Československé letectvo 1940

[PantherG]

to nemá chybičku,Fishbede....měl jsem za to,že ten "košilový znak" pod kabinou má mít tři proužky,ale neměl jsem pravdu..."díky,příteli Gúgle"...

[Fishbed-J]

to PantherG: Sem to taky dělal "dle vzoru":-)

[Kubouš]

Když už tady jsou ty krásný obrázky Flankera co se daj lehce přemalovat, neodolal jsem a překreslil svého Flankera akrobatické skupiny Bílí Lvi. Oproti původnímu návrhu jsem dořešil přechod bílé a červené barvy,tj. radom je bílý a červený spodek končí zaobleně před ním. Rovněž jsem vypustil šedé vrcholky SOP a nechal je modré jako zbytek SOP. Skupinové číslo letounu jsem přesunul na SOP a pod kabinu dodal název skupiny. Z tygřích doplňků (viz. moje historie u původního nákresu) jsem ponechal pruh přes celé rozpětí letounu, proužky na vrcholech SOP jsem vypustil. Šedé zůstaly jen drobné kryty elektroniky na trupu a žihadle.
Tak jak se vám líbí?

Přílohy

[PantherG]

ŠMAKÓÓÓZNÍ

[novakow]

[Olda Homola]

sir Alron napsal:
Pánové dneska je výročí mobilizace a nikdo si ani nevzpoměl, to je ostuda, tak ji napravuju a vracím se k názvu tohodle tématu

Hele, já si náhodou taky vzpoměl:
Na počest 23.září 1938, věnováno všem chlapům, kteří se tenkrát chtěli bránit...

