Království české od roku 1918
Napsal: 10 říj 2009, 20:55Alternativní historie
Tato "větev historie" není z mé hlavy (k mé lítosti).Našel jsem ji v jedné knížce,kde renomovaní historikové a novináři dali dokopy alternativní větve historie z různých období.Co si tak pamatuju tak tam třeba došlo k rozprášení husitů,kteří skončili coby žoldnéři,bohužel konec knihy mne poněkud nezajmal,neboť e věnoval téměř současnosti,tedy jak by to bylo,kdyby nepadla vláda "premiéra Standy Grosse".....
Příběh,který mne ale "naprosto dostal" byl úžasný.....
Stručný nástin (jakmile to bude možno,pokusím se doplnit detaily):
V roce 1918,s koncem 1.světové války došlo k rozpadu Rakousko-Uherské monarchie.V českých zemích sice došlo k převratu,avšak nevznikla republika,ale bylo dohodnuto obnovit království.Problém byl s monarchou: jediný,kdo si mohl nárokovat český trůn byl mladý Karel I. Habsburský,který však byl trnem v oku mnohým čechům.Karel však situaci vyřešil tím,že sice přijal českou korunu,avšak následně abdikoval a uchýlil se do ústraní břevnovského kláštera (tuším) a stal se řeholníkem.V očích čechů tím velmi vzrostla jeho vážnost a po jeho úmrtí mu byl vystrojen královský pohřeb.
Koho však na trůn? Poohlédnutím se po evropských panovnických dvorech a mnoha jednáních byl za nového českého panovníka vybrán britský princ z rodu Windsorů,mladší bratr britského krále Edvarda VIII (ano,jak znalejší historie vědí,v realitě pozdější britský král Jiří VI.),který přijal jméno Václav V , a který byl ve Svatovítské katedrále slavně korunován za krále zemí koruny české.
2. světová válka vypukla přibližně jako v realitě jen s tím rozdílem,že královská armáda hrdě bránila vlastní území. Bohužel přesila Wehrmachtu byla značná.Královská rodina proto letecky odcestovala k příbuzným do Spojeného království,kam se postupně dostala také většina našeho letectva i armády (ústupem přes země Malé dohody,tedy Rumunsko a Jugoslávii).
Na území vlasti byl vysílán z Londýna projev krále Václava V.,který národu oznamoval,že „neutekl z boje,ale odešel do války,aby mohl osvobodit území milované vlasti“.Projev pronesl v češtině, i když se do smrti pořádně česky nenaučil přes veškerou svoji snahu.
Po boku spojeneckých armád pak královská armáda i letectvo bojovala s nacistickým Němckem,aby (tuším,nejsem si jist) někdy kolem vánoc 1944 dorazily čelní jednotky naší armády,která byla na špici útočných sil,do Prahy.
Krátce po skončení války proběhly volby (ano,byli jsme celou dobu „parlamentní monarchie“),kde drtivě zvítězily strany,podporující krále. Komunisté skončili s mizivým výsledkem,neboť těsně před válkou se zdiskreditovali podrýváním monarchie po boku henleinovců.
Následně se království stalo (opět) ostrovem svobody ve střední Evropě.
Král Václav V. umírá pár let po válce.Po jeho slavném pohřbu, byly ostatky Jeho veličenstva uloženy do královské krypty ve Svatovítské katedrále .Jelikož král neměl mužského potomka,rozhodl parlament,že novým panovníkem bude korunována jeho prvorozená ze dvou dcer,Alžběta,která se vlády ujala jako Alžběta I. Podpora panovnického domu byla mezi lidem obrovská i nadále.
Zajímavý však byl vývoj v sousedním Rakousku,které byvše osvobozeno Rudou armádou,stalo se členem socialistického bloku.Přes hlídané hranice však do království utíkalo množství politických uprchlíků,kteří u nás byli přijímáni.Holt dlouholetá společná historie se smazat jen tak nedala.Nehledě k tomu,že někdejší „krátkodobý český král Karel I.“ Byl prohlášen blahoslaveným a později svatým.
V roce 1968 došlo v Rakouské socialistické republice k tzv.Vídeňskému jaru,které však bylo později udušeno sovětskou armádou.Příliv uprchlíků opět stoupl.
Někdy okolo roku 1989 došlo k převratu a komunistický režim v Rakousku padl,došlo k otevření hranic a tak dále…..Po několikerých volbách se však premiérem Rakouské republiky stal vyhlášený demagog Georg Paroubek a vztahy mezi Rakouskem a Královstvím českým opět poněkud ochladly…..
Tolik co si vybavuju,knížku jsem půjčil jedné kamarádce,musím tu knížku „stáhnout“ a pak budu schopen dodat další podrobnosti…..
