What if ČSR 1918 - 1940

[ujík]

Moc hezké . Panťo, ta sedmička má kamo vymyšlenou a nebo se shoduje s kamo na skutečné naší mašině?

[PantherG]

Nooo...barvy jsou stejné,tvar polí jsem hodil od oka....Jinak platila zásada "pořadí barev": hnědá,zelená,okrová,hnědá,zelená.....
P.S. zatím to tajím,ale mám strááášně dlouho rozvrtaný stařičký D.VIII od Edy v 1/72,tak ho snad zprovozním,ta trojbarevka mě láká,ale PŠŠŠŠŠŠT ! ! ! nikomu ani muk....

[PantherG]

Tak zase něco.....

V okamžiku napadení mladé republiky bolševickými hordami z tzv."Maďarské republiky rad" muselo být urychleně řešeno vybavení armády.Pozemní jednotky měly základ v tzv.domobraně (Landwehr) bývalého mocnářství,tedy tzv.domácím vojsku.Jako jedni z prvních se na slovensko vydali také členové "PDI",neboli "Praporu družiny invalidů" pod velením por.Jelena.Jakmile to bylo možno,na pomoc přicházely jednotky italských legionářů,navrátivších se do vlasti,domácími vojáky nazývaných "brkoslavové" (kvůli perům na čapkách jejich italských uniforem.Tito mnohdy ani neměli čas pozdravit se s rodinami a opět byli vrženi do války( i když vpodstatě nevyhlášené).Legionáři se obzvláště vyznamenali při obraně Komárna a Parkáně (později Sládkovičovo).K obraně bratrských slováků před nestoudností až zhovadilostí maďarských zdivočelých bolševických hord bylo využito i původně C.a K. obrněného vlaku,obsazeného posádkou z navrátivších se příslušníků C.a K. maríny.Vybavení Vzduchoplaveckého sboru RČS bylo více než skromné.To se částečně změnilo v okamžiku,kdy vrchní velení čs.armády bylo z rukou italského gen.Piccolominiho a jeho vojenské mise předáno do rukou francouzské vojenské mise,vedené generálem Mittelhauserem (mimo jiné tehdy nejmladším generálem francouzské armády).S ní do republiky přibyla smíšená letecká eskadra,vybavená stíhačkami SPAD (VII a XIII) a bombardéry Bréguet XIV.

Tolik "malý exkurz" do reálné historie.
Nyní zpět k What if.

Po vypuknutí bojů bylo nutno dovybavit materielně také Vzduchoplavecký sbor RČS. Jednání nákupní komise ve francii se protahovalo.Z toho důvodu byla vyslána jiná mise do Spojeného království,kde se z přebytků RFC/RAF podařilo mimo jioné odkoupit bombardéry AIRCO DH-9. Stíhací letectvo bylo dočasně pokryto letouny Albtros D.V/D.Va jak bylo zmíněno již dříve.

Letouny DH-9 byly v počtu cca 24 kusů dodány během února/března 1919.Do bojů na Slovensku proti maďarským bolševickým hordám již nezasáhly.Byly však zařazeny k novému Leteckému pluku 3 se sídlem v Olomouci a ihned nasazenmy do bojů na těšínsku k podpoře jednotek generála Šnejdárka.
Stroje zpočátku zůstaly v původním britském zbarvení (lak PC-12 na horních a bočních plochách,prolakované plátno na plochách spodních,krycí plechy motoru v barvě středně šedé),pouze byly zelenou barvou zamalovány trikolory na směrovém kormidle a kokardy na trupu.V místě trupové kokardy pak byla namalována římská číslice ( I - XXIV) v barvě bílé s černým stínováním.Původní britské kokardy na křídlech byly zaměněny za čs.kokardy(vpodstatě jen změna poředí barev) a byly doplněny kruhové kokardy na směrové kormidlo.
Během bojů byly dva letouny sestřeleny polskými stíhači a dva letouny byly odepsány po haváriích během přistání.
Po ukončení bojů a návratu do posádky v Olomouci byly byly letouny podrobeny revizím v tamních leteckých dílnácha obdržely "standartní" nátěr (světlý okr/zelená/hliníková bronz),marking římskými číslicemi zůstal zachován.Zajímavostí je,že u tohoto typu bylo narozdíl od jiných letounů z výzbroje letectva RČS,že kamuflážní pole na horní ploše dolního křídla byly rozloženy identicky s poli na horní ploše horního křídla.

