Sovereign of the Seas 1637 - rešerše
Napsal: 11 črc 2010, 23:43Část 1.
Úvod
Monumentální, bohatě vyzdobený Sovereign of the Seas (dále jen SoS), prestižní loď krále Karla I., dodnes láká ke stavbě modelu modeláře na celém světě. Současný modelář má několik možností, především jednoduchou plastikovou stavebnici firmy Airfix, nebo složitější dřevěnou, nehorázně předraženou od firmy Sergal/Mantua. Ta druhá je, bohužel, neuvěřitelnou ukázkou diletantismu a ignorantství, kdy výsledkem několika set hodin práce je nerealistický model jakési pseudolodi. Další možností je vlastní stavba dřevěného či papírového modelu, scratch-build, bohužel modeláři často dělaná podle mizerných plánů firmy Sergal/Mantua, s podobným výsledkem – nerealistická loď, kdy jediným rozdílem proti stavebnici jsou mnohem nižší finanční náklady.
Kromě plánů Sergalu/Mantuy jsou na trhu jsou také plány italské firmy Amati, která navíc prodává vlajky a doplňky ke stavbě modelu v měřítku 1:64. Model postavený podle plánů Amati vypadá lépe, než model Sergalu/Mantuy, ale ani ten není realistický – vychází totiž z nepřesných plánů z britského Národního námořního muzea v Grreenwich (dále NMM) a Seppingsova modelu rovněž z NMM (a převzatých také Finchamem). Ačkoli model podle plánů Amati má záď upravenou podle Lelyho obrazu SoS (s reliéfem bohyně Vítězství atd., nikoli s pozdějším královským erbem z doby restaurace) a korektní kloun, snad i s korektně umístěným čelenem vpravo od osy lodi, Amati převzala chybné uspořádání otevřených palub podle Seppingsova modelu. Plány od Amati jsem však neměl možnost vidět a proto se k jejich kvalitě nemohu vyjádřit podrobněji. Nicméně i z toho mála dostupných informací je patrné, že na rozdíl od Sergalu/Mantuy provedla Amati lepší historickou rešerši. Pokud bych chtěl stavět model SoS, volil bych raději modifikaci podle plánů Amati.
Model Sovereign of the Seas podle plánů firmy Amati
Plány SoS od Amati za cca 400 Kč
http://www.amatimodel.com/en/models/naval/construction-plans/sovereign-of-the-seas
Sada vlajek (5700/13 – Sovereign)
http://www.amatimodel.com/en/accessories/flags/flags
Sada odlitků výzdoby lodi
http://www.amatimodel.com/en/tools/series-metal-accessories/sovereign-accessories-set
Přestože historicky přesné plány lodi neexistují – její model, zhotovený loďařem Phineasem Pettem, ani původní plány, se nedochovaly – jsou k dispozici podklady, podle kterých lze postavit poměrně hodnověrný model lodi, jak mohla přibližně vypadat. K tomu stačí respektovat dostupná fakta o SoS a dobové technické informace o stavbě lodí, jejich výstroji, výzbroji a takeláži. Samozřejmostí je rozumný přístup, ve světě preferovaný řadu let: zjednodušovat ano, ale nedělat nesmysly. Na rozdíl od leteckých, železničních a automobilových modelářů, kde je snaha o co nejvěrnější podobu modelu samozřejmostí, je v lodním modelářství naopak všeobecně rozšířený nerealistický přístup a za „přesné“ modely jsou často vydávány naprosté paskvily, nemající se skutečnými loděmi prakticky nic společného.
Naprostá většina modelů SoS představuje nerealistickou loď, včetně modifikací, které vycházejí z plánů Sergalu/Mantuy, byť mnohé z nich jsou ukázkou nádherné řezbářské a řemeslnické práce. Je věcí každého modeláře, zda mu ke spokojenosti stačí pseudohistorická dekorace do obývacího pokoje podle Sergalu/Mantuy; jakési alegorie, co jako loď vypadá, byť na pohled „krásné“, podle rozšířeného názoru „on tomu stejně nikdo nerozumí“, nebo chce v rámci možností docílit historicky věrnější podoby lodi – mnohé nerealistické věci lze totiž poměrně snadno napravit, podklady k tomu existují. Některé realistické části lze dokonce vytvořit snadněji, než paskvily podle plánů Sergalu/Mantuy, např. děla a jejich lafety nebo ráhna (ta měla ve skutečnosti kulatý průřez, nikoli osmihranný).
Následující řádky, doplněné o historické detaily, vysvětlivky a související informace jsou určeny především zájemcům o stavbu hodnověrného, v rámci možností co nejrealističtějšího modelu SoS ve stavu z r.1638, kdy vyplul na svoji první zkušební plavbu.
Historie lodi
Sovereign of the Seas (česky Vládce moří) byla válečnou lodí anglického královského námořnictva, ve své době s nejsilnější výzbrojí na světě. Podle původního plánu měla mít 90 děl, ale na přímý rozkaz krále Karla I. byl návrh modifikován a loď postavena s nominální výzbrojí 102 bronzových děl. Král si z prestižních důvodů evidentně přál loď s počtem děl překračujícím magické číslo 100. V období republiky byla přejmenována na Sovereign (1650), po obnovení monarchie na Royal Sovereign (1660). Loď, spuštěná na vodu v roce 1637, sloužila s přestávkami až do ledna 1697 (gregoriánského kalendáře), kdy shořela při náhodném požáru v Chathamu.
V aktivní službě byla v letech 1637-38, 1652-59, 1665-67?, 1672-73 a 1690-95. Většinu času své aktivní služby však prostála na kotvách v přístavech.
