Poslední křížová výprava

[Raptor]

Mě se teda nelíbí...

[Michal Vyparina]

Vymýšlet si můžeme, jak chceme, ale v této historii je jejím tvůrcem Raptor a on píše běh událostí a použitou techniku. Ostatně se mu ani nedivím, taky nemám rád, když mi někdo diktuje, co mám mít v historii a co ne. Chápu ho.

Ty egyptské příšery se mi teda vůbec nelíbí.

[kragh]

Nediktuju,navrhuju... Ale lehký upgrade na existující techniku je možný ? Příklady: šírcny nebo jiná ochrana proti kumulativním střelám na Pantery nebo T-34, případně dotažení některých projektů (i u nás byly v 50-tých létech zajímavé pokusy) ?

[Fishbed-J]

Lehká modifikace T-34:

Přílohy

[Raptor]

Michale, takhle to neber.Já se diskusi nebráním (mnohdy máte lepší nápady než já) a pokud je to rozumné, nebráním se změnám.Jenom tohle se mi prostě čistě lidsky ekluje...

Kraghu, proč ne?Nějaké konkrétní návrhy (nejsem odborník na pozemáky)

Fishi, dost dobré Trochu to připomíná německé válečné pokusy o zkřížení Pzkpfw IV a T-34.


Jinak aby jste měli nad čím dumat, zde něco k přemýšlení...


Volvo Stridsvagn m/52 I „Lodjur“

Tank Volvo Stridsvagn m/52 I „Lodjur“ vznikl jako ideový pokračovatel tanku Pzkpfw V „Panther“.Při jeho konstrukci ovšem došlo k zásadním úpravám s ohledem na výsledky reálného bojového nasazení původního Pantheru a připomínkám samotných posádek.

Základní korba tanku Stridsvagn m/52 I byla svařena z pancéřových desek sestavených do osvědčeného šikmého vzorce.Čelní pancíř korby byl svařen ze dvou celků s úhly 60° (horní část) a -40°(dolní část) přičemž v rámci požadavku na vytvoření dostatečně členitého povrchu poskytujícího ochranu proti kumulativním střelám se horní část sestávala celkem ze šesti pancéřových desek svařených vzájemně pod výškovým úhlem -10° tak aby se na čelním pancíři přibližně v jeho středu vytvořila odrazová výduť.Zároveň byl do čelního pancíře vyřezán kruhový otvor pro umístění kulometu.Spodní díl čelního pancíře byl sestaven obdobně ovšem pouze ze čtyř desek svařených s ohledem na zvýšení odolnosti pancíře a především redukovat přídavný hydrodynamický odpor celé sestavy v případě že tank překonává vodní přepážky.Pancíř použitý na čelo korby měl jednotnou tloušťku 110mm.

Boční pláty korby byly svařeny z plátů tloušťky 60mm v úhlu 50° přičemž nebyly dále odrazově členěny stejně jako horní a spodní část korby, které zůstaly rovné a zachovaly i stejnou tloušťku pancéřových plátů.Ve spodním plátu korby byl umístěn otočný poklop umožňující posádce opustit tank v situaci kdy použití klasických poklopů nezaručuje dostatečně bezpečnou evakuaci.Horní plát korby potom nese dva samostatné otočné poklopy pro řidiče a radistu a průchodný otvor pro osazení základny střelecké věže.V zadní části jsou potom vyrobeny dva obdélníkové otvory překryté mřížemi a sloužící jako ventilační a chladící otvory pohonné jednotky tanku.Celou korbu uzavírá rovný záďový plát tloušťky 60mm s osazením výfuků a servisními příklopy umožňujícími opravy a demontáž pohonné jednotky.

Uvnitř korby jsou v její přední části umístěny pracovní prostory řidiče a radisty.Řidič sedící na levé straně ve směru jízdy má k dispozici standartní sadu ovládacích prvků tanku sestávající se z volantového řízení, nožních pedálů, řadící páky, ovládacího panelu motoru a elektrických systémů, kontrolních přístrojů a navigačních přístrojů pro hluboké brodění.Směr jízdy kontroluje pomocí tří panoramaticky rozmístěných periskopů prostupujících horním pancéřovým plátem korby a otočným periskopem umožňujícím přehlédnout přední polosféru tanku.Komunikační vybavení řidiče sestává z přípojky interkomu Ericsson ITK-12F a požárního signalizačního zařízení SRN.Radista sedící na pravé straně ve směru jízdy má k dispozici obousměrnou krátkodosahovou VHF radiostanici Ericsson RTK-2 pro spojení v rámci daného útvaru (maximální zaručená vzdálenost pro komunikaci je 10km), obousměrnou UHF radiostanici Ericsson RLTV-19P pro spojení s vlastními letouny ve vzdálenosti do 20km, navigační radiomaják Ericsson RLM-3E a konečně dlouhodosahovou VHF radiostanici Ericsson PRFE-9 schopnou pomocí pomocí morseova kódu vysílat až na vzdálenosti 50km.Mimo tyto přístroje radista obsluhuje kulomet M2 ráže .50 střílející skrz střeliště v předním pancíři (střeliště je tvořeno návarovým štítem s kulovou zátkou skrz níž je protažena hlaveň kulometu a teleskopický zaměřovač).Poslední součástí výbavy radistova stanoviště tvoří přípojky interkomu Ericsson ITK-12F a požárního signalizačního zařízení SRN.

