný "softcore", pravda už o něco starší, což je znát na obtiscích, takže v podstatě jen ukázka pro vyvolání úsměvu na rtech.

Supermarine Spitfire LF.Mk.IXE
Níže uvedený exemplář populární hloubkové stíhačky měl poměrně nezajímavou válečnou kariéru. Vyroben byl v roce 1944 na základě peněžní sbírky uskutečněné mezi obyvateli skotského městečka Fraseburg. Iniciátorem sbírky byla lady Victorie Pattersonová, manželka sira Thomase Pattersona, vévody z Fraseburgu,známého jako neohroženého dobroduha-cestovale, lovce divokých šelem, nadšeného propagátora letectví i bohémského výstředního anglického šlechtice. Sir Thomas zahynul nešťastnou náhodou v roce 1942 jako dobrovolný člen Royal Observer Corps při jednom z rušivých náletů Luftwaffe na anglické pobřeží. Zásahem vyšší moci, snad v úctě před šlechetným gestem známého aristokratického rodu, nebyl stroj nikdy bojově nasazen a sloužil jen jako záložní. Díky tomu se dochoval do konce války. Ministerstvo letectví, jako výraz vděku vrátilo Spitfira lady Pattersonové, která jej (jako správná výstřední anglická dáma) nechala imatrikulovat iniciály svého zesnulého manžela a příď stroje ozdobil stylizovaný lev ve skoku, o němž zlí jazykové tvrdí, že připomíná ironicky sira Thomase jako neohroženého lva dámských salonů. Stroj měl být dále opatřen klasickou barevnou kamufláží, ale šetřivá lady jako správna Skotka, rozhodla, že jednolitá stříbrná je také elegantní. Letoun se posléze stal vlajkovým strojem historické letky tzv.Patterson´s Historical Flying Foundation, kterou založil vévodův mladší brat sir Edward z Fraseburgu, za války aktivní pilot u 198.Squadrony.

Přílohy

Naposledy upravil blackbird83 dne čtv bře 10, 2011 8:55 am, celkově upraveno 1

[blackbird83]

