Diskusní fórum modelářů

Skvělý počteníčko....

Nechci štourat, jen by mě zajímalo co osvětlení palubky vs ty brýle? Ono to sice de nějak nastavit, alee nedej bože aby se jim rozsvítilo nějaký tablo. Ale třeba je to upravenej kousek

To mi připomělo nakládání týhle mršky na podvalník... Furt sem se motal kolem, aspoň do doby než sem mrknul na hák, bylo na něm ...DO 300 KG...
Když se kouknete na TTD asi vám bude jasné, proč sem to radší sledoval z větší dálky...

____________________

Vatikánské zdroje už tuší, koho že se to "Special assasination squad" chystá odstranit...
Jako námět dobré..

A teď jen jazykové a češtinářské napomenutí.. "Havlovi" nikoliv "Havlovy", jde o rod životný, otázka na skloňování je "komu,čemu", tedy patří tam měkké i.
To samé "Davovi" , nikoliv "Davovy".
Atd..

Co je to denisson? Není to náhodou Dennison smock? A zkratku pro High Power Browning "BHP" vidím taky poprvé..


"Direkt hit" má snad být "Direct hit", nicht wahr..?


Ve větě "Československo je stát s brannou povinností" vypadlo s, doporučuji si své texty po sobě přečíst klidně několikrát.

(Jen se mi potvrzuje snižujicí se úroveň vzdělání u mladých lidí.., ti za to celkem nemohou, jen bych s chutí nakopal do pihele jejich vyučující..)

Anton.

Antone,pochybuju,že to tuší JEN Vatikánské "zdroje"....

Co se pravopisu týče,na hrubky stylu i/y téměř nereaguju,páč bych musel vyskočit z kůže...a většinu mnou zde napsaných textů tak dva až třikrát opravuju.....a někdy i vícekrát....

Jo,lepší už to asi nebude

_________________________

Hostim, 8.7.1989

Přistání a první kontakt proběhli překvapivě dobře. Náš chartista měl zcela zjevně připravenu svou cestičku do posledního detailu, sotva jsme se přiblížili k jakému si městu poblíže rozsáhlých tmavých lesů, rozžali se přímo před námi světla trojice baterek. V první chvíli jsme je přeletěli a po otočce druhý z pilotů zablikal signální lampou. Baterky změnili pozici. Nyní vrtulník sklesal na úroveň země a mi tři dostali povel vyskákat ven. Sotva jsem jako poslední vyskočil, motory zabrali a Hoplite zmizel v černé tmě. Chartista nás nasměřoval k blízkému osobnímu autu, nastoupil na sedadlo spolujezdce a ihned jsme vyrazili někam dál. Nejprve jsme se vraceli jako by k onomu městu a těsně před ním zabočili do lesů. Po několika kilometrech se před námi rozsvítila silnice a mi začali míjet v protisměru pomalu se sunoucí kolonu vojenských aut. Bez jakékoli příhody jsme je minuli, naštěstí. Celou tu krátkou chvíli, v mém vnímání ale delší než rok, jsem držel ruku poblíže pistole a věděl jsem že Tim sedící vedle mne také.

Asi po hodině cesty jsme dojeli k prozatímnímu cíli naší cesty. K nenápadnému baráčku na okraji vsi obklopené prudkými svahy. Náš průvodce nám oznámil že tu na něho máme počkat u jednoho ze spiklenců, připraví pro nás prý v Praze tajný byt. Náš nový domácí je hodně rozložité postavy a na každém jeho pohybu je znát kus vojenského výcviku. Beze slova nás vede dál. V kuchyni domu nám naznačuje že se máme posadit a pokládá konvici na ploténku vařiče. Než se voda začne vařit zkouší na nás francouzštinu, ale s tou u nás moc nepochodil. Hrabu z mozku slovíčka ruštiny kterou jsem se učil v jednom kurzu a ta očividně zabírá.

Teď sedíme v jeho obýváku, posloucháme nesrozumitelnou češtinu z rádia a o něco snesitelnější písničky z téhož. Vím už kde zhruba jsme a kudy asi na hranice. Víme i o tom že náš domácí je bývalý výsadkář, jehož vyrazili od vojska po té co jeho žena utekla za hranice. Od té doby prý pracuje nedaleko v cementárně a posledních osm let je jedním z výcvikových kádrů chartistů. Docela nás vyplašilo že k němu na kontroly chodí místní tajná policie a že den před naším příjezdem u něho byla naposledy. Vykládal že prý se teď alespoň týden neukážou. No moc tomu nevěříme ale nemáme kam jinam jít. Zítra prý nás odvede do úkrytu který má postavený v blízkém opuštěném lomu.

ringlett píše:za hrubky se omlouvám, ty opravím postupně, po pravdě píšu to rovnou do fóra a kdybych to po sobě měl opravovat ihned tak to sem nedám protože mi to přijde blbé, textově ne celkově ....
Navíc za i/y mohou spíše mí evangeličtí předci, je to geneticky dokázaná teorie, mimochodem na nás se ve škole ještě v době popisovaných událostí některé sušky nebáli vztáhnout ruku ...