Střední část korby nese hlavní palivové nádrže tanku o celkovém objemu 1000l, akumulátorový úsek s dvojicí akumulátorů o celkové kapacitě 250 ampérhodinu a otočný mechanismus střelecké věže, která je v horizontálním směru otáčena pomocí hydraulických motorů.Samotná věž je svařena z rovinných pancéřových desek dle vzoru původní „Schmall Turm“ navržené pro připravovaný tank Panther II.Čelo věže tvoří pancéřová deska tloušťky 140mm ustavená v úhlu 60° přičemž jsou do ní vyřezány otvory pro osazené zbraně a zaměřovací přístroje.Zbylých šest plátů tvořících boky, záď a hřbet věže je vyrobeno z pancéřových desek tloušťky 60mm přičemž horní pancéřová deska nese dva únikové poklopy pro střelce (vlevo vpředu) a nabíječe (vpravo vpředu) a věž velitele tanku.

Hlavní osazenou zbraň tvoří tankový kanon Bofors 88mm/L71 (náměr -10° až 17°) s dvoukomorovou úsťovou brzdou odvozený z původního kanonu Rheinmetal 8,8cm KwK 43 L/71.Průchod skrz čelní pancéřovou desku věže je kryt pancéřovým kuželem (kužel je osazen i dálkově ovládanou sklopnou dvounožkou pro fixaci kanonu v případě že se tank nepohybuje v bojovém prostoru) v němž je na pravé straně umístěn průchod pro s kanonem spřažený kulomet M2 ráže .50.Zaměřování obou zbraní je prováděno ze stanoviště střelce v levé přední části věže, který má k dispozici binokulární denní zaměřovač KaMeVe ZDA-978 a monokulární noktovizorový zaměřovač pro noční střelbu KaMeVe ZDN-74 jehož funkčnost je podporována vnějším IR reflektorem o výkonu 1000W umístěným na pravé straně horní části věže.Poslední osazenou zaměřovací aparaturou je optický dálkoměr s možností dvacetinásobného přiblížení jehož průzory jsou umístěny v malých obdélníkových konzolích v nejširší části věže.

Velitel tanku sedící za střelcem má k dispozici dvojici otočných periskopů umožňujících přehlédnout obě polosféry tanku s možností desetinásobného přiblížení.Samotná velitelská věž potom nese sadu průzorů zasklených pancéřovým sklem tloušťky 25mm umožňující výhled v rozsahu 360°.V horní části věže je umístěné střeliště umožňující veliteli tanku posílit obranu tanku proti nepřátelské pěchotě.Jeho základem je oběžný kruh umístěný přímo na velitelské věži na němž se pohybuje prstenec nesoucí jednak pružinově otvíraný příklop velitelské věže a jednak dvojče kulometů M2 ráže .50 s ovládacími a zaměřovacími prvky a plátovým štítovým pancéřem tloušťky 20mm.Střeliště lze použít po krátké přípravě kdy velitel uvnitř věže sklopí na levou stranu svou sedačku a vyklopí kovovou otočnou točnu díky které může pohodlně zaujmout střeleckou polohu a polohovat ji bez nutnosti uvnitř věže přešlapovat.Pryží a pancéřovou převlečkou utěsněné víko velitelské věže se následně otevře uvolněním dvojice západek přičemž pružinový mechanismus víko vztyčí do svislé polohy tak aby při střelbě poskytovalo veliteli ochranu zad a ramen.Zároveň s víkem se aktivuje elektrický systém střeliště umožňující pohodlné otáčení střeliště v rozsahu 360° pomocí zlamovacích ovládacích rukojetí na spřažené lafetě.Elevace kulometů je potom prováděna ručně s dopomocí hydraulických tlumičů kompenzujících hmotnost kulometů.Jejich zaměřování je prováděno pomocí klasických železných mířidel a celá sestava umožňuje jak hromadnou střelbu z obou zbraní tak i samostatnou střelbu dle volby střelce prováděné stiskem jednoho ze dvou samostatných tlačítek na vrcholu ovládacích rukojetí.

