Letecké příběhy jak je psal život (Ladislav Vejvoda)

[Pavel Klouček]

Čtu poměrně dost a málokdy o tom píšu, ale tady mi to už nedalo. Na první pohled knížka ničím moc nevybočující ze standardu, krátké příhody z našeho poválečného letectva poskládané tak trochu bez ladu a skladu, něco zajímavých historek, řada nesmyslů a pilotní latiny. Co ale naprosto vyčnívá je spotřeba vykřičníků v této knize. Něco takového jsem ještě neviděl a nečetl. Když jsem potkal na stránce celkem sedmnáct vět zakončených vykřičníkem, z toho sedm v řadě, domníval jsem se že horší už to být nemůže a hned o tři strany dál se autor trumfnul a dal desetikusovou sérii bez přerušení .... Přitom ty vykřičníky z 99% postrádají význam a smysl, myslím že kdyby mu někdo ukradl tlačítko z klávesnice, dopustil by se záslužného činu! Člověk by řekl, že je to blbost k ignorování, mě to ale při čtení dost ruší a irituje.

[Pavel Soukup]

Měl jsem podobné pocity - je to opravdu hodně nepříjemné.

Něco podobného bylo tuším v prvním vydání Říkali mu Korea, i když v trochu menší míře.

[Petr Martinek]

Zdejší literární kritik (nemyšleno nijak hanlivě) Fredy v podstatě to samé napsal tady: viewtopic.php?f=14&t=51466

Jinak tato slova potvrzuji také. Jo a podívejte se taky na náklad knížky, co mám v knihovně ze Světa křídel tak tahle má suverénně nejnižší náklad. Kdepak jsou časy Etud vonících luftem s 20.000 výtisky, které se do vyjití druhého doplněného vydání skoro nedaly sehnat...