Cizinci v Československém letectvu - diskuze

[KiR]

To PantherG:
Pane docente,
pokusím se pro příště vyhověti Vaším požadavkům a pokud mi to čas dovolí, tak kromě letadel v "reálných" barvách budu dělat speciálně pro Vás i tentýž letoun v kontrastních barvách.
A propó, doneslo se mi něco, že byly v rámci našeho letectva nasazeny i letouny Jer-2. Nevíte náhodou něco bližšího? Předem díky.
KiR

[PantherG]

noo..to nevim.....vim,že sme měli letku kurýrně-dopravních Jer-2 ON....

P.S. pokud uvádíš přesné odstíny barev,tak na věrnosti až tak moc nezáleží...spíš je potřeba moct rozpoznat ,kde které pole té které barvy leží...

[KiR]

Přežít 2.světovou válku ještě neznamenalo, že jsou splněny všechny předpoklady k šťastnému životu a i život člověka, který přežil tuto válku, může být zakončen tragédií.

OLÉ

Když se krátce po napadení Československa u odvodové komise objevil José Inácio de Nienu, tak si mohli naši generálové zaplesat… Měli tady člověka, který byl veteránem Španělské války a navíc během ní létal s Blochy MB-200. Takový člověk jim spadl snad z nebe.
José Inácio de Nienu se narodil 17. září 1916 v chudinské čtvrti města Macapá a vychovala jej de facto ulice. Ale i zákony džungle, které na ulici vládly, mu nezabránily, aby se stal vojákem a při prvních výstřelech ve Španělsku se vrhl do boje krátce po té, co prodělal letecký výcvik. Ve Španělsku se setkal s mnoha lidmi, ale jako člověk, který zažil bídu, měl oči a uši jen pro některé z nich… Z největší části se jednalo o občany Sovětského svazu a z José Inácia de Nienu se stal zapřísáhlý komunista. Válka ve Španělsku skončila a vítr osudu jej zavál do Československa. Byl převelen k 5.leteckému pluku a začal létat na starých známých MB-200. Krátce po té se nechal zapsat i do řad KSČ. José Inácio de Nienu se účastnil mnoha nočních náletů do nitra Německa. Něco tu ale nehrálo… dnes se již nedá zjistit, proč v jeho posádce docházelo k častým změnám… jedni historici tvrdí, že jej mnozí nesnášeli pro jeho temperament, jiní tvrdí, že to přeháněl se svojí komunistickou agitací a dokázal tak rozhádat jakýkoliv kolektiv. Kde je pravda, to se dnes již nedozvíme.Každopádně na letounu MB-200 odlétal fantastických 48 misí. V únoru 1940 začala Velká Británie do Československa dodávat letouny Vickers Wellington Mk.I a José Inácio de Nienu prodělal výcvik na táto letadla. Někdy v té době se začaly projevovat jeho zdravotní problémy a hlavně se u něj objevila šeroslepost, která se stále zhoršovala. Každopádně i s tímto zdravotním problémem odlétal dalších 22 bojových misí. Při poslední měl ale těžkou havárii, kterou, jak se ukázalo, zavinily jeho zdravotní potíže. Při této havárii zahynul zadní střelec a José Ináciovi de Nienu nepomohly žádné přímluvy, ba ani výhružky jeho vlivných přátel a tak letec musel zanechat nočního létání. Ale i tak dosáhl svého a byl převelen k 115.leteckému pluku (Rudému), který byl vyzbrojen letouny Pe-2. José Inácio de Nienu byl výborný letec, to se mu nedalo upřít, přece jen na letounech Pe-2 vykonal 31 bombardovacích misí, ale jeho zdravotní problémy narůstaly a tak byl převelen do štábu. Zpočátku mu to velice vadilo, ale po té, co se 6.září 1941 oženil a získal naše občanství, tak mu začal štábní život vyhovovat. Nikoliv však jeho okolí. José Inácio de Nienu začal být nesmířenlivý ke každému, kdo se plně neztotožňoval s jeho názory. V roce 1943 byl převelen do Moskvy, kde pracoval jako letecký atašé a také se začal více angažovat ve straně. Přišel vítězný květen 1945 a José Inácio de Nienu se vrací z Moskvy v hodnost generálmajora s jedním Leninovým řádem a dvěma řády Rudého praporu. Z chudého človíčka se stal člověk s velkou mocí, kterou začal razantně prosazovat. Až velmi razantně… V červnu 1947, po té, co začal vyhrožovat svému tchánu, mlynáři, kterého považoval za rozvratný živel, který šlape po právech dělníků, od něj utekla manželka i s 3 dětmi a krátce na to požádala i o rozvod. Bylo to něco nemyslitelného, ale přece jen dosáhla po 5 měsících svého.
Přišel únor 1948 a s ním nezdařený pokus o puč, po kterém následoval útok Sovětského svazu. Sovětský svaz během několika dní obsadil celé Polsko a začal útočit na naše území. Strana využívala toho, jak je José Inácio de Nienu známý po celé zemi a tak jej posílala agitovat mezi lidi, aby je přesvědčil, aby nepodporovali obranu státu a přivítali Rudou armádu jako osvoboditelku. 11.srpna byla krátce před příjezdem José Inácia de Nienu bombardovaná část Ostravy. José Inácio de Nienu měl před sebou těžký úkol, chtěl občany tohoto města přesvědčit, že se jednalo jen o omyl, ale marně… Lidé ho nechtěli poslouchat. Dnes už se nikdo nedozví, zda to byla náhoda či úmysl jeho řidiče, ale při návratu z Ostravy zabloudili a dostali se do blízkosti fronty, kde byl José Inácio de Nienu svědkem, jak sovětští stíkači útočili na kolonu polských uprchlíků. To, co viděl, jej zcela zdrtilo. Vrátil se do Prahy, kde se jej na ÚV snažili přesvědčit o oprávněnosti útoku, který viděl. V tu chvíli se v něm něco zlomilo, strhl všechny metály, mrštil s nimi o zem, roztrhal stranický průkaz a vyběhl ven, kde jej krátce na to srazilo auto. José Inácio de Nienu se z nemocnice vrátil po třech měsících. Stal se z něho zlomený člověk, který se stranil lidí a jeho jediným přítelem byla láhev alkoholu. Zemřel 30.června 1955 na celkovou zchátralost… sám a opuštěný.