V období mimo aktivní službu byla odstavena v záloze – v letech 1638-1651, 1660-1665, 1668-1671, 1674-1689. Loď vyřazená z aktivní služby a odstavená do zálohy byla bez výzbroje, děla byla uložena na břehu v arzenálu. Takeláž až na pně stěžňů a čelen byla odstrojena a uskladněna. Na lodi byla jen malá základní posádka, která se starala o běžnou údržbu a držela hlídky.
Technická data postavené lodi:
délka dolní dělové paluby: 167 stop 9 palců (51,13 m)
délka kýlu: 126 stop (38,41 m) podle dobového dokumentu Admirality.Většina zdrojů uvádí 127 stop (38,71 m)
šířka: 46 stop 6 palců (14,17 m)
boční výška nákladového prostoru: 19 stop 4 palce (5,89 m)
ponor: 20 stop a 10 ¾ palce (6,37 m)
tonáž (burthen): 1 522 tun bm
Nejedná se o jednotky váhy, ale objemu. Tato tonáž, v literatuře často zaměňovaná za výtlak, představuje kalkulovaný objem trupu lodi (v současnosti označován jako prostornost), který se vypočítal z násobků délky kýlu, šířky u dna a boční výšky v nákladovém prostoru, poté vydělil koeficientem 65 a k výsledku se přičetla 1/3 (předpis o měření tonáže z 26.5.1628, Winfield str. xlix, Oppenheim Vol.I str. 266-267). Anglicky se označuje builder’s measurement (rozměry stavitele lodi), zkratka bm. Název tonáž pochází ze starého označení sudů s vínem (tun), podle jejichž počtu, které mohla loď převážet, se určovala její kapacita, tj. tonáž, pro výpočet přístavních a celních poplatků. Výpočet tonáže převzalo královské námořnictvo, které si dříve pronajímalo k válečným výpravám ozbrojené obchodní lodě.
Finanční náklady na stavbu a výstroj lodi byly obrovské: celkem 40 833 £, z toho jen na výzdobu (řezby, sochy, nátěry a zlacení) 6 691 £. Výzbroj stála dalších 24 447 £ plus 1700 £ za čtyři dodatečná děla.
Stručný chronologický přehled:
V přehledu uvedená data jsou podle juliánského kalendáře, používaného v Anglii až do r. 1752. K přepočtu dne na náš gregoriánský kalendář je nutno přičíst deset. V Anglii té doby nový kalendářní rok začínal a letopočet se měnil 25. března, nikoli 1. ledna – u dat mezi 1.1. a 24.3. juliánského kalendáře byl uveden předchozí rok, např. loď shořela v lednu 1696 podle juliánského kalendáře, podle gregoriánského to byl již rok 1697. Tyto rozdíly nejsou v literatuře vždy korektně ošetřeny, často jeden zdroj uvádí data podle obou kalendářů, což působí zmatek. Někdy je datum v literatuře uvedeno s lomítkem, např. 29.1.1696/7, tj. 29.1.1696 juliánského kalendáře, ale rok 1697 greogriánského kalendáře. V níže uvedeném přehledu jsou již roky převedeny tak, jako by rok začínal 1.1., tj. podle gregoriánského způsobu.
26.6.1634 – král Karel I. oznamuje mistru loďařskému Phineasi Pettovi své přání postavit velkou prestižní válečnou loď. Pett původně navrhl loď s 90 děly, později na žádost krále byla výzbroj zvětšena na 100 děl.
29.10.1634 – Pett prezentuje králi první model, ten je však následně odmítnut komisí Admirality
7.3.1635 – Pett obdrží instrukce Admirality připravit nový model ke stavbě lodi o 1500 tunách
7.4.1635 – druhá upravená verze rozměrů SoS akceptovaná admiralitní komisí, jíž je Pett členem, a následně schválena králem
17.4.1635 – modifikovaná finální verze rozměrů SoS předložená Penningtonem, schválená králem
7.5.1635 – vydán oficiální příkaz ke stavbě lodi
21.12.1635 – položen kýl v královské loděnici ve Woolwich
25.9.1637 – v tomto dni určeném králem se spuštění lodi na vodu nepodařilo, rozčarovaný král opouští s královnou a dvořany loděnici. Pett žádal krále již několik měsíců dříve, aby spuštění odložil na polovinu října, kdy měl být dle výpočtů vysoký příliv, ale byl králem odmítnut.
13.10.1637 – kolem 22. hodiny začíná druhý pokus o spuštění lodi na vodu, za světel plápolajících ohňů
14.10.1637 – spuštěna na vodu krátce po půlnoci, slavnostně pokřtěna v poledne téhož dne
říjen 1637-květen 1638 – dokončovací práce včetně takeláže
říjen 1637 – pomocí instalovaných nůžkových jeřábů (sheer legs) usazeny pně tří stěžňů; stěžně zkompletovány během 14 dní, poté (v listopadu?) loď přemístěna z Woolwich do Erith, kde byla větší hloubka pro bezpečné kotvení. Král poprvé navštěvuje na vodu spuštěnou loď, ještě před jejím odplutím z Woolwich.
12.5.1638 – odplouvá z Erith do Greenhithe pro děla a zásoby
6.6.1638 – návštěva krále Karla I., královny a dvořanů
12.7.1638 – loď se přesouvá na kotviště u Gravesendu
21.7.1638 – další návštěva krále během kotvení u Gravesendu
3.8.1638 – loď zvedá kotvy a odplouvá na zkušební plavbu, na palubě jsou Phineas i Peter Pett
18.8.1638 – návrat ze zkušební plavby. Kapitán William Cooke vyjadřuje spokojenost, plavební vlastnosti obrovské lodi jsou podle něj „nad očekávání“ dobré. Cooke evidentně přeháněl a zřejmě nechtěl případnými kritickými připomínkami v přítomnosti Phinease Petta, těšícího se přízni panovníka, přivolat na sebe hněv a nelibost krále.
