Re: Uboot VII/C Revell Funční RC ponorka
Napsal: pát zář 05, 2008 11:42 amadd Barvy:
No, barvy se na ponorkách používaly standardní v celé Kriegsmarine během celé doby války. U ponorek byla jediná změna (a to i postupně například i u S-bootů) kdy se spodní část trupu natírala gumoasfaltem.
Určitou anomálii jsou ponorky dlouhodobě působící ve Středozemním moři např U-83 nebo U-61, které byly přes standard Kriegsmarine doplňovány pruhy či skvrny barvami z italských zásob. Existuje i předpoklad, že některé dostaly na spodní část trupu suříkovou barvu tedy červonohnědou.
Při volbě zbarvení a zejména patiny ponorky je třeba vzít v úvahu v jákém je zachycena období,a to nejlépe podle fotek. Ponorky vracející se z operační hlídky byly mnohdy dost poničené, barva oloupaná, zábradlí ohnuté ... rezly většinou ihned v přístavu (rez se projevuje na vzduchu) doporučuji projít např In Focus nebo nějakou literaturu s dobrými fotkami.
Anteny základních vysílaček tedy dlouhé ocelová lana od přídě se táhly až na záď svod byl přes izolátor na čelé věže. V okolí věže se anténa táhla kolem můstku v izolovaném kabelu. doplnit že spojení se dělo zásadně šifrovaně Enigmou je snad zbytečné
Z počátku byla kromě KV a DV vysílače doplněna rámovou vyhledávací anténou kruhového tvaru.
V průběhu války se doplňovaly VKV vysílači pro koordinaci s letectvem pro fonický provoz. To e projevilo bičovými anténami (poslední VII a XXI s XXIII)
Prvním detektorem radiolokačních signálů britských ASV radarů byl
FUMB-1 Metox známý jako biskajský kříž, Byl to jednoduchý drát připevněný na dřevěném kříži . Podobné zařízení se od roku 1941 montovalo na Americké Gata.... to mělo malé anténky na věžích a periskopových nástavbách
Další byl přístroj byl FUMB-9 Wenze který umožňoval prohledávání kmitočtů a vyhledávání radiolokátorů byla to taková malá drátěnka montovaná na šnorchel nebo věž na malý stožárek.
Velmi známý byl Naxos FuMB-7 montovaný opět na šnorchly
Na obrázku je oteveřný kryt byl to takový hrnec.
Co se týká radaru tak výrazný je FuMo -29 Gema Seetact výrazná matrace s dipoly na čele věže.
Později nahrazeny "drátěnkou" na posledních VII a XXI u XXIII se s tímto typem radaru vzhledem k působení v pobřežních vodách v dosahu pozemních vyhledávacích radiolokátorů nepočítalo
Hydrofony se používaly u I., II., VII, standardní Gruppenhorchgerat (GHG) ony čudlíky pod předním hloubkovým kormidlem.
Sonar u ponorek nebyl protože se nepočítalo s podvodním bojem ponorka vz. ponorka. stejně jako vlečné hyrofony používaných na moderních ponorkách kdy se na kabelu hydrofon vleče za ponorkou mimo dosah šroubu, tedy vykrytí hluchého prostoru. opět to souvisí s podmořským bojem ponorek tedy to co za II.sv války nebylo možné. Pokud ponorka potopila ponorku tak většinou na hladině.
Některé VIIc pozdějších variant měly známý Balkom Gerat tedy podobný výčnělek jako XXI (nebo třeba ruské 613 Whiskey případně americké Guppy které kopírovaly z U-3008 technologii)
Na německých ponorkách se používal i hydrotelefon ten pracoval na ultrazvukovém principu, tedy nikoliv elektrickém ani radiovém ale modulováním zvuku v hovorovém pásmu 400-4kHz na frekveci kterou voda snadno nese (asi jako sonar nebo velryby)
Jediný skutečně anti nátěr byl antiradarový nátěr, či spíše napatlání hlavic Šnorchelů na XXI a XXIII, který byl podobný zimmeritů na tancích tedy jemné odrzné destičky rozptylující odražený signal do mnoha stran a snižující efektivní odrazovou plochu šnorchlu pro cm radary....
