Československé letectvo 1940

[Anton]

"Nizačtó"

Anton.

[PantherG]

Raptore,přepis do ruštiny: "Дурак,это некасай!" ..............aby to bylo autentické

[ujík]

to Olda: výborný kousek , nejen modely ti jdou výborně

to Kubouš: moc pěkný sučko

[karlik]

dobré čtení dobré obrázky .........já se sem vždycky tak těším

[Lonestar]

Pánové, kdož jste v ruštině zběhlejší trochu víc než já, můžete mi prosím někdo přeložit větu:

"k***a, nesahej na to!" (nebo něco v tomto smyslu)

edit:Teda tady je cenzura...

"НЕ ТРОГАЙ, МУДАК!" - "Nesahej na to, blbče!"
"БЛЯДЬ - СКАЗАЛИ НЕ ТРОГАТЬ!!!" - k***a, řeklo se NESAHAT!!!

další varianty na požádání - zadej český text

[Kubouš]

Tak tady je slibovaný komplet akrobatické skupiny Bílí Lvi + původní upravená story.

V roce 1994 se naše vláda chystala ke kroku vyměnit MiG-29 do Polska. V poslední chvíli si ale vzpomněla na ruský dluh vůči našemu státu. Ke stávajícím 9 strojům verze A a jedné spárce UB byly dodáno šest nových letounů nové jednomístné verze S (výrobek 9-13) a jedna nová spárka UB. Rovněž byl dodán veškerý podpůrný materiál včetně trenažéru a výzbroje. Vzhledem k velkému počtu stíhacích strojů našeho letectva byly z výzbroje vyřazeny stroje MiG-23 a MiG-21 (část sešrotována, část odprodána zahraničním zájemcům především ze zemí 3. světa). Stalo se však i něco nečekaného - z Ruska dorazilo 5 nových strojů Su-27 "Flanker" (4 jednomístné a 1 dvoumístný) jako nevyžádaná splátka dluhu (údajně však jako úplatek za to, že ČR zůstane nakloněna Rusku). Česká vláda si letouny ponechala ale do standardní řadové služby je nezařadila. Nakonec se rozhodlo, že letouny budou použity pro reprezentaci státu a byla vytvořena 1. oficiální akrobatická skupina České republiky "Bílí Lvi" se základnou v Žatci (letouny MiG-29 byly přesunuty do Čáslavi).

Letouny akrobatické skupiny byly natřeny národními barvami: spodek letounu červený, vršek bílý, SOP modré. Kryty elektroniky byly tmavě šedé (pouze menší kryty na trupu a žihadle). V návaznosti na tradici žatecké "tygří" letky nesly letouny tygrovaný pás na náběžné hraně křídel sahající přes celý trup. Jednotlivé letouny nesly bílá čísla s černým lemem (1-4 jednomístné, číslo 5 spárka). Na SOP byl umístěn státní znak - Bílý lev a číslo letounu. Standardní kruhové kokardy byly pouze na křídlech, a to netradičně ve dvojím provedení: s bílým lemem vespod a s modrým lemem navrchu. Na přídi pod kabinou byl modrý nápis BÍLÍ LVI (typ písma Lucida Blackletter). Letouny mohly samozřejmě být v případně nutnosti použity v boji, během krátké doby stačilo přimontovat závěsníky (při show se nepoužívaly, byly odmontovány a uskladněny na základně) a doplnit munici.

Skupina vystupovala doma i v zahraničí a díky skvělým akrobatickým schopnostem tohoto typu a vynikající pilotáži českých letců si získala mnoho příznivců po celém světě.

Přílohy

Naposledy upravil Kubouš dne 07 bře 2009, 20:52, celkově upraveno 3

[ujík]

Pěkné , ale teď na to tak koukám, Bílí lvi a tygří pruhy?

[Kubouš]

Máš to ve story, tygři pruh je návaznost či vzpomínka na 1. tygří letku ze Žatce, kde skupina má základnu.

[ujík]

Tak to se hluboce omlouvám , sem to čtení jen tak prolít

[PantherG]

Koukám,že čtení se tu moc nenosí.....pokud to není psané aspoň na třicet řádků...

[ujík]

Ale nosí, jenže na to, abych si mohl v klidu přečíst něco delšího, tak to můžu jen brzo ráno nebo pozdě odpoledne, během dne to prostě nestíhám kvůli práci

[PantherG]

Omlouvám se Ti,drahé kolege...to víš,....sem "stará struktúra" a zapomínám

[ujík]

Omluva se přijímá , akorát netuším, proč se omlouváš .

