píši Ti z frontové linie
Jak dávno se mi zdá o době, kdy k nám byly na naši základnu ještě v Německu přelétnuty naše nové stroje, lesklé a zářící, v neobvyklém,
nicméně musím připustit, že slušivém zbarvení, evokující Albatrosy z první války.
Svůj stroj jsem nechal označit žlutou "14" jako symbol dne našeho seznámení. Tyhle krásné mašinky jsme zalétali a připravili k rozebrání na dlouhou cestu,
jejíž cíl nám byl dlouho utajen. Válka...
Jsou to víc jak 3 roky od poslední války, a mojí první, kterou jsem prožil (a zažil) - války s Československem. Vzpomínky na ni se mi stále vrací.
Tenkrát jsme létali na jiných strojích, pomalu jsme přezbrojovali na jednoplošníky.
Českoslovenští piloti byli výborně vycvičeni, celá řada z nich vynikající akrobati, čehož v boji náležitě využívali. Létali ještě na dvojplošnících,
mrštných potvorách. Nikdy sis nemohla být jistá, kde se objeví. V případě potíží s nimi češi dokázali neuvěřitelné obraty. Jejich taktika byla nevyzpytatelná,
byli mistry improvizace a rychle se učili.
Ustanovili mě velitelem letky, to za tu účast v bitvě o Československo. Naštěstí má parta není houf vyjukaných nováčků, ale dobře vycvičených a motivovaných
pilotů.
Ihned po vylodění náš přivítá nás všudepřítomné dusno a vlhko, pach džungle a tlejícího dřeva.
Základna, kterou nám přidělili, je rozlehlá a poměrně dobře vybavená - aktuálně ji obývají "princezny z RAF", jejichž hlavním zájmem byla spíše
dokonale vyčištěná uniforma a odpolední "tea", než studium taktiky nepřítele a údržba mašin.
Naši mechanici přistáli již před námi, aby mohli smontovat mašiny, nám vyprávěli nám o několika nechutných tahanicích s "kolegy" z RAF - příčinou byly krádeže našeho nářadí, které
se začalo záhadně ztrácet. Hromotluk Hans, který naši mechánům velí (120kg živé váhy na 193 cm výšky), si došlápl na velitele britských mechaniků, malého houžvičky Greenstuffa.
A byl klid. Zlí jazykové tvrdí, že Hans byl viděn, jak drží Greenstuffa pod krkem dobrých 20 cm ve vzduchu, ale kdo by takovýmto povídačkám věřil!
A když už jsme u těch povídaček - šušká se,že sám velitel našeho kontingentu nechal svolat Spojený výbor náčelníků štábů a tam jim bez obalu řekl, že jestliže nezačnou válku brát vážně,
vydá rozkaz k návratu domů. Ječeli prý s Pecivalem na sebe dobrou hodinu! Naštěstí zasáhl holandský guvernér a vymohl si odvolání gen. Percivala a jeho nahrazení generálporučíkem Hein Ter Poortenem.
Holanďani jsou dobře vycvičeni a výtečně motivováni, a ustanovení holadnského náčelníka SVNŠ dalo věcem pořádný spád (konečně)!
Mašiny jsme zalétali a začali se zajímat o varovný systém - ani nás nepřekvapilo, že žádný kloudný neexistuje!
Britové, pohříchu, vymysleli jistý pseudosystém, který nás do dnes přivádí do hurónského řehotu, kdykoli si na něj vzpomeneme.
Jeho princip byl obdivuhodný - v dosahu výkřiku z hotovostní boudy bylo na konci dlouhého žebříku "pozorovací stanoviště", jednoduše takové
bidýlko. Když pozorovatel uslyšel nebo spatřil blížící se letouny, zakřičel do hotovostní boudy a na pilotech zde dlících záleželo, aby rozpoznali,
zda se jedná o nepřátelské letouny a má být vyhlášen letecký poplach. Velmi k smíchu!
Dalo nám spoustu práce a přesvědčování, než jsme něco užitečného vytvořili a zavedli. Páteří je náš torpédoborec, zakotvený u P., který je vybavený radarem
a poskytuje nám tak cenné informace.
Vzpomněl jsem válku s Čechoslováky v osmatřicátém - Oproti tomu Japonci zde jsou jiní. Taky dobře vycvičeni, ale jednají jako podle šablony, opakují stále stejné, nadrilované manévry, nezřídka jakoby bez hlubšího rozmyslu.
Jsou více fanatičtí, v jejich bojové taktice řekl bych je něco až brutálního.
Nedávno jeden z těchto fanatiků srazil bočním skluzem Joachima, toho času letící v sousedním roji.
Proč to provedl zrovna takto, když měl dobrou šanci jej sestřelit klasickým způsobem, to nikdo nechápeme.
Jejich stroje jsou lehčí než naše, obratnější ale slabě vyzbrojené. Naše jsou zase stablinější, lépe akcelerují a mají vyšší rychlost v letu střemhlav
Ten často používáme,pokud se dostaneme do potíží.
Používají starou metodu formace roje o třech strojích, která je v akci dost nepraktická a nepružná - velitel tomu říká idiot-staffel.
Několikrát nám naše formace volné čtyřky zachránila kůži.
První střetnutí jsme zažili 5.2., kdy nás zvedli proti hlášenému náletu na Medan. Vystoupali jsme do operační výšky 4000 metrů a po příletu do cílového
prostoru jsme pod sebou spatřili cca 40 Ki-21 s doprovodem 17 Ki-43. Japonští stíhači poněkud zaspali, takže když se našel druhá letka vrhla do útoku
na bombardéry, než přispěchali na pomoc byly čtyři Ki-21 sestřeleny. Mě se podařilo pouze poškrábnout jednu stíhačku,než nás zbylé začaly obtěžovat a
my byli nuceni střemhlav opustit bojiště.
První nálet na naše letiště jsme zažili 8.2., kdy nás časně ráno vzbudilo ječení hotovnostní sirény. Odstartoval jsem se svou čtyřkou a stačil tak-tak nabrat
dostatečnou výšku, abychom se vzápětí střemhlav spustili na 15 Ki-43, které vyzbrojeny pumami se chystaly napadnout naše letiště.
Poved se nám ukázkový útok ze slunce a každý z nás sestřelil jednu stíhačku - ta moje s hořícím motorem zapadla do džungle asi 1,5 km od letiště.
Tři další sestřelila protiletadlová obrana. Japoncům nálet moc nevyšel, zničili nám dvě odstavené stíhačky, jednu kurýrní mašinu a udělali pár děr
do vzletové dráhy.
Od té doby jsme měli několik dalších tvrdých utkání s japončíky a podařilo se mi sestřelit další 3 mašiny a pár poškodit..
Kdo ví jak dlouho to tu ještě potrvá, držíme se výborně a japíkům začíná docházet dech.
Doufám že jsi vpořádku, má nejdražší!
Líbá Tě Tvůj Rudi