No, barvy se na ponorkách používaly standardní v celé Kriegsmarine během celé doby války. U ponorek byla jediná změna (a to i postupně například i u S-bootů) kdy se spodní část trupu natírala gumoasfaltem.
Určitou anomálii jsou ponorky dlouhodobě působící ve Středozemním moři např U-83 nebo U-61, které byly přes standard Kriegsmarine doplňovány pruhy či skvrny barvami z italských zásob. Existuje i předpoklad, že některé dostaly na spodní část trupu suříkovou barvu tedy červonohnědou.
Při volbě zbarvení a zejména patiny ponorky je třeba vzít v úvahu v jákém je zachycena období,a to nejlépe podle fotek. Ponorky vracející se z operační hlídky byly mnohdy dost poničené, barva oloupaná, zábradlí ohnuté ... rezly většinou ihned v přístavu (rez se projevuje na vzduchu) doporučuji projít např In Focus nebo nějakou literaturu s dobrými fotkami.
Anteny základních vysílaček tedy dlouhé ocelová lana od přídě se táhly až na záď svod byl přes izolátor na čelé věže. V okolí věže se anténa táhla kolem můstku v izolovaném kabelu. doplnit že spojení se dělo zásadně šifrovaně Enigmou je snad zbytečné
Z počátku byla kromě KV a DV vysílače doplněna rámovou vyhledávací anténou kruhového tvaru.
V průběhu války se doplňovaly VKV vysílači pro koordinaci s letectvem pro fonický provoz. To e projevilo bičovými anténami (poslední VII a XXI s XXIII)
Prvním detektorem radiolokačních signálů britských ASV radarů byl
FUMB-1 Metox známý jako biskajský kříž, Byl to jednoduchý drát připevněný na dřevěném kříži . Podobné zařízení se od roku 1941 montovalo na Americké Gata.... to mělo malé anténky na věžích a periskopových nástavbách
Další byl přístroj byl FUMB-9 Wenze který umožňoval prohledávání kmitočtů a vyhledávání radiolokátorů byla to taková malá drátěnka montovaná na šnorchel nebo věž na malý stožárek.
- runddipol.jpg (7.21 KiB) Zobrazeno 2599 krát
Velmi známý byl Naxos FuMB-7 montovaný opět na šnorchly
Na obrázku je oteveřný kryt byl to takový hrnec.
Co se týká radaru tak výrazný je FuMo -29 Gema Seetact výrazná matrace s dipoly na čele věže.
- fumo29.jpg (9.11 KiB) Zobrazeno 2585 krát
Později nahrazeny "drátěnkou" na posledních VII a XXI u XXIII se s tímto typem radaru vzhledem k působení v pobřežních vodách v dosahu pozemních vyhledávacích radiolokátorů nepočítalo
Hydrofony se používaly u I., II., VII, standardní Gruppenhorchgerat (GHG) ony čudlíky pod předním hloubkovým kormidlem.
Sonar u ponorek nebyl protože se nepočítalo s podvodním bojem ponorka vz. ponorka. stejně jako vlečné hyrofony používaných na moderních ponorkách kdy se na kabelu hydrofon vleče za ponorkou mimo dosah šroubu, tedy vykrytí hluchého prostoru. opět to souvisí s podmořským bojem ponorek tedy to co za II.sv války nebylo možné. Pokud ponorka potopila ponorku tak většinou na hladině.
Některé VIIc pozdějších variant měly známý Balkom Gerat tedy podobný výčnělek jako XXI (nebo třeba ruské 613 Whiskey případně americké Guppy které kopírovaly z U-3008 technologii)
Na německých ponorkách se používal i hydrotelefon ten pracoval na ultrazvukovém principu, tedy nikoliv elektrickém ani radiovém ale modulováním zvuku v hovorovém pásmu 400-4kHz na frekveci kterou voda snadno nese (asi jako sonar nebo velryby)
Jediný skutečně anti nátěr byl antiradarový nátěr, či spíše napatlání hlavic Šnorchelů na XXI a XXIII, který byl podobný zimmeritů na tancích tedy jemné odrzné destičky rozptylující odražený signal do mnoha stran a snižující efektivní odrazovou plochu šnorchlu pro cm radary....
