Diskusní fórum modelářů

karlik píše:to si piš , vzpomínám na to do dneška, největší průser byl, že jsem sundal nohy z pedálů a vrazil je pod sebe /lehlo to na pravej bok a prej i strašně pomalu viděno z venku, vevnitř už to taková prča nebyla/, no a v kanadach mi nohy projely skrz okno ven pod auto /ještě že je bedna širší než kabina řidiče/ takže mě to jen lehce přimačklo, motor běžel. benzín vesele tekl a jak z toho ven no nakonec se to nějako povedlo, vypnout bateriák, a jak z ponorky rychle ven /to že mám vyhozené oba kotníky jsem zjistil až druhej den/, no a pak už jen šok a říznutí sebou do sněhu.
Ale jsem tu, a můžu vás obšťastňovat svejma výmyslama

PS: tohle bohužel není what if ale těžká realita

nu což stalo se, pokračování týdenní války bude následovat

Nuže, nevyzpytatelné jsou cesty Boží..! Ale ty andělé strážní jsou pro slušný lidi, ne pro takový vyvrhele, jako je tahle banda whatifácká!!!

Anton.

A teď další díl!!!

Anton píše:Nuže, nevyzpytatelné jsou cesty Boží..! Ale ty andělé strážní jsou pro slušný lidi, ne pro takový vyvrhele, jako je tahle banda whatifácká!!!

Anton.

A teď další díl!!!

Antone, ty topici elektrarensky ... Nerouhej se ...
Hele, ja jsem rad, ze tohle si muzeme jenom cist ...
A ze jsem to neprozili ...



To Karlik ... no, pokolikaty jsi se to narodil ???

to snek: víš že ani nevím , já si to dodnes moc nepřipouštím, že jsem tam mohl i zůstat, prostě se stalo, zkušenost navíc, ale v těch andělech možná něco bude , horší by bylo kdyby to někoho zalehlo....


a to už jsem vyprávěl, jak jsem málem sestřelil bednu, nebo jak jsme naháněli dopraváky ...............

karlik píše:a to už jsem vyprávěl, jak jsem málem sestřelil bednu, nebo jak jsme naháněli dopraváky ...............

Koukam, ze stary raketak ma co vypravet ...
Ja mel byt spojar, a diky pajslu jsem mel jenom 14 dni sranda vojny na VS ...
U kdyz teda sranda to byla az po te, co jsme zjistili, ze to mysli vazne ...
Do te doby jsme si, mysleli ze si delaj legraci ...
No a kdybych teda jako nakonec sel co by ditko revoluce na vojnu nekdy f 29ti (f roce 1996), tak bych byl totalni rarita ...

Cetar absik ...

Tak mi radeji dali modrou knizku (oranzovy listek o propusteni z armady ...)

to snek: taky jsme tam jednoho 30 letýho tátu od rodiny měli a přežil
začínám smolit den druhý tj.14.11. ale takovej fofr jako panther nezvládám

Anton píše:Nuže, nevyzpytatelné jsou cesty Boží..! Ale ty andělé strážní jsou pro slušný lidi, ne pro takový vyvrhele, jako je tahle banda whatifácká!!!

To teda jo.Ve vedlejší vesnici je invalida (po autonehodě v Itálii-kupodivu nezaviněné), který už to na okrese rozstřelil minimálně čtyřikrát a vždycky z toho vylezl se zdravou kůží a kocovinou.K tomu si připočti že už přežil pokousání medvědem, opakované nakopnutí koněm, potrhal ho raroh a uvidíš že šichta některých andělů strážných stojí opravdu za to.

to Karlik:Po té fotce se mrknu.Je to focené za tmy ale vidět je to celkem pěkně.O víkendu se kdyžtak ozvu.A ve vyprávění příběhů vojáka pamětníka neustávej.Ta bedna a dopravák by mě rozhodně zajímaly.

to Šnek:Si stěžuj.Dokážeš si představit jaké by to bylo kdyby náhodou odvedli mě?Musel bych si místo uniformy půjčit plachtu z V3S protože armádní sklady určitě mou oblibenou velikost H nevedou .

s tou fotkou by si mi udělal radost , sem netušil, že nás někdo fotil
vyprávění reality taky bude, když o to tak stojíš zitra

neboj,Raptore....i na Tebe by se uniforma našla...já potkal v kežmerku týpka,co měl nejširší máskáče a taktak je dopnul...ale Tobě do jeho rozměrů eště kus chybí...

