Diskusní fórum modelářů

dobrýýýýý...už začínám něco tušit.....
čuju čuju čertovinu

Ringleťáku.., dost dobré.., jen nevím, jestli víš, že Sověti v Raptorově světě !NEOKUPUJÍ! Československo !!
To je totiž dost výrazná změna a tedy bude třeba vzít to v potaz.., lidé nemají důvod se na rusky hovořící lidi mračit.

Anton.

P.S: Pozdravuj hlídačku cvoků..!

--------------------

---------------------

Praha, 18.7.1989

Cíl, zvyky, postoje
Vzájemně si překládáme novinové články, za skoro poslední dva roky, o pohybu našeho cíle. Je pravdou že se nejedná o nějak zajímavé čtení, kromě několika cest mimo se cíl nehnul z Prahy. Zajímavá byla jen jeho cesta na Lány a do Ostravy. Podle fotografií z deníků se nejednalo o tak přísně střeženou akci jako cesta do Moskvy. Původně jsme chtěli zaútočit během cesty cíle domů na Slovensko, ale protože se zdá že nejsou tak běžné jak jsme se domnívali budeme muset zvolit jinou alternativu. Možná bude dobré sehnat auto a zkusit se cíl pověsit při jeho cestě za Adamcem na Moravu. třeba se povede získat další informace. Zatím máme jen odpozorované postupy ostrahy při výjezdu z prostor hradu a z návštěvy na úřadě vlády. Náš cíl se aktivně stýká předsedou vlády Adamcem, ministrem Stejskalem a šéfredaktorem Rudého práva Zdeňkem Hořením. Je závislý na svých defakto řídících pracovnících z KGB a rozhodně odmítá jakékoli jednání se západem. Nicméně se nezdá že by prosazoval začlenění této země do SSSR. Navenek se vyjadřuje vlastenecky, ale není tím příkladem který se zde staví na odiv, rodinný život prakticky nemá. Válku prožil na Slovensku, po ní byl nějakou dobu zavřený pro nějaké politické intriky. Během tzv. Pražského jara spolupracoval s Dubčekem. Pro plány našich nadřízených se rozhodně nehodí. Při rozhovorech na základně a při probírání situace, jsem nabyl dojmu že sice naše Zamini spolupracuje s Chartisty ale že má i něco v rukávě, a tím nemyslím zrovna nás.

Rozhodně bude zajímavé dostat se k tomuto člověku dost blízko pro provedení atentátu. První možnost, bomba v prostorech kde se pohybuje je nemožná, možná by se dalo něčeho dosáhnout pomocí pušky se zaměřovačem nebo léčky na silnici. Nejslibnější se mi zdá zásah při jeho veřejném vystoupení 15. Listopadu v Karlových Varech.

oops

---------------

Praha, 20.7.1989

Stojíme v garáži nedaleko jižního okraje města a prohlížíme si dvojici aut. Jedno vypadá jako lehká aerodynamická kapka naprosté černoty, druhé sice elegantní ale hranaté a nepříliš vzhledné. Postarší obtloustlí člověk nám vykládá o vlastnostech vozů a jejich výkonech. Co nás z jeho slov ovšem zajímá nejvíc je uložení pancéřových desek a tloušťka skel. Dostává se nám i informace o montáži kulometů za černými okny jednoho z doprovodných vozů. Obvyklé složení kolony a způsob zajištění průjezdu Prahou. Do staršího z vozů se nakonec našlapeme a jedeme na projížďku. Opouštíme Prahu a na prázdných silnicích mimo město zkoušíme jak to jezdí. Musím říci že se mi auto celkem líbí. Co mi ovšem nevyhovuje jsou velké síly v řízení a značná vůle.

Večer jedeme autobusem domů. Během přestupu na metro, potkáváme obligátní dvojici policistů s dvojicí mužů v civilu a páskou na rukávu. policisté nám pozornost nevěnují, zato jeden z civilistů chce Karlovi doklady a dlouho si ho prohlíží. Volá k sobě policistu a něco si povídají. Nakonec vracejí průkaz a mi můžeme jít dál. Na schodech se otáčím a vidím druhého z civilů jak stahuje pásku z rukávu a jde za námi. Ve vlaku ho nevidím, ale venku na ulici se objevuje kousek za námi. Evidentně nás sleduje