Posledním stanovištěm ve střelecké věži je stanoviště nabíječe.Nabíječ má v zadní části věže prostor pro uložení pohotovostní zásoby 20ks munice ráže 88mm přičemž dalších 60ks je ukryto v muničních bednách na dně korby pod věží.Každý tank je přitom vybaven 50ks podkaliberní protitankové munice SKM-88 (odvozeno z původní munice PzGr. 40/43) a 30ks tříštivotrhavé munice TM-88 (odvozeno z původní munice Gr.39/3HL).V prostoru hlavního uložiště munice jsou rovněž umístěny hlavní schránky munice a podávací zařízení munice pro kulomet radisty a spřažený kulomet ve věži pro které je vyčleněna zásoba 2500ks nábojů na zbraň.Kulomety střeliště ve velitelské věži jsou zásobovány přípojnými schránkami na 250ks munice přičemž muniční pásy odpovídající délky jsou rovněž umístěny v prostoru hlavního skladu munice a to v počtu 10 pásů.

Signalizace střelcem požadované munice je prováděna jednak ústně a jednak vizuálně pomocí signalizačního tabla v čele stanoviště střelce.Vedle něj jsou dále umístěny ovládací prvky systému Igelkott zahrnujícího deset vrhačů tříštivých protipěchotních granátů ráže 40mm ve svazcích po pěti na bočních štítech věže a zadýmovacího systému Dimma umožňujícího pomocí generátorů kouře na vnějších štítech věže položit při ústupu kouřovou clonu kolem tanku.Poslední proprietou střelcova stanoviště je poloautomaticky otevíraný poklop v zadním plátu věže sloužící jednak k nakládání munice do tanku a jednak k vyhazování prázdných nábojnic a muničních beden mimo tank (v tomto režimu je poklop po zatlačení na jeho vnitřní hranu hydraulicky otevřen vždy na dobu 1,5s během níž dojde k vyhození nábojnice a následnímu samočinnému zaklapnutí poklopu.

Tak jako i stanoviště řidiče a radisty jsou i stanoviště střelce, nabíječe a velitele vybaveny přípojkami interkomu Ericsson ITK-12F a požárního signalizačního zařízení SRN umístěnými obvykle na stěnách věže.Stanoviště velitele je potom vybaveno i přípojkou a vzdáleným ovládacím panelem radiostanice RTK-2 tak aby mohl přímo velet vlastní jednotce bez nutnosti instalace doplňkové radiostanice či nutnosti předávat rozkazy přes radistu.

Zadní a poslední úsek korby je vyplněn motorovým prostorem do nějž je zastavěn vícepalivový šestnáctiválec Volvo VTM500 o obsahu 31 litrů a výkonu 870hp při 3000rpm.Ten je spojen s převodovkou KaMeVe TP8-400 se šesti stupni pro jízdu vpřed a dvěma pro jízdu vzad a alternátor KaMeVe AT1002 poskytující elektřinu k dobíjení akumulátorů a napájení palubní 12V DC sítě.Všechny motorové systémy jsou až na ventilační průduchy zajištěny proti vniknutí vody a vybaveny k možnosti rychlého odmoření v případě zasažení chemickými ZHN.Protipožární systém je tvořen dvěma tlakovými lahvemi s Argonem aktivovanými v případě požáru z pozice řidiče či velitele tanku přičemž v případě jejich aktivace dojde k zaplnění motorového prostoru a prostoru posádky inertním Argonem (pro případ použití hasícího zařízení jsou stanoviště posádky vybaveny dýchačem připojeným na sebezáchranný přístroj Dräger 47H).Sekundárním protipožárním opatřením je azbestová protipožární přepážka oddělující motorovou sekci od vnitřních prostorů posádky.

Motorová sekce je přes převodovku a torzní tyče napojena na pásový podvozek tvořený osmi prokládanými hlavními pojezdovými koly na každé straně (sudá kola jsou zdvojena), loukoťovým ozubeným hnacím kolem vepředu a napínacím kolem na zádi.Hlavní pojezdová kola jsou celoplná, vyrobená z pancéřové ocele a vybavená gumovou obrubou.Používá se jeden typ pojezdového kola přičemž zdvojená sudá kola jsou vytvořena sestavením dvojice kol mezi kterými je pomocí distanční vložky vytvořena odpovídající mezera.Celá sestava je doplněna ocelovými pásy šířky 700mm na které je možné v případě zimního nasazení doplnit ocelové drapáky usnadňující pohyb po zasněženém terénu.

