Diskusní fórum modelářů

Ahoj, sem budu průběžně dávat svoje what if kamufláže a stručné historky. Snažím se o věrohodnost v rámci přijatelné pravděpodobnosti. Zamýšlím se nad možnostmi odlišného vývoje v různých "uzlech" historie a nechám se vést fantazií a zkušenostmi. Je to pro mě taková guilty pleasure... . Těším se na případné komentáře.



Můj první pokus na tomto poli...

Cover story:
Po XX. sjezdu KSSS, který přinesl rozvrat v socialistickém táboře, byly přerušeny dodávky záchytných stíhačů MiG-17PF pro PVO ČSR. pouhých 6 dodaných stíhaček nemohlo zajistit obranu státu, jenž zvolil "jugoslávskou cestu" a deklaroval v probíhajících sporech důslednou neutralitu, kterou bylo třeba bránit. S žádostí o dodávky vojenské techniky však nebylo myslitelné obrátit se na západ. Vzhledem k neutrální politice bylo za dodavatele vybráno Švédsko, jež nabídlo připravovaný J-32B Lansen. Do roku 1960 bylo dodáno celkem 48 strojů, jež tvořily páteř PVOS po celá 60. léta.

A ještě jeden.

Story:
Vzhledem k propadu poptávky ze zemí RVHP upadl i čsl. letecký průmysl. Práce na XL-29 nepřekročily stádium projektu, což před letectvo ČSLA stavělo nutnost získat pokročilý proudový letoun pro pokračovací výcvik. Vzhledem k oboustranné spokojenosti se spoluprací na projektu Lansen nabídlo Švédsko spolupráci na přípravě cvičně-bojového stroje Saab 105. Inspirovány postupně se rozbíhajícím projektem transatlantické spolupráce při licenční výrobě F-104G uzavřely společnosti Saab a Aero smlouvu o spolupráci. Podle smlouvy měly být nevyužité kapacity rozvinutého čsl. leteckého průmyslu využity k subdodávkám dílů a podsestav. Strategie přinesla výrazné exportní úspěchy, zejména do zemí třetího světa, jež vzhledem ke vnitřním problémům SSSR poptávaly moderní zbraňové systémy u netradičních dodavatelů. Předním odběratelem však bylo vedle Flygvapen především letectvo ČSLA, jež letoun používalo mimo výcviku i k zachytávání pomalu letících narušitelů a cvičně-bitevním úkolům. Ve všech rolích se Saab 105 plně osvědčil.

Když z celého světa, tak třeba ze Švédska, aneb první vícebarevný pokus.

Story:
Vývoj nekonvenčního Viggenu se na sklonku 60. let dostal do zásadních časových potíží. Drakeny navíc byly uzemněny vzhledem k nově objeveným strukturálním trhlinám draku, což vedlo k paralýze švédské PVOS. Dočasným řešením se ukázala koupě F-5 prostřednictvím spřáteleného a hlavně neutrálního Švýcarska. Ačkoliv byla služba F-5 ve Švédsku pouze provizoriem, stroje se maximálně osvědčily a sloužily až do hloubi 80. let, kdy byly nahrazeny nástupcem plánovaného, ale neuskutečněného Viggenu.

Něco z jiné éry...

Story:
Karel I. vyšel vstříc požadavkům Wilsonových 14 bodů a díky příslibu federalizace Rakouska-Uherska na základě národnostního principu se mu podařilo uzavřít separátní mír s Dohodou. Paradoxně císař zemřel dva týdny po uzavření dohody - byl jednou z obětí pandemie španělské chřipky (blahořečen 1928, svatořečen 1950...). Z řady následnujících politických otřesů vzešla Rakouská feredace, konstituční monarchie (v čele habsburský arcivévoda) na území někdejšího Předlitavska (Zalitavsko se ocitlo v desetiletí trvajících nacionalistických konfliktech). Vůdčí roli v hospodářství federace měly země někdejšího Království českého. Po konsolidaci politických a ekonomických poměrů proběhla druhá polovina 20. let v klidu. Po Velké hospodářské krizi, kterou RF přestála bez zásadnějších problémů, však bylo nutné připravit se k obraně. Zemským kancléřem sousedního Bavorska byl od podzimu 1923 Adolf Hitler, jehož nacionální socialisté hlásali myšlenku sjednocení Velkého Německa "třeba i železem a krví". Rakouský federální průmysl však byl připraven a již v polovině 30. let vznikla řada pozoruhodných projektů. Jako nejperspektivnější byla vyhodnocena Avia B-(1)35, jež se r. 1937 stala standardní stíhačkou Federálního letectva. Vyobrazený stroj Stíhacího velitelství sloužil v Linci. Vzhledem k absenci číselného kódu a nestandardnímu označení českým lvem na kapotě motoru sloužil zřejmě jako osobní stroj velitele jednotky.