[Raptor]

Pánové, kdož jste v ruštině zběhlejší trochu víc než já, můžete mi prosím někdo přeložit větu:

"k***a, nesahej na to!" (nebo něco v tomto smyslu)

edit:Teda tady je cenzura...

"НЕ ТРОГАЙ, МУДАК!" - "Nesahej na to, blbče!"
"БЛЯДЬ - СКАЗАЛИ НЕ ТРОГАТЬ!!!" - k***a, řeklo se NESAHAT!!!

další varianty na požádání - zadej český text

Díky .Určitě se ozvu

[Raptor]

Pánové, omlouvám se za celodenní nepřítomnost (byl jsem konečně v té Praze-dneska jsem nezaspal!) a přináším další pokračování deníku pplk.i.m.Stanislava Bláhy.Další část bude snad zítra.Ještě nevím jak to stihnu.





20.11.1989

Letiště Frunze nás přivítalo slabým sněžením a namrzlými cestami, které jsou pro naše polobotky utrpením.Zatímco v Československu teprve končí podzim, zde už vládne svou mrazivou rukou zima.Z okapů budov visí dlouhé rampouchy a v paprscích slunce pomalu s stoupajícího nad obzor vytvářejí myriády třpytivých jisker.Od úst nám stoupají obláčky páry zatímco čekáme na odstavné ploše než si pro nás přijedou.Nemám na sobě zimní plášť ani beranici tak mi zima rychle proniká až na kůži.Snažím se trochu zahřát poskakováním a dřepy ale nedaří se.Neusnadňuje mi to ani slabý ale o to mrazivější vítr, který se prohání nad plochou letiště a pohrává si s lehkými vločkami prašanu, který zde napadl během posledních dvou dnů.Jediné co mi tak zbývá na zahřátí je cigareta, kterou se mi podařilo vyloudit na jednom z techniků, kteří Il-76 doplňují palivem.Hrubý tabák škrábe v krku ale je to pořád lepší než nic.

Nakonec pro nás přijíždí autobus s několika důstojníky, mezi nimi i velitelem stíhacího pluku, který zde sídlí.Skládáme se dovnitř přičemž s upřímnou radostí zjišťujeme že pro každého je zde připraven plášť a beranice, která krásně hřeje.V kapsách plášťů navíc nacházíme i malé termosky s horkým černým čajem do něhož je na zahřátí zamíchána poctivá dávka vodky.Máme dnes ještě létat takže váháme zda se napít nebo ne ale nakonec vítězí pokušení a čaj s alkoholem nás hřejí v žaludcích.Velitel pluku k nám má ještě v autobuse krátký proslov ve kterém nás vítá na letišti a oznamuje nám co je pro nás připraveno.Ze stavu místního pluku PVOS nám přidělují dvacet pět letounů MiG-23MLD.Počet nás trochu zaráží, přece jen je nás jen šestnáct.To máme letět nadvakrát?Pochopitelně se ptáme na organizaci přeletu ale jsme odmítnuti strohým „později“.

Zatím přejedeme letiště a míříme k zastrčeném rozptylu, umístěném tak jako by k letišti ani nepatřil.Se skřípěním brzd zastavíme před krajním úlem a zatímco vystupujeme, těžká betonová vrata se s hukotem dávají do pohybu a odhalují obsah úlu.Uvnitř je šedý letoun MiG-23MLD na kterém pracuje skupina techniků a přetírá původní sovětské rudé hvězdy na československé kokardy.Jeden z nich si přistavil žebřík pod kabinu a s nožíkem v ruce se chystal sloupnout nálepku gardového znaku když jej zarazil výkřik jdoucí zezadu z úlu.V jednom z tmavých bočních výklenků se rozškrtne zápalka, zahoří tabák a s obláčkem kouře stoupajícím z dýmky se vyloupne sporá postava v letecké kombinéze zabalená do obrovského kožichu a s beranicí na hlavě.

„БЛЯДЬ - СКАЗАЛИ НЕ ТРОГАТЬ!!!"

