B-328
Napsal: 11 lis 2009, 16:10Po únoru se sovětům lezlo do análu ve velkém, protože Gottwald se docela bál Stalina. Poté, co oba zdechli se začaly se dít v naší armádě zajímavé věci.
Například s ohledem na dostatečné zásoby uranu a také dostatek pracovníků pro jeho těžbu se v polovině padesátých let za velmi přísného utajení rozjel projekt vlastní jaderné pumy. První propočty ukázaly, že to je realizovatelné, ale současně vyšlo najevo nepříjemné zjištění, že puma bude poněkud větší a tím pádem nemáme vhodný nosič - pumovnice původně uvažovaného Il-28/B-228 byly prostě pro naši bombu malá.
Po delším bádání však nakonec na Beagla došlo, naše moudré hlavy vymyslely šalamounské řešení - vestavění přímo do trupu Il-28 a celé letadlo se tak vlastně stane létající bombou. Získal se tak dostatečný prostor nejen pro samotnou nálož, ale i pro systémy řízení a odpalu, které se díky tomu nemusely zmenšovat a skládat do minimálního objemu.
Problém však nastal s navedením na cíl, kdy de-facto letadlo je daleko lepším cílem než padající bomba a s piloty sebevrahy naše mentalita nepočítala (nehledě na to, že pilotní prostor byl demontován a nahrazen navigačním počítačem)
Proto se naši experti nechali inspirovat projektem Mistel. Na záda létající bomby posadili malý Jak-23, jehož pilot měl sestavu navést do cílového prostoru, nastavit patřičné parametry pro dolet k cíli, zafixovat řízení a odpoutat se. Samotné uložení bylo originálním řešením, kdy pro spojení obou letounů byly použity závěsníky, které bylo možno kdykoliv demontovat.
Během testů se zkoušela i taktika navedení do cílové oblasti v minimální výšce, kdy do přídě bomby byla instalována kamera a obraz přenášen pilotovi do Jaku. Pro testování bylo zachováno i sedadlo bombometčíka, kde při zkušebních letech mohl sedět druhý pilot s nouzovým řízením (vlastně mohl jen přitáhnout stroj v případě, že by to pilot vzal až příliš nízko). Zadní střeliště bylo demontováno, byla tam jen kamera pro záznam letu. Byly úvahy do prostoru střeliště umístit rozprašovací zařízení na benzín (upgrade na jadernou + vzdušně-palivovou bombu) pro zvýšení efektu útoku.
Do jaderného klubu jsme nakonec nevstoupili, bylo levnější se nechat vyzbrojit jádrem od velkého bratra, nosič tak zůstal jen jako technická rarita...
Například s ohledem na dostatečné zásoby uranu a také dostatek pracovníků pro jeho těžbu se v polovině padesátých let za velmi přísného utajení rozjel projekt vlastní jaderné pumy. První propočty ukázaly, že to je realizovatelné, ale současně vyšlo najevo nepříjemné zjištění, že puma bude poněkud větší a tím pádem nemáme vhodný nosič - pumovnice původně uvažovaného Il-28/B-228 byly prostě pro naši bombu malá.
Po delším bádání však nakonec na Beagla došlo, naše moudré hlavy vymyslely šalamounské řešení - vestavění přímo do trupu Il-28 a celé letadlo se tak vlastně stane létající bombou. Získal se tak dostatečný prostor nejen pro samotnou nálož, ale i pro systémy řízení a odpalu, které se díky tomu nemusely zmenšovat a skládat do minimálního objemu.
Problém však nastal s navedením na cíl, kdy de-facto letadlo je daleko lepším cílem než padající bomba a s piloty sebevrahy naše mentalita nepočítala (nehledě na to, že pilotní prostor byl demontován a nahrazen navigačním počítačem)
Proto se naši experti nechali inspirovat projektem Mistel. Na záda létající bomby posadili malý Jak-23, jehož pilot měl sestavu navést do cílového prostoru, nastavit patřičné parametry pro dolet k cíli, zafixovat řízení a odpoutat se. Samotné uložení bylo originálním řešením, kdy pro spojení obou letounů byly použity závěsníky, které bylo možno kdykoliv demontovat.
Během testů se zkoušela i taktika navedení do cílové oblasti v minimální výšce, kdy do přídě bomby byla instalována kamera a obraz přenášen pilotovi do Jaku. Pro testování bylo zachováno i sedadlo bombometčíka, kde při zkušebních letech mohl sedět druhý pilot s nouzovým řízením (vlastně mohl jen přitáhnout stroj v případě, že by to pilot vzal až příliš nízko). Zadní střeliště bylo demontováno, byla tam jen kamera pro záznam letu. Byly úvahy do prostoru střeliště umístit rozprašovací zařízení na benzín (upgrade na jadernou + vzdušně-palivovou bombu) pro zvýšení efektu útoku.
Do jaderného klubu jsme nakonec nevstoupili, bylo levnější se nechat vyzbrojit jádrem od velkého bratra, nosič tak zůstal jen jako technická rarita...
, páč jinak by to muselo shořet 
Ale já mám taky na sucharovi podvěšený pumy na zavřených deklech podvozku 
.