Diskusní fórum modelářů

Tak beru zpět a omlouvám se , A-102 byl opravdu konkurent Avie B.35. Nikdo holt není dokonalý

J.T.C. píše:

ujík píše:Jestli se nepletu, tak Aero A-102 byl konkurent Avie B.534, Avie B.35, natož B.135 byla už jiná generace.

Aero A-102 byl právě konkurent B.35..B.135 je jen vylepšená B.35 hlavně o zatahovací podvozek pokud se nemylím..

jo zatahovací podvozek a zjednodušené křídlo s rovnou náběžnou hranou..nejsem si jist, ale ochranu nádrží měly německý bombry už od počátku WWII ne?

Olda Homola píše:

J.T.C. píše:

ujík píše:Jestli se nepletu, tak Aero A-102 byl konkurent Avie B.534, Avie B.35, natož B.135 byla už jiná generace.

Aero A-102 byl právě konkurent B.35..B.135 je jen vylepšená B.35 hlavně o zatahovací podvozek pokud se nemylím..

jo zatahovací podvozek a zjednodušené křídlo s rovnou náběžnou hranou..nejsem si jist, ale ochranu nádrží měly německý bombry už od počátku WWII ne?

To měly..ale jen ten gumovej potah proti vzniceni..

J.T.C. píše:

Olda Homola píše:..nejsem si jist, ale ochranu nádrží měly německý bombry už od počátku WWII ne?

To měly..ale jen ten gumovej potah proti vzniceni..

no ale to právě stačilo..protože 7,9 kuličky tomu neublížili, resp. potřebovalo to pořádnej zásah z kanonu, aby se díra už nezacelila..

No to jo,ale proto byl planovan kanon do B.35 a jejich derivátu a byly vyrobeny Bk.534 i když bohužel pro nedostatek vhodných kanonu zatím vyzbrojeny třetím kulometem..

no....proti pogumovaným potahům bohatě stačila zápalná munice...a ta v té době byla k dispozici....

Oldo, perfektní. Až nyní jsem objevil tvůj článek. Do této sekce moc nechodím, protože létající fény (roury) mne neberou, ale že zde bude něco z let 1939-1940 jsem moc neočekával. Doufám, že bude pokračování.

Jasně Bořiku a doufám, že už velmi brzy...

..budím se s neobvykle lehkou hlavou udiven, že nás služba nevzbudila. Polekaně vyskakuji, ale letmý pohled z okna mne uklidňuje – zataženo, mraky téměř až na zem. Žebychom si dnes užili neletový den? Radostně se hrnu do jídelny na snídani, ale uprostřed jídla mne stačí Franta Řídkošil zchladit – starej nás chce všechny za pět minut vidět. Hmm, co to asi bude, v tomhle počasí. Házím do sebe zbytek snídaně a mířím do předletové místnosti.

Je nás tam celkem šest, mimo velitele, jsem zvědav, co to bude tentokrát.

Vstoupí velitel, vše ztichne. „Pánové“, začně „vím, že je dnes počasí pod psa, ale mám tu urgentí požadavek od pozemního vojska. Máme napadnout a zastavit postup německých obrněných sil v prostoru Hlovhovce. Němci se pokouší o průnik s úmyslem rozdělit a odříznout náše síly od beskydských vrchů. Pozemní vojska urgentně požadují každý letuschopný stroj, proto poletí nás šest bez ohledu na počasí. Poneseme dvojici 50 kg pum pod křídlem. Pro případ, že by někdo v mracích ztratil kontakt jsou nachystány mapy se zakreslenou poslední známo pozicí nepřítele. Je pravděpodobné, že se setkáme se silnou opozicí nepřítele, možný je i výskyt nepřátelských bitevních letounů s úkolem podpořit útok svých sil. Statruji první, obletím letiště širokou zatáčkou těsně pod mraky, abychom se mohli seřadit. Těsná formace. To je vše, držte se pohromadě, hodně štěstí“.

Jeden po druhém si bereme ze stolu připravené mapy, přistavený náklaďák nás rozváží k naším letounům. Nahazuji mašinu, chviličku zahřívám motor, pak pojíždím na hlavní dráhu a startuji. Jsem poslední, takže nemusím mít obavu, že bych se s někým srazil. Formujeme se do těsné formace a noříme se do mraků nad námi..