Zbylých dvacet letounů pak zůstalo ve vybaní LP3,neboť do výzbroje ostatních jednotek již začaly přicházet francouzské bombardéry Bréguet XIV B2.

Zobrazen jest zde letoun s číslem "VI",a to jak v podobě z bojů na těšínsku,tak v podobě po revizi.
Na letounu s číslem "IX" byla na jaře 1920 také (jako na stíhačce Fokker D.VIII) zkoušena trojbarevná kamufláž horních ploch (okr/hněď zemitá/zeleň tmavá) - v případě zájmu P.T. obecenstva provede náš team rekonstrukci zmiňovaného zastíracího nátěru.

Přílohy

Naposledy upravil PantherG dne 21 led 2010, 01:36, celkově upraveno 1

[Jarek S.]

Nooo...barvy jsou stejné,tvar polí jsem hodil od oka....Jinak platila zásada "pořadí barev": hnědá,zelená,okrová,hnědá,zelená.....
P.S. zatím to tajím,ale mám strááášně dlouho rozvrtaný stařičký D.VIII od Edy v 1/72,tak ho snad zprovozním,ta trojbarevka mě láká,ale PŠŠŠŠŠŠT ! ! ! nikomu ani muk....

Neboj ani muk,nikomu neřeknem že máš D.VIII od Edy

[PantherG]

No s tím Fokkerem to nevidím moc růžově....podvozkové vzpěry (stejně jako křídelní) jsou z leptů.Já to začal kdysi dávno a teď jsou už bohužel " v trapu".... Bude potřeba je udělat nové.....a to bude problém...teda PROBLÉM

[Jarek S.]

Teda,s takovejma problemama mužem rovnou z5 do jeskyň.. ja měl nehodu..přejel jsem si kolečkem židle část skoro již hotové pumovnice na He 111 a ač nejsem klempíř,přesto jsem je jakř takř opravil..i když teda nic moc no..

[Raptor]

Tož abych si taky přisadil drobnou stařešinou...



Vzhledem k postupnému zhoršování a nedostatku stíhacích letounů SPAD VII bylo v roce 1920 přijato rozhodnutí nakoupit z Francie další letouny, tentokrát však verze SPAD XIII. Výběr letounů ve skladovacích campech ve Francii měla provést komise složená z důstojníků letectva kpt.Trnky a kpt.Jahla.Těm se následně podařilo nalézt nejen šestnáct dobře zachovalých stíhacích letounů SPAD XIII ale také v campu Nanenterre objevit přepravní bedny obsahující součásti pro deset nových nelétaných stíhacích letounů S.E.5a přičemž ke každému z nich byly k dispozici tři kusy motorů.Protože letouny i motory byly nabídnuty hluboko pod cenou, MO rozhodlo o jejich zakoupení.

První přepravní bedny se dvěma letouny S.E.5a dorazily do Československa 11.dubna 1921 přičemž montáž letounu byla provedena hlavními leteckými dílnami v Praze.Zálet letounů byl proveden na letišti Kbely kam postupně do 9.6.1921 dorazil i zbytek letounů.Ty byly po zalétání předány 2.leteckému pluku kde byly zařazeny k 9.letecké rotě detašované na letišti Bratislava.Odtud letouny startovaly k hlídkám podél maďarských hranic a několikrát byly donuceny zasahovat i proti letounům hranice narušujícím a provádějícím průzkum v hloubi Československa.Pilotům S.E.5a se tak podařilo získat dva sestřely když 19.12.1921 sestřelil npor.Karel Hlavsa maďarský letoun Fokker D.VII a 9.5.1922 kdy byl kpt.Jiřím Klasem donucen k přistání maďarský Albatros C.III.Z Bratislavy byly letouny staženy až v listopadu 1923 kdy bylo rozhodnuto je přestavět pro operace ve výškách do 8000 metrů.

