Úvodem nástin situace v ČSR na přelomu 50. a 60. let 20. století: Po smrti Stalina a jeho středoevropských nohsledů (Gottwald, Bierut) nastalo v sovětském bloku uvolnění které sebou neslo i určitou destabilizaci, umocněnou i nenadálým masivním útokem Číny na Mongolsko a SSSR. Sovětské vedení následně donutilo své satelity k uzavření nových či prodloužení platných spojeneckých dohod mezi jednotlivými státy a SSSR, ale poněkud neprozíravě nechalo jednotlivým státům víceméně volnou ruku k urovnání vzájemných vztahů. Projekt vojenského paktu coby protiváhy NATO tedy nebyl realizován a výsledkem byl okamžitý nárust napětí zejména mezi ČSR a Maďarskem (které prohlásilo tzv. Trianonské dohody za neplatné a vzneslo územní požádavky na téměř polovinu Slovenska) a Polskem (které se rozhodlo revidovat poválečné hranice). Logickým důsledkem byla destabilizace vnitřních poměrů v ČSR a tedy nutnost posílení ozbrojených a bezpečnostních sborů. Tehdejší Vnitřní stráž ministerstva vnitra byla reorganizována stejně jako Sbor národní bezpečnosti. Z jednotek VS MV (s výjimkou Hradní stráže) a většiny oddělení SNB byl vytvořeno Četnictvo ČSR, v jehož gesci byla vnitřní bezpečnost státu a zásahy v extrémních situacích.
Pokud jde o výzbroj ozbrojených a bezpečnostních sborů, bylo upuštěno od jednostranné orientace na sovětské produkty a to i z důvodu sovětsko-čínským konfliktem plně vytížené sovětské zbrojní výroby, která tak tak stačila na doplňování jednotek Rudé armády výzbrojí a bojovou technikou. K doplnění ozbrojených složek potřebnou (a chybějící) lehkou obrněnou technikou byl realizován nákup tehdy poměrně moderních britských obrněných vozidel firmy ALVIS typu Saracen a Saladin. První jmenovaný byl v počtu 20 ks zařazen do služby u Četnictva pod názvem OA-60 (Obrněný automobil vz. 60). Pro tuto službu doznal odpovídajících úprav (modrá výstražná světla, siréna, přidavné světlomety). Druhý typ obdržela v počtu několika desítek kusů čs. armáda, kde sloužil pod názvem OA-61 (Obrněný automobil vz.61). Část vozidel byla doplněna prostředky pro vedení boje v noci (např. infrasvětlomety) a nazvána OA-61M (Modifikovaný).
Přiložená kamuflážní schémata ukazují typické zbarvení těchto vozidel: Četnický OA-60 nesl zbarvení tzv. četnickou zelení na celém vozidle. Na bocích byl bílý pruh s čs. vlajkou a nápisem Četníci (U slovenských jednotek Žandári). Na stropě byl v bílém obdélníku volací znak vozidla (pro zlepšení komunikace s Četnickou leteckou hlídkou), vpředu a vzadu bílá číslice (SPZ nebyla na OA-60 aplikována) pro rychlou identifikaci vozidla. Armádní OA-61 nesl kamuflážní zelené zbarvení doplněné tenkými černými pruhy pro určení rozhraní jednotlivých odstínů deformačního zbarvení. Výsostné znaky a věžová čísla na obvyklých místech.
What-IfCZ Každý člověk musí být každý den aspoň chvíli blázen, jinak se zblázní doopravdy...
Ahoj, jaký odstín jsi použil na četnickou zelenou? Mám figurku, která by po úpravě mohla dělat prvorepublikového četníka a chybí mi správná barva. Díky Martin
Me-328B + "Letoun 328" Letka13 si rozhodně nemohla stěžovat na nedostatek různých létajících aparátů. Jedním z "balíčků" dodaných 1.zpzs (zvláštní průzkumnou skupinou) známější pod názvem "Rejsa" byl i jeden z prototypů stihacího letadla Messerschmitt Me-328A. Letka s ním provedla několik zkušebních letů a po zhodnocení letových vlastností (ostatně dosti zoufalých) jej vyřadila ze zkušebního programu a bohužel nechala sešrotovat, takže se zachovalo jen několik snímků a protokolů ze zkoušek. Ostatně dochovaný výrok zkušebního pilota por. Gřegořka (původem z Ostravy) zaznamený po prvním letu mluví za vše: "Kurnik, chlopi, ten žebrak lita jak bedna kytu". "Rejsa" dovezla i dokumentaci a několik snímků bombardovací verze označené jako Me-328B. Způsob jejího použití zůstal nejasný, bomba uchycená na zafixované přistávací lyžině dává prostor ke spekulacím, že šlo o sebevražedný letoun, podle části dokumentace se naopak zdá, že se stroj měl po odbombardování vrátit co nejblíže základně, tam se měla odstřelit zadní část a motory, zbytek měl i s pilotem přistát na padáku. Obě verze se shodovaly v neschopnosti vzletu vlastními silami, pulzační motory Argus totiž k náběhu výkonu potřebovaly proud vzduchu o rychlosti okolo 200 km/h. U stihací verze byl použit aerovlek a počítalo se i s jejím přistáním (po předchozím odhození motorů), bombardovací měla být vynášena na upraveném bombardéru.
Kamuflážní schémata: Letoun 328 nesl obvyklou německou kamufláž tvořenou barvami RLM 81/83/76. U Letky 13 pouze dosti ledabyle přemalovali původní znaky a kódová písmena zelenou resp. světlemodrou barvou, přes níž nastříkali na obvyklá místa sice přes šablonu ale rovněž nepříliš pečlivě (některé byly poněkud "nakřivo") čs. výsostné znaky. Po prvním letu napsal "nezjištěný" vtipálek na příď černou barvou a od ruky slovo "žebrák". Zajímavostí jsou nezakapotované motory. Letoun 328: Zde je zobrazena možná podoba kamufláže z barev RLM 82/83/76. Letoun je zobrazen na manipulačním vozíku, na kterém byl dopravován k nosiči (Dornier Do217E).
What-IfCZ Každý člověk musí být každý den aspoň chvíli blázen, jinak se zblázní doopravdy...