Sd. Kfz. 6 - Rozdíly verzí BN/DB 15 a BN/DB 17

[Dolin]

Mezi lety 1935 až 1937 bylo vyrobeno u Büssing-NAG (BN) celkem 184 kusů podverze BN 15, následně do roku 1937 dalších 281 kusů modernizované verze BN 17. Firma Daimler-Benz (DB) postavila ve stejném období 313 kusů modelu DB 15 a 228 verze DB 17.....existuje klíč jak je poznávat???
Děkuji.

[Pavel Klouček]

Doline trochu ty čísla verzí motáš, ale odpověď asi nebude úplně pozitivní. Lze rozeznat prvotní model BN4/KM4 s pouze třemi pojezdovými koly. BN5 a 7 měly pojezdová kola čtyři a vzájemně se lišily pouze typem použitého motoru, jinak není žádný jiný rozpoznávací znak. Obávám se, že to samé platí pro rozdíly NAG versus Daimler. BN8 a 9 pak měly šest pojezdových kol a poznat se dají i dle předku, viz foto. Pak jsou tu ještě BN6 a 10 a to byly prototypy pancéřovaných verzí.

Přílohy

[Pavel Klouček]

Tak na jeden rozdíl jsem přeci jen v manuálech narazil. Liší se počet pák, pětka má navíc jednu řadicí. Hodně štěstí při hledání

Přílohy

[Mirek_Z]

Něco málo je i na www.kfzderwehrmacht.de ....http://www.kfzderwehrmacht.de/Homepage_english/Motor_Vehicles/Germany/Bussing-NAG/m__Zgkw__5t/m__zgkw__5t.html

níže google překlad stránky z odkazu o 5t polopásu:

Ve spolupráci s Wa Prw 6 III vyvinul Krauss-Maffei v roce 1934 leichte geländegängige Zugkraftwagen - lehké běžkařské vozidlo (Vskfz. 616) typu KM l 4. Byl vyroben pouze jeden prototyp. Osm sériových vozidel vyrobila společnost Büssing-NAG pod typovým označením BN l 4. Okamžitě předala vývojová zakázka pro poloviční kolejová vozidla třídy pět tun třídy Büssing-NAG. Typ BN l 5 představený v roce 1935 měl stejný motor 90 HP Maybach NL 35 TU jako jeho předchůdci, ale měl přepracovaný podvozek s dalším párem silničních kol. Během sériové výroby byl představen silnější motor 100 HP Maybach NL 38 TU. Kompletní konstrukce vozidla byla přepracována a do značné míry odpovídala standardizovanému designu německých polopásových vozidel. Bylo vyrobeno 184 vzorů leichte geländegängige Zugkraftwagen (Sd. Kfz. 6 a 6/1) typu BN 1 5. Dalších 313 vozidel bylo vyrobeno společností Daimler-Benz pod typovým označením DB l 5. Kromě rychlostních stupňů, brzd a motoru Maybach NL 38 TUK, typu BN l 7 resp. DB 14 zavedený v roce 1936 byl téměř totožný s jeho předchůdcem. Bylo vyrobeno 281 vzorů BN 17 a 228 příkladů DB 17. V polovině roku 1936 byl leichte geländegängige Zugkraftwagen (Sd. Kfz. 6) přejmenován na leichte Zugkraftwagen (Sd. Kfz. 6). Konečné označení mittlerer Zugkraftwagen 5t (Sd. Kfz. 6) bylo přiděleno začátkem roku 1937. Sériová výroba typu BN l 8 - která široce odpovídala závěru modelu BN 9 - začala v listopadu 1937. Měla zcela přepracovaný podvozek se dvěma dalšími dvojicemi silničních kol, která vedou ke zvětšení délky vozidla a přepracování nástavby. Motor Maybach NL 38 TUK byl stejný jako u typu BN l 7. Během sériové výroby byl nahrazen motorem Maybach NL 38 TUKRM. Konečný model BN 9 byl představen v roce 1939. Měl silnější motor 115 HP Maybach HL 54 TUKRM, který způsobil další rozšíření vozidla a některé změny detailů. Od května 1939 do února 1941 bylo vyrobeno 617 sériových a dvě experimentální vozidla (BN 9 V). Počínaje únorem 1941 byl vyroben vylepšený model BN 9b. Kromě drobných dalších změn měl typ BN 9b změněný brzdový systém, centrální mazací systém, zvednuté výfukové potrubí a změněný systém připojení přívěsu. 1 166 sériových vozidel bylo vyrobeno společností Büssing-NAG do listopadu 1943. Dalších 300 vozidel bylo vyrobeno společností BMM od dubna 1942 do srpna 1943. M. Zgkw. 5t byl nahrazen schwere Wehrmachts Schlepper (s.W.S.) od prosince 1943.
Převládající část m. Zgkw. 5t bylo dodáno s inženýrskou nástavbou (Sd. Kfz. 6). To bylo používáno inženýrskými jednotkami jako tažné vozidlo pro přívěsy bouřkových lodí, inženýr vozidla PF. 10, 11 a 12 a další strojní zařízení. Část m. Zgkw. 5t byl vybaven dělostřeleckou nástavbou (Sd. Kfz. 6/1). Hlavně byla tato vozidla používána jako tažné vozidlo pro 10,5 cm le. FH 18 i 10 cm s. K. 18 a 15 cm s. FH 18. Sd. Kfz. 6/2 samohybné protiletadlové dělo bylo vyzbrojeno 3,7cm Flakem 36. Jednotlivé exempláře byly použity jako samohybné protitankové zbraně vyzbrojené sovětem 7,62cm Pak 36 (r), jako vozidlo pro řízení palby pro jednotky V-2. a jako obrněný SPG vyzbrojený 7,5cm Pak L / 40,8.