Přestavbu letounů provedly hlavní letecké dílny Praha a ta mimo instalace dýchacího přístroje se zásobou vzduchu na 200 minut letu zahrnovala i zástavbu nového motoru Walter HS-10 což byla rekonstruovaná verze originálního motoru Hispanio-Suiza H.S 8b jejíž výkon byl zvýšen na 300HP a byla zlepšena jeho výškovost natolik aby vyhověl požadavkům pro činnost ve výšce 8000 metrů.Protože motor HS-10 i jeho chladič byly o něco kompaktnější a lehčí než původní motor H.S.8b, bylo rozhodnuto přestavět i horní část trupu před kabinou.Letoun tak dostal před kabinu druhý kulomet Vickers (oba kulomety na trupu byly aerodynamicky zakapotovány a zlepšený teleskopický zaměřovač.Kulomet Lewis nesený nad křídlem byl rovněž upraven přičemž do horního křídla byl namontován plochý zásobník v němž byl nyní uložen pás s třemi sty náboji.Kulomet tak sice ztratil možnost svého vyklopení vzhůru avšak podstatně se zlepšila manipulace s ním.Úprava se potom na křídle projevila malou boulí pod středem horního křídla jíž bylo kapírováno navíjecí zařízení zásobníku.K překvapení všech se po skončení přestavby ukázalo že celková váha letounu vzrostla jen o necelých 80kg takže letové vlastnosti nebyly zásadně narušeny.

Po zalétání letounů byly přiděleny nově vzniklé 50.letecké (výškové) rotě (podřízené 1.leteckému pluku) na letišti Kbely kde měly sloužit při ostraze hlavního města.V tomto určení létaly až do roku 1925 kdy byly předány jako školní do Chebu a zde následně postupně zrušeny.

Kamufláž letounů:

Letouny byly dodány s tmavě zeleným nátěrem horních ploch spodními plochami v barvě plátna.Přední kryt motoru nesoucí chladič byl natřen tmavě šedou barvou.V období od dodání až do přestavby letouny nesly československé výsostné znaky tvořené mezikružími, po přestavbě byly tyto znaky přemalovány na praporové.Původně neznámá výrobní čísla byla po montáži v hlavních leteckých dílnách nahrazena čísly S.E.5a-1 až S.E.5a-10 provedenými černou barvou pod náběžnou hranou vodorovné ocasní plochy.Znaky leteckých pluků spolu s registračními kódy byly provedeny uprostřed trupu dle standardních předpisů.

Přehled letounů S.E.5a československého letectva:

S.E.5a-1 – „Z1“ (2.lp), „T1“ (50.l(v)r)
S.E.5a-2 – „Z2“ (2.lp), „T2“ (50.l(v)r)
S.E.5a-3 - „Z3“ (2.lp), „T3“ (50.l(v)r)
S.E.5a-4 - „Z4“ (2.lp), „T4“ (50.l(v)r) – 19.12.1921 sestřel maďarského Fokkeru D.VII (npor.Karel Hlavsa)
S.E.5a-5 - „Z5“ (2.lp), „T5“ (50.l(v)r)
S.E.5a-6 - „Z6“ (2.lp), „T6“ (50.l(v)r)
S.E.5a-7 - „Z7“ (2.lp), „T7“ (50.l(v)r) – 9.5.1922 maďarský Albatros C.III donucen k přistání (kpt.Jiří Klas)
S.E.5a-8 - „Z8“ (2.lp) – zničen při havárii 3.12.1921
S.E.5a-9 - „Z9“ (2.lp), „T8“ (50.l(v)r)
S.E.5a-10 - „Z10“ (2.lp), „T9“ (50.l(v)r)

[PantherG]

Dobrý,Raptore.....sice je mě to nějak povědomé,ale:
Jen drobný DETAIL: Motory Hs.8b byly montovány do letounů SPAD...
Letouny R.A.F. SE-5A byly v drtivé většině vybaveny motory Wolseley,které jim také dodávaly charakteristický zvuk....
Tedy pokud já vím...

[Raptor]

No, povědomé by ti to být mělo .Loni jsi tady pokud vím už byl...

Jinak RFC mělo S.E.5 s oběma motory přičemž starší HS se vyráběly v licenci jako Wolseley Adder.Pozdější letouny nesly motory Wolseley Viper nicméně letouny s oběma motory sloužily až do konce války...

[PantherG]

OK.....zase mám "překryté" informace...

Kurnik neviděl jsem někde "náš" SE-5A už postavený??

[Raptor]

Nějaká slibotechna ho tady slibovala do Honu na Šneka...

[PantherG]

Myslíš "SLIBOtechnu",nebo někoho jiného?

[PantherG]

Chybička se vloudila.....zatoulal se obrázek Fokkeru D.VII v podobě z roku 1919....

Zde přikládám...