Zbarvení letounu:

Aero MB-200, na kterém José Inácio de Nienu létal, byl natřen, jak bylo předepsáno, na všech plochách barvou tmavá khaki. Na bocích bylo bílé označení L 7 a přes tru byl namalován rudý drak.

Přílohy

[VojtaH]

Přežít 2.světovou válku ještě neznamenalo, že jsou splněny všechny předpoklady k šťastnému životu a i život člověka, který přežil tuto válku, může být zakončen tragédií.

OLÉ

Když se krátce po napadení Československa u odvodové komise objevil José Inácio de Nienu, tak si mohli naši generálové zaplesat… Měli tady člověka, který byl veteránem Španělské války a navíc během ní létal s Blochy MB-200. Takový člověk jim spadl snad z nebe.
José Inácio de Nienu se narodil 17. září 1916 v chudinské čtvrti města Macapá a vychovala jej de facto ulice. Ale i zákony džungle, které na ulici vládly, mu nezabránily, aby se stal vojákem a při prvních výstřelech ve Španělsku se vrhl do boje krátce po té, co prodělal letecký výcvik. Ve Španělsku se setkal s mnoha lidmi, ale jako člověk, který zažil bídu, měl oči a uši jen pro některé z nich… Z největší části se jednalo o občany Sovětského svazu a z José Inácia de Nienu se stal zapřísáhlý komunista. Válka ve Španělsku skončila a vítr osudu jej zavál do Československa. Byl převelen k 5.leteckému pluku a začal létat na starých známých MB-200. Krátce po té se nechal zapsat i do řad KSČ. José Inácio de Nienu se účastnil mnoha nočních náletů do nitra Německa. Něco tu ale nehrálo… dnes se již nedá zjistit, proč v jeho posádce docházelo k častým změnám… jedni historici tvrdí, že jej mnozí nesnášeli pro jeho temperament, jiní tvrdí, že to přeháněl se svojí komunistickou agitací a dokázal tak rozhádat jakýkoliv kolektiv. Kde je pravda, to se dnes již nedozvíme.Každopádně na letounu MB-200 odlétal fantastických 48 misí. V únoru 1940 začala Velká Británie do Československa dodávat letouny Vickers Wellington Mk.I a José Inácio de Nienu prodělal výcvik na táto letadla. Někdy v té době se začaly projevovat jeho zdravotní problémy a hlavně se u něj objevila šeroslepost, která se stále zhoršovala. Každopádně i s tímto zdravotním problémem odlétal dalších 22 bojových misí. Při poslední měl ale těžkou havárii, kterou, jak se ukázalo, zavinily jeho zdravotní potíže. Při této havárii zahynul zadní střelec a José Ináciovi de Nienu nepomohly žádné přímluvy, ba ani výhružky jeho vlivných přátel a tak letec musel zanechat nočního létání. Ale i tak dosáhl svého a byl převelen k 115.leteckému pluku (Rudému), který byl vyzbrojen letouny Pe-2. José Inácio de Nienu byl výborný letec, to se mu nedalo upřít, přece jen na letounech Pe-2 vykonal 31 bombardovacích misí, ale jeho zdravotní problémy narůstaly a tak byl převelen do štábu. Zpočátku mu to velice vadilo, ale po té, co se 6.září 1941 oženil a získal naše občanství, tak mu začal štábní život vyhovovat. Nikoliv však jeho