Praha, velmi brzy ráno 21.7.1989

Sbalili jsme si fidlátka přes sklep mizíme sami z domu. Adresu na další úkryt máme vrytou do paměti. Vycházíme v sousední ulici a míříme na noční tramvaj. Když stojíme na na stanici projíždí kolem nás dvojice dodávek se žlutobílou karosérií a nápisy VB. Policie. Zmizeli jsme na poslední chvíli. Na protější zastávku dorazil Mirek a dělá že nás nezná. Z očí mu tečou slzy. Přijíždí nám tramvaj a když nastupujeme slyšíme dávky ze samopalu. Vystupujeme po sedmi stanicích a vyrážíme do kopce. V polovině svahu je náš dům. Omšelá fasád, několik zvonků ve výklenku, na dveřích plakát s vlajkou, přes ni srp s kladivem. Zvoníme na jeden ze zvonků. Rozespalý hlas cosi drmolí. Nečekám na nic a rusky říkám heslo, hlas odpoví anglicky a chce druhou část hesla. Odpovídám zase rusky a hlas odpoví stejně. Máme počkat jde pro nás. Konečně se otvírají dveře a já hledím do tváře muži v pruhovaném županu. Jeho tvář mi přijde podivně známá, ale nemůžu si vzpomenout o koho se jedná. Muž nás vede po schodech vzhůru do posledního patra. V bytě, vlastně na půdě, je šero. Muž nám ukazuje dvě lehátka a anglicky říká že máme jít spát, že ráno se domluvíme.

Probouzím se ještě za tmy, zpocený jak myš, koukám na hodinky a žasnu. Spal jsem celých dvacet minut. Za to už vím u koho bydlíme. Tohohle chlápka jsem lovil před třemi lety v Libanonu a na vlastní oči viděl jeho smrt v troskách auta. Byl to člověk který cvičil teroristy z Palestiny a obchodoval s IRA. No doufám že to není on. Pokud ano máme se na co těšit. Asi bych neměl usnout.

Budí mne vůně kávy, Tim spí, přede mnou na stole leží káva, naše doklady a obě pistole. Patrik, tak ho znám z Libanonu, sedí proti mě. Usmívá se a povídá že prý jsem ho zabil pěkně. Ale ne dost. Nicméně teď je na lodi trochu jiným směrem. Překvapuje mě jeho klid. Ke mě domů vrazit můj vrah asi bych se s ním tak klidně nebavil. Probouzím Tima a představuji mu muže jako Patrika. Ten mne s úsměvem opravuje a představuje se jako Jan. O našem příjezdu už ví, byl i u přistání vrtulníku. Náš předchozí byt jak víme v noci převrátila policie na ruby, Karel byl během přestřelky zabit, jeho otec je schovaný jinde. Jan s námi dnes vyrazí na výlet. Chce nám ukázat několik míst na cestě kudy se jezdí na Lány a kde by podle něho šlo uskutečnit přepadení.

Někde cestou na Lány, 21.7.1989

Rozbilo se nám auto, tedy Janovy se rozbilo auto, cosi čemu říká ''embéčko''. Jeli jsme kus do kopce, nevím jestli jsme zabloudili nebo ne. Ale Jan nadával a z auta se vyvalil oblak páry. Naštěstí už jsme cestou našli dvě docela slibná místa. Jdeme pěšky na autobus, nikdo z nás moc nemluví.Najednou začnou za námi houkat sirény a rychle se blíží. Odskakuji do příkopu, ostatní také, než stačím vytáhnout pistoli proletí kolem nás dvojice motocyklů s modrými majáky, dvě černá auta a za nimi další dvojice motocyklů. Za otevřeným oknem jednoho z vozů se mihne tvář v níž okamžitě poznávám našeho muže. Vylézáme z příkopu a po chvilce dohadování docházíme k rozhodnutí. Zkusíme někde tady, nejlépe v té zatáčce za námi natáhnout IVZ a to co zbude rozstřílet, nejprve ale musíme sehnat informace kdy tu znova dotyčný pojede. Jan tvrdí že by to pro něj neměl být problém. Za půl hodiny docházíme do vesničky odkud Jan volá z automatu nějakého známého s autem. Asi dvě hodiny sedíme na návsi u telefonu, občas kolem projede traktor, jinak je tu mrtvo, když už začínám z nudy usínat, přirachotí si to o něco novější model Janova auta. Vystoupí droboučká blondýna a vrhne se na Jana.

''Posílá mne Jindra, jedeme dom né ...''

Představeni nejsme, ona se neptá, otáčí auto a míří na Prahu. Po tiché cestě nás vysazuje před Janovým domem, dostáváme klíče a auto mizí za rohem domu. Asi po dvou hodinách se Jan vrací s velkou brašnou přes rameno. usmívá se jako Santa Claus a začíná tahat z brašny balíčky. Tři velké, tři menší a jeden malý. Ze skříně ode dveří přihazuje tenký drát a velkou plechovku od barev. Začínám tušit oč se jedná.

