Panoptikum Pawlikových Příšer

[Olda Homola]

joj, už se těším na mobilizační "slet" na ModellBrno 2013!
Glada plánuju taky, tedy pokud HB udělá tu novinku alespoň trošku slušnou....

[Pawlik]

Dva čs. námořníci na počátku let padesátých, tedy:

F4U Corsair („Korzár“), 1:72 Směr

F4F Wildcat („Kocour“) 1:72 Academy

a to po skončení tzv. „dvouleté“ války.

Kapitola první, aneb Proč má Korzár polské znaky:
V dvouleté válce se podařilo před Stalinovým vpádem ubránit nejen Československo, ale i podstatnou část Polska, jehož východní hranice nyní probíhala víceméně na čáře, stanovené předválečným paktem Molotov – Ribbentrop. Na západě Polsko získalo jako válečnou reparaci od Německa Kladsko, část Slezska a část Pomořanska, tedy území, obývaná již před válkou nezanedbatelnou polskou menšinou. Na pobřeží nyní probíhala německo-polská hranice asi 12 km západně od přístavu Ustka (dříve Stolpemuende).
Jelikož obrana Polska před bolševickým náporem se zdařila v neposlední řadě i díky výrazné čs. přímé i nepřímé pomoci, rozhodla se polská vláda nabídnout Československu na polském území přístup k moři, tedy vybudování námořní i pozemní (a letecké) základny. Československo nabídku přijalo. Mělo již sice slíbenou možnost využívat základny na Jadranu (konkrétně v jugoslávské Boce Kotorské a v Pule a rovněž v čerstvě italském Terstu) avšak postoj komunistického diktátora Tita nebyl ještě zcela jednoznačný a budoucnost čs. námořních základen tak stála poněkud „na vodě“. Čs. základnou na Baltu se tak stal přístav v Polskem získané Ustce a coby pozemní a leteckou základnu dostalo do užívání vojenský prostor Poddąbie-Dębina západně od přístavu. Jedná se o asi 10 km dlouhý a 2-3 km široký pruh pobřeží, začínající hned za koncem pobřežní promenády v Ustce (reál poznámka – i ve skutečnosti se zde nachází již neužívaný a opuštěný vojenský prostor). Zde bylo mj. vybudováno i poměrně velké letiště. A zatímco přítomnost čs. loďstva na Baltu nebyla pobaltskými státy nijak komentována (jednalo se koneckonců jen o několik převážně cvičných jednotek do velikosti korvety) s letectvem to bylo poněkud jinak, neboť to představovalo již od samého počátku nemalou bojovou sílu. A tak došlo mezi vládami Československa a Polska k dohodě, podle níž čs. vojenské stroje operovaly nad mezinárodními vodami s polskými výsostnými znaky a čs. příslušnost vyjadřovaly pouze nevelké čs. kokardy na směrovce. Tím se „pobaltský vlk“ (zejména se jednalo o loutkové vlády násilím sovětizovaných pobaltských republik) nažral a „koza“ československého námořnictva zůstala celá.
Na této základně působily od začátku standardní čs, stíhací stroje S-51 Vraník společně s letkou bitevních B-47 Hrom. Velmi brzy se však začaly objevovat i první námořní stroje. Nejdříve to byla letka torpédových Bristol Beaufighter TF Mk. X a s jistým zpožděním následovala dodávka stíhacích F4U Corsair. Tyto Korzáry (námořnictvo na rozdíl od armády nevymýšlelo nová typová označení, pouze dle možností počeštilo bojový název) byly objednány dá se říci omylem – někdo na MNO totiž objednal námořní stroje, ačkoli z pozemních základen mohly stejně dobře a možná, vzhledem k zavedené logistice, i lépe operovat běžné pozemní stroje. Nicméně stalo se a nutno přiznat, že nějaký efekt to mělo – čs. námořnictvo tak mělo příležitost seznámit se se svými prvními skutečně námořními stroji. Korzáry zde operovaly v čs. „baltské“ kamufláži, která byla tvořena světle šedým nátěrem spodních ploch a zajímavou kombinací na plochách horních: Horní plochy křídel a ocasních ploch byly opatřeny tříbarevnou kamufláží v odstínech šedavě modrá – šedozelená – tmavě šedomodrá, přičemž na bočních plochách trupu tyto skvrny nenavazovaly a byly mezi nimi ponechány úzké proužky původní podkladové neutrální šedé.
Nicméně nakonec došlo opravdu k podpisu smlouvy o pronájmu Jadranských základen (přítomnost čs. námořnictva a zejména letectva zde pravděpodobně představovala stabilizující prvek i pro jinak komunisticky smýšlejícího maršála Tita, ostatně celý Balkán byl tehdy sudem prachu) a Československo začalo těžiště svého námořního zájmu přenášet sem. Baltská zálkadna tak byla i s veškerým inventářem předána Polsku a více než pět let trvající přítomnost čs. námořnictva na Baltu byla ukončena.