okolí. José Inácio de Nienu začal být nesmířenlivý ke každému, kdo se plně neztotožňoval s jeho názory. V roce 1943 byl převelen do Moskvy, kde pracoval jako letecký atašé a také se začal více angažovat ve straně. Přišel vítězný květen 1945 a José Inácio de Nienu se vrací z Moskvy v hodnost generálmajora s jedním Leninovým řádem a dvěma řády Rudého praporu. Z chudého človíčka se stal člověk s velkou mocí, kterou začal razantně prosazovat. Až velmi razantně… V červnu 1947, po té, co začal vyhrožovat svému tchánu, mlynáři, kterého považoval za rozvratný živel, který šlape po právech dělníků, od něj utekla manželka i s 3 dětmi a krátce na to požádala i o rozvod. Bylo to něco nemyslitelného, ale přece jen dosáhla po 5 měsících svého.
Přišel únor 1948 a s ním nezdařený pokus o puč, po kterém následoval útok Sovětského svazu. Sovětský svaz během několika dní obsadil celé Polsko a začal útočit na naše území. Strana využívala toho, jak je José Inácio de Nienu známý po celé zemi a tak jej posílala agitovat mezi lidi, aby je přesvědčil, aby nepodporovali obranu státu a přivítali Rudou armádu jako osvoboditelku. 11.srpna byla krátce před příjezdem José Inácia de Nienu bombardovaná část Ostravy. José Inácio de Nienu měl před sebou těžký úkol, chtěl občany tohoto města přesvědčit, že se jednalo jen o omyl, ale marně… Lidé ho nechtěli poslouchat. Dnes už se nikdo nedozví, zda to byla náhoda či úmysl jeho řidiče, ale při návratu z Ostravy zabloudili a dostali se do blízkosti fronty, kde byl José Inácio de Nienu svědkem, jak sovětští stíkači útočili na kolonu polských uprchlíků. To, co viděl, jej zcela zdrtilo. Vrátil se do Prahy, kde se jej na ÚV snažili přesvědčit o oprávněnosti útoku, který viděl. V tu chvíli se v něm něco zlomilo, strhl všechny metály, mrštil s nimi o zem, roztrhal stranický průkaz a vyběhl ven, kde jej krátce na to srazilo auto. José Inácio de Nienu se z nemocnice vrátil po třech měsících. Stal se z něho zlomený člověk, který se stranil lidí a jeho jediným přítelem byla láhev alkoholu. Zemřel 30.června 1955 na celkovou zchátralost… sám a opuštěný.

Zbarvení letounu:

Aero MB-200, na kterém José Inácio de Nienu létal, byl natřen, jak bylo předepsáno, na všech plochách barvou tmavá khaki. Na bocích bylo bílé označení L 7 a přes tru byl namalován rudý drak.

To mě pos**...hustý

[PantherG]

vážené kolege KiR-e:

mám maličký dotázek: prosímtě,v jakém programu děláš ty svoje obrázky.-..nemožu si pomoct,pro mě jsou furt šíleně tmavé

[KiR]

To PantherG:
Teď zrovna "znásilňuji" ArtRage 2.5.20., ale domnívám se, že to není programem, ale něčím jiným snad je to tím, že při malování používám vzorník Agama a podle něj se snažím odhadnout odstíny... a výsledek je takový, jakýje. Předem se sle přiznávám, že mám v paměti, abych používal kontrastnější barvy, ale u jednobarevné kamo jsem to považoval za zbytečné.

