Diskusní fórum modelářů

Praha, 24.7.1989

Podle televize a novin se zdá že naše akce ani neproběhla. Všude klid a pořádek. Pořád přemýšlím koho jsme to vlastně poslali k pánbíčkovy. No uvidíme až se vrátí Jan z práce. Podle toho co povídal ráno se pojede podívat na místo akce s nějakou vyšetřovací skupinou od armády. Jak se mi svěřil je stále ve stavu armády a s hodností o pár stupňů větší než je moje. Celý včerejší večer jsme si nad lahví nějakého domácího utrejchu povídali o tom co kdo z nás kde dělal a za čím ho potkali. Při všem tom chlastu bylo zajímavé sledovat jak jsem se všichni snažili neprozradit podrobnosti, ale spíš obecně mluvili o místech a časech. Z Jana vypadlo že byl několikrát v Irsku kde má na svědomí i několik útoků na naše jednotky, pak školil Kadáffího chlapce a v Libanonu cvičil Palestince. S naprostým despektem se vyjadřoval o egyptských důstojnících a jejich strachu z noci a z izraelců. O tom jak si prošel povinnou vojnou, kde byl u parašutistů, neměl se kam vrátit a tak zůstal na vojně, a kde prošel kursem u ruských sil zvláštního určení. O dědovy který si z egypta přivezl křídla parajednotek, tatáž co on nosí jako talisman našité zevnitř polní uniformy. O změně kterou prošel, když se mu z pozůstalostí po dědovy, dostal do rukou i deník na pytlících od mouky z míst pojmenovaných Vojna, Leopoldov a dalších. O tom jak hledal možnost se pomstít. Našteští se dostal do rukou Mirkovi. Sice dále plnil rozkazy ale na cestách do zahraničí dělal i spojku a hledal kontakty na uprchlíky. To vše v bezpečí dostatečně vysoké hodnosti, vědomí nenahraditelnosti a s důvěrou vysoko postavených důstojníků.

V zámku zaštrachali klíče, beru pistoli a stavím se z druhé strany dveří. Tim mne kryje z druhého pokoje. Naštěstí je to Jan, s taškou potravin a špatnými zprávami. Podle všeho jsme zlikvidovali tajemníka z ministerstva zahraničí. Ničím nezajímavou osobu bez vlivu na realitu politické správy země. Zato se nám povedlo uvést do pozoru i ty části policie a armády co byli ještě v klidu. Každý jen trochu důležitý člověk z vedení strany teď bude mít svou eskortu a ti skutečně důležití budou jezdit za asistence armádních transportérů. Prostě samé špatné zprávy. jediné pozitivum je to že nikdo neví kdo vlastně atentát spáchal. Chartisté se k němu nepřiznali o naše úkolu ví jen Mirek a ten nikomu nic neřekl.

Zajímavou informací, ale pro nás velmi smutnou, je že v Praze byl chycen jakýsi brit s pistolí v kapse a jeho dva průvodci, když při kontrole dokladů vytáhli zbraně. Podle popisu se jedná zcela určitě o Bernieho. Snad nikomu nic nepoví. Jen to že zná název naší operace by nám pořádně zavařilo.

pár map pro toho kdo si to ještě nedohledal ...

místo přistání

http://www.mapy.cz/#x=132232448@y=13463 ... %20Widgeon

''Hagenuv'' lom

http://www.mapy.cz/#x=132429760@y=13554 ... %20Hostimi

''Mirkův'' byt

http://www.mapy.cz/#x=133026112@y=13590 ... %AFv%20byt

'' U Honzy''

http://www.mapy.cz/#x=133096160@y=13598 ... =U%20Honzy

Atentát I

http://www.mapy.cz/#x=132015776@y=13603 ... 0c%C3%ADle

silnice č.116 použita vzhledem k probíhajícím opravám na silnici č.606 v červenci 89 a existence R6 až za odbočkou na Lány a Stochov

Praha, 1.Srpna 1989

Už několik dnů sedíme sami doma, Jan za námi chodí jako by tu nebydlel. Snažíme se nedělat rámus a nesvítíme, abychom na sebe nepoštvali sousedy kteří by mohli zavolat policii na zloděje. Jan se účastní vyšetřování naší akce, a tak máme zprávy z první ruky. Víme tak že nikdo nic neví, ale že je akce připisována právě Berniemu a jeho komplicům z řad Chartistů. Bernie se moc dobře nemá, zdá se že ho pořádně mačkají. O nás ani o svém úkolu zatím nic neřekl. Momentálně krmí kontrarozvědku svou krycí historkou. Nicméně se zdá že o nich věděli už od překročení hranic. Dozvěděli jsme se o jeho příběhu vše od Jana, jeden z jeho kolegů vyšetřuje Bernieho. Kluci se do Československa dostali trochu jinou cestou. Komunisté mají zdokumentovaný jejich příjezd z Německa do Plzně a dál do Prahy, kde se jim kluci ztratili. Zatčení bylo náhodné.

