ať se mi to neplete v modelbrlohu. Moje další oběť v modelaření bude Horten Go 229 alias Tu-21. Pokusil jsem se upravit historii tohoto stroje tak snad se mi to alspoň trochu povedlo (omlouvám se za případné nesrovnalosti nebo nedostatky a za kvalitu kamuflážních schémátek). Historie Horten Go-229 / Tu-21 „бабочка“
Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Nejprve jako modely, později již jako větroně, které byly po zrušení omezení, vyplývajících z Versailleské smlouvy, osazeny motory. Horten II dostal dodatečně tlačný motor Hirth HM 60R o výkonu 80 koní.
V roce 1939 všichni bratři nastoupili k Luftwaffe. Wolfram zahynul při výbuchu svého Heinkel He 111 při kladení min v květnu 1940. Reimar sloužil jako instruktor létání v Kolíně nad Rýnem a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v Bitvě o Británii v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v Göttingenu malý tým, označený Sonderkommando 3, kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.
Pro ověření koncepce projektu byl v letech 1942–1943 postaven dvoumístný stroj Horten VII, poháněný dvěma motory Argus As 10C, který měl být používán k výcviku. Při testech ukázal své dobré vlastnosti. Uvažovalo se o sériové výrobě, pravděpodobně v továrně Klemm, pod označením Ho 226. V roce 1943 byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. Horten IX V1 byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů BMW 003, ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory Jumo 004B. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku.
V roce 1945 bylo typu přiděleno označení Ho 229 a bylo rozhodnuto o sériové výrobě a bylo objednáno dalších 6 prototypů. V březnu 1945 byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Konec války přišel ještě předtím, než byly prototypy dokončeny.
(Do tohoto místa se jedná o pravdu a teď začíná What if.)
Na konci války se Rudé armádě podařilo získat informace o německých zbraních a výzkumu. Do SSSR byl odvezen i prototyp Ho-229V3 (část programu byla zničena, aby se nedostala do rukou Američanům). Byl poslán do továrny Tupolev, kde byl prototyp dokončen a podroben testům. Testy dopadly velmi dobře a proto bylo rozhodnuto o stavbě 20 před sériových strojů. Tyto stroje byly osazeny upravenými motory Jumo 004B a v roce 1947 byly tyto stroje zařazeny do výzbroje SSSR pod označením Tu-21A „бабочка“ (motýl). Na podzim téhož roku už byly k dispozici nové výkonnější motory Klimkov VT-1 (základ těchto motorů tvořili motory BMW 003) a byla objednána výroba dalších 130 strojů Tu-21B a přestavba 20 Tu-21A na verzi B (vybavené motory Klimkov VT-1). V dalších 3 letech bylo vyrobeno ještě dalších 370 strojů Tu-21 různých typů (například verze C měla prodloužený dolet a byla určena pro dlouhé hlídkové lety nad mořem, UT byla cvičná dvoumístná verze). I přes svoje dobré letové vlastnosti a poměrně dobré výkony nestačili na americké stroje F-86 Sabre (především v dosažení maximální rychlosti) a právě proto dostal přednost ve výzbroji letoun MiG-15. Tu-21 zůstaly ve výzbroji SSSR až do roku 1955 kdy byly všechny stroje staženy z aktivní služby a část jich byla prodána (za symbolickou cenu) do Číny. Celkem bylo vyrobeno 490 strojů všech typů. I přes nepříliš velký úspěch Tu-21 firma Tupolev na projekt samokřídla nezanevřela a využila zkušenosti získané z tohoto typu při konstrukci a pozdější výrobě nadzvukového bombardéru Tu-39, ale to je již jiná historie a o tom až někdy příště.
Rekostrukce zbarvení:
Malý pohled do krabičky od Revellu zde
Tak prozatím vše a příště už nějaký malý postup stavby