28.8.1638 – zakotvena u St. Mary Creek na řece Medway (poblíž Chathamu). Po návratu ze zkušební plavby je loď vyřazena z aktivní služby a odstavena do zálohy jako příliš finančně nákladná a v danou dobu nepotřebná.
1638–1651 – v záloze v Chathamu na řece Medway. Během občanské války není velké nákladné lodi zapotřebí, SoS slouží především k odstrašení cizích mocností, aby se nepřipojily k royalistům. Teprve za Commonwealthu (republiky), když se schyluje k válce s Holanďany, rozhoduje komise válečného námořnictva o zařazení lodi do aktivní služby. Navrhuje změnu jména na Commonwealth, nakonec je loď v r. 1650 přejmenována jednoduše na Sovereign[*] (česky Vládce).
[*] Evelyn Berckman: Creators and Destroyers of the English Navy – as related by the State Papers Domestic. London, 1974, str. 81.
7.11.1651 – vydán příkaz k vykonání oprav lodi. V zápisu komise ze dne 16.12.1651 je uvedeno, že loď představuje „obrovské výdaje a přesto je k ničemu“ (Lavery SOL1, str. 17, citace z CSPD).
1651-1652 – opravy v Chathamské loděnici, loď částečně snížena (cut down – seříznuta).
Březen 1652 – v aktivní službě, výzbroj 90 děl, nominální posádka 600 mužů.
28.9.1652 – účast v bitvě u Kentish Knock. Začátek nebyl nijak příznivý – nejdříve se vrchní velitel Robert Blake, nespokojený s pomalou a těžkopádnou lodí, přemístil na lépe manévrující Resolution (ex Prince Royal); později Sovereign najel na mělčinu. Odlehčená děla, kterými byl vyzbrojen, měla příliš krátký dostřel a výsledkem byla rozpačitá dělostřelba. V průběhu bitvy se ale projevila mohutná palebná síla na krátkou vzdálenost – Sovereign postupně odrazil útoky údajně až dvaceti holandských lodí, což učinilo na Blakea velký dojem. Po vítězné bitvě začal Blake přemýšlet, jak lépe využít palebný potenciál a boční dělovou salvu lodí. Poznatky z bitvy u Kentish Knock a u Dungeness v prosinci 1652 jej přiměly k přehodnocení taktiky boje početných eskader, doposud vedené metodou každý s každým (melee). Výsledkem byly plavební a bojové instrukce (Sailing and Fighting Instructions), publikované v r. 1653 a poprvé nařizující novou taktiku boje lodí seřazených do linie a jejich společné manévry. Po bitvě byla poškozená loď přes zimu opravena, ale zbytek války strávila v přístavech. Rovněž na Holanďany učinila palebná síla Sovereignu velký dojem a Generální stavy dokonce vypsaly pro posádky zápalných lodí za její zničení zvláštní odměnu ve výši 3 000 guldenů.
1654-1659 – po skončení první anglo-nizozemské války většinu času stála na kotvištích v záloze
11.7.1659 – zadokována v Chathamu, po schválení rozsáhlé přestavby lodě
23.5.1660 – král Karel II. loď přejmenoval na Royal Sovereign, ještě před jejím vydokováním
Vykonané úpravy lodi: kromě běžných oprav bylo provedeno rozšíření trupu – druhá obšívka podvodní části (girdling), dále snížení nástaveb, úprava zádě a galerií, dělových palub – nově byly rovnější, tj. s menší sedlovitostí (průhybem). Nová šířka – 47 stop 10 palců (14,58 m), maximální ponor plně vystrojené lodi 24 stop (7,32 m), tonáž 1 545 60/94 tun bm.
26.8.1660 – vydokována, poté odstavena do zálohy
?? 9.1665 – uvedena do aktivní služby. Nominální posádka nejprve 600 mužů, v květnu 1666 zvýšena na 700 mužů, v r. 1667 na 800 mužů. Nominální výzbroj přestavěné lodi činila 100 děl, ve skutečnosti se měnila mezi 90 (v míru) a 102 kusy (v době války).
4.6.1666 – vyplouvá z kotviště na Temži, příliš pozdě, aby se zúčastnila tzv. čtyřdenní bitvy (Four Days’ Battle). Zpožděné vyplutí bylo způsobeno nedostatečným počtem posádky.
25.7.1666 – v bitvě u Orfordness, tzv. bitva Sv. Jakuba (Saint James’ Day Fight)
1667-1672 – po skončení druhé anglo-nizozemské války vyřazena z aktivní služby, odstavena v záloze
19.1.1672 – znovu zařazena do aktivní služby
28.5.1672 – v bitvě u Solebay, zadní voj modré eskadry (Blue squadron, rear division)
28.5.1673 – v tzv. první bitvě u Schooneveldu, střední divize modré eskadry
4.6.1673 – v tzv. druhé bitvě u Schooneveldu, střední divize červené eskadry, vlajková loď prince Ruperta
11.8.1673 – v bitvě u Texelu, červená eskadra, vlajková loď prince Ruperta
únor 1674 – po skončení třetí anglo-nizozemské války vyřazena z aktivní služby do zálohy
1680-1685 – velká přestavba (rebuild) v Chathamské loděnici
Vykonané úpravy lodi: kromě běžných oprav prodloužení kýlu – nyní délka 131 stop (39,93 m), celková modifikace zádi (zrcadlo, galerie). Výměna druhé obšívky – nyní šířka 48 stop (14,63 m), nový ponor 23 stop 6 palců (7,16 m), tonáž 1 605 41/94 tun bm. Nominální počet děl 100. Nominální posádka lodi v aktivní službě 605 mužů (v míru), 815 za válečného stavu.