Technik s provinilým pohledem v očích sleze dolů a i s žebříkem se odšourá zatím co pilot se obrací k nám.Pod nedávno založeným plnovousem poznávám Pavku Figrova, jednoho z našich bývalých instruktorů.Když jsme tu byli posledně, říkali jsme mu Polštářek protože při své výšce jen tak tak splňoval požadavky na výšku pilota MiGu.Do kabiny proto nosil podušku, kterou si dával pod zadek a tak mohl alespoň trochu vidět z kabiny.Jako instruktor to ale byla třída.Honil nás spolu s ostatními instruktory až do úmoru a naučili nás tak s letouny provádět prakticky cokoli.

S napřaženou rukou a širokým úsměvem se k nám hrne hned jak mu dojde kdo to před ním stojí.Potřásáme si rukama a Pavka nás máváním ruky zve dovnitř.Vrata úlu se pomalu začnou uzavírat a chrání nás tak proti nečasu venku.Zatímco si sedáme na bedny od náhradních dílů a munice, Pavka se nás zvědavě ptá na situaci u nás.Snažíme se mu vše co víme naší nedokonalou ruštinou přetlumočit když se s klapnutím otevřou pancéřové dveře jednoho z postranních vchodů úlu a dovnitř vejde dalších osm lehce zasněžených postav vedených dalším naším bývalým instruktorem, Iljou Serovem.Po krátké chvíli vzájemných zdvořilostí i oni usedají a my naše vyprávění začínáme nanovo.

Když konečně domluvíme, Pavka nás u jedním z techniků přinesených baget seznamuje s tím co s námi bude dál.Po převzetí letounů s nimi přeletíme na letiště Gumrak u Volgogradu kde doplníme palivo a potom už zamíříme přímo do Mošnova.On i ostatních osm letců poletí s námi a posílí náš pluk jako dobrovolníci.K první fázi přeletu máme odstartovat do deseti hodin dopoledne takže nám bohužel nezbývá čas si letouny zalétnout ovšem Pavka i ostatní nás ujišťují že letouny jsou dobré a bez závad.Však také musí být protože poletíme několik tisíc kilometrů.To co trvalo Il-76 téměř celou noc musíme zvládnout pod osm hodin takže se rozhodujeme celý plán urychlit a odstartovat již za půl hodiny.Pavka proto volá na řídící věž a my se necháme odvézt autobusem k rychlé instruktáži.Počasí bude trošku horší a nad Ukrajinou pravděpodobně potkáme frontu, která právě přechází přes Československo ale jinak by to neměl být problém.Termosku, kterou jsem dostal si z várnice plním horkou kávou a po převlečení do kombinéz nás autobus opět odváží, tentokrát však přímo k letounům.

Z autobusu vystupuji jako předposlední přímo před již otevřeným úlem.Uvnitř už na mě čekají technici s přistaveným žebříkem a po vyřízení formalit z jejich rukou přebírám složku se záznamy o letounu a vystupuji do kokpitu.Trochu mě zdrží úprava poutacích pásů a potom už nahodím motor a vyroluji s letounem před úl.Na překryt kabiny se lepí sněhové vločky zatímco se řadíme na vzletové a přistávací dráze a jejich jednotlivé bílé flíčky se změní v čáry když posunu POM až nadoraz a odstartuji.

Stoupáme až nad mraky, do čistého, průzračného, vzduchu v němž se řadíme do čtveřic a nabíráme kurz k Volgogradu.Letoun zatížený jen třemi přídavnými nádržemi se řídí lehce a poklidně si plave vzduchem, ovládán jen konečky prstů položených na kniplu takže jediné co ruší poklidný let jsou časné pohledy na ukazatel paliva, neúprosně klesající k nule..Mraky pod námi se postupně zatahují až do kompaktní hmoty, která znemožňuje pohled na zem.Navádí nás tak pozemní kontrola jejíž stanoviště si nás postupně předávají.Nakonec po nekonečném letu je čas začít sestupovat před prvním mezipřistáním.Sotva však vypadneme z mraků, dostáváme se do silné přeháňky v níž se střídá hustý déšť s občasnými sněhovými vločkami.Skrz tuto clonu vidím tmavý, široký tok Volhy a samotné město nalepené na jejím západním břehu.A potom přichází Gumrak se svými výraznými betonovými dlaždicemi tvořícími povrch vzletové a přistávací dráhy.Řídící létání nás ve špatném počasí nechce nechat přistát.Nejen že zde silně fouká vítr ale dráha je navíc zalitá vodou takže přistání nebude snadné.Nedostatek paliva je ale kritický a tak i přes zjevné riziko nasazujeme na přistání.Já dosedám těsně za práh dráhy a letoun zastavuji v její poslední třetině.Nakonec to tedy zas tak obtížné nebylo.