Engelsk Jaktplan „S“ – aneb jak Spitfire ke třem korunkám přišel

Jak jistě všeobecně známo, severské Švédsko zavedlo do výzbroje svého letectva populární letouny Spitfire v průzkumné verzi PR.Mk.19 až v roce 1948. Jenže ještě před několika měsíci si bylo možno na jistém zahraničním webovém blogu sběratelů záhad, provozovaném jistým Erikem Dahlströmem (jakýmsi Erichem von Dänikenem švédské vojenské historie), přečíst pozoruhodnou zprávu, že první Spitfire se dostal do Švédska poněkud krkolomnou cestou již v roce 1942…
Pokud mé chabé znalosti švédštiny stačily na pochopení souvislostí v oném kritickém článku, událo se údajně toto…
Snad koncem roku 1941 byl při bojích v severní Africe německými vojsky ukořistěn zcela nepoškozený a letuschopný Spitfire pětkové řady v pouštní úpravě. Stroj byl italskou nákladní lodí přepraven do Itálie, odkud doputoval až do zkušebního střediska Luftwaffe v Rechlinu. Zde se dlouho nezdržel, neboť již záhy se zánovní stroj stal prostředkem diplomatického vyjednávání mezi německou a švédkou vládou. Německý letecký průmysl toužil získat exemplář hydraulického lisu Asea pro lisování potahových plechů, nicméně zásahem britské diplomacie a tajné služby byl oficiální kontrakt znemožňen. Řešením se stal tajný výměnný obchod jednoho lisu za jeden moderní exemplář západní letecké techniky, někdy počátkem února 1942. Iniciátorem byla zřejmě firma SAAB, která se tak mohla celkem lacině seznámit s nejmodernějšími západními technologiemi a výhodné to bylo i pro Němce, neboť Švédové po nich původně požadovali jeden exemplář Messerschmittovy stodevítky. Spitfire byl tajně dovezen k firmě SAAB, kde byl do posledního šroubku rozebrán, oměřen a znovu sestaven. Nedostal ani přidělené vojenské kódové označení, nazýval se prostě „anglická stíhačka S“. Vykonal posléze několik zkušebních letů a lze říci že vojenská komise s ním byla celkem spokojená, ale asi ne natolik, když dala přednost nákupu konkurenčního Mustangu.
Pozoruhodné ovšem je, že blogger Erik Dahlström nepovažuje ani tak za záhadné, jak se Spitfire do Švédska dostal, ale spíše to, jakou kamufláží a markingem byl opatřen. Po opětném sestavení, kdy byl původní nátěr odstraněn, zůstal stroj v barvě kovu, vyjma černých doplňků a opatřen byl poněkud nelogicky a záhadně výsostnými znaky předválečného typu. Dahlström v tom vidí snahu švédské armády po utajení, zmatení případných pozorovatelů, snahu nepoutat při letu na letoun nežádoucí pozornosti resp.pokus o experimentování s méně výraznými výsostnými znaky, tolik popůlární v dnešní době. Nicméně vysvětlení je více než prozaické. Po bouřlivé internetové diskuzi na toto téma později jeden z diskutujících našel osobní deník v pozustalosti svého dědečka, jistého Halvarda Raskena (mimochodem vzdáleného nevlastního bratrance Astrid Lingrenové, známé autorky švédských pohádek), který v roce 1941 pracoval u SAABu jako pomocný lakýrník a ten zde uvádí, že původní znaky byly nastříkány prostě proto, že v továrně tehdy byl nedostatek modré barvy, kterou se muselo šetřit na sériově vyráběné stroje….
Další osud Spitfira nebyl příliš šťastný. Britská vláda se díky své rozvětvené agenturní síti a kontaktům na vysoké armádní důstojníky dozvěděla o tajném výměnném obchodu a protestovala důrazně u švédské vlády a žádala navrácení stroje zpět. Švédové to ale odmítli. A aby zabránili možnému skandálu, v rámci uhlazení vztahů věnovali britskému leteckému průmyslu celou dvoutýdenní produkci kuličkových ložisek a přislíbili letoun zničit. Při čtvrtém zkušebním letu západně od Linköpingu, byl stroj pilotem naveden střemhlav do vod jezera Vänern, kam 5.března 1942 v 11:05 dopadl a potopil se…A jestli jej lovci pokladů již nevyzvedli, čeká tam první švédský Spitfire na své znovuobjevení na dně dodnes…

Přílohy

Naposledy upravil blackbird83 dne čtv bře 10, 2011 8:56 am, celkově upraveno 2

[kragh]

Tak tenhle je parádní

[blackbird83]