1685-1690 – odstavena v záloze
30.6.1690 – v bitvě u Beachy Head, vlajková loď admirála lorda Torringtona, červená eskadra
19.-22.5.1692 – v bitvě u Barfleur a Cherbourgu, zadní voj červené eskadry.
29.1.1697 (některé prameny uvádí 27.1.) – shořela při náhodném požáru v Chathamské loděnici, kde měla být provedena další rozsáhlá přestavba. V noci, ve světle planoucích ohňů na břehu a loučí na člunech byla loď v roce 1637 spuštěna na vodu; v noci, o padesát devět let později, končí v plamenech.
Dobové dokumenty
Heywoodův popis
V r. 1637, ještě před spuštěním lodi na vodu, publikoval Thomas Heywood oslavný popis lodi A True Description of His Majesties Royall Ship, Built this Yeare 1637 at Wooll-witch in Kent etc. Trup byl ve fázi dokončování, ale takeláž loď neměla. Heywood detailně popisuje především výzdobu lodi, jíž byl autorem.
Bizarní titulní obrázek čtyřstěžňového SoS z prvního vydání Heywoodova popisu. V dalších vydáních je již SoS trojstěžňový.
Tři, nebo čtyři stěžně?
Jednou z věcí, o které se vedou debaty, je zda loď měla čtvrtý stěžeň, nazývaný bonaventura. Jediné vyobrazení v anglických pramenech, na kterém má loď čtvrtý stěžeň, představuje hrubá ilustrace v Heywoodově popise z r. 1637, publikovaném před spuštěním lodi na vodu, kdy ještě neměla takeláž. V žádném z dochovaných a publikovaných písemných dokumentů není o bonaventuře zmínka. Naopak z dochovaného inventárního seznamu stěžňů a ráhen a soupisu plachet SoS vyplývá, že loď měla tři stěžně [rukopis z Petworth House]. Všechny dobové ilustrace vyobrazují SoS jako trojstěžník. Rovněž v dalších vydáních Heywoodova popisu je obrázek SoS se třemi stěžni. Bonaventura se všeobecně přestala používat kolem r. 1625-30, na inventárním seznamu anglických válečných lodí z r. 1640 není jediná, která by měla čtvrtý stěžeň [Anderson str. 7-8]. Na Pettem postavené lodi Prince Royal (1610) byla bonaventura patrně odstraněna po odstavení do zálohy v r. 1625, v každém případě po velké přestavbě v letech 1639-1641 byla již loď trojstěžňová.
Královské plachty
Nautical Research Journal 28-4, 1982, str. 195. Anderson str. 7-8.
Autobiografie Phinease Petta
Phineas Pett ve své autobiografii uvádí řadu zajímavostí ze svého života, popisuje podrobnosti ze staveb lodí, včetně setkání s králem Karlem I. a okolnosti stavby SoS.
Pettovu autobiografii s komentářem W.G. Perrina lze stáhnout na této adrese:
http://www.archive.org/details/cu31924005838382
Perrin W.G.: The Autobiography of Phineas Pett. Navy Records Society Publication Vol. 51, London 1918.
Výběr z dobových dokumentů
Zanořování a ponor SoS, nedatovaný dokument, 1637?
Dokument uvádí výpočet zanořování lodi (změnu ponoru) pro jednotlivé položky výstroje, výzbroje a zásob. Ponor plně vystrojené lodi s posádkou 600 mužů činil 20 stop a 10 ¾ palce (6,37 m). Je rovněž uvedena výška dolních okrajů dělových střílen nad vodou u plně naložené lodi – první a poslední střílna 6 stop (1,83 m), střílna uprostřed lodi 5 stop (1,52 m) – z toho vyplývá přibližná sedlovitost (prohnutí dolní paluby) 31 cm. Anglický odborný termín pro sedlovitost je sheer.
SRO: GD406/M1/19/10, Hamilton Papers (SRO=Scottish Record Office, Skotský státní archív). Publikováno v Hattendorf et al. edit.: British Naval Documents 1204-1960. Navy Records Society Pub. Vol. 131, 1993, str. 179.
Doporučené modifikace pro SoS v dopise Námořní správy královské loděnici ze dne 21. května 1651:
Krycí rošty nad horní palubou ve středu lodi a záďová nástavba mají býti odstraněny, přední nástavba snížena na 6 stop (1,83 m), taktéž konstrukční prvky za ní proporcionálně ke stěžni, odpovídaje sedlovitosti trupu (prohnutí – pozn. překl.). Paluba za hlavním stěžněm má býti přiměřeně zkrácena. Rovněž kloun má býti zkrácen a upraven pro plavbu na moři, jakožto i galerie předělány tak, aby byly vzhledné a svému účelu vyhovující.
BL: Add. MSS 9306 – Navy Board Out-Letters 1646-60, 21.10.1651 (BL=British Library). Publikováno v Hattendorf et al. edit.: British Naval Documents 1204-1960. Navy Records Society Publication Vol. 131, 1993, str. 253. Pozn.: není známo, zda byly provedeny všechny navrhované úpravy; předpokládá se však, že ano (Lavery SOL1, str. 22).
Řada v příspěvku citovaných údajů pochází z dobových dokumentů ze státního archívu: Calendar of State Papers, Domestic series, zkratka CSPD. Jedná se o velmi rozsáhlou řadu publikací s britskými státními dokumenty.
Literatura:
Lavery, Brian: The Arming and Fitting of English Ships of War 1600-1815. London, 1987. V textu použita zkratka AFESW.
Lavery, Brian: The Ship of the Line. Vol 1: The development of the battlefleet 1650-1850. London, 1983. V textu použita zkratka SOL1.
Lavery, Brian: The Ship of the Line. Vol 2: Design, construction and fittings. London, 1984. V textu použita zkratka SOL2.