Letouny odstavujeme na velké stojánce na severním konci letiště a zatímco rychle hltáme přivezený oběd, do útrob letounů proudí z cisteren litry paliva.Technici ještě v rychlosti letouny zkontrolují a za pár minut už zase stoupáme skrz mraky do letové výšky.Přelet je tentokrát obtížnější protože nejen že letíme vstříc špatnému počasí ale zároveň jsme po dlouhých hodinách v letounech ztuhlí a postupně se začínáme v sedačkách vrtět ve snaze se alespoň trochu protáhnout.Formace se tak co chvíli rozkližuje jak se letouny rozhoupávají a zase uklidňují. Východní hranici Československa protneme poblíž Košic a netrvá dlouho a my můžeme nad bílou vrstvou mraků pod námi vidět vrcholky tatranských štítů.Mezi nimi poznávám i Lomnický štít pod kterým jsem byl loni lyžovat.Až vše skončí, možná bych si mohl vybrat část dovolené a zase sem s rodinou zajet a odpočinout si.No, uvidíme.
Řídící z Mošnova si nás přebírá nad Nízkými tatrami a podle jeho pokynů začínáme postupně klesat.Musíme být opatrní protože terén pod námi skrz mraky nevidíme a v případě že by se před námi najednou vynořila nějaká hora, nebudeme mít šanci včas uhnout.Před sebou náhle zahlédnu úzkou, červeno bíle pruhovanou čáru.Je to horní část vysílače na hoře Praděd, kterou mraky zakrývají.Mineme ji a začínáme točit k Mošnovu.Teď nás čeká nejriskantnější část letu.Ponořím se do mraku a letoun okamžitě roztřesou silné vibrace způsobované větrem a deštěm.Dole pod mraky se táhnou pruhy hustého deště, který snižuje viditelnost až téměř na minimum.Naštěstí se nám podaří napojit na RSBN a s jeho pomocí se nám daří přistát.Naproti nám přijíždí Škodovka s praporkem a vede nás k hangáru.Opět se vracíme tam odkud jsme včera v noci vyrazili.V koutě hangáru stále stojí naše MiGy ovšem teď kolem nich mimo techniků krouží i postavy v leteckých kombinézách.Najedu s letounem dovnitř, vypnu motor a palubní systémy a s pomocí technikaa jím přistaveného žebříku slézám dolů kde mě i ostatní už netrpělivě čeká plk.Ryšavý, kterému velitel Vlach podává hlášení o průběhu letu.Ryšavý nám následně představuje piloty, kteří mají naši jednotku posílit.Mimo sedmi postarších letců mobilizovaných ze zálohy to jsou především mladí piloti urychleně vyřazení z pilotních škol.Díváme se na ně skepticky protože to co jim chybí na věku je nic proti tomu co jim chybí na zkušenostech a je jisté že v boji to pro ně bude těžké.Poslední věcí, kterou nás Ryšavý obšťastňuje je rozkaz k novému přidělení pluku.Máme se ještě dnes přesunout na záložní letiště vytvořené na dálnici poblíž Velkého Meziříčí odkud budeme působit coby doprovodná jednotka pro bombardéry 6. a 20.sbolp. Pochopitelně se nám to nelíbí a snažíme se protestovat ale není nám to nic platné.Pacov a Všechov jsou prý obsazené a se změnou se nepočítá.Musíme se s tím prostě smířit.

Odlet zahajujeme krátce před soumrakem kdy se počasí začne trochu umoudřovat a tak umožní i přelet nezkušených nováčků.Nové letiště nacházíme snadno.Jediný dostatečně rovný úsek dálnice v okolí, proti narušení bráněný SKOTy a tanky T-72 zaparkovanými na obou koncích vyčleněného úseku nám svítí vstříc mobilním letištním osvětlením.Sám přistávám ve třetí trojici a když nasadím na přistání, všimnu si malého šedého bodu blížícího se k mému letounu.Zvednu hlavu a několik metrů nad sebou uvidím letadlu podobnou střelu s plochou dráhou letu mířící na severovýchod.Okamžitě její přítomnost ohlašuji a přerušuji přistání abych ji mohl sledovat ale je to marné a já po další půlhodině kroužení definitivně přistávám.