Hawker Orkan - letoun, který mohl zkrátit protiponorkovou válku

"...Bezejmenná zátoka asi 6 mil jihozápadně od Cape Wrath, nejsevernějšího výběžku Skotska. Po náhorní plošině pobřěžního útesu se po sotva znatelné prašné cestě pomalu kodrcají dva malé černé štábní automobily. Zastavují pár metrů od hrany útesu a z každého vozu vystupují čtyři muži oblečení do težkých zimních kabátů válečného námořnictva a námořního letecva. Od moře vane ostrý zimní vítr, důstojníci prokřehlí dlouhou jízdou si s námahou přidržují čepice, obracejí se k moři zády, někteří z nich se snaží několika nemotornými pohyby rozhýbat ztuhlé údy, jiní se snaží zapálit si cigaertu . Nikdo nemluví. Po chvíli jeden z mužů, který se vzdálil od skupiny pokyne všem rukou a začně pomalu a opatrně sestupovat nenápadnou stezkou po útesu dolů. Po asi deseti minutách namáhavaho sestupu stanou všichni na malé skalní plošině s ochozem z navršených balvanů asi padesát metrů nad mořem. Stále nikdo nemluví. Muž, asi pětatřicetiletý, s elegatním knírkem, ostrých rysů tváře, zřejmě vůdce skupiny, se pozorně podívá na své náramkové hodiny. Je přesně 14 hodin 25 minut, 27.prosince 1942. Muž vyndá odkudsi z pod kabátu silný námořnický dalekohled a namíří jej na hladinu zátoky. Ostatní jej následují. Ne více jak dvě tři míle od břehu se na neklidných vlnách cosi pohupuje. Po chvilce pozorování je zřejmě, že se jedná o zakotvenou loď, přídí nasměrovanou na volné moře. Dalekohledem lze dokonce na zádi přečíst její jméno - Hans Lindemann. Je to starý německý uhelný parník z první světové války, který před nedávnem zajalo anglické námořnictvo v Severním moři a teď ho buhví proč nechalo přitáhnout ze Scapa Flow. Vítr od moře nabývá na síle, vlny se s mohutným třískotem lánou o kamenité pobřeží, bledé zimní slunce nízko nad obzorem dotváří bezútešnou ponurost a opuštěnost toho Bohem zapomenutého koutu Skotska. Je 14 hodin 29 minut. Do pravidelného hukotu vln se začíná mísit jakýsi zlověstně dunivý avšak monotónně pravidelný hluk. O chvíli později se zpoza nejbližžšího severního skalnatého ostrohu zátoky vynoří jako blesk stříbřité letadlo v nízkém mírně střemhlavém letu. Míří přímo kolmo na bok zakotvené lodi! Už už se zdá jako by se za chvíli stroj měl zapíchnout přímo do mořských vln ale během zlomku vteřiny se jeho let ustálí a od trupu se oddělí dlouhý černý doutník. Místo dopadu předmětu vyznačí mohutný gejzír, když v tom se před letounem v krátkých časových intervalech osmkrát oslnivě zableskne. Chvili je slyšet stále jen hukot moře a silných motorů a pak se nad hladinou zátoky rozpoutá hotové peklo - jeden silný výbuch přesně uprostřed lodi je v zápětí následován osmi dalšími a loď se okamžitě halí do velkých chuchvalcovytých mraků černého kouře. Letoun nemění kurz a když se převalí jen pár metrů nad lodním stožárem mezi komínem a kapitánským můstkem, oddělí se od křídel dvě drobné tečky a následují vzápětí dvě tlumené exploze. Stroj jen pozvolna, znatelně neochotně začíná stoupat pravotočivou zatáčkou nad volné moře a širokým obloukem se vrací zpět k lodi. Parník je od přídě k zádi v plamenech, loď je v padesátistupňovém náklonu na pravobok. Vítr strhává mraky kouře k pobřeží a odhaluje vrak k novému útoku. Necelou minutu po začátku tohoto podivuhodného představení stroj nalétává v podélné ose potápějící se lodi a v mírném stoupání odhazuje poslední dvě bomby, které vybuchnou na zadním můstku. Dvě současné exploze doslova odthrnou záď a během několika okamžiků zmrzačená loď definitvně klesá do hlubin...Letoun teď míří přímo k pobřeží, stále těžkopádně stoupá. S burácivým rachotem se převalí nad hlavami úžaslé skupinky důstojníků a mizí ve vnitrozemí. Hluk motorů slábne, je slyšet jen pravidelný příboj moře...Je 14 hodin 33 minut, 27.prosince 1942 ...toto efektní, doslova manéžové vystoupení patřilo nadějnému útočnému protilodnímu a protiponorkovému letounu Hawker Orkan..."

