Stránka 1 z 1

Překlady z webu

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 12:54
od George9
Josef dal odkaz na opravdu skvělou www. Je tam spousta tak zajímavejch informací, že jsem si řek, že by byla velká škoda, kdyby zůstaly dostupný jen těm anglicky mluvícím. Rozhodně nejsem žádnej diplomovanej angličtinář, tak ten překlad prosím taky tak berte. Budu to dělat po jednotlivejch statích, tak, jak jsou pojmenovaný na oněch stránkách. Použiju i původní obrázky, doufám, že snad neporuším nějakej "kopyrajt".
Kromě jinejch zajímavejch informací se ke konci můžete těšit i na perličky v podobě soubojů (i sestřelů) mezi Pákistánskými F-16A a ruskými piloty. =D>

Afghan Air Force in the late 1970s

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 12:56
od George9
Afghan Air Force in the late 1970s

V průběhu dvacátých a třicátých let byla většina strojů Afghánského vojenského letectva ruské výroby, a bylo tomu tak i pozdějších dobách, zvláště, když se v roce 1973 zvýšil vliv Sovětského Svazu na Afghániské politické scéně. V průběhu sedmdesátých let se DRAAF (Democratic Republic of Afghanistan Air Force) vyvinulo v relativně silné letectvo, a v roce 1978 se honosilo silou přibližně 180 bojových letadel, sestávajících z 80-ti MiG-17 a MiG-15UTI, 35-ti MiG-21, 20-ti Su-7BMK a 30-ti Il-28. Kromě toho operovalo s asi 19-ti Mi-4 a Mi-8, a hlavně 12-ti nově dodanými Mi-24, které byly v polovině roku 1979 ještě posíleny 18-ti kusy Mi-25D. DRAAF mělo několik dobře vybavených letišť. Těmi většími, páteřními, byly letiště u měst Bagram, Kabul, Šindand, Herat, Mazar-e-Sharif, Džalalabád a Kandahár, ty menší pak Ghurian, Farah, Zaranj, Ghazni, Kunduz a Bazai-Bumgaz.
Páteřními bojovými jednotkami DRAAF byly:

321. stíhací-bombardovací pluk, vyzbrojený Su-7BMK, operující z letiště Šindand,
322. stíhací pluk, vyzbrojený MiG-21MF, dislokovaný v Bagramu,
393. stíhací-bombardovací pluk provozující MiG-17, operující z Mazar-e-Sharif
355. bombardovací pluk, vyzbrojený Il-28, operujíci z Šindandu.

Po sérii státních převratů a souvisejících čistek v průběhu 70-tých let však byla DRAAF oslabena natolik, že ke své funkčnosti se již nadále neobešla bez přímé podpory SSSR Nicméně, zdá se že DRAAF netrpěla nedostatkem kvalifikovaných pilotů nadzvukových letadel.

Soviet invasion and Pakistan

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 14:14
od George9
Soviet invasion and Pakistan