Stojánka je zde malá a tak na ní odstavujeme jen čtyři letouny, které vyžadují prohlídku a zbytek letounů spolu s techniky rozestavujeme přímo na dráhu tak aby s nimi bylo možné v případě potřeby ihned odstartovat.Přes překryt a radomy ještě navlékáme plachty a potom máme konečně volno.Ubytujeme se ve stanech postavených za stojánkou vždy po dvou.Déšť, který krátce po našem odletu z Mošnova ustal opět sílí a bubnování jeho kapek vytváří při dopadu na střechu stanu nezaměnitelný zvuk, který mě nakonec uspává.


21.11.1989

Stále hustě prší.Zatímco včera se oblačnost soustředila především nad severní Moravou a Slovenskem a umožnila tak našim nad západními Čechami bojovat, dnes se opět zatahuje nad celou republikou.Když vyjdu v pláštěnce ze stanu, je mimo šumění deště slyšet i slabé bublání potůčků, jejichž proud se prodírá travou zarostlými strouhami na obou stranách dálnice.Za stany si všimnu dvojice přívěsů Nektar , které sem byly v noci přivezeny a zamaskovány a z od nichž se line příjemná vůně guláše.Uvnitř jídelního přívěsu sedí už část pilotů našeho pluku a několik strážných, kteří byli před chvílí vystřídáni na svých pozicích.Beru si od v rohu stojícího kuchaře misku s jídlem a zatímco jím, zpovídám nově k nám přidělené piloty, kteří mají lepší přehled o včerejší situaci než mi, kteří jsme byli pryč.

Situace se kupodivu začíná zlepšovat.Podle toho co ví, není naše skupina dobrovolníků v ČSSR jediná a tito sebou navíc berou i tak potřebná letadla a tanky.Ovšem náš postup na bojištích je zatím celkem tristní.9.slp operující z Bechyně byl podobně jako 1.slp zdecimován a údajně se rozhoduje o jeho stažení z fronty.Nám tak svítá alespoň slabá naděje na převzetí jejich úkolů a letiště.Proti tomu však mluví katastrofální vývoj boje v jižních Čechách kde nepřítel svižně postupuje na sever a i přes prakticky nepřežité krvavé střety se jej nedaří zadržet.O něco lepší je to ve středním úseku fronty kde sice došlo k obrovské letecké bitvě ovšem ze strategického hlediska ji i přes početní nevýhodu vyhráli naši stíhači a převzali tak zpět do rukou iniciativu čímž sice poněkud odlehčily pozemním jednotkám avšak ty se vzájemně masakrují v bitvě o osadu Lenora.Jediný prostor kde se situace opět viditelně lepší je prostor Chebu kde naše tanky a pěchota zachytily nepřátelský nápor a začínají nepřítele zatlačovat zpět.Ovšem válku si začíná nepřítel užívat v přímém přenosu i doma.V noci navštívily naše bombardéry Paříž, známé to město světel, a jak je vidět, pěkně jim rozsvítili.Francouzský prezident měl prý o celém náletu v časných ranních hodinách na Svobodné Evropě pěknou, avšak poněkud monotónní řeč s častým opakováním výrazů barbarský a nelidský.Když si ale začali…

Kuchař, kterému naše debata příliš nevoní v rohu místnosti zapne rádio z něhož se linou brnkavé tóny harfy vytvářející známou melodii úvodních taktů Smetanova Vyšehradu.Hlasatel začíná huhňavým hlasem v němž jsou slyšet výboje statické elektřiny a občasné zachrčení nepříliš kvalitního rádia předčítat cenzurované zprávy, kterým nikdo příliš pozornosti nevěnuje když najednou mezi řečí zaslechnu jak v rádiu zaznívá jméno Franty Vyskočila.To jméno přece znám!Létá na bombardérech, že by se nějak vyznamenal?Houknu na kuchaře aby rádio zesílil a potom nám spadnou údivem brady.On i jeho operátor, kpt.Lešková byli sestřeleni hned první noc nad Mnichovem a dnes za úsvitu byli za válečné zločiny zastřeleni.Je pochopitelné že jsme šokováni ovšem slovo šok zdaleka není přesné. Dulce et decorum est pro patria mori ale takhle?Nepřítel přidal poslední kapku do plného poháru.Pochybuji že by s ním měl ještě někdy někdo slitování.Naše chvíle však ještě nepřišla.Zatímco pěchota a tanky se na zemi perou, nás na zemi drží ten hrozný déšť.