Naposledy jsme byli venku šestadvacátého, kousek nad naším bytem je muzeum techniky. Nešli jsme tam ale za zábavou, Jan nám tam domluvil schůzku s jedním z chartistů. Chlápek ale nakonec nedorazil, tak jsme se přesvědčili že nás nikdo nesleduje a prohlédli si exponáty. Večer jsme se dozvěděli že byl zatčen během cesty za námi. Chartistům začíná být dost horko. Naštěstí jediný kdo o nás teď ví je Jan a Mirek, který je buhví kde. Jasně ještě ten chlap z muzea, ale ten ví jen se měl sejít s dvěma chlápky, dokonce ani s Janem se nezná, jménem, ani osobně.

Netrpělivě a potmě sedíme a čekáme zda se Jan vrátí či ne, pokud nepřijde a nezazvoní tu dvakrát po sobě telefon, musíme pryč. Ale kam nevíme.

Praha, 3. Srpna 1989

Byl jsem v ulicích Prahy, hledal jsem nějaké vhodné místo tady v Praze. Šlo mi o místo možného přepadu. zdá se že jsem flek našel. Je nedaleko Hradu a cíl zde pojede dostatečně pomalu, navíc se zde dá dobře zmizet v ulicích. Nevýhodou jsou ovšem blízká kasárna. Vzhledem k situaci je nutné akci provézt co nejdříve, nebo se na pár týdnů ztratit z Prahy. Po poradě s Janem se uklidíme na jednu chatu mimo Prahu. Výhodou pro nás bude volný pohyb a hlavně nedostatek sousedů.

Jakmile z pár týdnů poleví hon na chartisty vrátíme se a uděláme proč tu jsme. Plán je na stole, datum známe. Co nám letí hlavou je momentální nedostatek materiálu, ale to vyřeší ''domácí '' z Hostimi. Tedy alespoň si to myslíme. Posledních několik dní se podepsalo na naší mysli. naše situace je naprosto odlišná od jakékoli předchozí zkušenosti. Ani během pobytu v Libanonu i jinde jsme nebyli odkázáni tak dalece na místní zdroje. Tady se za nás nikdo nepostaví, všichni dají ruce pryč. Pokud uděláme chybu odskáčeme si to. Snažíme se naučit trochu jazyk, ale je to prakticky nemožné, jazyk má hroznou výslovnost. Sice se nám Jan snaží pomáhat, ale některá slova jsou hrozná. Umíme jen pozdravit. Ještě že se tu dá alespoň rusky domluvit.

Posázaví, 9.Srpna 1989

Jsme na chatě, která patří nějakému Janovu známému. Jsme hluboko v lesích blízko řeky, zdá se že řeky nás provázejí celou naší cestou. Je tu klid. Cesta byla klidná, k našemu překvapení jsme jeli normálně vlakem. Během cesty se za oknem vlaku najednou objevil most, který mi přišel podivně známý. Teprve když se vlak znovu rozjel došlo mi odkud ho znám. Jako kluk jsem chodil na válečné filmy. No a teď jsem se najednou octl v Remagenu. Docela by mne zajímalo jak se sem ti Amíci vlastně dostali. No ale zpátky k tématu. Po cestě nás kontroloval jen jediný kontrolor a jinak nám nikdo nedělal potíže. Zabalení jsme byli v jednoduchých batozích, v podstatě jako lidé kolem nás. Chata je obyčejná, jedna místnůstka sestavená z prkýnek a kmínků, kamna na dřevo, dvě palandy. Trochu jako z westernu.

--------------------

no má to být jako "ponouknutí" k dalšímu spisovatelování...