Kapitola druhá, aneb Jak se k nám dostal v té době již zcela zastaralý Wildcat:

Hned po získání jadranských základen začalo čs. námořnictvo řešit problém, čím se vyzbrojit. Problém nespočíval v nedostatku nabídek, ale spíše v tom, koupit jen to opravdu kvalitní a za co nejlepší ceny. Nše námořnictvo zpočátku neuvažovalo o opravdu velkých jednotkách a tak bylo opravdu z čeho vybírat. Peněz rovněž nechybělo: Ekonomika po přijetí Marshallova i přes válečné intermezzo se SSSR vzkvétala a za jáchymovský uran nám jak Britové, tak Američané platili ochotně a na dřevo. Flotila však potřebovala i leteckou ochranu a tak bylo rozhodnuto koupit z USA nyní již nepotřebné eskortní letadlové lodi (plnohodnotná flotilová letadlovka byla zcela rozumně v této fázi budování loďstva zamítnuta jako zbytečný přepych) a to v počtu dvou kusů, s opcí na pozdější nákup jedné flotilové lodi. Američané se nyní projevili jako dobří obchodníci a ve snaze navnadit budoucího dobrého klienta nám nabídli „akční“ cenu, totiž třetí letadlovku zdarma i se vším, co má na palubě. Naše námořnictvo zprvu váhalo a zkoušelo možnost slevy na dva kusy, koneckonců v operačních plánech mělo pouze dvě eskortní letadlovky, ale nakonec souhlasilo a návrh přijalo. Tak se vedle dvou „bojových“ letadlových lodí Prokop Holý a Jan Želivský objevila i letadlová loď třetí, která byla určena k výcviku. A aby se od „bojových“ odlišila i názvem, byla pokřtěna nikoli po husitských hrdinech, nýbrž po předválečném králi vzduchu „František Novák“.
Právě tato loď při svém připlutí do Kotoru způsobila největší poprask: Její paluba i hangáry byly totiž do posledního místa zaplněny transportními bednami s letadly. Nadšení bylo však velmi rychle vystřídáno zklamáním, po zjištění, že bedny obsahují pouze zcela zastaralé Wildcaty, byť z posledního výrobního bloku, které již nebyly pravděpodobně ani smontovány a Američanům již pravděpodobně nestály ani za sešrotování. Zklamané mumlání přítomných bylo přerušeno radostným výkřikem nově jmenovaného velitele Letecké školy Námořní akademie kpt. Jana Ámose (řečeného Komenský či zkráceně Komik, jednoho z prvních našich „tailhookers“, účastníka operace Torch – více v mé historii čs. Wildcatu): „Volové, to není danajský dar, to je dar za všechny prachy! Dyť já na tom ty kluky naučím lítat z lodi a oni se mi nepozabíjejí!“ Tento pilot si totiž velmi dobře pamatoval příjemnou a nezáludnou pilotáž onoho dnes již námořního veterána.
A tak tyto stroje našly své nové poslání při výcviku našich námořních pilotů, kde k plné spokojenosti sloužily řadu let. Poslední „dolétaný“ kus můžete dodnes spatřit na pomníku před budovou čs. námořní akademie v Kotoru. Na nevysokém betonovém podstavci je prostý nápis: „Nenaučil jsem vás všechno. Ale to, co jsem vás naučil, nikdy nezapomenete. Váš Kocour“
F4F Wildcat (v našem námořnictvu Kocour) létal v běžném „jadranském“ zbarvení. Toto kamuflážní schéma vycházelo ze staršího „baltského“, pouze šedavě modrá byla vzhledem k odlišným světelným podmínkám Jadranu nahrazena zelenkavě šedou, známou z našich starších bombardérů či nočních stíhačů. Bíle lemované čs. kokardy byly umístěny na běžných pozicích, na bocích trupu se nalézalo bílé taktické číslo (Námořnictvo na rozdíl od armádního letectva používalo pouze nic neříkající, anonymní taktická čísla. Jediná zásada, která se dodržovala, byla že dvě letadla stejného typu nemohou nosit stejné číslo.) Cviční Kocouři se vyznačovali demontáží zbraní z vnitřních pozic (pro cvičnou palbu postačovaly dva kulomety na vnější pozici), jejichž výstřelné otvory v náběžné hraně byly zaslepeny červenými záplatami a žlutým symbolem na kapotě motoru, který připomínal desátnické pásky. Zde se však jedná o hodnostní označení studentů druhého ročníku Námořní akademie (letci měli studium pouze dvouleté, protože do Námořní akademie chodili teprve po absolvování prvních dvou ročníků běžné Letecké akademie na území ČSR).

Přílohy

Naposledy upravil Pawlik dne 11 lis 2012, 19:26, celkově upraveno 1

[Pawlik]

A ještě Wildcat

Omluvte prosím oldschoolovou stavbu na stojánku se zavřeným podvozkem a panďuláka uvnitř. Model je uvnitř holobyt a já ho dělal jako rychlostavbu pro nácvik tupování.

Přílohy

[ujík]

Pěkné to máš , jen ty fotky jsou na pikaču.

[Pawlik]

Njn, po manželčině přestavbě bytu je jediná vodorovná plocha v relativní přítomnosti denního světla kuchyňský stůl. A navíc jsem tři měsíce postrádal svůj foťák (našel se dneska ve firemním autě, ve kterém se teoreticky vůbec neměl jak octnout) tak jsem fotil na první digitál v naší firmě, 13 let starý Olympus C4040, který už začíná mít problémy s udržením své vlastní integrity.