Úvod
Monumentální, bohatě vyzdobený Sovereign of the Seas (dále jen SoS), prestižní loď krále Karla I., dodnes láká ke stavbě modelu modeláře na celém světě. Současný modelář má několik možností, především jednoduchou plastikovou stavebnici firmy Airfix, nebo složitější dřevěnou, nehorázně předraženou od firmy Sergal/Mantua. Ta druhá je, bohužel, neuvěřitelnou ukázkou diletantismu a ignorantství, kdy výsledkem několika set hodin práce je nerealistický model jakési pseudolodi. Další možností je vlastní stavba dřevěného či papírového modelu, scratch-build, bohužel modeláři často dělaná podle mizerných plánů firmy Sergal/Mantua, s podobným výsledkem – nerealistická loď, kdy jediným rozdílem proti stavebnici jsou mnohem nižší finanční náklady.
Kromě plánů Sergalu/Mantuy jsou na trhu jsou také plány italské firmy Amati, která navíc prodává vlajky a doplňky ke stavbě modelu v měřítku 1:64. Model postavený podle plánů Amati vypadá lépe, než model Sergalu/Mantuy, ale ani ten není realistický – vychází totiž z nepřesných plánů z britského Národního námořního muzea v Grreenwich (dále NMM) a Seppingsova modelu rovněž z NMM (a převzatých také Finchamem). Ačkoli model podle plánů Amati má záď upravenou podle Lelyho obrazu SoS (s reliéfem bohyně Vítězství atd., nikoli s pozdějším královským erbem z doby restaurace) a korektní kloun, snad i s korektně umístěným čelenem vpravo od osy lodi, Amati převzala chybné uspořádání otevřených palub podle Seppingsova modelu. Plány od Amati jsem však neměl možnost vidět a proto se k jejich kvalitě nemohu vyjádřit podrobněji. Nicméně i z toho mála dostupných informací je patrné, že na rozdíl od Sergalu/Mantuy provedla Amati lepší historickou rešerši. Pokud bych chtěl stavět model SoS, volil bych raději modifikaci podle plánů Amati.
Model Sovereign of the Seas podle plánů firmy Amati
Plány SoS od Amati za cca 400 Kč
http://www.amatimodel.com/en/models/naval/construction-plans/sovereign-of-the-seas
Sada vlajek (5700/13 – Sovereign)
http://www.amatimodel.com/en/accessories/flags/flags
Sada odlitků výzdoby lodi
http://www.amatimodel.com/en/tools/series-metal-accessories/sovereign-accessories-set
Přestože historicky přesné plány lodi neexistují – její model, zhotovený loďařem Phineasem Pettem, ani původní plány, se nedochovaly – jsou k dispozici podklady, podle kterých lze postavit poměrně hodnověrný model lodi, jak mohla přibližně vypadat. K tomu stačí respektovat dostupná fakta o SoS a dobové technické informace o stavbě lodí, jejich výstroji, výzbroji a takeláži. Samozřejmostí je rozumný přístup, ve světě preferovaný řadu let: zjednodušovat ano, ale nedělat nesmysly. Na rozdíl od leteckých, železničních a automobilových modelářů, kde je snaha o co nejvěrnější podobu modelu samozřejmostí, je v lodním modelářství naopak všeobecně rozšířený nerealistický přístup a za „přesné“ modely jsou často vydávány naprosté paskvily, nemající se skutečnými loděmi prakticky nic společného.
Naprostá většina modelů SoS představuje nerealistickou loď, včetně modifikací, které vycházejí z plánů Sergalu/Mantuy, byť mnohé z nich jsou ukázkou nádherné řezbářské a řemeslnické práce. Je věcí každého modeláře, zda mu ke spokojenosti stačí pseudohistorická dekorace do obývacího pokoje podle Sergalu/Mantuy; jakési alegorie, co jako loď vypadá, byť na pohled „krásné“, podle rozšířeného názoru „on tomu stejně nikdo nerozumí“, nebo chce v rámci možností docílit historicky věrnější podoby lodi – mnohé nerealistické věci lze totiž poměrně snadno napravit, podklady k tomu existují. Některé realistické části lze dokonce vytvořit snadněji, než paskvily podle plánů Sergalu/Mantuy, např. děla a jejich lafety nebo ráhna (ta měla ve skutečnosti kulatý průřez, nikoli osmihranný).
Následující řádky, doplněné o historické detaily, vysvětlivky a související informace jsou určeny především zájemcům o stavbu hodnověrného, v rámci možností co nejrealističtějšího modelu SoS ve stavu z r.1638, kdy vyplul na svoji první zkušební plavbu.
Historie lodi
Sovereign of the Seas (česky Vládce moří) byla válečnou lodí anglického královského námořnictva, ve své době s nejsilnější výzbrojí na světě. Podle původního plánu měla mít 90 děl, ale na přímý rozkaz krále Karla I. byl návrh modifikován a loď postavena s nominální výzbrojí 102 bronzových děl. Král si z prestižních důvodů evidentně přál loď s počtem děl překračujícím magické číslo 100. V období republiky byla přejmenována na Sovereign (1650), po obnovení monarchie na Royal Sovereign (1660). Loď, spuštěná na vodu v roce 1637, sloužila s přestávkami až do ledna 1697 (gregoriánského kalendáře), kdy shořela při náhodném požáru v Chathamu.
V aktivní službě byla v letech 1637-38, 1652-59, 1665-67?, 1672-73 a 1690-95. Většinu času své aktivní služby však prostála na kotvách v přístavech.
V období mimo aktivní službu byla odstavena v záloze – v letech 1638-1651, 1660-1665, 1668-1671, 1674-1689. Loď vyřazená z aktivní služby a odstavená do zálohy byla bez výzbroje, děla byla uložena na břehu v arzenálu. Takeláž až na pně stěžňů a čelen byla odstrojena a uskladněna. Na lodi byla jen malá základní posádka, která se starala o běžnou údržbu a držela hlídky.