Po celý rok 1942 byla Británii v severním Atlantiku Dönitzovými ponorkami utahována těsná šibeniční smyčka kolem krku. Admiralita intenzivně hledala vhodný letoun pro efektivní eliminaci ponorkového nebezpečí. Jak zoufale admiralita jakýkoliv vhodný protiponorkový a protilodní letoun hledala svědčí fakt, že poprvé vypsala jen všeobecné specifikace na nový letoun bez tradičních omezujících podmínek na počet členů osádky, typ motorů atd. Bylo pouze konstatováno, že nový stroj má být univerzálním nosičem konvenční i nové výbroje a svými výkonny má předčit všechny současné vyráběné i projektované typy. Obecné specifikace vešly ve známost jako HNWC (Heavy Naval Weapons Carrier, tedy nosič těžké námořní výzbroje). Díky pozitivním zkušenostem s novými zbraňovými technologiemi ať už radiolokačními či raketovými, byly později specifikace přeznačeny na LRSTRB (Long Range Striking Torpedo Rocket Bomber, úderný torpédový raketovým bombardér dlouhého doletu). Tradiční dodavatelé námořního letectva firmy Fairey a Blackburn se potýkaly s nedostatečnými výkony a řešení celého problému bylo v nedohlednu. Jen shodou okolností vstoupila do hry firma Hawker. Když totiž v říjnu 1942 jel kapitán John E.Arnholt (zkušební pilot FAA, mj.z jeho deníku je úvodní stať) služebně do Londýna poreferovat o problémech firem Fairey a Blackburn, zastavil se na oběd v malém pubu v Kingston-upon-Thames. Zde se potkal se svým někdejším spolužákem a přítelem Websterem Scottem, provozním technikem v nedaleké Hawkerově továrně. Arnholt si Scottovi postěžoval a výsledkem bylo, že Scott přislíbl na základě svých kontaktů ve firmě vypracovat tajnou studii. Ambiciózní Scott se nakonec rozhodl letoun navrhnout sám a po večerech pracoval na projektu, který v základu představoval jen mírně upravený jednomotorový Typhoon, na který se snažil v různých obměnách zavěsit věškerou známou námořní výbroj. Traduje se že, Scottovy pokusy objevil v kanceláři v nestřežený okamžik šéfkonstruktér Sydney Camm, jemuž se návrh zalíbil a který měl na jednu skicu údajně napsat poznámku: "..pěkné, ale chtělo by to alespoň dva motory a to pokud možno spolehlivé!" Tímto se to u Hawkera oficiálně provalilo a Sydney Camm přislíbil v rámci kapacitních možností firmy spoluúčast. Výrazný posun v projektu nastal začátkem listopadu 1942, když nedaleko továrny nouzově přistál jeden Beaufighter pro poruchu řízení. Letoun byl dopraven do továrny, kde během tří týdnů byl upraven drak jednoho sériového Typhoonu, na který byla doslova naroubována Beaufighterova křídla. Vlastní úpravy draku byly: zvětšení SOP, protažení čumáku, kam se uvažovalo umístit vyvíjenou miniaturizovanou variantu protilodního radaru ASV a místo po chladiči využit pro zmenšený Leightův světlomet. Pak nastalo laborování o možnosti podvěšené výzbroje style "zkusíme tam pověsit co to jde, a uvidíme kolik toho unese". Nebudeme zde popisovat cestu, jak se nakonec Admiralita o novém letadle dozvěděla, směrodatný je fakt, že jej hodlala intenzivně vyzkoušet, což jak vidíme se stalo velmi úspěšně. Protože letoun nebyl vyvíjen oficiální cestou s vědomím ministerstva letectví, byl jediný vyrobený exemplář opatřen standardními výsostnými znaky bez typické kamufláže. Naprosto nečekaně se Admiralita rozhodla vyzkoušet zajímavý a nadějný stroj v bojové operaci. V lednu a únoru 1943 probíhala dodnes neznámá operace "Hladový racek" (o čemž svědčí stylizovaný emblém na SOP), kdy Orkan cíleně eliminoval německou lodní dopravu v kanálu La Manche. Bohužel Orkanu nebylo dopřáno naplno prokázat své kvality a to díky některým konstrukčním nedostatkům, způsobených velkým spěchem. Stroj byl sice výkoonný a účinny, nicméně kvůli nezměněnné velikosti SOP byl poměrně obtížně ovladatelný ve vertikálních obratech. To se projevilo negativně spolu se sníženou tuhosti náběžné hrany křídla v místě připojení k bývalému chladiči. Při svém unikátním devátem bojově zkušebním letu u Brestu při prudkém stoupání po útoku na nákladní loď Edemissen se odthrlo levé křídlo a stroj se i s pilotem zřítil do moře...

Přílohy

Naposledy upravil blackbird83 dne čtv bře 10, 2011 8:56 am, celkově upraveno 5

[blackbird83]

další foto Orkana

Přílohy

[kragh]

Parádně postavené,kdybych to nečetl ve "Stavbách", hledal bych na netu Hawker Orkan...Vůbec není vidět,že je to složené ze 2 ér

[karlik]

super nápad i provedení

[Jarek S.]

dobrá idea...jen škoda,že newashuješ...na muj vkus dost jednolitej povrch,ale hlavní je,že se líbi tobě.