''Pánové ten náš cíl tam pojede pozítří'' povídá, ''musíme si přichystat nádobíčko a pojedeme trempovat ...''

Poslednímu sice nerozumím ale smysl jsem pochopil a na Timově úsměvu je znát úleva nad tím že konečně začneme něco dělat. Rozbaluji jeden v velkých balíčků a pod rukami se mi objevuje SA-58. Druhý už má Timmy v ruce a zkouší zásobníky z menšího balíčku. Zdá se že máme střeliva na menší válku ... Jan mi hází malý balíček, je na omak měkký a překvapivě těžký. Rozbaluji ho a od Jana zazní jediné slůvko.

''Semtex''

Tenhle prevít připomínající C-čtyřku znám zatím jen od zpravodajců. Hmota je poddajná, bez zápachu, má červenou barvu. Házím hmotu Timovy a vidím záblesk strachu v jeho očích když mu kostka padá k nohám. Jan se směje a hází kusem hmoty na stěnu. Chvíli drží, pak padá k zemi. Jan ji sbírá a zapaluje zapalovačem, volně ji drží v ruce a po chvíli fouknutím uhasí plamen. Se slovy budeme mít balíček jako v Irsku se dává do výroby bomby. Chvíli ho pozoruji a kreslím při tom situaci tak jak si ji pamatuji z odpoledne.

Dost dobré Ringlette

PS:Na militaryphotos si z tebe dělají srandu.

---------------

dobrýýýýýýýýýý

Někde cestou na Lány, 23.7.1989

Ležíme v trávě pod stromy na začátku lesa a koukáme před nás na silnici. Plechovka je připravená na kmeni stromu těsně u silnice. Jako spoušť bude fungovat tenký drát natažený těsně před akcí přes silnici. Je skoro devět ráno a asi v půl desáté tu má být náš cíl. Jan leží u nálože, naplněné mimochodem i hřebíky a po té co spatřím kolonu. Tim je deset metrů za náloží, před účinkem nálože ho kryje terénní vlna na poli, po výbuchu bude jako mi ostatní střílet po autech, na rozdíl od nás dvou má k dispozici kulomet, který Jan přitáhl včera večer z Hostimi. Jediné co mě trápí je nedostatečné krytí akce a auto stojící skoro půl kilometru od nás na lesní cestě. Plán je jednoduchý a účinný. Teď jen aby podle něj vše běželo.

Je deset a stále nic, už půl hodiny se tu nic nehnulo. Najednou se přede mnou objevila motorka se známým zbarvením a projela kolem nás, okamžik po tom co zmizela se na silnici objevila dvojice stejných strojů a černé auto za nimi. Mávnul jsem na Jana, ten přeběhl silnici, upevnil spoušť a zmizel v krytu pod úrovní výbuchu. Motorky projeli kolem mne a když bylo černé auto na mé úrovni uslyšel jsem nárazy kovu na zem, následoval celkem slabý výbuch a řinčení kovu, nad hlavou mi se svištěním proletěli nějaké kousky nálože. Vyskočil jsem a začal pálit do vraku vozu, proděravělého desítkami zásahů projektilů z nálože a z Timova kulometu. Koutem oka jsem zahlédl Jana střílejícího kamsi do lesa. Když jsem do vraku vyprázdnil dva zásobníky, nechal jsem střelby a šel se podívat na vrak. Ve zbytcích vozu byly dvě postavy, to co zbylo z řidiče mne nezajímalo. Zato mne zaujala postava na zadní sedačce. Byly moc malá, nešlo o náš cíl. Začal jsem hledat nějaké stopy po dokladech. Náhle se vedle mne ozval Jan, mizíme ten policajt mi utekl. Zamával jsem tedy na tima který mne celou dobu kryl a všichni jsem zamířili k vozu. Po přeživším policajtovy nebylo celou dobu ani stopy. U aota jsem do připravených jam hodili zbraně a zaházeli je hlínou s pořádnou dávkou mleté papriky a pepře. A pomalu vyrazili do Prahy. Na silnici kousek od letiště kolem nás v protisměru proletěli, div nás nesrazili do příkopu, dva osmikolé obrněcne. Jan je označil se zaklením jako Skoty a dál se věnoval řízení.

kurnik...koho to teda sejmuli??????Svině teroristické.... ..................