Přílohy

[PantherG]

Opět doplňujeme výsledky bádání v archivech.

Objevily se doklady o PRVOTNÍM vzhledu letounů Fokker D.VIII (E.V) našeho vznikajícího letectva.
Stroje "Letecké setniny,připravované do bojů na těšínsku v roce 1919 nesly PRVNÍ verzi výsostných znaků,tzv. "bandalírového" typu.Kokardy letouny obdržely až v říjnu - listopadu téhož roku.

Rekonstrukce kamufláže je na přiloženém obrázku.

Pro modeláře jen doplňujeme,že přebarvení letounů bylo POUZE zvenčí.zevnitř měly letouny původní barvy,tedy tzv. lozenge potisk plátna,kovové části šedozelené a tvarové panely v barvě lakované překližky...


P.S. do Perníkova model nestihnu,tak snad v Brůně by mohla být "chmelnice bez drátů"

Přílohy

[El Thud]

V roce 1918 se do služby u nově vznikajícího československého letectva zařadila i nejslavnější spojenecká či chcete li dohodová stíhačka první světové války a možná nejslavnější letoun tohoto období (spolu s Fokkerem Dr. I) vůbec - Soptwith F.1 Camel. Camely, u nás počeštěné na Velbloudy byly zakoupeny díky velmi výhodné ceně, neboť u R.A.F. je nahrazovaly modernější Soptwithy Dolphin a Snipe. Vzhledem k jejich zákeřným letovým vlastnostem však nebyly určeny do elementárního výcviku a létat na nich mohli jen zkušení letci. Mnozí však dokázali - podobně jako jejich britští kolegové za války využít pověstného "otáčení se na pětníku" ve svůj prospěch a preferovali Velblouda před stabilnějšími a bezpečnějšími Spady VII a XIII, potažmo S.E.5. První úspěch na Velbloudu dosáhnul npr.Vítěslav Škarda který sestřelil 2.1.1919 maďarský Fokker D.VII (Mág). Bohužel 25.2.1919 se na Velbloudu zabil kpt. Petr Dinděra, veterán bojů na západní frontě se třemi potvrzenými sestřely. Jeho letoun přešel do neovladatelného piké a narazil do země. V březnu 1919 si připsaly československé Velbloudy na své konto několikero maďarských a polských strojů. Pátého března si svoje konto otevřel slovenský pilot por.Juraj Cvitán jež srazil z oblohy Fokker VII-v tomto případě je znám i jeho pilot - kapitán Ferénc Bácz. Sedmého bohužel následovala další nehoda při níž byl vážně zraněn major. Erich Gasthauser, nutno však říci že nebyly zaviněna technickým selháním ani letovými vlastnostmi Velblouda. Gastahauser havaroval poté co byl jeho stroj vážně poškozen v souboji s polským Fokkerem D.V.. Letoun byl na odpis, Gasthauser se zotavoval ze zlomeniny pánve a obou dolních končetin půl roku,protože byl po nouzovém přistání vymrštěn z kokpitu. Čtrnáctého března kapitán Jan Nováček sestřeluje dva polské Albatrosy D-Va, dvaadvacátého padly kulomety českých Velbloudů hned dva Fokkery D.VII(Mág) a jeden Albatros D.Va (Oefag). Prvního dubna se z ranní hlídky nad polsko-československou hranicí nevrátil Velbloud poručíka Adolfa Krišpína, naposledy byl spatřen jak pronásleduje polský Albatros. Nelze vyloučit že se stal obětí polského pilota majora Jerzyho Kopaczewskiho který ten den nahlásil sestřel československého Spadu. Žádný ztráty tohoto typu však nebyly toho dne zaznamenány. Posledním vítězstvím československých Velbloudů v roce 1919 byl Aviatik maďarského letectva sestřelený poblíž Kysuce npd. Otakarem Beranem. Poslední Velbloudy dosloužily v čs. letectvu v roce 1923.

Čs. velbloudy nesly původní britskou tmavě zelenou kamufláž, spodní plochy byly v barvě plátna. Trojbarevná kamufláž je doložena fotograficky pouze u jednoho stroje, fotografie pochází z pozůstalosti paní Boženy Lipské jejíž manžel Bohumír Lipský byl mechanikem ve VLÚ. Výsostné označení tvořily čs.kokardy, na konci služby pak praporové znaky na obvyklých pozicích.