podzim 39, kdesi v Československu...
pošmourné studené podzimní ráno...mžourám do žárovky, služba mne právě vzbudila, mám dnes ranní hlídku..přes půl letiště se nese hluk zahřívaných motorů.
Je to asi divné,ale mám melodický zvuk Aviáckých motorů rád. Chudáci kluci od mechaniků, dřeli zase celou noc, aby těch pár mašin udrželi letuschopných.
Rychle zhltnu kousek ztvrdlého komisárku a zapiju přídělovou kávou - na její chuť už jsem si zvykl. Ne tak na permanentní nedostatek spánku, mám pocit, že spím i ve stoje. Natahuji na sebe kombinézu a vybíhám do chladného rána.Na stojánku to mám krapet dál,kola jsou nedostatkové zboží a že by pro mne přijelo auto (jako pro hotovost) se mi může zdát. Alespoň se zrychleným přesunem trochu zahřeju.Ještě že padák nemusím tahat s sebou, ale kluci mecháni mi ho nachystají do mašiny. Předletová příprava je u letadel, letím ve dvojici s škpt.Řídkošilem.
Je to bezva chlap a velitel, už má pár skopčáků na kontě. Já ještě ne, jsem stíhačcké ucho, elév. Přiklušu do spoře osvětleného hotovostního stanu právě včas - velitel už je na místě. Stručně mne informuje o počasí (nic moc, 3/10 ve 2 000) a úkolu. Je jednoduchý - hlídka nad přífrontovou oblastí. Nemáme dost mašin, tak na to musíme stačit dva. Lehce zblednu, když si vzpomenu, že minulý týden se na naši dvojku vyřítilo sedm nácků a udělali s nimi krátký proces.
Rozchod, ke strojům. Blížím ke své olétané Avii B.135, v duchu vzdychnu, když vidím nové záplaty na jejím plátěném potahu. Nemám rád tyhle starty na uválené louce, chvilka nepozornosti nebo bočního větru a jsi mimo dráhu se všemi nepříjemnými následky.
Zázrakem se mi podaří vykličkovat za velitelovou mašinou a už se řítíme na plný plyn. Jemně táhnu knipl, zavírám kola a otvírám chladič. Opatrně manipuluji plynovu pákou a přibližuji se k vedoucímu. Zvolna nabíráme výšku, kolem nás jednotlivé šedivé mraky. Uvažuji, jestli budeme stoupat nad ně nebo zůstaneme pod nimi, abychom mohli případně spatřit nepřátelský pohyb na zemi. Rozhlížím se kolem, nechci se nechat zaskočit.
Náhle se z mraku na deseti hodinách vyhoupnou dva body. Mají převýšení dobrých 500 metrů, a podle kursu a směru to odhaduji na nepřítele.
Krátká výměna povelů a točíme do jejich směru.Rozeznáváme Messerschmitty 109 D. Řídkošil se směle pustil do vedoucího nepřátelské dvojice a já v zápalu boje dělám chybu. Místo,abych ho kryl pouštím se za nepřátelskou dvojkou. Ta se na rozdíl ode mne ukázněně snaží krýt svého vedoucího. Spoléhám na to, že velitel má náskok, tlačím mašinu dolů, abych nabral rychlost a vzápětí táhnu, abych se mu dostal za záda. Mašina ale dnes nějak netáhne, a tak pouze zoufale sleduji,
jak se nepřátelský stíhač usazuje Řídkošilovi za ocasem. Křiknu na něj výstrahu a jen vidím, jak z něj odletují kousky konstrukce a z motoru vyráží tenká stuha dýmu.Poslechnuv mé výstahy točí a tím mi přivádí svého pronásledovatele do dobré pozice. Točím za ním a blížíme se k sobě vstřícným letem. Vypálím krátkou dávku do hrozivě se roztahujícího břicha stodevítky, z níž odpadne pár plíšků - zatracená slabá výzbroj! Protivník na poslední chvíli proletí nade mnou a opět točíme ve snaze dostat se jeden druhému za záda. V zápalu boje zapomínám, co se děje kolem, jen matně registruji, že mne Řídkošil kryje.Druhá německá mašina zmizela po velitelově útoku někde v mraku. Přitahuji silně knipl, až se mi dělají mžitky před očima a vztekám se nad protivníkovou obratností. Přesto po druhé zatáčce získávám převahu a podaří se mi dobře umístit krátkou dávku. Nepřítel sebou trhne a ze zatáčky přechází do střemhlavého letu. Tlačím mašinu dolů a pozoruji jemnou stuhu dýmu, valícího se z jeho motoru. Nebýt toho, nikdy bych ho ve střemhlavém letu nedohonil. Takhle si ho pohodlně zaměřuji a pálím delší dávku. Němec už má dost, rozsvěcuje polohová světla a míří k zemi. Držím se pro jistotu za ním a sleduji ho. Pokouší se o nouzové přistání, ale při dotyku se zemí se jeho trup láme těsně za kabinou. Torzo Messerschmittu provede salto jako v manéži cirkusu a skončí v oblaku prachu a hlíny.
Teprv teď se proberu z loveckého zápalu, rozhlížím se okolo, ale zdá se, že jsem na obloze sám. Nabírám kurs na základu a vzápětí slyším kapitána, jak žádá povolení přistát.
Po dlouhých dvaceti minutách letu žádám o povolení k přístání i já a vcelku zdařile sedám.
Roluji na stojánku kolem kapitánovy Avie, která má celý spodek trupu od oleje. Jinak vypadá vpořádku.
Dodatečně se mi sevře žaludek, když si uvědomím, že díky mě nemusel doletět vůbec.
Otvírám kabinu, vylézám na křídlo a seskakuji na zem. Taktak to na zdřevěnělých nohách ustojím, že nespadnu na zem.
Váhavě jdu k hloučku mechaniků se zpravodjaským, kde tuším velitele.
S ruměncem ve tváři hlásím přílet a čekám pohromu. Ale Řídkošil potvrdí svou pověst bezva chlapa a vítá mne s úsměvem:
„Tak gratuluji k prvnímu sestřelu, mladej. Nemoh´ sem tam s tebou být až do konce, musil jsem se vrátit. Tlak oleje na nule, asi víš. (zatvářím se provinile).
Nono, nic si z toho nedělej, nebyl jsem napoprvé jinej. Hlavně,žes mě varoval.
Ale pěkně jsi mu to dal, jen co je pravda. Teď to pěkně ohlaš zpravodajskýmu a pak hajdy na oběd. Máme chvilku voraz, než půjdeme zas do akce …..“

Naposledy upravil Olda Homola dne 24 zář 2008, 05:58, celkově upraveno 1

[Raptor]

to Olda Homola:Paráda .Super čtení

[novakow]

Super!
to mi připomíná že bych dopsat toho MiGa...

[Anton]

Taky chválím! Vítejte do klubu!

Anton.

[Kubouš]

Pánové díky, jsem rád že se líbí. Abych vás navnadil pro zítřejší vstávání, tak jsem začal pracovat na stejnym zbarvení i pro spárku (Lvi lítali ve složení 4x jednosic a 1x spárka), tak to sem pak hodim najednou i s tou původní sci-fi story aby to bylo pohromadě.

[Olda Homola]

Díky chlapi, už dlouho jsem toto měl v hlavě...třeba mě políbí můza a bude i pokračování..

[PantherG]

Oldo: PARÁDA...

Já na tumúzu bohužel porád čekám...

[Raptor]

Pánové, kdož jste v ruštině zběhlejší trochu víc než já, můžete mi prosím někdo přeložit větu:

"k***a, nesahej na to!" (nebo něco v tomto smyslu)

edit:Teda tady je cenzura...

[Anton]

"Durak! Eto nekasaj!"

Anton.

[Raptor]

Díky