Posázaví, 20. Srpna 1989

Celý víkend tu s námi byl Jan, dnes odpoledne zmizel do Prahy. Kromě nutného vybavení přivez nějaké noviny a časopisy. Nikde ani zmínka o lovu na chartisty nebo o našem pokusu o atentát. Ale pověděl nám poslední zprávy o Berniem. Jeho výslechy jsou u konce, ne proto že by řekl co ví, ale proto že zatím nic neřekne, skončil s několika vážnými poraněními ve střežené nemocnici. O nikom dalším od nás prý zprávy nemá. Mirek je prý v zahraničí, povedlo se mu s pomocí americké ambasády zmizet ze země a už prý ho bylo slyšet z rádia. Podle všech zpráv se zdá že tady budeme muset ještě vydržet alespoň dva až tři týdny. Snažíme se tu cvičit, nesedět a neoddávat se chmurám, je tu krásně. V týdnu se snažíme udržovat naše zbraně o víkendu děláme dřevo. Naštěstí tady můžeme chodit ven a nebudit pozornost, během týdne tady v okolí je mrtvo a o víkendu se nás nikdo neptá. Jediné co musíme používat když jde někdo okolo je odpověď na pozdrav ''Ahoj''. Tenhle univerzální pozdrav od nás odklání pozornost kohokoli kdo jde okolo. Většinou jsou to jednotlivci nebo skupiny lidí v různých trochu nenormálních oděvech, často v kouscích uniforem, kloboucích a tak.

Aby se nám hoši z SAS neasimilovali a nestali se z nich vůdci zálesáckého hnutí ...DOOOBRÝ

12. Říjen 1989, Hostim

Pro změnu zase u ''Domácího'' v Hostimi, je tu celkem těsno, kromě nás dvou a domácího tu bydlíme s Janem a dvojicí mladíčků těsně po vojně. Na programu téměř každého dne je zdokonalování v použití zbraní, tedy spíš v jejich skrytém skládání a rozebírání. Jediné co se nedá rozebrat na dostatečně malé kousky jsou bazuky RPG. Takže se budeme muset spolehnout na nějaké auto.

Mladíčci se drží v pozadí, učí se co mohou, to je musím pochválit, ale v domlouvání přímo při akci bude problém. Neumí ani slovo, tedy kromě několika nadávek co pochytili od nás. Jinak jde veškerá komunikace přes Jana nebo Davida, našeho domácího. Jinak kluci se toho na vojně moc nenaučili, jeden nestřílel vůbec a druhý minimálně. Škoda že Jan nikoho lepšího nenašel. Ale organizace je prý vytížená dalšími akcemi a už trochu prořídlá. O tom jak šťastnou měl Jan ruku se přesvědčíme až v den akce v zatáčce kousek od hradu.

Pokud půjde vše hladce bude z nás šestičlenná skupina s jasně danými úkoly. David bude hlídat příjezd kolony, obvykle totiž jedou tři auta, my dva a Jan budeme připraveni u zaparkovaného vozu v jehož kufru budou RPG, které budou mít k hlavici přivázaný improvizovaný kontejner s benzínem, a ti dva mladíčci kousek nad námi kteří nás budou krýt. David po tom co nám dá signál zmizí. My zlikvidujeme kolonu a pokud to bude nutné pod palebnou clonou zmizíme také. Přes park rovnou do čekajícího auta kde už by měl být David. Nějakou silnou odezvu ze strany kolony neočekáváme.

Praha, 16. Říjen 1989

Na výletě v Praze. S Janem se touláme kolem Hradu a v ''naší'' zatáčce. Janův obličej když zjistil kde s akce odehraje stál za to. Jeho oznámení co že to máme za rohem zase uzemnilo mne. Ale pod svícnem prý je největší tma. Rozvědka to aspoň bude mít kousek do práce. Silnice od Hradu zahýbá do leva a přímo v zatáčce je park. Stromy a úkryt, zároveň i malý provoz chodců. Nakonec jsme se na tomto místě dohodli. Teď jen musíme počkat měsíc na příležitost a udržet naše mladíčky na uzdě. Pokud se najde místo chtěli by jsme vyzkoušet vybraná RPG a samopaly někde v klidu a pohodě.Navštívili jsme i nějaké Janovy známé a sehnali tak dvě auta. Jedno vypadalo trochu jako Mini s nataženou prdelí a druhé místní, větší, s tím zmizíme. Jediné co mě trápí je to že máme jen dva řidiče se znalostí místních podmínek. Ale jestli půjde vše podle plánu nebudeme jich ani víc potřebovat.

