Dijon-Prenois - povídka na pokračování

[tomáš hobzík]

Zde bych chtěl společně s Pavlem uveřejňovat takovou krátkou povídku na pokračování, prokládanou fotkami modelů.
Kapitola první

Hans Joachim Berniger se právě vrátil z kanceláře, zastavil před domem, vyzvedl si poštu a vstoupil do klimatizované místnosti. Uvítal ho příjemný chlad, ostře kontrastující s vedrem, které již několik dní panovalo venku. Vsunul se do pohovky a jal se třídit korespondenci. Složenka, výpis s banky, zase nějaký účet ... zaujal jej dopis s divnou známkou. Podle ní zjistil, že je z Francie.
Otevřel ho , přečetl pár řádek a dal se do smíchu. Jasně poznal že píše Francois, neboť jeho angličtina byla pověstná:
Drahá Hans, já tě pozdravila z Francie. My konečná dohodnula, že my uskutečnit tamten veliká závodník. Jestliže ty chtít, pak napsat. Mač být v Dijon-Prenois v den 20.září tento roky. Bojovat všechna automobil vyrobená do 1973, kategorie já zaslala. Zatím ty mít se Francois.
"Paráda ! " vyskočil Hans z pohovky, "hned to jdu říci klukům ať připravíme vítězný vůz"
Vyběhl z domu, naskočil do svého civilního auta a za pár minut již novinku sděloval v dílně svým dvěma kamarádům. "No nekecej, fakt ten závod bude " radoval se Michael, to abychom holku dali do pucu. A jak řekl, tak udělali. Dvě hodiny poté Hans otočil klíčkem a burácení motoru mu odpovědělo jakoby na pozdrav. Vůz nesoucí startovní číslo 57 vyrazil přoříznout tetelící se vzduch.

Přílohy

oba Hansovi bavoráky

vůz nesoucí startovní číslo 57 vyrazil...

naskočil do svého civilního ...

[michal e34]

Tomáši,udělej prosím více detailnějších fotek toho Bmw.Vypadá pěkně.

[tomáš hobzík]

kterýho, ani jedno se mi nepovedlo.

[michal e34]

ten stříbrnej vypadá pěkně.

[Pavel Zelenský]

"Johne Ragene ! Okamžitě vylezte s té díry " zazněl odkudsi shůry hluboký rozkazovačný hlas.
John se zamyslel, "kdo to může být " hlas mi sice povědomý je, ale kdo by mě oslovoval jménem ? "
Zhasl tedy světlo a soukal se z montážní jámy ven. Nejprve uviděl velké černé boty na jejím okraji a poté i velkou černou usměvavou tvář pošťáka Ronniho. " Tak polez Speedy, máš tu dopis z ciziny" šklebil se ten dvoumetrový obr v poštovní uniformě. "Z ciziny ?" podivil se John (Speedy), " kdo my to může psát ?" Ronni mu místo odpovědi podal dopis s francouzskou známkou a se slovy "asi nějaká panička, tak hodně štěstí" zmizel za vraty.
John si otřel mastné ruce do montérek a otavřel psaní. Pobavilo ho stejně jako Hanse na druhé straně oceánu. "Jo, to bude jízda ! " vykřikl do stichlé dílny a poté se obrátil k vozu, co stál na rampě. "Oldí, pojedeme na výlet ! Uvidíme spoustu krásnejch holek a kluků a ukážeme jim záda, co ty na to ?" Usmál se a jemně přejel rukou po kapotě svého miláčka.
Poté odložil dopis a opět se vnořil do hlubin černé montážní jámy s odhodláním pokračovat ve šlechtění svého plnokrevníka.

Přílohy

oldí, pojedeme ...

[Pavel Zelenský]

Propadlo na dveřích tlumeně zacvaklo a dopis se pomalu ladným klouzavým pohybem snášel k zemi. Kdyby měl oči, určitě by ho překvapilo, že zde není sám. Po podlaze se v různých směrech toulala asi dvacítka jiných papírových kolegů různé barvy a tvarů, ale tento byl vyjímečný. Docestoval na místo určení z takové dálky. Asi by byl trochu smutný, že jej nikdo nečeká, ale s tím se nedalo nic dělat . Adresát Jimmi Wallsch alias Tiger už byl hold takový. Právě v tomto okamžiku se kdesi proháněl se svým Tigerem 3 a určitě mu řádně dopřával pocitu z rychlé jízdy. Oba dva rozhodně netušili, že jim právě přišla pozvánka na veliké dobrodružství, na cestu do Francie, na zkoušku ohněm v Dijon- Prenois.
Motor si předl, jak jen to bylo při dravosti řidičově jízdy možné a kola vozu ukrajovala další a další metry v cestě do dály.

Přílohy

a kola vozu ukrajovala...

[Martyn]

co je to za román ?

[Pavel Zelenský]

vždyť to tam máš, na pokračování. Já mám pár modelů starej aut, ale na galerii to moc není ( většinou kováky) a Tomáš má něco podobnýho, tak tvoříme tuhle povídku - hodně textu, mámo fotek
Akorát jsem zvědavej, jak budeme fotit záběry ze závodu

[Pavel Zelenský]

Pepé se jaksi líně zhoupnul a vypadalo to, že nic zajímavého nepředvede. O pár metrů dále však náhle prudce vystřelil vstříci slunci. Pablo stačil akorát vykřiknout "oléé" a již pocítil prudký náraz do podvozku i do řízení. Nebylo to ale poprvé a tak i tento skok poměrně hravě zvládl. I Pepé se pochlapil neboť po drsném dopadu uháněl dále, jako by se nic nedělo a jako by takovouto podívanou pro diváky předváděl několikrát denně. Ve skutečnosti si asi zanadával něco v duchu :"člověče, co tam vyvádíš, měj úctu k mým šedinám, už nejsem nejmladší a koneckonců ty taky ne. Neměli bychom se raději prohánět po nějaký krásný asfaltce ? Mě už to rallye nějak zmáhá."
Jako by jej osud vyslechl, právě v této chvíli dorazila pozvánka i na svou mexickou adresu a mělo to trvat jen několik týdnů, kdy čistokrevný rally vůz Pepé měl zkusit štěstí za velkou louží.

Přílohy

Pepé měl zkusit ....