Diskusní fórum modelářů

Neviem, musí? Pokiaľ to nie sú nelegálne získané výlisky (kópie), tak fakt neviem. Skôr by som povedal, že nie.

Nejspíš záleží na smlouvě. Můžou a nemusí tam být různé podmínky. Logo na krabici, zákaz přeprodeje.....

Na Bedně a BN Eduard uvádí , že se jedná o výlisky Trumpeteru, na Delfinu je naopak uvedeno: vyrobeno v ČR ... ale tyto získal Eduard nákupem u původního výrobce, stejně jako CIRO. Nákup od třetí strany je tedy "ošetřen" jak ???

V ceně započítán i "Lodní Lístek"

Nechce se mi hrabat v tradičních přebalovačích (Revell a Italeri), ale taková Tamiya logo původce uvádí hezky i se znakem: Italeri, ICM....

Zase nerobme z toho kovbojku, to nie je prenos práv alebo bohvie čoho. Eduard na faktúru predal výlisky, niekto ich odkúpil a prebalil. Dva dni neskôr si na Scalemates prečítaš, že je to Eduard. Komu to zaškodí? Eduardom nie.

Italeri T-33 (pův. Platz), pouze vzadu na krabici "Plastic parts made in JAPAN". Zato logo "Lockheed Martin" je na krabici několikrát.

jenda58 píše:No, ať koukám jak koukám, tak na krabici "Edího" Delfína (72) původ výlisků nevidím.

Na krabici je alespoň kit infopage odkazující na Edurad, kde už původ v popisu je - https://www.eduard.com/cs/eduard/plasti ... -1-72.html. Stejně tak je AMK na výliscích. Za mne je to takto dostatečné, i když chápu, proč to pro někoho může být málo (nekamarádi s Internetem, přes pytlík to AMK nemusí být viditelné...). Ale určitě se nedá říct, že to Eduard tutlá.

V posledních letech to Eduard na krabicích limitek uvádí, dříve to zvykem nebývalo. O ostatních přebalovačích (výše zmiňovaný Revell nebo Italeri) ani nemluvě (chválabohu za Scalemates...).

Třeba takový AZ/KP tam uvede New Tools a je to vyřízené...

Odesláno z mého SM-G960F pomocí Tapatalk

Poněkud jsme se v celém problému zamotali, nezdá se vám?
Pan Šulc nám jistě "řekne", jak je to s uváděním původního zdroje, ale v tom problém nevidím.
Původně nás přece zajímalo to, jestli SabreKits musí mít souhlas Eduardu k přebalení a jestli ho tedy má, když zakoupil přebytkové výlisky "jinde".

My budeme u Směru protestovat, protože naše dohoda nebyla o tom, že budou naše výlisky přeprodávat někomu dalšímu. Další věc je použití našeho návodu, k tomu ta třetí strana náš souhlas nemá a jeho použití je nelegální.

Vůbec fakt, že si někdo, kdo nedokázal zaplatit své dluhy z podnikání, dovolí někde koupit výrobky někoho, komu dluží peníze, ještě si šlohnout kus jeho práce, a dělat jakoby nic, to je...no nemám slov.

Když u nás Eduardi nakupovali před lety výlisky na limitky čtvrtek, slušně požádali, za by mohli mít k tomu i data z návodů a obtisků. Šéf tohle přání tlumočil mně a jednoduše jsme se dohodli. Kdo má možnost porovnat původní návod a následné návody firmy Eduard, pozná že se ani nejedná jen o pouhé překlopení na jejich formát papíru, ale že spíš dané obrázky použili jako vodítko a vytvořili podle nich návod vlastního stylu s přidanými kroky nových doplňků tak, aby grafika působila jednotně a odstranili v něm třeba i drobné chyby, které mně u původní verze unikly.
Když chlapi z KP-Models nabízeli formy k odprodeji, kontaktovali mne, jestli souhlasím s tím, aby s formami dodali i moji práci, jestli s tím nemám problém.
Proto byl pro mne šok, když jsem před třemi lety narazil na „nové“ obtisky u úplně někoho jiného, než kdo je měl mít k vlastnímu využití. Souhlasilo rozmístění na aršíku i číslování a měly být součástí „novinky“ (od koho asi tušíte). Udělal jsem tehdy na Facebooku něco podobného, jako udělala firma Eduard nyní s BF 108, dal vedle sebe „nové“ dekály s těmi svými zhruba deset let starými a napsal k tomu podobný koment ohledně hledání deseti rozdílů. Co se potom rozpoutalo, bylo docela výživné. Nejdřív se do mne samozřejmě pustili zastánci zmíněné firmy (prakticky titíž, jako zde na MF), co si to jako dovoluji namítat, že někdo, komu jsem to nedal k dispozici moji práci, ji používá a ještě se pod to podepíše. Následně se přidal potrefený jedinec, jenž si ke jménu přidává ještě jedno, stejné jako použil Zdeněk Troška v „Princezně ze mlejna“ k pojmenování hloupého servilního panského sluhy, a rádoby právnickými výrazy se mi snažil vnutit výklad, že zkrátka je to po právu a já mohu jen držet hubu a krok. Jako následek příspěvků těch, co se postavili na moji stranu, pak ještě drze a dost neomaleně v soukromé zprávě požadoval, abych se mu veřejně omluvil, že jsem ho značil za zloděje.
Tehdy jim data údajně poskytl také Směr s výlisky, jako příslušenství (bez toho, aby mne aspoň informovali). Pak jsem viděl návody inkriminované firmy a zjistil jsem, že nešlo jen o obtisky, ale i o grafiku návodů, kde jen potom někdo vyměnil šedé plochy (návod byl před lety připravován na pouze černobílý tisk) za barevné, trochu jinak to porovnal na stránce a přidal tam pár obrázků nějakých nových dílů. Když jsem se podíval, kdo je jako autor návodů uveden, byla tam samozřejmě zase jiná jména než by asi měla být. Tehdy, před těmi třemi roky ještě stačilo jen, aby dotyční zvedli telefon a zavolali buď do Směru, že se ozval autor grafiky a nelíbí se mu, co udělali s jeho daty nebo mně (číslo na mne měli) a vysvětlili mi, jak k tomu došlo a co s tím tedy uděláme. Případně oboje varianty souběžně.
Pak jsem zjistil, že Směr tyhle data asi rozdává na potkání, stejnou grafiku jsem našel i u modelů Mastercraft/Mistercraft (pořád stejná firma, stejní lidé, jen pozměněný název). Takové chování se dá asi spíš předpokládat u jiných firem z jiných států, než u firmy, která funguje již desítky let a ve státě, který se dá považovat za právní.