Hostim, 23. Říjen 1989

Vyjeli jsme někam na druhou stranu řeky. Těsně u lesa daleko od lidí jsme vyzkoušeli na ostro jednu z raket a nechali mladíčky vystřílet každého dva zásobníky, na nic víc nebyl čas. Na to že drželi takovou věc v podstatě poprvé v ruce jim to celkem šlo. Hlavně pokud dojde ke střelbě tak budou spíš kropit okolí aby protivníky připoutali k zemi. O likvidaci těch několika přeživších strážců, pokud nějací budou se postaráme my. Večer jsme naposledy prošli plán útoku a snažili se najít nějaké nedostatky. Našli jsme jich hodně. Ale z toho co zatím známe a jaké máme informace nic moc dalšího nezjistíme. Trasa konvoje je daná, počet vozů snad taky. Ale to nám ještě Jan upřesní den dva před útokem v práci. Zatím je vše asi takovéto.

Ráno kolem sedmé, vyjedou tři auta ze severní brány. V druhém bude cíl. Zahnou doleva a pojedou směrem k nám. Těsně před tím než vjedou do zatáčky nám dá David znamení a zmizí k autu. Jan bude předstírat že opravuje naše druhé auto a bude mít připravené RPG a samopal se sklopnou pažbou. Bude mu asistovat Tim se stejnou výzbrojí. Já budu kus od nich nahoru po silnici se stejnou výbavou skrytou v tubusu na stavební plány. Jan a Tim střílejí první na druhou a třetí Tatru, já střílím na první. Mladíčci budou ležet v křoví u silnice už od noci a budou nás krýt dvojicí samopalů. Po útoku mizíme všichni pokud možno potichu přes park k autu ve kterém bude už čekat David.

Hostim, 30. Října 1989

Máme pár dní do akce, cíl se v Karlových Varech zúčastní konference o zahraničním obchodě a bude zde mít údajně projev o hospodářství zemí RVHP. Tedy pokud tam dojede. Třináctého Listopadu se ukáže všechno. Předpoklady našich politiků, touhy Chartistů a realita našeho plánu. Pokud naše akce vyjde bude následovat v krátké době něco jako státní převrat. Pokud ne nikdo nás nebude hledat, kromě zdejší policie. Máme slušnou šanci, policie sice hledá angličana, ale vychází z jiných předpokladů. Sice posílila ochranu politiků, ale zdá se že ani tak nepočítá s útoky na náš cíl. Jedno auto ochranky navíc je zanedbatelné.

Jakmile se vypaříme z místa atentátu bude naší první starostí najít si tu správnou díru. Předpokládám že zpět sem do Hostimi nemůžeme.

Hostim, 1. Listopad 1989

Kolem desáté přijel z Prahy Jan. Přivezl zajímavé novinky. V Budějovicích se včera skupině Chartistů povedlo dostat nepozorovaně až k místnímu sídlu KSČ kde shodou okolností pobýval i náš cíl a v okamžiku kdy z nádvoří vyjela autokolona na ni spustili palbu. Povedlo se jim vyřadit několik aut a snad i někoho zabili, ale hlídkujícím policistům se s přispěním vojáků, kteří se po vedlejší ulici vraceli z cvičení, povedlo celou skupinu zlikvidovat a šestici mladíků zajmout. Ještě na ulici se z nich povedlo dostat že velitelem byl jeden z mrtvých. Pak ale přiběhl náš objekt, a za křiku že nepřátelé lidu se musí střílet, vytrhl jednomu z okolo stojících vojáků samopal a všech šest těch kluků rozstřílel.

A aby těch novinek nebylo málo dozvěděli jsme se ještě o několika věcech. Ale asi nejzajímavější zprávou je informace o tom že STB chce preventivně zatknout veškeré ,,podvratné'' živly. No holt se budeme zase stěhovat. V noci se sebereme naložíme vše co budeme potřebovat a vyrazíme do Prahy. Dokonce do minimální vzdálenosti od místa akce, dle Janova prohlášení nás zrovna tam nikdo hledat nebude.

ten SAS Hoplit měl nějakej marking, popř. trup. č., nebo nějaké odlišnosti - pokouším se namalovat kamo

karlik píše:ten SAS Hoplit měl nějakej marking, popř. trup. č., nebo nějaké odlišnosti - pokouším se namalovat kamo

já tam nic takového nedefinoval, ale podle výslechu jednoho ze zajatých chartistů měl čs. znaky a zeleno-šedou kamo

bližší informace stále podléhají utajení

Jinak anglická armáda testovala Mi-2 odněkud z afriky

PS. bude i zajímavější stroj ...