Pákistán byl Sovětskou invazí zpočátku velmi znepokojen, avšak následné anylýzy rozmístění sovětských vojsk ukázaly, že pákistánu nehrozí bezprostřední nebezpečí. Sověti se v prvních letech války zaměřili především na vybudování vojenských základen, a udržování větších měst pod kontrolou.
Celkem čtyři jednotky ruského vojenského letectva (VVS), vybavené stroji MiG-21, Mi-24 a Mi-8, byly přiděleny pod přímé velení 40.armády, s hlavním velitelstvím v Termezu (město na hranici Afghánistánu a Turkménské SSR). Pákistánci poměrně rychle zjistili, že sovětští piloti mají zakázáno létat mimo hranice afghánistánu, ba dokonce se nesmějí afghánsko-pákistánské hranici přibližovat blíže než na 15 Km. Sověti se také zpočátku obávali možné intervence ze strany Iránu, což byl také jeden z důvodů nasazení velkého počtu VVS.
Sovětská armáda po vybudování a zabezpečení základen postavila VVS do defenzivní role, především s úkolem obrany větších měst před povstalci a zabezpečení hlavních cest mezi městy. Tato skutečnost dala povstalcům výborné podmínky pro vybudování skutečně efektivního, organizovaného hnutí odporu.
Pákistán si poměrně rychle uvědomil, že nejen že mu ze strany sovětské armády nehrozí přímá vojenská hrozba, ale že je dokonce v pozici, kdy může stupňovat protisovětskou kampaň, organizovat, cvičit a vyzbrojovat Afghánské povstalce (mudžahedíny) , a to vše bez hrozby vážěnšjších následků
Od počátku roku 1981 začal počet leteckých sil, přiřazených pod velení 40.armády narůstat, a jejich letadla a vrtulníky začali hlídkovat podél pákistánské hranice (nezřídka i za ní), s cílem najít pozice povstalců. Zpočátku se jednalo o čistě průzkumné mise, které ovšem brzy vystřídaly útoky na uprchlické tábory, ležící za hranicemi na pákistánském území. V těchto táborech pákistánci rekrutovali, cvičili a vyzbrojovali nové jednotky mudžahedínů, kteří se po výcviku vraceli přes hranici zpět do Afghánistánu. Po těchto útocích se Pákistán bezprostředně obrátil na USA se žádostí o dodávku moderních zbraní (požadovány byly letouny A-7 Corsair II, rakety země-vzduch, radiolokační zařízení atd.
Vláda USA si uvědomila, že má jedinečnou příležitost udělat rusům z jejich invaze „sovětský vietnam“, a nabídla dodávku strojů F-5E Tiger II a Fairchild A-10A Thunderbolt II pro Pakistani Air Force (PAF). Pákistán však tuto nabídku odmítl. PAF v té době bylo vyzbrojeno čínskými Šenjang F-6 a francouzskými Mirage III / V, a převládl názor, že ani jedno z nabízených „low-technology“ letadel by nijak významě nezvýšilo bojovou sílu a možnosti PAF.
Ke konci roku se situace v Afghjánistánu změnila natolik, že pákistánská armáda začala přímo a otevřeně organizovat, podporovat a řídit odboj mudžahedínů. USA se v té době rozhodly podpořit úsilí pákistánu. Jelikož si piloti VVS počínali podél hranice stále agresivněji, padlo rozhodnutí poskytnout PAF stroje General Dynamics F-16 Fighting Falcon. V prosinci 1981 byla mezi vládami Pakistánu a USA podepsána dohoda o dodávce 40-ti strojů F-16. Původně z tohoto množství mělo být 32 F-16A a 8 F-16B, ale z obav nedostatečného výcviku pilotů bylo nakonec PAF změnilo objednávku na 28 F-16A a 12 F-16B (všechny stroje standartu Block 15).
Když první skupina pákistánských pilotů končila v USA výcvik (421st. TFS, Hill AB, Utah), byly první dva F-16A a čtyři F-16B připraveni k dodání (říjen 1982).

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 22:36
od Marcel Stratílek
Serus Džordži...
víš dobře, že mě ajroplány neberou :? ale smekám klobouk, jak ty se smekáš kvůli ostatním :shock: dá-li pánbů, tak se otočím v PU ještě před Vánoci a mohli bychom to probrat pod košíkem...co ty NATO?
:twisted: Macan

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 22:40
od George9
Marcel Stratílek píše:Serus Džordži...
víš dobře, že mě ajroplány neberou :? ale smekám klobouk, jak ty se smekáš kvůli ostatním :shock: dá-li pánbů, tak se otočím v PU ještě před Vánoci a mohli bychom to probrat pod košíkem...co ty NATO?
:twisted: Macan

No že váháš :-D . Jak budeš vědět kdy, hned dej vědět, já si na druhej den vezmu dovolenou :grin:

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 22:40
od BraňoHerain
Kolega v práci tam lietal na vrtulníkoch