Vnější výstroj tanku sestává ze sady opravárenského a ženijního vybavení připevněného v bednách na levém blatníku, soupravy pro hluboké brodění na pravém blatníku (tank je schopen bez přípravy brodit vodu do hloubky 1m, s přípravou až do hloubky 3m) zahrnující 4m vícekomorový tubus pro přívod vzduchu k motoru a odvod zplodin a sadu krytů k zakrytí a zatěsnění průchodů skrz pancíř tanku (k tomuto je nutno připočítat ještě automaticky nafukovatelnou záchrannou vestu a záchranný dýchač s tlakovou lahví se zásobou vzduchu na 10minut pro případ utonutí tanku, které má každý člen posádky ve stálé schránce na svém stanovišti ve vozidle), sadu maskovacích prostředků, vyprošťovací kládu a montáž pro její použití, v případně nutnosti i dvojici přídavných, dálkově odhoditelných sudových palivových nádrží o objemu 200l/kus, sadu drapáků pro pohyb tanku v zimních podmínkách a konečně 30 náhradních článků tankového pásu rozmístěných jako přídavné pancéřování na citlivých místech vozidla.Celek doplňují pláty představných pancéřů tloušťky 30mm kryjících boky věže a podvozkovou sestavu.

Celý tank je z výroby opatřen ochrannou vrstvou dřevné diamagnetické pasty v tloušťce 20mm a přestříkán kamuflážními barvami v sestavě dvou odstínů zelené, dvou odstínů hnědé a dvou odstínů šedé barvy.Výsostné znaky, tedy královská kokarda (pozor-odlišná od výsostných znaků na letounech) je umístěna na bočních stěnách věže a na představných pancéřích.

Naposledy upravil Raptor dne 02 říj 2009, 20:32, celkově upraveno 1

[PantherG]

Docela dobrý na "chlápka od eroplánů"....

Napřed malá oprava.....již delší čas se nepoužívá termín "zákopnické vybavení",alébrž "ženijní"....

Ty odhoditelné nádrže nebyly 300 litrové,ale "pouze" šlo o držáky na klasické 200 litrové sudy s možností připojení do palivové soustavy a jak jsi správně napsal s možností odhození v případě potřeby. Sudy (jejich držáky) byly umístěny na ocích motorového prostoru (v místech,kde"klasické Panthery" nesly náhradní články pásů).
Pokusím se dát do grafické podoby vzhled "Lodjuru" (mimochodem co to slovo znamená???) ,jen mám obavu,jak na Schmallturm nacpat ty poklopy a dovnitř všechno Tebou zmiňované vybavení.
Apropó: mezi osádkami byl tank znám také jako "Thorovo kladivo" nebo zkráceně "Thor".....

[Fishbed-J]

Já se v tancích nevyznám, ale zdá se mi to jako celkem pron ikavá modernizace na tu dobu....
Doufám že naše kombajny fasujou protipancéřovou munici ráže 23mm a nové NŘS LR-132P s kumulativní hlavicí....(upgrade RS-132)

[Raptor]

Docela dobrý na "chlápka od eroplánů"....

Napřed malá oprava.....již delší čas se nepoužívá termín "zákopnické vybavení",alébrž "ženijní"....

Ty odhoditelné nádrže nebyly 300 litrové,ale "pouze" šlo o držáky na klasické 200 litrové sudy s možností připojení do palivové soustavy a jak jsi správně napsal s možností odhození v případě potřeby. Sudy (jejich držáky) byly umístěny na ocích motorového prostoru (v místech,kde"klasické Panthery" nesly náhradní články pásů).
Pokusím se dát do grafické podoby vzhled "Lodjuru" (mimochodem co to slovo znamená???) ,jen mám obavu,jak na Schmallturm nacpat ty poklopy a dovnitř všechno Tebou zmiňované vybavení.
Apropó: mezi osádkami byl tank znám také jako "Thorovo kladivo" nebo zkráceně "Thor".....

No, je to takový základní koncept o kterém lze diskutovat (ještě vám sem dneska hodím těžšího bratra, Stridsvagn m/53 I "Lejon").