Letíme už nějako dobu v mracích.Bojím se , že se ztratím, že každou chvíli se vynořím z mraků sám, osamoce,bez přátel.Každou minutu se strach stupňuje,kdykoli vidím ostatní letouny se zpět nořit do mrakové přikrývky. Když však se na pár vteřin vynoříme v jedné z několika málo kouscích čistého nebe ,můj strach poleví Snažím se držet, co to dá, ale přesto se mi podaří ztratit letku. V průrvě mezi mraky vidím ve předu a postranách jen šedivou zeď, žádná stopa po zelenohnědookrových ajrácích..Chvíli bezvýsledně pátrám, létám sem a tam různými kurzy, ale marně. Rozhodnu se tedy letět k cíli na vlastní pěst.

Z kolenní kapsy vytahuji mapu a porovnávám ji s terénem pod sebou. Pak nabírám kurs k poslední známé pozici nepřátelské obrněné vozby.
Sotva vzhlédnu od kompasu, uvidím siluetu letounu v přibližujícím se kurzu. Chvilka napětí – a podle charakteristického lomení křídla poznávám Junkerse Ju-87.

Taky mě viděl a odvážně na mně útočí čelním letem..už vidím stopovky jak na mne střílí z těch svých špuntovek..snažím se zamířit,ale jsem příliš vpravo a má krátká dávka jej míjí..

Sebevědomě točím za ním, ale opatrně, dvě padesátky moji Avii zatěžují a snižují obratnost. Očekávám,že se dá na útěk, ale protivník mi vyráží dech – pouští se se mnou do manévrového boje –jakže se tomu za Velké války říkalo? Aha, psí souboje. Pilot není žádný začáteční a používá všechny prvky vysoké pilotáže -loopingy,souvraty, zatáčky na minimálce - aby se mi dostal za záda.Musí to být odvážný chlap, dělat takovouhle akrobacii s touhle dvoumístnou konzervou. Kupodivu mne snadno vymanévruje a usadí se za mnou.Snažím se šetřit pumy a točit mírné zatáčky, ale štuka mi sedí za ocasem jako přibitá..no nic, asi musí dolů, ještě že tak mizerně střílí, jinak bych byl už dávno dole.Odhazuji je a přitahuji jeho zatáčku, otáčím hlavu a vidím, jak žene stroj do svíce.Všiml si odhozených bomb a došlu mu, že teď už jej lehce vymanévruji. Táhnu mašinu nahoru nad něj a vzápětí vykopávám směrovku – souvrat – už jsem nad ním..ještě trochu přitáhnout… V zápalu boje přetahuji mašinu, padám do vývrtky..Vybírám těsně nad zemí, což mi bere chuť na další hrátky. Na plný plyn přízemním letem se odpoutávám a nabírám kurz na základnu…

malý update:


Přistávám osamocen, pár mašin se už přede mnou vrátilo, většinou také osamoceny...vypadá to,že si nikdo mého „kufru“ nevšiml..z útržkovitých hlášení se dozvídám, že asi polovina z nás našla a zaútočila na cíl..Přesto jsme alespoň částečně úkol splnili – němci neočekávali v tomhle počasí nějakou protiakci ze vzduchu a náš útok je donutil se rozptýlit.Což naší obraně pomohlo se zkonsolidovat a útok byl za těžkých ztrát odražen..bohužel nám zbylo jen velice málo bojeschopných tanků a hrstka protitankových děl...