Mirek

[Pavel Klouček]

No nevím kde se berou ta označení přes desítku, tohle je titulní stránka z manuálu a stejně tak u osmičky a vyšších modelových řad je označení rozlišeno jen písmeny výrobce. Uvnitř manuálu je pak pouze rozlišení verzí jako L5/L7.

Přílohy

[branik]

Dolin si poplietol označenie.
BN l 5/BN l 7, nie BN 15/BN 17

Malé "l" = leichte (ľahký

U väčších polopásov:
"m" = mittlere (stredný)
"g"= gross (veľký)

Ako už napísal Pavel Klouček, rozdiel bude pravdepodobne len v počte prevodových pák.

BN l (leichte) 5 mal 4-stupňovú prevodovku a dodatočnú 2-stupňovú (redukcie) (tá druhá páka) plus ďalšiu prevodovku s dvoma režimami jazdy (cesta a terén). Celkovo teda 16 prevodových stupňov.

BN l 7 mal už zjednodušenú 4 st. prevodovku bez prídavnej redukčnej prevodovky.

Rozdiel v produkcii Bussingu a DB asi teoreticky nebude. Rozoznáš ich asi len podľa znaku nad žalúziami.

[Pavel Klouček]

No každopádně v oficiálních materiálech je to "L" psané velkým.

[branik]

No každopádně v oficiálních materiálech je to "L" psané velkým.

Jasné, to len na objasnenie Dolinovho označenia.
Kategorizácia leichte/mittler sa menila, rovnako i oficiálne označenia. Pozri si úvodné označenie na skene manuálu. Je tam m.Zgkw. 5t. No príručka je s dátumom vydania 1940. V tom čase už boli hmotnostné kategórie tohoto a ďalších typov preklasifikované. Možno i preto to veľké "L".

[Dolin]

Děkuji!!

[RaK]

Jediný a zvenčí viditelný spolehlivý identifikátor verzí je přední maska.

Přílohy