Technická data postavené lodi:
délka dolní dělové paluby: 167 stop 9 palců (51,13 m)
délka kýlu: 126 stop (38,41 m) podle dobového dokumentu Admirality.Většina zdrojů uvádí 127 stop (38,71 m)
šířka: 46 stop 6 palců (14,17 m)
boční výška nákladového prostoru: 19 stop 4 palce (5,89 m)
ponor: 20 stop a 10 ¾ palce (6,37 m)
tonáž (burthen): 1 522 tun bm
Nejedná se o jednotky váhy, ale objemu. Tato tonáž, v literatuře často zaměňovaná za výtlak, představuje kalkulovaný objem trupu lodi (v současnosti označován jako prostornost), který se vypočítal z násobků délky kýlu, šířky u dna a boční výšky v nákladovém prostoru, poté vydělil koeficientem 65 a k výsledku se přičetla 1/3 (předpis o měření tonáže z 26.5.1628, Winfield str. xlix, Oppenheim Vol.I str. 266-267). Anglicky se označuje builder’s measurement (rozměry stavitele lodi), zkratka bm. Název tonáž pochází ze starého označení sudů s vínem (tun), podle jejichž počtu, které mohla loď převážet, se určovala její kapacita, tj. tonáž, pro výpočet přístavních a celních poplatků. Výpočet tonáže převzalo královské námořnictvo, které si dříve pronajímalo k válečným výpravám ozbrojené obchodní lodě.
Finanční náklady na stavbu a výstroj lodi byly obrovské: celkem 40 833 £, z toho jen na výzdobu (řezby, sochy, nátěry a zlacení) 6 691 £. Výzbroj stála dalších 24 447 £ plus 1700 £ za čtyři dodatečná děla.
Stručný chronologický přehled:
V přehledu uvedená data jsou podle juliánského kalendáře, používaného v Anglii až do r. 1752. K přepočtu dne na náš gregoriánský kalendář je nutno přičíst deset. V Anglii té doby nový kalendářní rok začínal a letopočet se měnil 25. března, nikoli 1. ledna – u dat mezi 1.1. a 24.3. juliánského kalendáře byl uveden předchozí rok, např. loď shořela v lednu 1696 podle juliánského kalendáře, podle gregoriánského to byl již rok 1697. Tyto rozdíly nejsou v literatuře vždy korektně ošetřeny, často jeden zdroj uvádí data podle obou kalendářů, což působí zmatek. Někdy je datum v literatuře uvedeno s lomítkem, např. 29.1.1696/7, tj. 29.1.1696 juliánského kalendáře, ale rok 1697 greogriánského kalendáře. V níže uvedeném přehledu jsou již roky převedeny tak, jako by rok začínal 1.1., tj. podle gregoriánského způsobu.
26.6.1634 – král Karel I. oznamuje mistru loďařskému Phineasi Pettovi své přání postavit velkou prestižní válečnou loď. Pett původně navrhl loď s 90 děly, později na žádost krále byla výzbroj zvětšena na 100 děl.
29.10.1634 – Pett prezentuje králi první model, ten je však následně odmítnut komisí Admirality
7.3.1635 – Pett obdrží instrukce Admirality připravit nový model ke stavbě lodi o 1500 tunách
7.4.1635 – druhá upravená verze rozměrů SoS akceptovaná admiralitní komisí, jíž je Pett členem, a následně schválena králem
17.4.1635 – modifikovaná finální verze rozměrů SoS předložená Penningtonem, schválená králem
7.5.1635 – vydán oficiální příkaz ke stavbě lodi
21.12.1635 – položen kýl v královské loděnici ve Woolwich
25.9.1637 – v tomto dni určeném králem se spuštění lodi na vodu nepodařilo, rozčarovaný král opouští s královnou a dvořany loděnici. Pett žádal krále již několik měsíců dříve, aby spuštění odložil na polovinu října, kdy měl být dle výpočtů vysoký příliv, ale byl králem odmítnut.
13.10.1637 – kolem 22. hodiny začíná druhý pokus o spuštění lodi na vodu, za světel plápolajících ohňů
14.10.1637 – spuštěna na vodu krátce po půlnoci, slavnostně pokřtěna v poledne téhož dne
říjen 1637-květen 1638 – dokončovací práce včetně takeláže
říjen 1637 – pomocí instalovaných nůžkových jeřábů (sheer legs) usazeny pně tří stěžňů; stěžně zkompletovány během 14 dní, poté (v listopadu?) loď přemístěna z Woolwich do Erith, kde byla větší hloubka pro bezpečné kotvení. Král poprvé navštěvuje na vodu spuštěnou loď, ještě před jejím odplutím z Woolwich.
12.5.1638 – odplouvá z Erith do Greenhithe pro děla a zásoby
6.6.1638 – návštěva krále Karla I., královny a dvořanů
12.7.1638 – loď se přesouvá na kotviště u Gravesendu
21.7.1638 – další návštěva krále během kotvení u Gravesendu
3.8.1638 – loď zvedá kotvy a odplouvá na zkušební plavbu, na palubě jsou Phineas i Peter Pett
18.8.1638 – návrat ze zkušební plavby. Kapitán William Cooke vyjadřuje spokojenost, plavební vlastnosti obrovské lodi jsou podle něj „nad očekávání“ dobré. Cooke evidentně přeháněl a zřejmě nechtěl případnými kritickými připomínkami v přítomnosti Phinease Petta, těšícího se přízni panovníka, přivolat na sebe hněv a nelibost krále.
28.8.1638 – zakotvena u St. Mary Creek na řece Medway (poblíž Chathamu). Po návratu ze zkušební plavby je loď vyřazena z aktivní služby a odstavena do zálohy jako příliš finančně nákladná a v danou dobu nepotřebná.