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 22:47
od George9
Braňo píše:Kolega v práci tam lietal na vrtulníkoch

Tak tohle bych bral všema deseti :P :P

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 22:49
od BraňoHerain
no jo,ale nejak nechce rozprávať :evil:

PříspěvekNapsal: 07 lis 2007, 23:00
od George9
Jo, tak to mě nepřekvapuje. Už víc známých mi řeklo, že mají v práci někoho, kdo tam byl, ale žádnej o tom nikdy nechtěl mluvit 8-)

První opatrné kontakty

PříspěvekNapsal: 08 lis 2007, 09:49
od George9
První opatrné kontakty

V této době začalo PAF spolu s armádou budovat základny a stanoviště podél afghánských hranic. Vzhledem k drsnému, hornatému terénu a obtížnému pohybu jednotek i zásobování to byl mimořádně obtížný úkol. Trvalo nějakou dobu, než byla vybrána vhodná místa pro vybudování sítě radarových stanic a pozorovatelen, potřebných pro kontrolu vzdušného prostoru podél hranice s afghánistánem.
Na základně PAF v Pešáváru sídlila 15.eskadra, vybavená letouny Šenjang F-6. Její piloti podnikli na začátku 80-tých let podél hranice množství hlídkových letů. V té době bylo pro PAF, vzhledem k nedostatečnému pozemnímu radarovému vybavení, ještě obtížné zachytávat a monitorovat pohyby sovětských letadel (částečně také z důvodu, že v té době sovětští piloti nepřekračovali hranici o více než 2-3 kilometry). Velení PAF nechtělo rusy zbytečně provokovat, a tak jejich piloti měli přísný zákaz útoku či střelby na sovětská letadla, měli se pouze pokusit je doprovodit zpět za hranice. Praxe však byla taková, že se ve většině případů se nedokázali sovětským strojům ani přiblížit, protože naprostá většina z nich létala mnohem větší rychlostí, než které byl schopen dosáhnout jejich F-6. Samozřejmě s vyjímkami takových případů jako 1. března 1980, kdy dva piloti PAF „vyprovodili“ zpět za hranice sovětský Il-76.
K 15.eskadře v Péšáváru se brzy připojila také 23.eskadra, operující ze základny Samungli. Ta byla ovšem v květnu 1983 nahrazena 17.eskadrou, ke které se v říjnu 1984 ještě připojila 26.eskadra, taktéž vybavena stroji F-6. V té době již byla (z hlediska PAF) kontrola vzdušného prostoru mnohem lepší. Sovětské i Afghánské letectvo si počínalo nad hraničním územím čím dále agresivněji, a docházelo k čím dál častějším konfrontacím, zatím však vždy bez ostré střelby. PAF se stále zdráhalo povolit svým pilotům útočit na sovětská nebo afghánská letedla.