Tato "větev historie" není z mé hlavy (k mé lítosti).Našel jsem ji v jedné knížce,kde renomovaní historikové a novináři dali dokopy alternativní větve historie z různých období.Co si tak pamatuju tak tam třeba došlo k rozprášení husitů,kteří skončili coby žoldnéři,bohužel konec knihy mne poněkud nezajmal,neboť e věnoval téměř současnosti,tedy jak by to bylo,kdyby nepadla vláda "premiéra Standy Grosse".....
Příběh,který mne ale "naprosto dostal" byl úžasný.....
Stručný nástin (jakmile to bude možno,pokusím se doplnit detaily):
V roce 1918,s koncem 1.světové války došlo k rozpadu Rakousko-Uherské monarchie.V českých zemích sice došlo k převratu,avšak nevznikla republika,ale bylo dohodnuto obnovit království.Problém byl s monarchou: jediný,kdo si mohl nárokovat český trůn byl mladý Karel I. Habsburský,který však byl trnem v oku mnohým čechům.Karel však situaci vyřešil tím,že sice přijal českou korunu,avšak následně abdikoval a uchýlil se do ústraní břevnovského kláštera (tuším) a stal se řeholníkem.V očích čechů tím velmi vzrostla jeho vážnost a po jeho úmrtí mu byl vystrojen královský pohřeb.
Koho však na trůn? Poohlédnutím se po evropských panovnických dvorech a mnoha jednáních byl za nového českého panovníka vybrán britský princ z rodu Windsorů,mladší bratr britského krále Edvarda VIII (ano,jak znalejší historie vědí,v realitě pozdější britský král Jiří VI.),který přijal jméno Václav V , a který byl ve Svatovítské katedrále slavně korunován za krále zemí koruny české.
2. světová válka vypukla přibližně jako v realitě jen s tím rozdílem,že královská armáda hrdě bránila vlastní území. Bohužel přesila Wehrmachtu byla značná.Královská rodina proto letecky odcestovala k příbuzným do Spojeného království,kam se postupně dostala také většina našeho letectva i armády (ústupem přes země Malé dohody,tedy Rumunsko a Jugoslávii).
Na území vlasti byl vysílán z Londýna projev krále Václava V.,který národu oznamoval,že „neutekl z boje,ale odešel do války,aby mohl osvobodit území milované vlasti“.Projev pronesl v češtině, i když se do smrti pořádně česky nenaučil přes veškerou svoji snahu.
Po boku spojeneckých armád pak královská armáda i letectvo bojovala s nacistickým Němckem,aby (tuším,nejsem si jist) někdy kolem vánoc 1944 dorazily čelní jednotky naší armády,která byla na špici útočných sil,do Prahy.
Krátce po skončení války proběhly volby (ano,byli jsme celou dobu „parlamentní monarchie“),kde drtivě zvítězily strany,podporující krále. Komunisté skončili s mizivým výsledkem,neboť těsně před válkou se zdiskreditovali podrýváním monarchie po boku henleinovců.
Následně se království stalo (opět) ostrovem svobody ve střední Evropě.
Král Václav V. umírá pár let po válce.Po jeho slavném pohřbu, byly ostatky Jeho veličenstva uloženy do královské krypty ve Svatovítské katedrále .Jelikož král neměl mužského potomka,rozhodl parlament,že novým panovníkem bude korunována jeho prvorozená ze dvou dcer,Alžběta,která se vlády ujala jako Alžběta I. Podpora panovnického domu byla mezi lidem obrovská i nadále.
Zajímavý však byl vývoj v sousedním Rakousku,které byvše osvobozeno Rudou armádou,stalo se členem socialistického bloku.Přes hlídané hranice však do království utíkalo množství politických uprchlíků,kteří u nás byli přijímáni.Holt dlouholetá společná historie se smazat jen tak nedala.Nehledě k tomu,že někdejší „krátkodobý český král Karel I.“ Byl prohlášen blahoslaveným a později svatým.
V roce 1968 došlo v Rakouské socialistické republice k tzv.Vídeňskému jaru,které však bylo později udušeno sovětskou armádou.Příliv uprchlíků opět stoupl.
Někdy okolo roku 1989 došlo k převratu a komunistický režim v Rakousku padl,došlo k otevření hranic a tak dále…..Po několikerých volbách se však premiérem Rakouské republiky stal vyhlášený demagog Georg Paroubek a vztahy mezi Rakouskem a Královstvím českým opět poněkud ochladly…..
Tolik co si vybavuju,knížku jsem půjčil jedné kamarádce,musím tu knížku „stáhnout“ a pak budu schopen dodat další podrobnosti…..