1638–1651 – v záloze v Chathamu na řece Medway. Během občanské války není velké nákladné lodi zapotřebí, SoS slouží především k odstrašení cizích mocností, aby se nepřipojily k royalistům. Teprve za Commonwealthu (republiky), když se schyluje k válce s Holanďany, rozhoduje komise válečného námořnictva o zařazení lodi do aktivní služby. Navrhuje změnu jména na Commonwealth, nakonec je loď v r. 1650 přejmenována jednoduše na Sovereign[*] (česky Vládce).
[*] Evelyn Berckman: Creators and Destroyers of the English Navy – as related by the State Papers Domestic. London, 1974, str. 81.
7.11.1651 – vydán příkaz k vykonání oprav lodi. V zápisu komise ze dne 16.12.1651 je uvedeno, že loď představuje „obrovské výdaje a přesto je k ničemu“ (Lavery SOL1, str. 17, citace z CSPD).
1651-1652 – opravy v Chathamské loděnici, loď částečně snížena (cut down – seříznuta).
Březen 1652 – v aktivní službě, výzbroj 90 děl, nominální posádka 600 mužů.
28.9.1652 – účast v bitvě u Kentish Knock. Začátek nebyl nijak příznivý – nejdříve se vrchní velitel Robert Blake, nespokojený s pomalou a těžkopádnou lodí, přemístil na lépe manévrující Resolution (ex Prince Royal); později Sovereign najel na mělčinu. Odlehčená děla, kterými byl vyzbrojen, měla příliš krátký dostřel a výsledkem byla rozpačitá dělostřelba. V průběhu bitvy se ale projevila mohutná palebná síla na krátkou vzdálenost – Sovereign postupně odrazil útoky údajně až dvaceti holandských lodí, což učinilo na Blakea velký dojem. Po vítězné bitvě začal Blake přemýšlet, jak lépe využít palebný potenciál a boční dělovou salvu lodí. Poznatky z bitvy u Kentish Knock a u Dungeness v prosinci 1652 jej přiměly k přehodnocení taktiky boje početných eskader, doposud vedené metodou každý s každým (melee). Výsledkem byly plavební a bojové instrukce (Sailing and Fighting Instructions), publikované v r. 1653 a poprvé nařizující novou taktiku boje lodí seřazených do linie a jejich společné manévry. Po bitvě byla poškozená loď přes zimu opravena, ale zbytek války strávila v přístavech. Rovněž na Holanďany učinila palebná síla Sovereignu velký dojem a Generální stavy dokonce vypsaly pro posádky zápalných lodí za její zničení zvláštní odměnu ve výši 3 000 guldenů.
1654-1659 – po skončení první anglo-nizozemské války většinu času stála na kotvištích v záloze
11.7.1659 – zadokována v Chathamu, po schválení rozsáhlé přestavby lodě
23.5.1660 – král Karel II. loď přejmenoval na Royal Sovereign, ještě před jejím vydokováním
Vykonané úpravy lodi: kromě běžných oprav bylo provedeno rozšíření trupu – druhá obšívka podvodní části (girdling), dále snížení nástaveb, úprava zádě a galerií, dělových palub – nově byly rovnější, tj. s menší sedlovitostí (průhybem). Nová šířka – 47 stop 10 palců (14,58 m), maximální ponor plně vystrojené lodi 24 stop (7,32 m), tonáž 1 545 60/94 tun bm.
26.8.1660 – vydokována, poté odstavena do zálohy
?? 9.1665 – uvedena do aktivní služby. Nominální posádka nejprve 600 mužů, v květnu 1666 zvýšena na 700 mužů, v r. 1667 na 800 mužů. Nominální výzbroj přestavěné lodi činila 100 děl, ve skutečnosti se měnila mezi 90 (v míru) a 102 kusy (v době války).
4.6.1666 – vyplouvá z kotviště na Temži, příliš pozdě, aby se zúčastnila tzv. čtyřdenní bitvy (Four Days’ Battle). Zpožděné vyplutí bylo způsobeno nedostatečným počtem posádky.
25.7.1666 – v bitvě u Orfordness, tzv. bitva Sv. Jakuba (Saint James’ Day Fight)
1667-1672 – po skončení druhé anglo-nizozemské války vyřazena z aktivní služby, odstavena v záloze
19.1.1672 – znovu zařazena do aktivní služby
28.5.1672 – v bitvě u Solebay, zadní voj modré eskadry (Blue squadron, rear division)
28.5.1673 – v tzv. první bitvě u Schooneveldu, střední divize modré eskadry
4.6.1673 – v tzv. druhé bitvě u Schooneveldu, střední divize červené eskadry, vlajková loď prince Ruperta
11.8.1673 – v bitvě u Texelu, červená eskadra, vlajková loď prince Ruperta
únor 1674 – po skončení třetí anglo-nizozemské války vyřazena z aktivní služby do zálohy
1680-1685 – velká přestavba (rebuild) v Chathamské loděnici
Vykonané úpravy lodi: kromě běžných oprav prodloužení kýlu – nyní délka 131 stop (39,93 m), celková modifikace zádi (zrcadlo, galerie). Výměna druhé obšívky – nyní šířka 48 stop (14,63 m), nový ponor 23 stop 6 palců (7,16 m), tonáž 1 605 41/94 tun bm. Nominální počet děl 100. Nominální posádka lodi v aktivní službě 605 mužů (v míru), 815 za válečného stavu.
1685-1690 – odstavena v záloze
30.6.1690 – v bitvě u Beachy Head, vlajková loď admirála lorda Torringtona, červená eskadra
19.-22.5.1692 – v bitvě u Barfleur a Cherbourgu, zadní voj červené eskadry.