PS: Vím, že znaky jsou velmi podobné peruánským, a nijak mě to netrápí.

...

Story:
Po pádu Erlanderovy vlády r. 1956 (padla vzhledem k provalení informací o systematické spolupráci sociální demokracie s nacisty za 2. světové války) se zásadně změnila zahraniční politika Švédského království. Nová vláda ustoupila od tradiční neutrality a vstoupila do NATO, zejména kvůli destabilizaci SSSR po XX. sjezdu KSSS. Řada sovětských regionů upadla do faktické anarchie, případně se moci chopily místní nevypočitatelné mocenské kliky. Vzhledem k tomu, že v chaosu byla i armáda, prudce vzrostlo nebezpečí ozbrojeného konfliktu. Švédsko jako součást NATO se mělo nově podílet na blokádě sovětských hranic. Za tím účelem bylo r. 1958 obnoveno švédské námořní letectvo (Marinens Flygväsende, MFV). Páteří jeho výzbroje byla letadlová loď HMS Gunnar Unger (ex USS Kearsarge, CV-33), pronajatá švédskému námořnictvu na 25 let. Součástí kontraktu bylo i poskytnutí letecké výzbroje - švédský letecký průmysl nebyl schopen dodat námořní stroj v potřebném termínu. Drakeny nebylo možné vzhledem k jejich charakteristikám pro námořní službu upravit a adaptace Lansenů byla neperspektivní. Výzbroj leteckého křídla tak tvořily Skyhawky, doplněné zastaralými AJ Savage v transportní, tankovací a protiponorkové úpravě (se švédskou avionikou). Jednotka byla určena zejména ke kontrole sovětské příbřežní plavby na dalekém severu. Po ukončení kontraktu byl kompletní systém po dohodě s Američany odprodán do Indie.

Ve vyobrazené podobě se střepinovou arktickou kamufláží sloužily Skyhawky na konci své služby v 70. letech.

Učím se s Photoshopem, aneb Další z Rakouské federace:

Vengeance
Zatímco v oblasti stíhacích letounů byl vývoj v Rakouské federaci na špičce světového vývoje, mezi bombardéry byla situace podstatně horší. Nedostatek výkonných motorů vedl ke koupi rozličných zahraničních typů, mezi nimi také vysloužilých amerických Vultee Vengeance (koupě 1944). V pomocných službách působily až do prahu 50. let. V roce 1948 se zúčastnily bojů proti komunistickým pučistům.



Ouragan
Ve 40. letech se letecký průmysl Rakouské federace dostal do skluzu oproti západním státům. Zpoždění ve vývoji bylo způsobeno zejména rozsáhlým pohraničním konfliktem s komunistickou Maďarskou republikou rad podporovanou SSSR. Nebezpečí sovětských satelitů (mimo Maďarské republiky rad také Polská lidově demokratická republika) vedlo k nutnosti zakoupit výzbroj v zahraničí. Zástupcem první generace proudových stíhačů byl licenčně stavěný Ouragan.

Po čase jsem zase dostal chuť něco napráskat, za půl hoďky bylo hotovo .

Story:
Během postupu na Nové Guineji na jaře 1942 ukořistili Japonci nepoškozený Kingfisher RAAF. Po následném přestříkání jej využívali důstojníci leteckých jednotek ke kurýrním úkolům. Během spojenecké invaze v Milneově zátoce jej využil neznámý pilot, který naložil do Kingfisheru čtyři (!) členy pozemního personálu a se štěstím doletěl do Rabaulu. Další osudy stroje jsou neznámé.