Arrival of Mirages and F-16s

PříspěvekNapsal: 09 lis 2007, 13:34
od George9
Arrival of Mirages and F-16s

Situace se změnila v listopadu 1985. V té době dosáhla válka svého vrcholu. Ruská a Afghánská armáda podnikly několik těžkých ofenzív proti základnám povstalců v provincii Paktia, za významné podpory taktického letectva. Povstalci se dostali pod velký tlak, a začali ztrácet jednu pozici za druhou.. Ani intervence pákistánské armády, která odeslala do Afghánistánu několik malých skupin, vyzbrojených Blowpie MANPAD, nedokázala zvrátit situaci. Použití Blowpipes se v daných podmínkách ukázalo jako velmi problematické, a desítky jich bylo odpáleno, aniž by jedinkrát zasáhly cíl.
Přesto VVS a DRAAF utrpěly nemalé ztráty. 15 letadel a vrtulníků bylo sestřeleno během dvou dní bojů v listopadu 1985, další čtyři vrtulníky pak ještě o týden později. Ztráty byly i v řadách velmi zkušených pilotů, jako např. plukovník Leonid Fursin (MiG-21), velitel 190. IAP.
Současně s těžkými útoky na povstalecké základny, rozmístěné podél hranic s pákistánem, podniklo VVS také množství útoků na „uprchlické tábory“ v oblastech ležících na pákistánském území (Miranšah, Parašinar, Péšávár). Do této doby PAF operovala pole pravidel a předpisů platnýchv mírových podmínkách. Jejich letadla se pohybovala výhradně uvnitř pákistánských hranic. Piloti měli rozkaz cíl nejdříve přesně identifikovat, a pak žádat o povolení k zásahu. Tento požadavek musel projít řadou velitelských stanovišť až k veliteli severního okruhu PAF (Northern Air Command PAF). Samozřejmě, během takovéto zdlouhavé procedury se ztrácelo mnoho cenného času, a úspěšný zásah proti „vetřelcům“ nebyl za těchto podmínek vůbec možný. Pochopitelně byla tato situace jak pro piloty samotné, tak důstojníky z pozemního personálu velmi frustrující, obzvláště vzhledem k tomu, že počet útoků ze strany VVS a DRAAF na cíle na pákistánském území neustále stoupal.
Zvyšoval se však i tlak veřejného mínění v pákistánu na zásah armády proti těmto útokům, a tak v únoru 1986 situace dospěla do bodu, kdy byla PAF přinucena dislokovat stroje Mirage na základnu Kamra, a stroje F-16 na základny Samungli a Péšávár. Piloti dostali při řešení konfliktů také mnohem více volnost, a tak velmi brzy začalo docházet k vážnějším střetům.
Ještě před zařazením Miráží a F-16 nesly hlavní tíhu při hlídkových letech (CAP-Combat Air Patrol) stroje F-6. 11 února 1986 se dostaly do prvního vážného incidentu. Dvě F-6, které pilotovali Flt.Lt Avwar Hussain a Flg.Off Amjad Bashir, byli pozemním řídícím střediskem upozorněni na dva kontakty v oblasti Parašinar, a ihned vektorováni směrem do blasti. Ze dvou kontaktů se velmi brzy vyklubala čtveřice MiGů-23. Udržujíc rychlost blížící se M1 byly oba piloti navedeni přímo za čtveřici MiGů, která provedla obrat a přeletěla hranici zpět do Afghánského prostoru. Oba piloti PAF dostali poté příkaz k obratu, a návratu na základnu. Velitel formace však rozkaz ignorovat, a rozhodl se MiGy pronásledovat, dokud mu nezmizely z obrazovky radaru. Poté se i se svojí dvojkou otočil a vrátil se na základnu
19. března 1986 několik skupin Su-22 DRAAF doprovázených MiGy-23MLD 120.IAP bombardovalo zásobovací základny na pákistánské hranici. Byla to příprava pro ofenzívu , kterou na tyto základny (v oblasi Tani a Žavar) 2.dubna podnikly společně ruská a afghánská pěchota. Následně po útoku byla ještě na tyto základny podniknuta série úderů Su-24 a Su-25, za použití laserově naváděných pum.. Mudžahedíni byli přinuceni stáhnout se do defenzívy, tedy způsob boje, pro který nebyli vycvičeni, a pro který ani nedisponovali patřičnou palebnou silou.
12 dubna pozemní řídící středisko PAF vektorovalo tři F-6, (Gr.Capt. Šahid Kamal, Sqn.Ldr. Rahat Mudžíb a Sqn.Ldr. Khalid Chaudry), směrem k dvěma zjištěným kontaktům v oblasti Parašinar. Gr.Capt. Kamal se úspěšně přiblížil na dostřel svých AIM-9P, a jeden Sidewinder odpálil. Žádný zásah však nezaznamenal. Potom oba kontakty udělaly obrat západním směrem, přičemž stejně tak učinila i pákistánská formace. Pozemní řídící středisko informovalo velitele pákistánské formace, že je nepřátelské cíle stále nezpozorovaly. Tudíž se Kamal přiblížil znovu, a odpálil další Sidewinder, který také minul cíl. Sqn.Ldr.Chaudry poté identifikoval cíle jako dvě Su-25, a i on vypálil jeden AIM-9P. Počáteční dráha střely byla správná, ale potom uhnula směrem do slunce, a také minula cíl. Pozdější analýza ukázala, že Gr.Capt.Kamal vypálil oba Sidewindry ještě než dosáhl hranice jejich maximálního dostřelu.