Než dokončím druhý den, tak jedna realstory pro Raptora.

Skorosestřel bedny

po narukování, jsem byl převelen na letiště Planá /kurz VŘK, starší budou znát jako KŘK/. V té době /jaro-léto 1996/ byla na letišti v Čáslavi výluka, kvuli opravě VPD a tak vše co mělo křídla se přesunulo právě do Plané. A tehdy se to stalo.
Čekali mě cvičné jízdy po letišti se Zetorem. Obkroužil jsem s instruktorem několikrát kasárna a pak mě řekl ať jedu nahoru na letiště. Souběžně s VPD a pojížděčkou vede silnice, která se kříží s pojížděčkama do jednotlivých rozptylů. Instruktor byl taky fanda do letadel, a tak mi řekl: „Odboč doleva, pojedem se mrknou na letadla.“ Na tom nebylo nic divnýho, kolikrát jsme zajížděli na stojánku /a nebudu tvrdit, že jsem tam sám nechtěl/ . Tak sem podřadil, hodil blinkr a zlomil zetora na křižovatce doleva a ..............
brzdy, proti mně se na přední noze zhoupla 23ML, která zajížděla do rozptylu, víc jak 3-4 metry to nebylo . Řev, lidí, kteří pobíhali kolem, jsem slyšel i přes motor traktoru, tak zpátečka, migina projela kolem, ale na letiště už jsme ten den nejeli . Ještě že ten den byly jízdy se Zetorem, protože loupnout to tam třeba s vejtrou nebo 815, tak to platím dodnes


další realstory: Jak jsme honili dopraváky a Jak jsme hasili letiště - někdy příště

karlik píše:Než dokončím druhý den, tak jedna realstory pro Raptora.

Skorosestřel bedny

...

další realstory: Jak jsme honili dopraváky a Jak jsme hasili letiště - někdy příště

Karliku ty se nezdash ...
Ale vypada to, ze jsi byl na vojne dobry postrach ...

Peter DeSnek píše:

karlik píše:Než dokončím druhý den, tak jedna realstory pro Raptora.

Skorosestřel bedny

...

další realstory: Jak jsme honili dopraváky a Jak jsme hasili letiště - někdy příště

Karliku ty se nezdash ...
Ale vypada to, ze jsi byl na vojne dobry postrach ...

já jsem byl nevinej, ale jak pravil Josef Švejk: "Ježíš Kristus byl taky nevinej a taky ho ukřižovali."
Víš jak bylo mi 19, hlava na jiný věci než přemejšlení /nálevka alko nápojů a vstupní otvor cigaretového kouře/
Já myslím, že takovejch historek má každej kdo tam byl hromadu, akorát se to málokdy dostane ven.
Ještě bych mohl přidat: Jak jsem házel kamení po psech

Karlíku ty seš démon By mě zajímalo kdo měl většího šoka, jestli ty v zetoru nebo ten pilot v bedně

Kubouš píše:Karlíku ty seš démon By mě zajímalo kdo měl většího šoka, jestli ty v zetoru nebo ten pilot v bedně