Je pátek, poobědová siesta, počasí nic moc, doufám, že odpoledne nebude moc rušné..přemýšlet o vikendu stejně nemá smysl, musíme být všichni k dispozici..Piloti polehávají porůznu v pohotovostní místnosti, ti šťastnější an ubikacích..Venku není nikdo kromě mechánů, je podzim a už docela chladno – sluníčko je zubaté..
Z příjemného lenošení nás náhle vytrhuje jekot letišntí sirény...vybíháme k mašinám, mechanici už je postupně nahazují.. od úst k ústům letí poplašná zpráva - nepřátelé útočí na letiště sousední letky a to není daleko!
Beru z křídla padák, nasazuji si ho a šplhám do těsného kokpitu Avie – vždycky u toho v duchu kleju, protože konstruktéři jej udělali opravdu těsný a já si vždycky při fofr startech odřu ramena. Motor už mi běží, nezdržuji se zahříváním, přidávám plyn, opatrně se rozhlížím okolo a roluji na startovací dráhu... po levici vidím, jak mé číslo dvě nahazuje motor...všude se vynořují zpoza ochranných valů Avie a s motory ve vysokých otáčkách se ženou na dráhu..je štěstí, že ještě nedošlo k žádné srážce.statrujeme porůznu pomícháni ..zformujeme se ve vzduchu.....táhnu za páku a už jsem ve vzduchu..zatahuji podvozek a levou zatáčkou se vracím zpět nad letištní plochu, hledám své číslo dvě..tamhle je, žene si to po dráze...dokončuji zatáčku a s převahou rychlosti se usazuji před ním...snižuji plyn a jemně manévruji do pozice v letce..Postupně se přidávají další a další Avie – celkem 11 strojů, skoro celá letka! Dnes to bude asi velké..
Po pár minutách letu máme letiště na dohled...dominují mu dva sloupy hustého černého dýmu..
nad letištěm se míhá spousta komárů.....stopovky střel míhající se všemi směry....Není čas na složité manévrování a tak velitel dává povel k útoku..ani nás nemusí moc pobízet..Vrhám se na nejbližší stroj obtěžující naši Avii B.534...jaklime se přiblížím blíž, s údivem zjišťuji, že to není Messerschmitt, ale nějaký neznámý jednomotorový stroj.Připadá mi poněkud povědomý...hvězdicový motor..otevřená kabina....na směrovce bílý kříž...to jsou přece italské Fiaty!!
Ta bestie obratně uhýbá a přechází do utažené levé zatáčky..pokouším se ji sledovat a dostat se do střelecké pozice, ale nedaří se mi to..Přetáčím se na záda a mizím dolů ...v zápětí na mne útočí další Fiat.Mé číslo dvě jej pohotovou dávkou odhání, Fiat potlačuje a mizí v cárech mraku.Usazuji se za dalším z Fiatů,uhýbá prudce vlevo a v mžiku se mi usazují dva další na ocase.. Jedno se jim musí nechat, lítat opravdu umí.....využívají výhod svých strojů a honí nás v utažených zatáčkách a na vertikále..se střelbou už to tak slavné není..několikrát vidím míhat se stopovky kolem kabiny, vždy se mi ale podaří vykroutit.. výkrut..levá zatáčka..pravá zatáčka..a je čisto....v jedné chvíli vybírám výkrut těsně nad zemí. Orosilo se mi čelo z toho, jak těsně levé křídlo míjelo travnatý povrch .
Zatraceně, udělal jsem chybu a nechal se zatáhnout do manévrového boje na nízkých rychlostech...Naštěstí se mi podařilo nabrat trochu výšku..
Mašina se nebezpečně třese na pádové rychlosti, když se pokouším v utažené zatáčce vymanévrovat dalšího z těch zrmzlinářů..
V jednou okamžiku mi levé křídlo prudce poklesne nedostatekem vztlaku..vyděšen potlačím mašinu dolů, naštěstí je tam mrak, kde se můžu ukrýt.
Jakmile z něj vyletím,vidím na dvou hodinách pod sebou dalšího Fiata..jsem v ideální pozici, vykopávám směrovku, stavím Avii na křídlo, potlačuji a vrhám se na protivníka. Kupodivu mne spatří a táhne – kdoví proč – stroj do svíce..nabral jsem rychlost a doženu ho coby dup...táhnu za knipl, usazuji se mu za ocasem a střílím krátkou dávku..vídím zásahy do trupu....ital vykopává směrovku do souvratu, přechází do střemhlavého letu ..sleduji ho...
Vyrovnává nízko nad zemí a prchá na plný plyn...srovnávám stroj za ním...v tom vidím stopovky míhající se těsně nad kabinou...ještě chvíli, k sakru...strřílím dávku..vidím opět zásahy na trupu a do motoru, z kterého začíná vycházet hustý černý kouř...znervózněn vykopávám směrovku a točím stoupavou zatáčku doleva..itala ztrácím z dohledu...kontorluji prostor za sebou..čisto...moje číslo dvě hlási, že mi odehnalo fiata od ocasu..díky...
Italům se asi už znechutil boj a po jednom, po dvojících se vytrácejí z boje...

Pěkné Oldo , dobré oživení s Taliánama

Díky Zdendo,
ale upřímně je to slabé, a ani ohlasy moc nejsou..takže toho asi nechám ..

Neblázni Oldo, nenechávej toho, mě se to líbí a určitě nejen mě.

No...Oldo...upřímně řečeno se omlouvám,že jsem to nepochválil...nějak mě to nedocvaklo....ale ten díl je ŠPIČKOVÝ...Talijáni...bezva volba..ona jich k nám pak část přeletí...vždyť jsem dělal "naši" SM-79

Máš to dááááááleko lepší,než co jsem doposud vypotil já