Přichází mezi nás velitel pluku a ze sestavy uvnitř jmenuje několik pilotů včetně mě a žádá nás abychom šli za ním.Odvádí nás na stojánku pod jeden z velkých stanů se zvednutými bočnicemi pod nimiž právě technici zpětně sestavují jeden z nových MiGů u kterého se včera při přeletu na dálnici projevila závada na mechanismu změny geometrie křídla.V tomto polosoukromí nás potom žádá zda bychom pro něj a zbylé bojem nekřtěné piloty neudělali alespoň krátkou besedu s rozborem našich bojových zkušeností aby se tak nějak užitečně využil čas po který musíme sedět na zemi.Pochopitelně souhlasíme a velitel nás proto žádá abychom s besedou začali v deset hodin načež se rozejdeme.Musím si trochu uspořádat myšlenky a tak odcházím přemýšlet zpět do stanu.Sotva však vytáhnu zápisník a začnu črtat první poznámky, vyruší mě zarachocení tankového motoru a řinčení pásů.Zvědavě vystrčím hlavu ze stanu a vidím že uzávěrový tank na nedalekém konci přistávací plochy právě odjíždí a dělá prostor k průjezdu koloně nákladních vozidel.Jak se vzápětí ukazuje, je to druhá část výjezdní jednotky RTZ, která sem byla vyslána z Náměště a která měla zajišťovat bezpečný provoz na naší dálnici.Technici tak v dešti začínají podél dálničního koberce rozestavovat naváděcí světla systému MLOK zatímco další skupina sjede s vozy z betonu a vedle dálnice začíná se stavbou a zprovozňováním radiolokačního systému RPL-4.Jejich rychlost je úžasná a technici jsou s prací během devadesáti minut hotovi.Zatímco začínají zkoušet dovezené vybavení, přijíždí i poslední část kolony a naproti RPL-4 začíná rozvíjení systému RSBN-4N.Souprava sem dojela se zpožděním protože u Velké Bíteše praskla tažné Tatře pravá přední pneumatika.Zatímco se kochám pohledem na hemžící se techniky uvědomuji si že za chvíli začíná naše beseda.Zápisník nechávám ve stanu, stejně v něm prakticky nic není a budu muset mluvit z partesu.Scházíme se opět v jídelním přívěsu, který se rychle zaplňuje a po krátkém proslovu velitele začíná Jirka Čírtek rozebírat své zkušenosti.Já se ke slovu dostávám jako třetí v pořadí a svou přednášku zaměřuji především na zkušenosti s nasazením MiGů proti F-15, které pro nás představují nejnebezpečnějšího nepřítele se kterým mám osobní zkušenost.Dotazů je celá řada a tak se diskuse protahuje i přes čas vyhrazený k obědu, který jíme během diskuse.Nakonec přichází ke slovu i Ilja Serov, který předtím než začal školit posádky pro MiGy-23 létal jako dobrovolník v Sýrii proti Izraelcům a později už opět v řadách letectva SSSR na Sachalinu bojoval s Japonci a Američany.Jeho přednáška má pro mě osobně velký význam protože detailně popisuje možnosti a schopnosti francouzských Miráží, které se prý ve velkých počtech objevují nad hranicí.Jeho vyprávění je fascinující a v podstatě potvrzuje to co jsme slyšeli už dříve a radosti mi to nepřidává.Bude to hodně tvrdý soupeř.

Když beseda končí, překvapuje mě že je už pět hodin večer a venku se pomalu začíná smrákat.Déšť neustává, jen se zmirňuje, ale mezi pomalu se trhajícími mraky odcházející fronty je vidět obloha a jiskérky prvních hvězd.Ptám se velitele zda ještě pošleme nahoru hlídku ale ten jen zavrtí hlavou.Ve vzduchu nic není a ani se nezdá že by mělo.Zítra bude na létání dost času a předpověď počasí je velmi příznivá.S tím odchází do svého stanu kde se, jak vidím skrze pootevřenou celtu, uvelebí na kavalci a zamyšleně listuje ve staré knize v kožených deskách.

