Koncem roku 2011 byla odborná i laická veřejnost překvapena když japonsko představilo svůj nový stíhací letoun 5.generace Mitshubishi F-5 "Raiden II" Vědělo se že japonská společnost pracuje na studii nového stíhacího letounu přesto však výsledné dílo všechny překvapilo. Namísto dalšího klonu F-22 zde stál svébytný stíhací letoun značně neortodoxních tvarů. Nejen že šlo o létající samokřídlo s velmi krátkým pahýlovitým trupem a tzv. předsunutými nosnými plochami, ke všemu byl tento letoun čtyřmotorový. Když byla vzápětí předvedena i velmi neortodoxní výzbroj složená z plně funkčního laserového kanonu a unikátní zbraňové šachty bylo jasné že jde o zřejmě nejpokročilejší bojový letoun jaký byl kdy představen. Společnost Mitshubishi přiznala že při jeho vývoji spolupracovala částečně s americkým Boeingem a při konstrukci byly využity poznatky z neuskutečněného projektu X-32 JSF. "Vývoj nového letounu byl nutnost," řekl hlavní konstruktér ing. Idžio Tošira. "Spojené státy se k dodávkám F-22 stavěly odmítavě, a vývoj J-20 v Číně nás znepokojil. Nyní ale můžeme býti spokojeni, neboť Raiden II překoná cokoliv ve vzduchu. Kromě toho že je použitelný jako letoun pro vybudování vzdušné nadvlády jde i o pokročilý bitevník a také lovce křižujících střel. Současně jsme však chtěli vytvořit něco jako vzdušnou ponorku, schopnou napadat aniž by byla zjištěna stroje protivníka. Jsme na tento stroj právem hrdi"dokončil svůj stručný projev ing. Tošira.
Konstrukce .F-5 Raiden II je kompozitové samokřídlo. Na rozměrné nosné plochy rozdělené vpředu do tvaru písmen W a vzadu do tvaru písmene T navazuje krátký objemný trup ukrývající nejen motory Double Stream od společnosti Fuji Heavy Industries ale i zbraňovou šachtu.
Pohon - Raiden II má unikátní čtyřmotorovou konstrukci. Díky tomu je schopný dosahovat až rychlosti 4.5M, běžně se však jeho rychlost pohybuje okolo tří machů. V praxi jsou používány jen dva motory, čtyři by měly být zapojeny pouze v bojové situaci. Bližší informace o pohonných jednotkách společnost Fuji Heavy industries neuveřejnila.
Avionika je vysoce pokročilá, srdcem palubních systému je údajně vylepšená verze čipu Toshiba Cell, známého mj. z herní konzole Playstation 3. Ten je napojený na radar APG-73, a také čidlo FLIR. Pilot má k dispozici skleněný kokpit a údajně i 3D přehledové brýle, umožňující detailní prohlídku cílového prostoru dříve než do něj vůbec letoun vstoupí. Hlavní displej o rozměrech "13.6 je plně dotykový, sekunduje mu sedm "3.5 a 4.5 palcových displejů, samozřejmě barevných. Pro případ výpadku avioniky je zde několikero analogových přístrojů (rychloměr, sklonoměr, palivoměr, kompas). Pilot sedí na vystřelovacím sedadle Aces II. Řízení letounu je fly-by-wire.
Výzbroj je tvořena laserovým kanonem o blíže nespecifikovaném výkonu, vyvíjeným pod názvem Dai-Katana. Sekundární výzbroj tvoří kanon Mauser r.23mm. Zbraňová šachta má unikátní skříňové zásobníky v nichž jsou uloženy PLŘS AIM-9X, AMRAAM a AIM-7 Sparrow. Na rozdíl od F-22, Su-50 či J-20 nemá šachta dveře ale funguje na principu torpédometu. Střela je vystřelena přímo v ose letounu jedním ze šesti otvorů. Nepřítel tam v podstatě nemá šanci její odpálení zjistit, neboť již v průběhu odpalu je ochlazována v odpalovací trubici. Pumy jsou odhazovány z relativně malé pumovnice přímo v těžišti letounu.
Prototyp byl předveden v netradiční - i tradiční šedi odkazující na nejznámější letoun společnosti Mitshubishi - A6M Reisen (Zero). Sériová výroba jen mírně odlišných letounů by se měla rozeběhnout na plné obrátky v roce 2016.