Za zákopnické vybavení se omlouvám, nemohl jsem si zaboha vzpomenout na ty ženisty (vokno jako Visty)

Odhoditelné nádrže jsem sice původně uvažoval krabicové ale je to celkem jedno, opravíme.Co se týče Schmallturm, z ní vyjdi jen koncepčně.Kanon Lodjuru je rozměrnější takže bude tak jako tak problém ho dostat dovnitř.Proto je uvažována pouze základní koncepce schmallturm s minimální čelní dopadovou plochou a rozšířením do stran do šikma.Co se týče vnitřního vybavení tak oproti tomu co bylo zkoušeno toho zas tak moc nepřibylo.Dálkoměr se zkoušel (viz foto v příloze-jsou to vy kapky na straně věže) stejně jako štěrbinový noktovizorový zaměřovač takže de facto pouze přibude navíc dírka skrz pancíř.Zbylé věci jako sebezáchranné přístroje, komunikační vybavení (nerozlišuji tanky na velitelské a zbytek tak aby bylo možné pružně přenášet velení bez nutnosti použití specielně vybavených strojů) a pod buď nejsou natolik velké aby představovaly problém (hornické Drägery mají tuším 2kg a velikost krabice od bot) nebo je dostatek prostoru pro jejich umístění.

Jinak střeliště na velitelské věžičce je samozřejmě použitelné nejen proti pěchotě ale především jako protiletadlové.

Jinak slovo "Lodjur" znamená ve švédštině Rys (Lejon je v překladu Lev).O Thorovi jsem uvažoval ale přišlo mi tojako reminiscence na doby minulé takže jsem raději zvolil politicky vhodnější řešení.

Přílohy

Naposledy upravil Raptor dne 02 říj 2009, 20:33, celkově upraveno 2

[Raptor]

Já se v tancích nevyznám, ale zdá se mi to jako celkem pron ikavá modernizace na tu dobu....
Doufám že naše kombajny fasujou protipancéřovou munici ráže 23mm a nové NŘS LR-132P s kumulativní hlavicí....(upgrade RS-132)

Jak už jsem psal, moc nového tam toho zase není, spíš zdokonalené vyzkoušené a osvědčené věci (Lejon bude modernější protože už bude mít (mimo jiné) nabíjecí automat tak aby se nabíječ nemusel vláčet s 25kg náboji).Dá se říct že opravdu moderní tam je akorát koncept výbavy pro brodění který je "odvozen" z dnešních Tček.

Ad kombajny, co bys říkal na podvěsná pouzdra s kanony 37mm (podobné jako na Il-2M3)?Jinak wolframová protipancéřová munice je samozřejmostí...

[kragh]

Další zajímavost k uvážení (mohlo by se to hodit do příběhu): Začátkem padesátých let byl ve službě v ČSLA prapor obrněných vlaků se sídlem v Milovicích. Zkusím dakde vypátrat jeho výzbroj, z hlavy vím jen o drezínách Steyer "Schienenpanzer" různých verzí (dělostřelecká,velitelská,pěchotní) a snad i bývalý německý "panzerzug" (pouze moje spekulace) nebo obrněné vlaky ze SNP ("Štefánik","Hurban","Masaryk"-imho pravděpodobnější)...

[Michal Vyparina]

Raptor:

Vím, jak to myslíš. V pohodě.

[Raptor]

Vlaky by mohly být zajímavé ale přijde mi že to je spíš defenzivní zbraň než útočná.Přece jen lze předpokládat že nepřítel bude při ústupu jakékoli komunikace ničit (koleje nevyjímaje) takže se obávám že by se spíš šikly jako řekněme mobilní centrum dělostřelecké podpory než jako útočný obrněnec...

[kragh]

Tak už to mám: Milovický prapor měl 4 parní obrněné vlaky ("Svoboda","T.G.Masaryk","Dr.E.Beneš","Generál Štefánik"), 3 motorové OV ("Stalin","Generál Pavlík","J.M.Hurban"), 1 tzv. Improvizovaný OV ("Orlík"), zmíněné drezíny a nějaké záložní vozy. Jde o stav z r.1947,lze předpokládat,že v 50-tých letech už některé jednotky nebyly ve službě,resp. byly přejmenovány...

Naposledy upravil kragh dne 02 říj 2009, 21:02, celkově upraveno 1

[Raptor]

Díky.Popřemýšlím o tom...

[kragh]

Několik menších jednotek OV mohlo být vysláno do přihraničních oblastí ještě před vypuknutím konfliktu jako odstrašující prostředek. A doplnění-zapomněl jsem na kořistní německý "radarový vlak"-ten by se taky dal použít... Jinak byl OV použit ještě v 90-tých letech Bosenskými Srby (tzv."Krajina Ekspress") a docela "ubohým"a" utlačovaným" muslimům zatápěl. A viděl jsem video ukazující obrněné a ozbrojené vozy v sestavě vojenských vlaků armády Ruské federace v Čečni...