[PantherG]

tak ten program neznám.....kašli na shodu se vzorníkem....pokud to dáváš sem,je to o názornosti rozmístění polí....tím pádem je lepší použít světlejší odstíny a k nim doplnit vysvětlivky...

ono o přesnosti těch kterých odstínů se stejně pořád vedou spory

[KiR]

Jak prokázal prof.Raptor, tak cizinci nesloužili v našem letectvu jen za druhé světové války a mně se podařilo najít dalšího z nich.

Indonézan

Na sklonku 1959 přistál na letišti v Ruzyni vládní speciál Indonéské republiky, na jehož palubě byla skupina indonéských letců, kteří přiletěli do naší vlasti, aby podstoupili výcvik na letouny Il-28, které Indonéská vláda zakoupila v SSSR. Jedním z nich byl i dvacetiletý Robert Yusuf.
Robert Yusuf se narodil jako nejmladší syn indonéského generála a holandské lékařky. O svého otce přišel na sklonku 2.světové války, kdy ho jako jednoho z předáků odporu umučili Japonci. Stejně jako jeho 2 bratři měl Robert Yusuf, jako syn hrdiny, jakousi morální povinnost vstoupit do armády. Po absolvování vojenské školy se přihlásil k letectvu, kde po absolvování dlouhého leteckého výcviku létal na letounech P-47D. V roce 1959 pak odletěl do Československa, aby mohl pilotovat nejmodernější proudový bombardér Il-28.
Jako všichni, tak i Robert Yusuf musel podstoupit výuku českého jazyka. Během výuky se seznámil s učitelkou češtiny Alicí Pecháčkovou. On, vyšší, snědší, černovlasý elegán a ona, drobná, modrooká blondýnka si padli snad ihned do oka. Nebylo proto divu, že ještě před ukončením leteckého výcviku se Robert Yusuf rozhodl zůstat v naší republice. Požádal o naše státní občanství a 12.září 1960 se zde i oženil.
Naše armáda ho přijala a Robert Yusuf začal létat na letounech Il-28 u 14.bombardovacího leteckého pluku. Za svojí kariéru létal pak také na letounech L-29 „Delfín“ a L-39 „Albatros“. Svojí kariéru bojového letce završil na letounech Su-7, na kterých se zúčastnil i tzv. Vystěhovalecké války v roce 1975. Po ukončení kariéry bojového letce byl převelen k vládní letce, kde sloužil dalších 12 let, než pro zdravotní problémy musel přestat s létáním. Ihned po té odešel z armády a začal podnikat v pohostinství a v cestovním ruchu.
V dnešní době si užívá zaslouženého důchodu na své chalupě na Českomoravské vrchovině.

Zbarvení letounu:

Letoun Su-7, na kterém Robert Yusuf létal poslední rok, kdy byl ještě bojovým letcem, nesl nestandardní čtyřbarevnou kamufláž, kdy spodní a částečně i boční plochy měly nátěr světle modrou barvou, horní a boční plochy měly nátěr šedozelenou barvou. Na horních a bočních plochách byly nepravidelná pole tvořené barvou khaki a zemitě hnědé. Směrovka letounu a lem kolem vstupního otvoru k motoru byly červené. Na směrovce byla namalována „Dáma se slunečníkem“ (autorkou návrhu byla jeho starší dcera) a na přídi byla namalována „Vosa“ (autorkou návrhu byla jeho mladší dcera). Na přídí pak bylo černé označení 0076.

Přílohy

[KOPAPAKA]

[PantherG]

není co dodat.....jen bych se opakoval...

P.S. ...ty barvy.....ááách ať se dívám,jak se dívám,tak na horních plochách vidím jen tři a ne čtyři barvy

[KiR]

To PantherG:
Vážený docente, neopoměl jste k těm třem horním připočítat i tu spodní?... Pak má tento letoun 3 + 1 = 4barevnou kamufláž.

[PantherG]

ok.....ale proč je potom ve "vysvětlivkách" barev pět? (červenou nepočítám)....

[Kubouš]

ok.....ale proč je potom ve "vysvětlivkách" barev pět? (červenou nepočítám)....

Páč ta třetí zelená je dielektrické kryty

[KiR]

Ta šestá (zelená Agama C29) je na krytech elektronických systémů.

[PantherG]

....sem blbej,sem blbej,sem blbej......a navíc i slepý...to je těma tmavýma barvama...prd je tam vidět