Omlouvám se, že jsem poněkud mimo hlavní proud diskuse, ale nevím, kam jinam to napsat.Bude to asi trochu delší, ale snad snesete trochu toho chlapského sentimentu . Dnes dorazili první nakoupené vánoční dárky: Čmelák + tričko pro staršího syna (milovník Menzlových filmů a humoru dvojice L+S) a Warhawk pro syna mladšího (který slepí cokoli a bude mu fuk, má li jeho exemplář ocas delší nebo kratší). O prvním už bylo napsáno dost, zdržím se u druhého. Je to asi půl roku, co se mě moje manželka, jinak sestra na oddělení „dočasných ležáků“ (omlouvám se za ten termín, ale tak nějak jsem náplň její práce pochopil) v Ústřední vojenské nemocnici po návratu z práce zeptala: „Říká ti něco jméno pan Šorel?“ „Václav Šorel?“ opáčil jsem. „No jasně, to je přece guru českých modelářů, člověk co napsal x-krát vydanou knihu o plastikových modelech, psal do ábecéčka...“ „Jo, jo, jo“, přerušila mě manželka nadšeně, „to je on! Leží u nás na oddělení. Je hrozně fajn a hodnej! Mě bylo to jméno povědomé – už s váma, cvokama žiju nějaký čas – a když nám vyprávěl o letadlech a o tom, že až mu bude líp, zve nás na prohlídku muzea do Kbel, řekla jsem mu, že mám muže a dva syny, co taky lepí letadýlka a sbírají starý Ábecéčka. A on se úplně rozzářil! A všechny vás moc pozdravuje!“ Jak to nakonec dopadlo, víme bohužel všichni, sestřičky z úvéenky si už výlet do leteckého muzea asi neudělají…
A já jsem mohl tentokrát při objednávání na e-schopu vynechat tradiční „nenápadné tanečky“ (… tohle teď asi neslepím, ale když ho nekoupím, třeba už nebude...), nebylo ani řeči o tom, že pro některého z kluků prostě musíme Warhawka koupit! Když jsem pak poprvé uviděl tu krabici s drahým jménem a notoricky známou kresbou, na jejímž boku se v dojemné symbióze vyjímají loga dvou gigantů našeho modelářského trhu + časopisu, který byl nejvěrnějším průvodcem celého mého dětství, bylo mi všelijak. A co teprve po jejím otevření! Opět si dovolím být zatraceně osobní: není to ani pár měsíců, co jsem byl nucen vyklidit byt po rodičích. Nešlo to jinak, naprostá většina artefaktů spojených s mým dětstvím a raným mládím skončila v kontejneru či na smetišti. Měl jsem za to, že jsem se přes to přenesl, ale když jsem pak držel v rukou dvojstránku s povídkou, kterou jsem jako žáček druhého stupně ZŠ přečetl snad dvacetkrát a prohlížel si fotokopii monografie (včetně těch „ďupek“ na původním nekvalitním papíře), jedné z mnoha, které jsem si vystřihoval a lepil do velkých, časem hodně tlustých sešitů, bylo mi jasné, že tahle rána se jen tak nezacelí!
A za to vám všem děkuji. Vám z Eduardu i ModelHobby i ABC, pokud v tom taky měli prsty. A hlavně panu Šorelovi. Kéž i další generace mají jednou takhle na co vzpomínat!