Antone, když vezmu ty plky s Vatikánem a německá slovíčka, neznáme se? třeba z jakéhosi Lazaretu?

Jó.., do Lazaretu sem tam zavítám.., ale teď mám absence, neb nic nestíhám. Ale nějak si Tě nevybavuji.., uvidíme, snad se tam zítra dokopu.

Anton.

Praha, 15.7.1989

Naštěstí už jsme z té zimy a vlhka pryč, v suchu a teple bytu blízko centra Prahy. Ten týden který jsme prožili v úkrytu v lomu mi připadal nekonečný. Taky aby ne když jediné světlo dávala stará petrolejka. Ještě že jsme si vzájemně nelezli na nerv. Zatím nejtěžší zkouška naší spolupráce, malý prostor nabitý bednami, balíčky a kanystry, prakticky vše obsahovalo nějaké zbraně. Osobně jsem si užil to malé temné muzeum komoušské výzbroje. Místo pro nás tvořil výklenek u stěny chodby s vrstvou sena, primitivním stolkem a bednou s vařičem, těsno jako v ponorce. Ale ponorka se může vynořit na světlo, mi ne. Jednou jsme slyšeli hlasy několik metrů od nás u falešné stěny. Nějací lidé se prodírali hlavní chodbou a brnkali přitom na kytaru. Já bych sem dobrovolně nelezl a oni se tu promenádují, prohlásil posléze Tim. A vlastně měl pravdu. Bylo to jediné vyrušení za celou dobu. Domácí nám povídal cosi o tom jak tu děsí lidi aby mu sem nelezli, bere jim batohy, občas někoho vezme po hlavě a odnese o nějaký ten kilometr jinam. Prý se snaží navázat na nějaké pověsti o němci co se tam schovával po válce.

Cesta do Prahy byla celkem zábavná. Domácí nás vyzvedl, nejprve jsem šli k němu domů, zušlechtili jsme se a ještě to samé ráno před svítáním s ním šli na vlak. Pár kilometrů říčním údolím, z jedné strany skála z druhé voda. V malé vesnici přimknuté k řece jsme přešli most. Na nádražíčku, jsem si měl prvně možnost prohlédnout obyčejné čechy. Vlastně se ani nelišili od lidí od nás z Cardiffu. Vypadali jako řemeslníci či úředníci, ani ne ze střední vrstvy odkudkoli. Obyčejní a šedivý. Vlastně jako mi dva s Timem, dokonale jsme mezi ně zapadali. Lišili jsme se od nich jediným. Nevedli jsme řeči. Nikdo si nás nevšímal, mi si nikoho nevšímali a čekali na vlak. Po asi deseti minutách čekání přijela šedivěmodrá souprava, automaticky se otevřeli dveře a lidé se začali hrnout dovnitř. Podle rady jsme zůstali na plošině a sledovali domácího. Chvíli po té co se vlak rozjel se u nás objevil konduktér a my mu, poučeni a vycvičeni naším průvodcem podali hnědou bankovku. Něco zadrmolil a podal nám dva kartonové lístky. Na stanicích se kolem nás prodírali další lidé, někteří ven, jiní dovnitř. Za nějakou půl hodinu jsme přijeli na stanici kde na nás domácí kývnul a spolu s ostatními vystoupil. Nějaký kousek za ním jsme ho sledovali. Vešel do vestibulu nádraží a pokračoval dál, zhruba v polovině cesty minul dvojici strážníků, za nějakou dobu dveřmi prošel ven a zastavil se na okraji chodníku. Jak jsme tak šli za ním říkali jsem si zda v tom nebude nějaká zrada. Naštěstí se nic nestalo a mi v pořádku došli až k němu. Cigaretou jsem naznačil zda nemá oheň a rusky ho oslovil. Všechno prý jde dobře, hned vedle je stanice tramvaje, kterou pojedeme. Jen koupí v trafice lístky, má prý na to smůlu. Na co však neřekl.

Zatímco jsme si povídali, sledoval Tim lidi kolem nás. A poznamenal ke mně, že je zvláštní jak se na nás ti lidé dívají když nás slyší mluvit rusky. Zdá se že láska k svému sousedovy tu moc veliká nebude. O to lehčí snad bude naše cesta domů. Tramvaj, no v podstatě stejná situace jako ve vlaku. Deset minut cesty a ven na ulici. Hned jsem se zastavil, uprostřed náměstíčka kamenný podstavec a na něm tank. Za tankem průčelí domu zabírající celý blok a u něj vojenské hlídky. Domácí, když viděl co nás zaujalo povídal že prý je to první sovětský tank který přijel na konci války do Prahy. No fajn, to u nás je u kasáren taky občas něco v tom duchu. Kousek za budovou kasáren, jsme došli k domu kde náš domácí zazvonil, na konci ulice bylo vidět nábřeží a protilehlé domy. Opřen o dům jsem sledoval těch několik aut projíždějících kolem, o hranatém fiatu v kombinaci žluté a bílé prohlásil náš průvodce, že se jedná o esenbáky. Nechal jsem si slovo opakovat a jako vysvětlení řekl že jsou to policajti. Ale to už se otevírali dveře a z nich na nás hleděl náš spolucestující z Hoplitu. Usmál se a kývl ať jdeme dovnitř.