Vzdušné boje se svázanými rukami

PříspěvekNapsal: 16 lis 2007, 10:44
od George9
Vzdušné boje se svázanými rukami

Na jaře 1986 vystřídaly zastaralé F-6 v jejich roli stroje Mirage, patřící 5. a 18. eskadře, které operovaly ze základny Kamra. O průběhu bojových letů těchto jednotek toho bohužel není mnoho známo, ale podle informací z dobového tisku jim patří první sestřely ve vzdušném souboji této války (jeden MiG-21 DRAAF 18. dubna, a druhý 10. května 1986). PAF ovšem tyto novinářské informace nikdy nepotvrdila. Další zásah pákistánských Miráží (opět nepotvrzený PAF) se odehrál 14. května 1986. V průběhu hlídkového letu byli Sqn.Ldr. Ro Qamar Sulemany a Flt.Lt. Nawaz z 18. eskadry v 11:00 vektorováni směrem k několika pomalu letícím cílům, blížícím se k hranici. Cíle byly identifikovány jako Mi-24. Sulemany opravil kurz přímo k jednomu z nich a začal zteč na vzdálenost asi 1400m. ve vzdálenosti 900m stiskl spoušť kanónu. Neozval se však jediný výstřel. Jeho wingman, Nawaz, si počínal obdobně, a pokusil se zahájit palbu z kanónů na vzdálenost 800-900m. Ani z jeho hlavní však nevyšel jediný výstřel. Obě Mirage poté zamířily zpět na základu. Pozdější analýza ukázala, že kanóny u Sulemanyho stroje selhaly (v článku je popsaná příčina, se kterou si ale překladatelsky nevím rady: „…the gun circuit breaker of Sulemany’s aircraft popped out because of short-cut in the gun pack), a Nawaz opoměl odstranit pojistku ze spouště kanónu. Technické problémy a nezkušenost pákistánských pilotů byly příčiny, proč si PAF nepřipsala další dva (velmi pravděpodobné) sestřely.
V této době, po intenzivním výcviku, vstoupily do operační služby F-16, konkrétně u 9. a 11. eskadry. Třetí jednotka (14. eskadra) byla vyzbrojena F-16 v září 1986.Netrvalo dlouho, a F-16 si připsaly na konto první sestřel. Začátkem května 1986 podnikly letectva VVS a DRAAF řadu těžkých úderů na základny mudžahedínů v údolí Panjšhir. Časně ráno 17. května byly také bombardovány tábory ležící na území Pákistánu. Krátce po prvním úderu byly cvě F-16 (Sqn.Ldr. Hameed Qadri a Sqn.Ldr. Mohammed Yousaf), vykonávající hlídkový let v oblasti Parašinaru, pozemním řídícím střediskem vektorováni směrem ke dvěma zachyceným cílům, pohybujícím se rychlosí přes 500 knotů, téměř 10 kilometrů uvnitř pákistánského území. Během letu se oba piloti několikrát ujistili (přepínáním rozsahu radaru), že v oblasti nejsou další sovětská nebo afghánská letadla. Po přiblížení na vzdálenost 6 mil Qadri zaměřil cíl, a po obdržení signálu, že jeho AIM-9L jsou zaměřeny, jeden Sidewinder odpálil. Střela však minula cíl. Obě F-16 prolétly kolem „vetřelců“ a provedly 180-ti stupňový obrat k provedení nové zteče. Poté Qadri odpálil druhý Sidewinder. Střela zpočátku uhnula širokýh obloukem doprava, ale potom se obrátila zpět k cíli, a po provedení několika korekcí zasáhla točící Su-22. Qadri poté požádal svého wingmana o krytí a dále udržoval kontakt s