„ Již v průběhu roku 1943 započali přípravné práce na projektech středních a těžkých tanků určených pro obranu Japonských domácích ostrovů před
možnou spojeneckou invazí. Projekty z této doby jsou dosti podobné projektům německých konstrukčních kanceláří. Je zřejmé, že technická dokumentace
na tank Tiger byla vodítkem při následném vývoji japonské obrněné techniky. Z těchto projektů jsou známé stroje Type 3 Chi-Nu, Type 4 Chi-To
a nejlepší japonský tank Type 5 Chi-Ri. Tyto stroje tvořili páteř tankových jednotek bránící japonské území před spojeneckou invazí v květnu 1946.
Japonské velení mělo zájem mít ve výzbroji mimo supertěžkých tanků Iwakuro Type104 také několik desítek stíhačů tanků těžšího kalibru.
Mezi technickou dokumentací byl okrajově a ve velmi stručné formě představen návrh samohybného protitankového děla 12.8cm L/61 STURER EMIL.
Japonští konstruktéři, na základě dokumentace a poznatků z nepříliš úspěšného nasazení u Stalingradu v roce 1943, sestrojili stíhač tanků Type 106 Ho-To,
někdy v západní literatuře uváděný jako Type 6 120 mm SPG.
Situace na Tichomořském bojišti se zcela změnila tím, že americký prezident Harry S. Truman nepovolil použití atomové bomby na cíle v Japonsku
na jaře roku 1945. Spojenecké námořní, pozemní a letecké síly byli nuceni plánovat invazi na Japonské ostrovy. Naplánování této invaze zabralo několik měsíců.
Tento čas japonský generální štáb dokonale využil a do výzbroje zařadil několik nových typů letecké i pozemní techniky. Mezi ně patřil stíhač tanků Type 106 Ho-To,
který měl v případě prolomení obranných pozic likvidovat nepřátelské tanky na japonském území.“
- Přílohy
-
- Nové konstrukce japonských tanků
-
- Supertěžké tanky