Teď sedíme v jeho dvoupokojovém bytě, máme před sebou celkem dobrou kávu a nějaký makový závin. Domácí z Hostimi už odešel a my si, anglicky jaká úleva, povídáme s naším kontaktem. Představil se nám konečně jako Mirek. Jeho byt je momentálně naší základnou a nad stropem za průlezem do oddělené části půdy jsou pro nás připraveny zbraně. Odpoledne má dorazit jeho syn který nás provede po Praze tak aby jsme viděli kde všude se náš cíl pohybuje a nebudili přitom pozornost. Mluvit můžeme ale jen rusky. Jako vysvětlení na stůl pokládá dva sovětské pasy s tím že jejich majitelé přiletěli včera do Prahy a že už je nebudou potřebovat. S překvapením hledíme na naše fotky v nich. Mirek s úsměvem prohlásil že fotky dostal už v Londýně a v noci je jeho padělatel vložil do pasů. Prohlížím si nové doklady a snažím se zapamatovat kdo jsem. No takže teď jsem z Kazaně, jsem ženatý a bydlím v Leningradě. K pasům dostáváme ještě malou legitimaci s nápisem pracovník FAO a několika sovětskými razítky, českým překladem a listem OSN potvrzujícím náš status. V obou případech se prý jedná o dokonalé padělky na naše nová jména.

tak voni se to parchanti schovávali "u starého Hagena" na Malé Americe??????lumpové jedni....

apropó...nepíše "mi chlapi",alébrž "MY chlapi"

Pěkný Ringlette! .Jsem zvědav jak se to vyvine

Mimochodem, pokud máte zájem o něco o Hagenovi a dalších zajímavostech místního prostředí, doporučuji hodit očko sem:

http://www.hornictvi.info/cteni/Amerika1/amerika1.htm

[------------------------

---------------

Dovolím si lehce podsunout:

http://www.razdva.cz/mhd/metro/stanice.htm

----------------

pracuji na tom ....

Praha, večer 15.7.1989

Kolem čtvrté odpoledne se ozvalo od dveří několikeré zaklepání a dovnitř se nahrnul mladík kolem dvacítky. Nadšeně se k nám vrhnul začal tahat z aktovky papíry a mapy. Jeho otec rázem odstrčený do pozadí stačil jen prohlásit, že je to jeho syn a že se jmenuje Karel. Mladík začal mapy rozkládat po stole a napřeskáčku drmolil o tom jak před pár dny byl s jedním svým kamarádem přibíjet na vrata zdejší radnice manifest v němž vyhlásili válku komunistům. Prý se od té doby drží zpátky ale jeho kamaráda zastřelili stbáci někde v Nuslích během přepadení policejní stanice. Nad mapou vždy chvíli ukazuje kde co je, kde je náš byt a kde sídlo vlády, Hrad a na mapě menšího měřítka i Lány, kam prý prezidenti jezdí odpočívat.

Kolem páté vyrážíme na tramvaj a míříme na Hrad. vystupujeme na stanici o které už vím že se jmenuje malostranské náměstí a míříme vzhůru do kopce. Míjíme americkou ambasádu a po chvíli se nám otvírá panorama města které mi architekturou připomíná křížence Londýna a Paříže. Krásné místo pro dovolenou. Míjíme dvojici policistů se samopaly, Karel nám na to pověděl že od té doby co Chartisté napadají policisty, jsou v okolí Hradu hlídky těžce vyzbrojeny. Ale to už vidíme bránu, kterou nám ukazovali už v anglii a u ní dva jako sochy stojící vojáky. Na nádvoří za bránou parkuje pancéřovaná osmikolka s věží. Procházíme okolo a bez ostychu si obrněnec prohlížíme. Takhle blízko jsem k ruské technice ještě nestál. Během chvilky u nás stojí dva muži v uniformách policie a chtějí asi doklady. Nerozumíme jim a náš mladík jim něco vysvětluje. Policisté mu odpovídají a pak se na nás obracejí, jeden z nich se rusky ptá na naše doklady. Podáváme mu pasy a děkujeme všem bohům kteří by mohli koukat, že zbraně zůstali v bytě. Po prohlídce našich dokladů se s policisty stala velká změna a skoro uctivě nám pasy vrátili. Se zasalutováním se otočili a odešli kontrolovat někoho jiného. Po prohlídce Hradu a možných míst přepadu, konstatujeme že tady to nepůjde ... Vzhledem k pokročilé době se vracíme do bytu. Kde se dlouho radíme nad mapou kudy jsme šli a snažíme si utřídit dosažené informace a probíráme s oběma hostiteli chování policistů.