druhým cílem. Ten právě prováděl levou zatáčku. „Vzhledem k radiusu zatáčky, kterou prováděl, a dostatku energie, kterou jsem momentálně disponoval, jsem nabyl přesvědčení, že se mohu dostat lehce do výhodné pozice, potřebné pro útok jak Sidewindry, tak i kanóny. Vytáhl jsem vysoké jo-jo, a dostal jsem se do velmi výhodné ofenzivní pozice. Můj cíl směřoval směrem k afghánskému území, přičemž postupně klesal k zemi. Zmáčkl jsem spoušť kanónu, a po třísekundové dávce se na trupu Su-22 objevily záblesky, a začala se z něj táhnout lehká kouřová stopa. Poté jsem otočil zpět, východním kurzem směrem k Parašinaru“. DRAAF následně potvrdilo ztrátu jednoho Su-22M-3K.
Po této události rusové zastavili veškeré letecké operace nad územím Pákistánu, ačkoli sestřelené stroje patřili DRAAF. Obávali se totiř, že přítomnost F-16 by mohla ohrozit bombardéry Tu-16, které pravidelně operovaly nad severovýchodním územím Afghánistánu, poměrně blízko Pákistánských hranic. Na základnu v Bagramu, severně od Kábulu, byla přesunuta 120.IAP, vyzbrojena 29-ti letouny MiG-23MLD a pěti MiG-23UB. Přestože měli sovětští piloti zákaz pouštět se do jakýchkoli druhů vzdušných soubojů (vyjma sebeobrany), první incidenty na sebe nenechaly dlouho čekat.
19.června 1986 hlídkovaly letouny 9.eskadry PAF v oblasti severozápadně od Zirat, s úkolem monitorovat nepřátelskou vzdušnou aktivitu, ale nepřibližovat se k hranici blíže než na 50km. Přibližně po 40 minutách hlídkové činnosti byly dvě F-16A (Sqn.Ldr. Hameed Qadri a Sqn.Ldr. Yousaf) pozemním řídícím střediskem vektorováni směrem ke dvěma kontaktům, pohybujícím se nad územím pákistánu. Oba kontakty brzy otočily zpět, směrem ven z pákistánu, a tak byly obě F-16 nasměrovány k nově zjištěným kontaktům. Brzy se Qadrimu podařilo přiblížit se za dva sovětské MiGy-23. Během přiblížení ho však postihl technický problém, nepodařilo se mu odhodit pravou přídavnou nádrž, což mu zabránilo v použití raket vzduch-vzduch. Dal proto rozkaz Yousafovi ke zteči na cíle. Než se však Yousafovi podařilo dostat se do vzdálenosti vhodné pro odpal AAM, oba MiGy zamířily ven z pákistánského území, a tak se i oba stroje PAF obrátily směrem na základnu.

Re: Překlady z webu

PříspěvekNapsal: 01 dub 2008, 13:18
od George9
Slibuju, že budu co nevidět pokračovat.... :wink:

Re: Vzdušné boje se svázanými rukami

PříspěvekNapsal: 17 kvě 2008, 12:26
od Peter DeSnek
George9 píše:... (v článku je popsaná příčina, se kterou si ale překladatelsky nevím rady: „…the gun circuit breaker of Sulemany’s aircraft popped out because of short-cut in the gun pack), ...


"kanonove obvody Sulemanyho letadla odesly diky zkratu na kanonovem pa(c)ku ..."

:wink: :wink: :wink:

Re: Překlady z webu

PříspěvekNapsal: 17 kvě 2008, 16:47
od George9
Milý příteli :) Obrovské díky [-o< To víš, že budu rád, když se sem občas mrkneš, a s těmahle věcma mi pomůžeš :) Až zase budu v koncích, hned to sem napíšu :arrow: :D