29.1.1697 (některé prameny uvádí 27.1.) – shořela při náhodném požáru v Chathamské loděnici, kde měla být provedena další rozsáhlá přestavba. V noci, ve světle planoucích ohňů na břehu a loučí na člunech byla loď v roce 1637 spuštěna na vodu; v noci, o padesát devět let později, končí v plamenech.
Dobové dokumenty
Heywoodův popis
V r. 1637, ještě před spuštěním lodi na vodu, publikoval Thomas Heywood oslavný popis lodi A True Description of His Majesties Royall Ship, Built this Yeare 1637 at Wooll-witch in Kent etc. Trup byl ve fázi dokončování, ale takeláž loď neměla. Heywood detailně popisuje především výzdobu lodi, jíž byl autorem.
Bizarní titulní obrázek čtyřstěžňového SoS z prvního vydání Heywoodova popisu. V dalších vydáních je již SoS trojstěžňový.
Tři, nebo čtyři stěžně?
Jednou z věcí, o které se vedou debaty, je zda loď měla čtvrtý stěžeň, nazývaný bonaventura. Jediné vyobrazení v anglických pramenech, na kterém má loď čtvrtý stěžeň, představuje hrubá ilustrace v Heywoodově popise z r. 1637, publikovaném před spuštěním lodi na vodu, kdy ještě neměla takeláž. V žádném z dochovaných a publikovaných písemných dokumentů není o bonaventuře zmínka. Naopak z dochovaného inventárního seznamu stěžňů a ráhen a soupisu plachet SoS vyplývá, že loď měla tři stěžně [rukopis z Petworth House]. Všechny dobové ilustrace vyobrazují SoS jako trojstěžník. Rovněž v dalších vydáních Heywoodova popisu je obrázek SoS se třemi stěžni. Bonaventura se všeobecně přestala používat kolem r. 1625-30, na inventárním seznamu anglických válečných lodí z r. 1640 není jediná, která by měla čtvrtý stěžeň [Anderson str. 7-8]. Na Pettem postavené lodi Prince Royal (1610) byla bonaventura patrně odstraněna po odstavení do zálohy v r. 1625, v každém případě po velké přestavbě v letech 1639-1641 byla již loď trojstěžňová.
Královské plachty
Nautical Research Journal 28-4, 1982, str. 195. Anderson str. 7-8.
Autobiografie Phinease Petta
Phineas Pett ve své autobiografii uvádí řadu zajímavostí ze svého života, popisuje podrobnosti ze staveb lodí, včetně setkání s králem Karlem I. a okolnosti stavby SoS.
Pettovu autobiografii s komentářem W.G. Perrina lze stáhnout na této adrese:
http://www.archive.org/details/cu31924005838382
Perrin W.G.: The Autobiography of Phineas Pett. Navy Records Society Publication Vol. 51, London 1918.
Výběr z dobových dokumentů
Zanořování a ponor SoS, nedatovaný dokument, 1637?
Dokument uvádí výpočet zanořování lodi (změnu ponoru) pro jednotlivé položky výstroje, výzbroje a zásob. Ponor plně vystrojené lodi s posádkou 600 mužů činil 20 stop a 10 ¾ palce (6,37 m). Je rovněž uvedena výška dolních okrajů dělových střílen nad vodou u plně naložené lodi – první a poslední střílna 6 stop (1,83 m), střílna uprostřed lodi 5 stop (1,52 m) – z toho vyplývá přibližná sedlovitost (prohnutí dolní paluby) 31 cm. Anglický odborný termín pro sedlovitost je sheer.
SRO: GD406/M1/19/10, Hamilton Papers (SRO=Scottish Record Office, Skotský státní archív). Publikováno v Hattendorf et al. edit.: British Naval Documents 1204-1960. Navy Records Society Pub. Vol. 131, 1993, str. 179.
Doporučené modifikace pro SoS v dopise Námořní správy královské loděnici ze dne 21. května 1651:
Krycí rošty nad horní palubou ve středu lodi a záďová nástavba mají býti odstraněny, přední nástavba snížena na 6 stop (1,83 m), taktéž konstrukční prvky za ní proporcionálně ke stěžni, odpovídaje sedlovitosti trupu (prohnutí – pozn. překl.). Paluba za hlavním stěžněm má býti přiměřeně zkrácena. Rovněž kloun má býti zkrácen a upraven pro plavbu na moři, jakožto i galerie předělány tak, aby byly vzhledné a svému účelu vyhovující.
BL: Add. MSS 9306 – Navy Board Out-Letters 1646-60, 21.10.1651 (BL=British Library). Publikováno v Hattendorf et al. edit.: British Naval Documents 1204-1960. Navy Records Society Publication Vol. 131, 1993, str. 253. Pozn.: není známo, zda byly provedeny všechny navrhované úpravy; předpokládá se však, že ano (Lavery SOL1, str. 22).
Řada v příspěvku citovaných údajů pochází z dobových dokumentů ze státního archívu: Calendar of State Papers, Domestic series, zkratka CSPD. Jedná se o velmi rozsáhlou řadu publikací s britskými státními dokumenty.
Literatura:
Lavery, Brian: The Arming and Fitting of English Ships of War 1600-1815. London, 1987. V textu použita zkratka AFESW.
Lavery, Brian: The Ship of the Line. Vol 1: The development of the battlefleet 1650-1850. London, 1983. V textu použita zkratka SOL1.
Lavery, Brian: The Ship of the Line. Vol 2: Design, construction and fittings. London, 1984. V textu použita zkratka SOL2.
![[ Externí obrázek z nezabezpečeného zdroje ]](http://nautarch.tamu.edu/shiplab/00images/treatises/midship-sections.jpg){kind=link}
![[ Externí obrázek z nezabezpečeného zdroje ]](http://www.mhs.ox.ac.uk/staff/saj/thesis/images/figure3-06l.gif){kind=link}