Story:
První fáze puče Hnutí svobodných důstojníků byla v roce 1952 úspěšná a král Farúk musel uprchnout do Itálie. Rozbroje mezi špičkou pučistů však vzápětí vyústily ve všeobecnou nespokojenost. Vůli lidu po návratu krále vyslyšela vlivná frakce roayalistických důstojníků, které pučisté neprozřetelně nepopravili, ale uvrhli jen do domácího vězení. Podařilo se jim na svou stranu získat větší část armády sdruženou kolem Muslimského bratrstva. V nastálých čistkách byli popraveni vůdci povstalců v čele generálem Nadžíbem a plukovníkem Násirem. Vrcholem kontrarevoluce byl návrat krále Farúka s rodinou z italského exilu. Britové, dosavadní strategičtí spojenci, odmítli vzhledem ke vzrůstu moci radikálních muslimských sil s Egyptem spolupracovat. Britská víra v moc embarga však vedla k námluvám Egypta a SSSR. Urychleně je ukončili Američané svou nabídkou ekonomické a vojenské podpory výměnou za prozápadní orientaci země a uznání Izraele. Na dohodu přistoupil král Farúk v červenci 1956. Výsledkem byl masivní dolarový déšť, normalizace vztahů s Izraelem a mj. vyzbrojení Egypta špičkovou americkou technikou. První F-104A dostalo egyptské letectvo náhradou za zastaralou britskou techniku v létě 1959. Vyobrazený stroj sloužil u neznámé jednotky na základně Abú Sueir při ochraně Suezského průplavu.

Historie: Po 11. listopadu 1918 bylo císařské Německo v troskách. Podařilo se však zvládnout odstředivé tendence řady regionů včetně komunistického pokusu o ustavení Německé republiky rad. Výchozí situace poraženého císařství se zásadně zlepšila po porážce interventů Dohody včetně čs. legionářů v rusko-sovětské občanské válce. Bolševici dokázali porazit bělogvardějce a další protivníky a rychle konsolidovat svou vládu nad Ruskem. Povzbuzeni úspěchem se představitelé čerstvě vzniklé Sovětské republiky rad (SRR, ustavena 10. ledna 1919) nijak netajili agresivní expanzivní politikou. Tyto okolnosti přispěly k urychlení mírových hovorů na pařížských předměstí a zvýšily ochotu vítězných mocností ke kompromisům. Stěžejní bylo upuštění od požadavku absolutního omezení vojenské moci a nastavení válečných reparací v realistické výši a ponechání části afrických i pacifických kolonií. V nově nastaveném systému "koncertu velmocí" mělo Německo hrát důležitou roli jako nárazník proti očekávané expanzi SRR, zejména ve Východním Prusku. Napětí v regionu během dvacátých let vedlo k řadě půtek, jež však nikdy neeskalovaly. Situace se výrazně proměnila po upevnění moci vůdce SRR L. N. Trockého, který v polovině 30. let zbavil J. V. Stalina moci a po inscenovaném procesu jej nechal popravit. Trockij obnovil úsilí na poli internacionalizace komunismu. Z národních komunistických stran se pod vedením Kominterny staly paravojenské organizace. SRR zároveň začala intenzivně zbrojit, což vedlo k nárůstu mezinárodního napětí.

Stroj: V roce 1937 byl po neúspěchu prototypu Bf-109, který spektakulárně havaroval před výběrovou komisí, vybrán za standardní Kaiserliche Jagdwaffe (KJw) stíhač rovnou z rýsovacích prken Heinkel He-100. Chyby konstrukce se podařilo odstranit díky dvanáctikusové ověřovací sérii, která byla objednána namísto prototypů. Vyzrálost kontrukce potvrzuje fakt, že první jednotky byly stroji vybaveny již během první poloviny roku 1938. Operačního statutu dosáhla 1. letka 3. skupiny KJw v červnu téhož roku. Ze stavu této jednotky, dislokované v Königsbergu, pochází i vyobrazený stroj. Již na konci června na něm Fähnrich Adolf Galland dosáhl svého prvního sestřelu. Obětí se stal I-16 z doprovodu výzvědné SB-2. Průzkumníkovi se však podařilo uniknout. Jednalo se o další z řady sovětských provokací.

Po dlouhé době zas něco pro radost.

