Samozřejmě.
Je všeobecně známo, že naše továrny po válce zprovoznili několik Me-262 jako Avia S-92 a CS-92. Také je známo, že jsme po válce měli řadu Spitfirů dodaných z Anglie. Málokdo ovšem tuší, že naši konstruktéři chtěli vyřešit nedostatek proudových letadel nejjednodušší cestou, kterou se jinak vydali pouze v Rusku a později Švédku (Saab 21R), adaptací vrtulové stíhačky na proudovou.
Plánovalo se vybrat z typů La-7, Spitfire a S-99 (Me-109). La-7 byl vyřazen ihned pro malou životnost draku a dřevěnou konstrukci a od přestavby se ustoupilo.
Naopak u Spitfire a S-99 byla konstrukce možná a podle nařízení MNO se stavěly oba prototypy. Úplně nezávisle na SSSR vznikla téměř stejná konstrukce jako jejich JAK-15, dokonce i s použitím prakticky stejného motoru, kořistního Jumo 004, případně BMW 003 .
Postavení prototypů obnášelo potíže, ale obě konstrukce se dostaly do vzduchu a prokázaly použitelnost. Proudový "Mezek" létal dříve, ale po vzletu "Jet Spitfire" při porovnání se jevil o dost horší. Zkoušky pokračovaly, ale brzo byl Mezek nenávratně ztracen při požáru motoru. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Přestože by byla adaptace továren z S-199 na proudový S-299 a jeho výroba snadná, kvůli neperspektivnosti dalšího vývoje se do série nedostal.
Zato S-289 , neboli Jet Spitfire se jevil velmi perspektivní a po přestavbě našich vlastních Spitfirů na proudové se plánovala série. Byla rozjednána dodávka velkého množství přebytečných Spitfirů z Velké Británie a hromadná přestavba na proudové. V té době už také německý motor Jumo nahradil silnější britský motor DH Goblin a později RR Derwent, kvůli tomu se i trochu měnil tvar přídě. Britové ani netušili pravý důvod našeho zájmu o Spitfiry a snad ani ve snu by je nenapadlo, že díky jejich zastaralému Spitfiru a jejich motoru bysme měli stíhačky téměř ve všem překonávající Gloster Meteor i DH Vampire.
Bohužel do všeho zasáhla politika, která se u nás po válce nevyvíjela zrovna správným směrem. Téměř všechny naše Spitfire skončili prodané do Izraele a nebo ve šrotu, dodnes se zachoval jen jediný kus v muzeu Kbely. Přesto ani komunisti nenechali Jet Spitfire zničit a naopak do Československa promptně dodali jeden JAK-17, také sami nevěřili podobnosti konstrukce. Při porovnávacích testech Jak-17 a S-289 se Jet Spitfire jevil ve všem lepší kromě přistávací rychlosti. Sami však věděli, že se blíží doba nové generace stíhaček, ze které pak vznikly MIG-15 a v USA F-86 Sabre. Ale nebýt komunistického puče, v našich podmínkách mohl S-289 výborně sloužit do poloviny padesátých let, i když by byl brzo stažen z první linie k cvičným a bitevním úkolům. V té době ale nikdo nevěděl, co přinese válka o Koreu.
S-289 dál sloužil jako zkušební letoun, bohužel v roce 1949 byl zničen. Rozpadla se ocasní část ve vzduchu při střemhlavém letu při testech kritického Machova čísla. Traduje se, že v tomto letu S-289 těsně překonal Mach 1, ale to je asi jen fáma a letecká hantýrka o "nejrychlejším Spitfire na světě". Ve skutečnosti byl letoun schopen ve střemhlavém letu dosáhnout rychlosti M=0.90-0.95, i to se zdá těžko uvěřitelné. Po katastrofě a smrti pilota byly veškeré práce zastaveny a Československo se po Me-262/S-92 a Jak-23 na další desítky let dalo na cestu Migů od slavného MIG-15, prvního nadzvukového MIG-19, nesmrtelného MIG-21 až po krátkou službu MIG-29 a teprve teď po dlouhých letech první západní stíhačku, švédský Saab Gripen.
tak, přeloží to někdo do angličtiny a pošle do světa ?
Napsal: 15 dub 2008, 12:04
super 