Mě se spát nechce a tak se jdu podívat ke své oplachtované Harpii.Kresba na svislé ocasní ploše slabě prosvítá skrz tenkou, promáčenou krycí plachtu.Ze zvyku vezmu za závěsníky zda drží na místě, prohlédnu podvozkové šachty zda v nich není nic uvolněné a obejdu letoun přičemž kontroluji zda někde něco neprosakuje.Vše je ale v pořádku.Technici odvedli svou práci skvěle stejně jako u dalších letounů, které míjím.

Když mě procházení se mezi letouny omrzí, odkolíbám se k řídícímu kontejneru radiolokátoru a se zaklepáním vcházím dovnitř.Dva vojáci oblečení v zelených montérkách se sklání nad nazlátlou obrazovkou radiolokátoru a mou přítomnost blahovolně ignorují.Linka před jejich očima se otáčí kolem jednoho svého konce ukotveného ve středu obrazovky a tak jak anténa radiolokátoru točí obrátku za obrátkou zobrazuje vše co se hýbe v jejím dosahu.Na stínítku obrazovky jsou vidět černé čáry vyznačující vyhrazené zóny.Najednou ze zóny označující letiště Náměšť nad Oslavou vyplují tři body, které provedou širokou zatáčku a zamíří na západ.Dvě minuty nato provedou stejný manévr další trojice startující v přesných časových intervalech.V duchu přeji posádkám sedících v letounech, body označených na obrazovce, štěstí a bezpečný návrat.

Netrvá to dlouho než letouny zmizí z obrazovky a vzduch se opět uklidňuje.Popřeju vojákům dobrou noc a odcházím.Chci právě zaklapnout kliku od kontejneru když mi jeden z operátorů vyrazí dveře z ruky a jedním z uzemňovacích kolíků opřených v rohu kontejneru začne tlouct na kus kolejnice zavěšené na konzoli vedle dveří.Druhý operátor kamsi vzrušeně telefonuje přičemž do sluchátka diktuje informace odečtené z obrazovky.Vlezu dovnitř a koukám mu přes rameno.Na obrazovce je několik bodů mířících ve dvou proudech na východ a severovýchod.Venku je slyšet křik a dupot jak se po ploše dálnice rozbíhají obsluhy čtyř Ještěrek zakopaných podél jejího koberce.Za chvíli už se k nám nese rachot startovaných motorů jejichž teplo zahřívá prochladlé mechanismy kanonů.Nepřátelské cíle jsou od nás už jen kilometr když se ozve tlumené zasyčení a s dutými ranami se z postavení dvojice protiletadlových kompletů 9K35 Strela-10 zvedají dvě střely jejichž trasu vyznačuje dlouhé plameny jejich motorů.Pruhy plamenů se s vzrůstající vzdáleností mění na světelné body.Jeden za chvíli bez výsledku zhasne avšak druhý znenadání vykvete žlutým květem exploze když střela zasáhne cíl.Komplety pokračují v palbě a s rachotivý duněním se k nim přidávají i Ještěrky jejichž svítivé trasírky krájí oblohu dlouhými šlehy podobnými ohnivým bičům hledajícím malé, smrtící letounkové střely s plochou dráhou letu.Další tři exploze se objeví na obloze ale to je vše.Palba z obou kompletů Strela-10 umlká a než posádky stačí přebít, jsou střely s plochou dráhou letu již pryč.Poslední zásah si tak připisuje jedna z Ještěrek, která poslední prolétávající střele urazí palbou křídlo a střela se s jekotem proudového motorku zřítí do pole kde exploze její hlavice vyryje hluboký kráter.

Tak jak bitva náhle začala tak náhle taky končí a letiště opět upadá do ticha rušeného jen šuměním deště.Ještěrky jsou opět přikryté a obsluhy se rozcházejí zpět do stanů kde kolem malých kamínek pospávají a čekají na další zavolání.Pomalu se šourám zpět do stanu přičemž z dálky sem vítr přináší slabý hukot bombardérů vracejících se ze své mise.Pohlédnu na oblohu a dírou v mracích spatřím Polárku.Je to jako mžik.Díra se rychle zvětšuje a mraky se rozpadají tak jak je vítr ve výšce žene na východ.Z jedné trhliny tak je za pár minut polojasná obloha přičemž se utišuje i vytrvalý déšť.Připomíná to oponu roztahující se před představením.Bude to zítra.Zítra půjdeme do vzduchu a budeme se bít.Zítra…

Naposledy upravil Raptor dne 25 zář 2008, 23:53, celkově upraveno 1