asi ten v bedně, já až o něco později, když mě došlo kolik bych asi platil

tak pokračujem


14.11.1989 dopoledne

Po celonoční cestě, stavíme na lesní cestě pod kopcem. Nejeli jsme daleko, můžeme být někde u Písku, ale museli jsme neustále dávat přednost tankovým a motostřeleckým jednotkám které mířily na jih a jihozápad k hranicím. Jediným zpestřením tak bylo jen BVP s přetrženým pásem zapíchnuté v příkopu, a VT72, která se je snažila odklidit na pole.
Podřimuju, když mě probudí bouchání na dveře. Vyhrabu se ven, Honza pobíhá kolem, asi se zahřejvá. Velitel čety se přižene jak velká voda: „Kluci nemáte cigáro?“ „Cože?“ odpovím mu otázkou, protože jsem ho s cigaretou v životě neviděl „Nemáte svoje?“ rejpnu si.
„Hele nevykej mi jo.“ A sápe se po krabičce. No tak to bude drsný, když už mu ani vykat nemáme. Něco jako bratři ve zbrani.
Zalejzáme s Honzou za auto a začínáme vařit kafe, přidají se i operátoři. Ještě že jsme si udělali zásoby, kafe s vánočkou už asi dlouho mít nebudeme. Zatímco snídáme, přijíždí UAZ velitele praporu. Chtě nechtě se zvedáme od jídla, ale je nám naznačeno ať se nenecháme rušit. I to nás utvrzuje v tom, že se budou dít velké věci. O několik minut později je vyhlášen nástup a tak balíme nádobíčko a jdeme se zúčastnit. Velitel praporu nám oznamuje, že byla vyhlášena mobilizace, úkoly pluku a úkoly naší baterie. Jak rychle se objevil, tak zase mizí, zřejmě k palebkám, které jsou někde kolem nás.
Začíná pohyb na kopec. Vzledem k tomu, že využijeme předem připravených stanovišť, je o starost míň.Jako první vjíždí do okopu Honza, já zatím zastavuji na kraji, bude třeba postavit antenu a moje auto by překáželo. Rozbíhá se stokrát cvičená akce. Odplachtujeme
a začínáme stavět. Míra už stojí na základně anteny a sleduje vodováhy, zatímco my řidiči vyklápíme podpěry, které uvedou auto do roviny. Jsou na ruční pohon a tak trochu závidíme klukům od šukadla, ty mají hydraulický. „Ještě pravá zadní nahoru“ huláká na mě Míra. Nasazuji kliku a otáčím.„Dobrý dobrý, o otočku zpátky“ komanduje. Je hotovo. Rozkládáme zrcadla anteny a následně je třeba odmontovat celou antenu od základu a posunout ji po konstrukci na záď vozu. Přimontujeme UNŽU, což je prodloužení stožáru, které se používá když je radar v okopu, propojíme kabely a teprve teď může Míra začít zvedat. „ Jednou takhle po ránu, točím klikou rumpálu…..“ zanotuji, ale dokončit nestačím, jsem zasažen 17 klíčem do zad. Hrozná sranda, zatím si všichni připadáme jak na pionýrským táboře. Zatímco se antena zvedá, nasazujeme s Honzou zářiče. Všechno jde jak po másle, prostě sehraná parta.
Nyní je třeba lokátor zaměřit. Šplhám nahoru a nasazuji do držáku mezi zrcadla zaměřovací dalekohled, zatímco Míra kluše o kus dál s teodolitem. Musí nějako spočítat
azimut či co, ale jak nevím, tomuhle jsem nikdy nerozuměl. Hotovo. Můžu najet s indikačkou taky do okopu, Honza mě navádí, chce to najet přesně, kabely pro propojení anteny s boudou jsou akorát. Teď už jen zamaskovat a nahodit centrálu. Vzhledem k tomu že obě auto stojí v díře je zamaskování dílem několika okamžiků. Ještě řádně ukotvit síť.
Máme hotovo, koukáme na protější svah, kde se kluci mordujou s P18. Její anténní systém je složitější a tak jim to trvá déle. Nahazuji centrálu, chytla napoprvé. Ale je tu první problém, jsme v díře pod sítěmi, ale výfuk elektrocentrály nemáme jak vytáhnout nad povrch. S tím nikdo nepočítal. No nic, nebudem se tam zatím moc zdržovat, ale vyřešit to budeme muset.

To je pěkný, máš docela dobrý básnický střevo!