Historie: Neutralita ČSR po zvolení "jugoslávské cesty" nebyla zdaleka všemi obyvateli přijímána. Prosovětsky orientovaní komunisté, v jejichž čele stál Vasil Biľak, odmítali vzrůstající pluralitu názorů a pokusy o nastolení "socialismu s lidskou tváří" včetně částečné liberalizace hospodářství. V listopadu 1966 se Biľak a spol. pokusili o puč. Vzhledem k organizační neschopnosti vedení byli pučisté poraženi (Biľak spáchal před zatčením sebevraždu), jejich pokus však posílil napětí ve společnosti, patřičně podporované ideologickou diverzí SSSR. Vzrůstající pnutí mělo (pradoxně) také nacionální rozměr - část Slováků aktivně odmítala ideu čechoslovakismu a dožadovala se ústavní reformy. Biľakova smrt vedla k radikalizaci tvrdého jádra separatistického hnutí, jež se obrátilo k teroristickým akcím. Série atentátů v předjaří roku 1967 rozvrátila státní správu na východním Slovensku, jehož vlády se chopili separatisté, tiše podporovaní sovětskými poradci. Povstání a faktické odtržení části Slovenska znamenalo zásadní hrozbu pro úspěch liberalizačního programu vlády, která proti separatistům hodlala zakročit všemi dostupnými prostředky. Vojenský konflikt byl nevyhnutelný. Povstalcům se nepodařilo ukořistit leteckou techniku (letadla i personál se podařilo na poslední chvíli evakuovat). Jinak byli povstalci slušně vyzbrojeni (až na těžkou techniku, které se obecně ČSLA vzhledem k přerušení styků s SSSR nedostávalo) a bylo zřejmé, že se hodlají zakopat v horách a vést partyzánský boj proti případné operaci vládních vojsk. Situaci Prahy ztěžoval nedostatek vhodné techniky - prioritou bylo vybudování PVO. Domácí výrobci ani švédský spojenec nebyli schopni dodat stroj stále "populárnější" kategoie COIN vhodný pro potírání povstaleckých operací - výroba SAABů 105 teprve nabíhala. Jako nejrychlejší řešení se nakonec ukázal pronájem amerických letadel pro ozbrojený průzkum Grumman JOV-1 Mohawk. Vzhledem k zájmu vlády USA k omezení nebezpečí návratu ČSR do sovětského tábora bylo bleskově uvolněno 12 letadel z činné služby u jednotek US Army dislokovaných v SRN. Smlouva o pronájmu zahrnovala i logistické zajištění (detašmán amerických techniků pečujících o stroje i náhradní díly) a přeškolení skupiny pilotů letectva ČSLA, vesměs druhoválečných veteránů (rehabilitovaných po r. 1956 a uvolněných ze štábních funkcí, kam pro svůj služební věk a zkušenosti patřili). Vzhledem k jejich zkušenostem z letectva na západní frontě (i jazykovým znalostem) nebylo přeškolení dlouhé. Jednotka, dislokovaná ve Sliači, se do bojů proti povstalcům (vedených dosud provizorně vyzbrojenými Trenéry a Mi-4, udržovaných v provozu vzhledem k nedostatku náhradních dílů jen s obtížemi) zapojila v srpnu 1967. Českoslovenští uživatelé si robustní stroje s vynikajícím výhledem, vytrvalostí i nosností okamžitě oblíbili a familiárně je nazývali "Indián". Problémem byla jen omezená výzbroj původně průzkumného stroje. Přesto byly zkušenosti převážně pozitivní. Vedly k participaci ČSR na programu OV-10 Bronco a k jejich pozdějšímu nákupu. Povstání bylo i díky americké vojenské pomoci v zimě 1967-68 potlačeno, i díky tajným jednáním vedoucím k federalizaci Československa a k ústavní reformě z r. 1969.

Stroj: Stroj velitele Protipovstalecké letky Letectva ČSLA, plk. Aloise Šedivého, DFC, DFM, veterána předválečného čs. letectva a 311. perutě. Po uvolnění poměrů r. 1956 požádal o propuštění z RAF a vrátil se do ČSR, kde velel transportnímu oddílu vybavenému vynikajícími Aviemi 15 (turbovrtulovým motorem vybavená evoluce licenčních Il-14). Po vypuknutí povstání byl delegován do čela komise projednávající možnosti zajištění vhodné protipovstalecké techniky a posléze do čela ustavěné jednotky. Stroje byly po červencovém přelétnutí z Kitzingen Army Air Field, kde byly shromážděny Mohawky od vybraných jednotek US Army v Německu, ve Vodochodech přestříkány do nové taktické kamufláže složené z nepravidelných polí hnědé a zelené barvy na horních plochách a šedomodré barvy na spodních plochách. Trupová čísla byla přidělena v řadě 5270-5282, odrážející jednací číslo spisů letounů v příloze smlouvy o pronájmu. Na začátku srpna přelétla letka na Sliač, odkud působila proti povstalcům na východním Slovensku. Největším úspěchem plk. Šedivého bylo zničení velitelství povstaleckých jednotek v blízkosti Svidníku v říjnu 1967.

to poslední je hodně zajímací

Fakt uvěřitelný.

Prečo to nepokračuje?